NAPSAL VLADIMÍR VLASÁK
Čtyřiapadesátiletý Lou Reed, zakladatel legendární skupiny Velvet Underground, typický Newyorčan a autor depresivních songů, odehrál 14. dubna v mnichovském sále Circus Krone vynikající koncert. Reed stál v čele čtyřčlenné kapely poháněné dynamickou černošskou rytmikou a skrze zuby cedil staré písně jako Sweet Jane – nebo ty úplně nové, které zařadil na své poslední album Set The Twilight Reeling. Reedovo neskutečně magické rock´n´rollově úsporné vystoupení se stalo skvělým doporučením pro jeho pražský koncert, který proběhne 17 července.
Reedova hudba nezrezivěla. Možná proto, že tento zarputilý zpěvák, kytarista a písničkář stále usiluje o to, aby svoji tvorbu nějak sladil se svým životem, aby pro své vyjádření našel nejúspornější hudbu a ta nejp řesnější slova. Reed měl spoustu problémů s drogami a se sebou sam ým. Od svého mládí zakládal kapely, které pak nespokojeně rozpouštěl. Stejně tak střídal školy, včetně univerzity v Syracuse,kde studoval jako hlavní obor angličtinu a zároveň s tím žurnalistiku. Uprchl i odtud a nastoupil u společnosti Pickwick, kde psal texty na objednávku. Společně s Angličanem Johnem Calem založili skupinu Velvet Underground. Její první koncert proběhl před třiceti lety – 11. listopadu 1965. Datum je oslavováno jako doba vzniku nejkultovnější skupiny všech dob. Tenkrát to ovšem nikdo netušil, ani inspirátor kapely a výtvarník Andy Warhol. V pozitivním prostředí Ameriky šedesátých let, plném hippie, květin a radosti, se temně chmurná kapela Velvet Underground úplně ztratila. Písňová magie „Velvetů“, jej ímž strůjcem byl především Lou Reed, nabyla na přitažlivosti opož- děně, když hippies začali střízlivět ze svých halucinogenních vizí. V Praze se do hudby Velvet Underground zbláznil kytaristy Milan Mejla Hlavsa, který v Reedově a Caleově muzice našel jednu z hudebních inspirací pro skupinu The Plastic People Of The Universe.
Začátkem sedmdesátých let však nespokojený Lou Reed kapelu Velvet Underground opustil a přijal šedivou práci v účetní firmě svého otce na Long Islandu. Přitom psal nové písničky, které uplatnil na své první sólové desce nazvané Lou Reed a na jednom ze svých nejslavnějších alb Transformer, které vyšlo v roce 1972. Od té doby Reed natočil více než dvě desítky alb, ale souboj s vlastním egem zřejmě nevyhrál dodnes. Když se mu vydané skladby zdály příliš líbivé a uhlazené, zareagoval na to kaskádou brutální elektronické hudby, kterou natočil na album Metal Machine Music. Vydavatelská firma to raději stáhla z prodeje a zpěvák se vrátil k rock´n´rollu. Reedovo hled ání dalo vzniknout celé sérii vynikaj ících písní včetně songu Berlin, popisujícího dekadentně úchvatnou atmosféru rozděleného města. Reed šel ve svém textovém vyjádření nadoraz. Zpívá o mužské prostituci, orálním sexu nebo o událostech, které se odehrávají v temných zákoutích New Yorku. Milostný akt končí v písni Street Hassle smrtí ženy.
Reed se sám označil za „kronikáře nočního života v New Yorku a průvodce po temných zákoutích psychiky“. Všímá si odstrčených lidí a jejich ztracených osudů. Na jednom ze svých nejlepších alb, které logicky pojmenoval New York, zpívá ale také o Kolumbovi, Alfredovi Hitchcockovi, Gary Grantovi nebo o senátorovi Jesse Jacksonovi. Reed se zabývá spíše odvrácenou stránkou lidských povah. Možná proto v posluchačích vyvolává – jako protireakci – také pozitivní myšlenky. Reed nechyběl na dobročinných koncertech na podporu organizace Amnesty International, která se zastává politických vězňů. Spolu s ostatními rockovými legendami vystoupil v londýnské aréně Wembley Stadium, aby oslavil sedmdesáté narozeniny černošského vůdce Nelsona Mandely. Nespokojený a nesnášenlivý Reed, který jednou v londýnské restauraci nafackoval příteli Davidovi Bowiemu a o němž se psalo, že pohrdá publikem, táhl svoji rock´n´rollovou káru napříč všemi stylovými proměnami populární hudby. Ať už se jim říkalo punk, nová vlna nebo techno. Reedova muzika se pokaždé obnovovala jednoduchostí a živelností a postupem času v ní přibývá stále více vyvážených a harmonických tónů. To když se Reedovi vydařilo některé z jeho manželství. V současné době se hovoří o jeho vztahu ke zpěvačce Laurie Andersenové. Jediný, kdo Reeda ani jednou nenaštval, je česk ý prezident Václav Havel, se kterým zpěvák udělal nepodařený rozhovor pro hudební magazín Rolling Stone. Po schůzce s Havlem si Reed krátce zahrál i v Praze a předloni se vrátil s obnovenou formací Velvet Underground. Ovšem až jeho nadcházející vystoupení bude tím prvním, „po- řádným“ reedovským koncertem. Životní prohry i výhry Reeda posílily – v Mnichov ě to bylo jasně vidět. Když Reed stojí na pódiu, sálá z něj ohromná zkušenost. Nehraje komplikovaná sóla, míří k věci a stále hledá v rock´n´rollu jeho žhavé, věčné a sebeozdravující jádro. Musíte to slyšet.
