Category: 1995 / 10

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL: Josef Sloup „Tož vítejte, přátelé,” vřele nás zve matinka oblých tvarů do prostorné jídelny. Stoly se prohýbají pod typicky českým jídlem. Na chodu je zabijačková polévka a vepřo knedlo zelo. Kolem talířů postávají minerálky (pivo k dostání přes náves za vlastn í peníze) a litrové láhve prů-zračné, i když ne příliš silné podomácku vyroben é pálenky. Kolem dlouhých stolů na prkenných lavicích posedávaj í a hodují desítky lidí. Všichni jsou ve velice dobré náladě. Po obědě vych ázím ven a připadám si jako na jiho české vesnici před padesáti lety. Prašná, ale velmi pečlivě zametená náves. Malované domky i okenice. Toulající se kravky, vepříci, kozy a ovečky. Hejno hus se prochází důstojně po hlavní silnici. Všude kolemé babky v pestrobarevných krojích a s puntíkovatými šátky. Důstojní pánové v tmavých oblecích a bílých košilích. Jen omladina se už přizpůsobila a prohání se  rozverně v džínách nebo v moderních letních šatech. Na slavnostně vyzdobeném pódiu hraje místní kapela českou lidovou píseň. Zkouška na zahájení 4. ročníku festivalu českých krajanů v rumunském Banátě je v plném proudu. Shodou okolností jsem už třetím reportérem Koktejlu, který se ocitl v této oblasti. Po Janu Škvárovi, který navštívil Einbenthal, a Janě Patkové modrobílé Svaté Heleně, jsem i já zavítal do tohoto kraje. Po dlouhé cestě z Albánie přes Makedonii a Bulharsko jsme sem přijeli zrovna v době konání festivalu a strávili tu příjemné dva dny odpočinku i zábavy. Setkali jsme se s velkým pohostinstvím i přátelstvím zdejších lidí. Zvučná, starobyl á čeština se ozývala ze všech stran a pouze jednou jedinkrát jsem narazil na člověka, se kterým jsem si nerozum ěl. Byl to rodilý Rumun. V hospůdce na návsi jsme po domluv ě s milou paní hostinskou kupovali pivo a občas i silnější nápoje bez problému za české peníze. Její dcera studuje v Praze na univerzitě, a taj jistě každá koruna přišla vhod. Jídla bylo všude téměř neubývající množství. Večer se objevily v jídelně vonící jitrnice a jelítka a na pálenku tam snad museli mít někde velmi dobře ukrytou studnu. FESTIVAL Vesnička praskala ve švech nad počtem přijíždějících krajanů z blízkého i dalekého okolí. Na poledn í mši do kostela se jich dostala jen velice malá část. Nás sice ubytovali po domcích v tradičních českých světnic ích s vysokými dřevěnými postelemi a mohutnými péřovými duchnami, ale pro nedostatek místa jsme nakonec spali na podlaze na svých karimatkách. I tak to byl po deštivé Albánii slušný komfort. Hrálo a zpívalo se dlouho do noci. Těch několik hodin spánku bylo požehnáním z nebe, ze kterého se druh ý den dopoledne snesl i náš ministr zahraničí Jozef Zieleniec. Po tradičním českém uvítání chlebem a solí se zúčastnil společně se svou manželkou bohaté hostiny. Odpoledne pak zahájil slavnostním projevem festival. Popřál všem krajanům hodně štěstí a poznamenal, že česká vláda se pokouší dělat vše, co je v jejích silách, pro lepší život všech Čechů v této oblasti. Po několika hodinách strávených v Rovensku ho vyšnořené koňské spřežení i s doprovodem odvezlo nazpět k připraveným vrtulníkům. Tak jak se zčistajasna objevil, opět během několika krátkých okamžiků zmizel v nedohlednu. Mně zbyla jen vzpomínka, které se nezbavím. Vím, že se tam ještě vrátím.

Pin It on Pinterest