Jen několik málo jídel tvoří jídelníček běžného obyvatele západoafrického státu Ghana. Základem veškeré zdejší gastronomie je červená omáčka z palmového oleje.
Omáčka je univerzální pro celou Ghanu, jen její pálivost je v různých regionech různá, většinou však značná. V ní plavou velké kusy vařeného masa, zpravidla skopového. I ryba se může s omáčkou podávat. Přílohy k této omáčce jsou tři: koule z rozvařené rýže zvané banku, jež jsou lehce lepkavé a nemají prakticky žádnou chuť. Jejich nespornou výhodou je, že se jimi dá dobře nabírat ona omáčka – vyjma restaurací ve velkých městech se totiž všude jí rukama. K velkému kameninovému talíři, ve kterém je podáváno jídlo, tak dostanete ještě umyvadélko s vodou. A je ho opravdu zapotřebí, neboť omáčka stéká po prstech, zvláště pokud je přílohou kenke nebo fufu. Kenke je jakýsi kukuřičný knedlík, který chutná nakysle. Jeho příprava je náročná – kukuřice se na několik dní namočí a pak se rozemele. Vzniklá hmota se znovu nechá na nějakou dobu stát a posléze je již ve tvaru vzdáleně připomínajícím knedlík dlouho vařena. Fufu je jídlo pro Ghanu nejtypičtější. Jedná se o kaši, která konzistencí i chutí připomíná plastelínu. Dělá se buď ze zelených banánů zvaných plantains, a tam, kde nejsou, z kasave. Podle místních je fufu z kasave méně chutné a je to jídlo chudých. Fufu se tluče jakýmsi tloukem – ohromnou palicí dole roztřepenou. Při tlučení se fufu namáčí vodou tak dlouho, dokud kaše není úplně hladká. Ghanské ženy dosahují úplného mistrovství v tom, jak dokáží mezi jednotlivými údery pomocí tlouku fufu obracet.
Ghanský jídelníček doplňují ještě ryby, zvláště na pobřeží. Jejich příprava je po staletí neměnná – suší se a částečně udí na hliněných pecích, stojících v každé rybářské vesničce. Výsledkem jsou rybky chutí připomínající slané crackery. Tím nejchutnějším, co se dá na ghanských ulicích pořídit, je rýže s přílohou – rybou, vajíčkem, výjimečně kuřetem. Pouliční lahůdkou je také místní kebab, maso na špejli. Nevýhodou této pochoutky je, že často bývá s masem opékána kůže i s chlupy, jindy je špejle tvořena neidentifikovatelnými vnitřnostmi. Všechny tyto dobroty se zapíjejí vodou. Pivo je zde poměrně drahé, i když lahvová verze se dá pořídit téměř ve všech městech. Točené pivo zvané bubra bubra je vynikající, jenom tácek se nedává pod sklenici, ale na ni – aby do piva nepadaly zpitomělé mouchy.
