NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL MICHAL ČERNÝ
Po hodině cesty motorovou jachtou jsem zakotvil na okraji útesu, který prosvítal pouhý metr pod modrozelenou hladinou Rudého moře. Spokojený egyptský kormidelník vycenil bílé zuby v širokém úsměvu a německá instruktorka potápění se zlatým přívěškem ve tvaru chobotnice na krku podávala stručné informace svým svěřencům. „Nacházíme se na potápěčské lokalitě číslo devatenáct, právě uprost řed mezi ostrovem Giftůn a pevninou Lokalita se z jednoho velkého korálového bloku, to je ten u kterého kotvíme a ze dvou menších bloků. Hloubka dna je v devíti až dvanácti metrech, Kolem korálových bloků je bohatý život, jsou tu hojn í perutýni, murény a někdy jsou vidět i žraloci. Potom se potápěči začínají oblékat do neoprénových obleků a připravovat si svoji výstroj. Já problémy s oblékáním a přípravou nemám. Chystám se jen na potápění na nádech, v potápěčském žargonu „na hubu”. Američané pro tento způsob našli příhodný název „skin diving”, což by se dalo volně přeložit jako potápění na vlastní kůži.
Potápěč při něm musí sice plavat spíš na hladině a pro pobyt pod vodou má jen tolik času, nakolik mu stačí vzduch v plicích, ale na druhou stranu cítí víc než potápěč s kompletní výzbrojí sounáležitost s mořem, každou kapku vody kolem sebe, cítí se být ne tím kdo se vetřel do Neptunovy říše s pomocí technických vymožeností, ale tím, kdo je i když nedokonalou součástkou této říše. Oblékám si jen základní výstroj to jest potápěčskou masku, ploutve a šnorchl. Beru do ruky fotoaparát, kterým hodlám zachytit alespoň kousek neskutečně pestrého života a skáču do vody následován manželkou. Po několika tempech se nám otvírá pohled na oslnivě barevnou zahradu korálů nejrůznějších tvarů a barev, mezi nimiž se proplétají hejna ryb. Ten obraz se dá srovnat snad jen z dětským snem, nebo s halucinací narkomana. Plavu nad okrajem útesu a kochám se tou nádherou. Pode mnou se objevuje rejnok, jeden z nejkrásnějších, jaké jsem kdy viděl. Je žlutošedý po celém těle má okrouhlé, nebesky modré skvrny. Připravuji si fotoaparát. Hluboký nádech, rychlé zanoření a pár prudkých pohybů ploutví a už se vznáším v hloubce asi osmi metrů přímo nad rejnokem. Mačkám spoušť. Jednou, dvakrát. Ale rejnok nečeká a elegantně odplouvá a ukrývá se pod malým korálovým blokem. Rychle nad hladinu. Potápím se znova a nahlížím pod korál. Nevěřím svým očím. Rejnok tam je, ale ne sám. Leží na těle prapodivné ryby. Tato ryba s vědeckým názvem Platicephalus udycus má ploché, až jeden metr dlouhé tělo poseté výrůstky, široké vějířovité ploutve, vystouplé oči a obrovskou tlamu, která zabírá téměř čtvrtinu těla. Německy a anglicky se proto jmenuje v překladu krokodýlí ryba. Tentokrát jsem úspěšnější a pořizuji v klidu další záběry.
