V září jsou po celém kalifornském pobřeží mlhy, úporně sedí těsně nad Pacifikem a silnice se často dostane nad jejich úroveň, oceán zmizí v oblacích vodních par. Měl jsem štěstí, našel se i slunečný den. Na malé pláži spal velký osamocený samec rypouše, na krku měl četné krvavé šrámy z předchozích bojů. V němém úžasu jsem pozoroval spící horu masa a tuku. Samec náhle zabublal a vztyčil se do výšky.
Rypouši jsou největší ploutvonožci a jsou dokonale přizpůsobeni k životu ve vodě. Potápějí se do hloubky 350-650 metrů. Údaje o rekordech se ale liší, různé prameny uvádějí dokonce hloubky 894 až 1500 metrů. Průměrný pobyt rypouše pod vodou je uváděn 19,2 minuty, nejdelší ověřený je 48 minut. I v tomto ohledu však mají rypouši své rekordmany, kteří údajně vydrželi pod vodou déle než hodinu, a podle dalšího zdroje dokonce 119 minut!
Rypouši loví chobotnice, rejnoky, malé žraloky a ryby. Na zemi se pohybují neohrabaně, skrčením a natažením velmi pohyblivé páteře. Nápadní jsou výrazným pohlavním dimorfismem, samci jsou podstatně větší. Během roku migrují v oceánech, dvakrát do roka se shromažďují na stále stejných plážích. Jedinými predátory, kteří je uloví, jsou žraloci a kosatky dravé. Systematikové popsali dva druhy rypoušů, oba mají velmi blízkou biologii, liší se pouze velikostí, dobou rozmnožování a délkou laktace. V ZOO jsou chováni velmi vzácně, denně zkonzumují 60 kg sleďů. V osmdesátých letech devatenáctého století byli masově vybíjeni a dostali se za kritickou hranici vyhubení. Jen díky účinným ochranářským opatřením neskončili pouze jako muzejní exponáty.
LIDSKÁ CHAMTIVOST HNALA RYPOUŠE NA JATKY
 Přírodní rezervace Año Nuevo se stala útočištěm rypoušů v roce 1955. Už ve dvacátých letech však vláda USA vyhlásila ochranu těchto zvířat, která se v roce 1892 dostala na pokraj vyhubení. Tehdy zůstalo na ostrově Guadalupe posledních 100 rypoušů. |
Pacifický oceán obývaly statisíce rypoušů severních, než je v devatenáctém století objevili lovci. Jen v roce 1860 jich bylo uloveno 250 000. Lovci dokázali za den pobít až 400 rypoušů. Čtyřmetrový rypouš poskytl 325 litrů tuku, zpracovala se pouze kůže. V roce 1892 se dostali na pokraj vyhubení. Na ostrově Guadalupe v Baja California zůstalo posledních 50 až 100 zvířat.
V roce 1922 naštěstí vyhlásilo ochranu rypoušů severních Mexiko, o několik let později je následovaly Spojené státy americké. Nyní, když mají zajištěnu plnou ochranu, je meziroční nárůst populace asi 14 %, ročně se narodí okolo 25 000 mláďat. Samice poprvé rodí ve 3-4 letech. Samci dospívají v pěti letech, v osmi letech jim mohutní horní pysk, harémy si začínají tvořit mezi osmým až dvanáctým rokem. Rypouši nejsou nijak dlouhověcí, dožívají se 14 až 15 let.
Rypouší život je, velmi zjednodušeně řečeno, sháňka po potravě a rozmnožování.
Během roku rypouši samotářsky migrují a neopouštějí vodu. Poprvé se shromažďují v období línání. Je to nepříjemné období, se starou srstí se odlupuje i povrchová vrstva kůže, která visí v cárech. Línání probíhá postupně, v dubnu až květnu línají samice a mláďata, v květnu až červnu mladí samci, v červenci až srpnu dospělí samci.
KRVAVÉ BOJE O SAMICE
 V listopadu nastává období, kdy samci začínají bojovat o dominantní postavení – narážejí do sebe mohutnými těly a snaží se navzájem přetlačit. Vítěz si sestaví ze 40 až 50 samic harém, který během říje oplodňuje. |
V listopadu začíná období rozmnožování, zvířata se podruhé vracejí na místa, kde se narodila. Samice se shromažďují na plážích, v pravidelných intervalech loví potravu, připravují se na dny půstu. Alfa samci začínají bojovat o dominantní postavení. Staví se proti sobě, narážejí do sebe mohutnými těly a snaží se navzájem přetlačit. S blížícím se obdobím páření jsou boje o získání co největšího počtu samic stále urputnější. Na tělech samců přibývají krvavé šrámy, které si způsobují zuby. Koncem prosince se tvoří harémy, dominantní samec shromáždí 40 až 50 samic. Alfa samec zaujme postavení uprostřed harému, mladší beta samci leží na okraji. Další dospělí, takzvaní periferní samci jsou rozloženi paprskovitě v dostatečné vzdálenosti a doufají, že se jim přece jen podaří využít nepozornosti dominantního samce a najdou šanci k páření. Vládce harému hladoví a veškerou pozornost věnuje hlídání samic, nepustí je ani k vodě. Kolonie je v této době velmi hlučná, zvláště vyniká hlasité “bublání” mohutných samců. Na čenichu mají jakýsi chobot, který působí jako rezonanční orgán a podle něhož dostali nepříliš šťastný český název. V době říje se jeho velikost až zdvojnásobí. Říje trvá 3 až 5 dnů. Samice jsou schopny páření již 24 dní po porodu předchozích mláďat, avšak oplodněné vajíčko se nevyvíjí. Důvodem je pravděpodobně značná spotřeba energie, která by samici v době půstu a kojení chyběla. Tento unikátní fenomén je známý i u jiných savců. Březost rypoušů trvá 11 měsíců, protože se však první 4 měsíce vajíčko nevyvíjí, je skutečná březost sedmiměsíční.
První mláďata se na plážích rodí okolo Vánoc. Většina však až koncem ledna, v rozmezí 25-28 dnů. Po narození měří mláďata 127 cm a váží 30 až 45 kg. Jsou vychovávána ve společných školkách a živí se velmi tučným rypouším mlékem. Kojení trvá až pět týdnů a samice za tu dobu ztratí až polovinu své hmotnosti. Mladí rypouši rychle rostou, za dalších 27 dní už váží 158 kg. Odstaveni jsou v pěti až šesti týdnech, v té době línají, černý kožíšek nahradí zářivě stříbrný. Zpočátku se bojí vody, odvažují se pouze do prohlubní s dešťovou vodou a do mělčin. Ale plavat se učí velmi rychle a ve vodě tráví stále více času. Koncem dubna se rozptýlí po Pacifiku.
STÁTNÍ PŘÍRODNÍ REREVACE AÑO NUEVO – RYPOUŠÍ RÁJ
 Kolonie rypoušů severních se v rezervaci Año Nuevo úspěšně rozrůstala – první mládě se zde narodilo v roce 1961 a dnešní stav kolonie je asi 11 000 zvířat. Každý rok v lednu se tu rodí okolo 2000 malých rypoušů. |
Na pacifickém pobřeží USA můžete pozorovat kolonie rypoušů severních v Kalifornii, jižně od Santa Cruz ve státní přírodní rezervaci Año Nuevo, která je pojmenována podle protilehlého ostrova. První rypouš se na Año Nuevo vrátil v roce 1955, první mládě se zde narodilo o šest let později. Na konci osmdesátých let se kolonie rozrostla už na 2000 zvířat. V sezoně 1994/95 se zde již narodilo 2000 mláďat, současný stav kolonie je asi 11 000 zvířat.
Po zaplacení symbolického vstupného absolvujete v návštěvnickém centru menší školení a zavážete se, že se nepřiblížíte ke zvířatům více než na 7 metrů. Cesta parkem je dobře značená, pro větší pohodlí jsou písečné duny místy pokryty rohožemi. K pozorování rypoušů jsou určeny dvě vyhlídky, jižní a severní. Velká dunová pláž na severu je pro návštěvníky uzavřena. Klid zvířat střeží dobrovolníci ve žlutých bundách, kteří navzdory studenému větru ochotně podávají informace celý den.
Konec září, kdy jsem kolonii navštívil, není obdobím nejlepším. Nejvhodnějším měsícem k návštěvě rezervace je leden, kdy se rodí mláďata a probíhá páření. Nejvíce zvířat je tu shromážděno v březnu, nejméně právě v září. Navíc pozorování ztěžují věčné mlhy. Nakonec jsem však za jednoho slunečného dne spatřil na pláži spát velkého osamoceného samce, na krku měl z předchozích bojů četné krvavé šrámy. Zdálo se, že na akční fotografii není nejmenší šance, hora masa a tuku tvrdě spala. Fotoaparát se nedočkavě chvěl na stativu. Když už jsem chtěl čekání vzdát, samec náhle zabublal a vztyčil se do výšky. Závěrky obou mých fotoaparátů pracovaly tak dlouho, dokud nedošly filmy. Převinout jsem již samozřejmě nestačil.
Na další pláži se pod útesem v klidu povalovalo asi 200 samic, o období páření pravděpodobně teprve tiše snily. Samci ještě neměli vyvinuté mohutné čenichy, ale jejich “bublání” bylo dobře slyšitelné. Pomalu již začínali nacvičovat souboje, ve vodě bylo vždy několik dvojic, které trénovaly přetlačování. Nejvíce rypoušů jsem viděl dalekohledem na stejnojmenném protilehlém ostrově, který byl jejich těly doslova posetý.
Pozorování kolonie rypoušů je nejen pro zoologa nezapomenutelný zážitek. I když foukal studený vítr, nemohl jsem se od podívané odtrhnout. Pobyt je povolen do západu slunce, zůstal jsem na pobřeží sám a nikdo mi nebránil, abych se mezi rypouši procházel. Měl jsem však dlouhá skla, a tak jsem mohl fotografoval z dostatečné vzdálenosti. Nechtěl jsem rypouše rušit, což bylo dobře, neboť znenadání “vyrostl” ze země strážce parku, pozdravil, zkontroloval moje povolení a naznačil, že je čas stanoviště opustit.
Na zpáteční cestě jsem se ještě stavil u rypoušího obra, ležel bez hnutí a nevěnoval mi pozornost. Nicméně jsem mu poděkoval za pózu, kterou mi předtím věnoval.
KOLONIE PIEDRAS BLANCAS
Další, snadněji dostupná kolonie se zdržuje jižněji, na pláži Piedras Blancas blízko pobřežní silnice č. 1, severně od Cambrie. Je pod patronací “Společnosti přátel rypoušů”. O populační dynamice rypoušů svědčí její historie. Dvacátého pátého listopadu 1990 připlulo do zátoky prvních 24 rypoušů. Na jaře 1991 zde již bylo přibližně 400 zvířat. V lednu 1992 se zde narodilo první mládě. Kolonie se začala velmi rychle rozrůstat. V roce 1993 se narodilo přibližně 50 mláďat. V roce 1995 to bylo již 600 mláďat. Populace se neuvěřitelně rozrůstala. V roce 1996 se počet narozených mláďat přiblížil k tisíci a kolonie se roztáhla po pobřeží. Dnes žije v kolonii Piedras Blancas asi 7500 rypoušů.
Další kolonie jsou na jihu na ostrovech San Miguel a San Nicolas. Současná světová populace rypoušů severních se odhaduje na 160 000 až 200 000 zvířat.
RODINA RYPOUŠŮ
Rypouš sloní (Mirounga leonina) je největší ploutvonožec, je 4,5-6 m dlouhý a samci váží 3700 kg. Rekordní délka je 9 m a hmotnost 5000 kg. Samice měří 2-3 m a váží 900 kg. Rozmnožuje se na subarktických ostrovech a jižním pobřeží Argentiny, tři velké populace se zdržují na jihu státu Georgia, USA a severozápadním Atlantiku. Zvláště zvířata, která se ještě nerozmnožují, migrují až na vzdálenost 5 tisíc km. Příležitostně jsou pozorována u pobřeží jižní Afriky, Nového Zélandu, Austrálie a v Indickém oceánu. Obdobím rozmnožování je září až listopad. Období kojení a odstavu je delší než u rypouše severního. Rypouš severní (Mirounga angustirostris) je druhý největší ploutvonožec, měří 4-5 m a samci váží 2000-2700 kg. Samice měří 2-3 m a váží 900 kg. Areál tohoto rypouše je od jižní Aljašky až po poloostrov Baja California. Je vývojově starší než rypouš sloní.
