Nebezpečí pro digitální (ale i klasický) fotoaparát je v zimě hned několik – mráz (čím větší, tím hůře), mokro (fotoaparát může upadnout do závěje, při rychlých změnách teplot na něm kondenzuje vlhko a uvnitř přístroje také) a pak mechanické poškození (nejhorší jsou zimní sjezdovky). Pro fotografování na sněhu proto platí dvě základní pravidla:
1. Měli bychom co nejvíce snížit možnost, že svému digitálu ublížíme.
2. Musíme si uvědomit, že sníh a přemíra bílé vyžadují poněkud jiné postupy než krajina v létě nebo jiný snímek.
JAK OCHRÁNIT SVŮJ FOTOAPARÁT
Zimní počasí nesvědčí žádné elektronice a to platí i o digitálním fotoaparátu. Přesto se nemusíme fotografování bát. Podle výrobců je sice pro většinu digitálů extrémní už jakákoliv teplota pod 0 stupňů Celsia, ale z jejich strany je to spíše takový alibismus. Přesto to určit nelze, ale zhruba do –5 stupňů se bude digitál většinou ještě chovat normálně, a pokud k němu budeme ohleduplní a držet se některých zásad, neměli bychom mít problémy. Je přitom jedno, zda jde o kompakt střední třídy nebo mnohem dražší zrcadlovku.
Na mráz je citlivý zejména LCD displej a při silném mrazu může i popraskat. Jeho výměna je pak většinou velmi drahá. Ve větších mrazech je proto dobré raději ho nepoužívat. Především profesionální fotografové, kteří musejí pro noviny a časopisy pořizovat snímky za každého počasí a podmínek a pracují právě s digitály, vědí, jak se takový přístroj chová. V mrazu se začne nejprve zpomalovat zobrazování na displeji, až obraz zmizí úplně. Celý přístroj postupně jakoby „zamrzá“. Nakonec mohou přestat pracovat i další části, bez nichž už fotografovat nelze.
Několik zásad, jak chránit digitál:
– na místo, kde budeme fotografovat, je dobré fotoaparát dopravit uprostřed zavazadla nebo pod bundou, aby nepromrzl;
– pamatujte, že vypnutý digitál vydrží podstatně nižší teploty, než pokud je aktivní;
– na mraze fotografujeme jen po nejnutnější dobu;
– přístroj vyndaváme z pouzdra těsně před zahájením fotografování, po pořízení snímků ho do něj ihned vracíme;
– digitál nepromrzne hned, proto není od věci zandavat ho mezi pořizováním snímků (když přemýšlíte o nové kompozici a podobně) za bundu nebo svetr (ale pozor, aby rozdíl teplot nebyl velký a nezačala nám na přístroji kondenzovat vlhkost);
– pokud digitál upadne do sněhu, je lepší odstranit ho z něj hned a nečekat, až se změní někde v teple na vodu, která každému fotoaparátu svědčí ještě méně;
– při příchodu do tepla fotoaparát hned nezapínáme, necháváme ho raději v batohu, aby se zahříval co nejpomaleji; pokud se zarosí, nesušíme ho fénem nebo u topení, ale necháme ho důkladně vyschnout při pokojové teplotě.
JAK ZÍSKAT CO NEJLEPŠÍ FOTOGRAFII
Proč se tak výrobci digitálů rozhodli, by bylo na delší povídání, skutečností ale je, že měřicí systémy těchto fotoaparátů jsou nastaveny (kalibrovány) na 18 procent šedi, tedy předpokládá se, že od fotografovaného se odrazí 18 procent světla. Expozici měří většinou velmi přesně. Sníh ale odráží až 40 procent světla a digitál si tak situaci vyhodnotí špatně a zpracuje snímky nekvalitně. Pak se může snadno stát, že snímek přeexponujeme a místy bude kresba docela chybět. Malé nedostatky lze sice vyretušovat ve Photoshopu pomocí klonovacího razítka (zkušenější mohou použít i jiné techniky), ale dokreslit velké plochy už chce umění kouzelníka, nebo to vůbec není možné. A většina fotografujících využívá Photoshop jen pro základní úpravy a kouzlit s ním neumí.
Experti proto radí upravit si při focení na sněhu (podobně jako v létě na pláži, nebo pokud se dostanete do pouště) expozici, jinak bude sníh vypadat šedivě. To naštěstí umožňuje většina fotoaparátů, dokonce i těch levnějších.
Obecně několik rad:
– lepší digitály už běžně nabízejí programy, které lze využít (režim sníh/pláž) a podobně;
– kdo se nechce spoléhat na automat, může si ručně změnit expozici (jak se říká upravit clonu) o 0,7–1,3 EV, řídit by se měl podle toho, kolik je na snímku jiných prvků a barev než bílé; u krajiny, kde jsou třeba jen ostrůvky sněhu, expozici prakticky měnit nemusíme, jiná situace je u zcela zasněžené krajiny za plného světla;
– je také dobré vědět, v jakých místech náš expozimetr měří; někdy pomůže bodově si zaměřit neutrální předmět, který chceme mít na snímku, a tuto expozici pak použít;
– snímky v digitálu je vždy lepší mírně podexponovat než přeexponovat; u mírně podexponovaných snímků je kresba zachycena a pomocí počítače lze snímek upravit; přeexponovaná místa jsou „vypálena“ nenávratně;
– na digitál příliš filtry nepotřebujeme, nahrazují je filtry v počítači; na sníh, který se leskne, je ale dobré použít polarizační filtr (krásně vykreslí i oblohu);
– řada fotoaparátů už dnes nabízí i takzvaný bracketing – displej totiž neukazuje vždy zcela přesně, co máme zachyceno, a která expozice byla správná, se tak ukáže až v počítači; bracketing umožňuje pořídit několik variant stejného snímku s různým nastavením expozice s pevně danou odchylkou; fotograf si prostě určí, kolik fotografií a jakým krokem chce pořídit, a pak už jen mačká spoušť; je ale třeba pamatovat na to, že na kartu se tak uloží jeden záběr v několika variantách a ty na ní tedy zabírají více místa;
– někdy, hlavně v pozdnější části dne, kdy je méně světla, může sníh dostávat modravé zabarvení – pak je dobré, pokud to přístroj umožňuje, využít kalibrace na bílou.
A DOBRÁ RADA NAD ZLATO (NEJEN PRO DIGITÁL)
– někdy v mrazu funguje fotoaparát, ale stávkují baterie, je proto vhodné mít někde na těle náhradní (platí to i u klasických fotoaparátů, které jsou také často na baterie);
– fotoaparát je dobré takto „zahřívat“ i mezi focením;
– nikdy nevíte, co váš fotoaparát v extrémním chladnu udělá a kdy „zamrzne“; pokud vám na snímku záleží, mějte po ruce ještě malý náhradní kompakt, který se nepronese;
– pokud fotoaparát začne zamrzávat (displej začíná špatně zobrazovat), je zřejmě nejvyšší čas ho vypnout a schovat někam pod bundu;
– sníh vytváří dojem jednobarevnosti, pokud neusilujeme právě o to, je dobré snímek, hlavně u krajiny, oživit tím, že zvolíme kompozici s jakýmkoliv barevným předmětem (ukazatelem cesty, stromem atd.).
A ještě i rada pro ty, kteří fotí klasickým přístrojem
Při fotografování na sněhu se u klasického fotopřístroje využívá řada filtrů, aby byla krajina řádně prokreslena a potlačilo se UV záření, které jinak zahalí snímek do namodralého tónu. Profík si s tím poradí. Co ale naděláme s obyčejným malým kompaktem, ke kterému filtry nejsou zrovna k dispozici?
Pak tedy trochu improvizace. K zajímavému efektu postačí lyžařské, nebo i sluneční brýle (dnes většinou vybavené UV filtrem), přes které krajinu snímáme. Barevné ladění, které dostanete, vidíte přes objektiv. Je třeba dbát na to, aby byl objektiv co nejvíce přiložen na sklo brýlí a ty byly pokud možno čisté. V závislosti na kvalitě tohoto improvizovaného filtru bude pak krajina o něco „měkčí“. Pro obyčejnou turistickou fotografii kvalita bohatě postačí a získáte například efekt úsvitu.
Se zamlženou nebo v UV záření zahalenou krajinou leckdy nesvedou nic ani nejlepší filtry. Pak zbývá rada jediná: umístit do popředí nějaký zajímavý detail, osobu, které zůstanou ostré, a za nimi bude romanticky rozmlžená krajina.únor 2005
