S hořící pochodní
Ptala se Dagmar Cestrová, Foto archiv Ondřeje Veselého
„Osobně takové lidi obdivuji. Překonávají hranice lidských možností,“ říká o běžcích, kteří se vydávají za extrémních podmínek na extrémně dlouhé trasy, jakou je i běh napříč libyjskou pouští, Ondřej Veselý. Sám je přitom členem evropského týmu Světového běhu harmonie (World Harmony Run), což je štafetový běh s hořící pochodní, který se každý rok koná v osmi desítkách zemí světa. Má prohloubit přátelství a porozumění mezi lidmi. Od loňska je Ondřej dokonce kapitánem celoevropské trasy. Běhání mě vždycky bavilo, chodil jsem dokonce do sportovní školy zaměřené na atletiku a běhal takzvané dlouhé tratě. Dnes je beru jako krátké. Postupně jsem se dostal k maratonu a ultramaratonu. Ale třeba na běh pouští bych si teď asi netroufl. Mám kamarády, kteří běželi nejdelší registrovaný závod na 3100 mil (asi pět tisíc kilometrů) v New Yorku. Tam je pravidlem, aby každý uběhl přes sto kilometrů denně! Museli to zvládnout bez ohledu na to, co se na trase stalo, jinak by se nevešli do časového limitu jednapadesáti dní. Mají můj obdiv. Asi bych takovou vzdálenost nezvládl. Ale myslím si, že to není fyzický problém. Je to spíš v hlavě. Třeba zakladatel tohoto ultraběhu Sri Chinmoy řekl, že člověk může dokázat neuvěřitelné věci, pokud je schopen vnitřně překonat bariéry své mysli, které si sám vytvořil. Jinými slovy, nic není nemožné. Například vloni s námi při Světovém běhu harmonie v Rize běžela celých osmnáct kilometrů s batohem na zádech žena, které bylo sedmdesát čtyři let. Nabízeli jsme jí, aby si cestou oddechla v doprovodném autě, ale s úsměvem odmítla.
Takže rozdíl mezi adrenalinovým během a akcemi, jako je právě Světový běh harmonie, jste už trochu naznačil…
Každý je jiný, ale stejně důležité. U nás nejde tolik o zkoušení lidských možností, spíše o předávání myšlenky, že všichni můžeme udělat hodně pro to, aby celosvětová rodina žijící na jedné planetě, na Zemi, byla harmoničtější. Při běhu se často zastavíme, povídáme si s lidmi, necháváme je, ať i oni na chvíli nesou pochodeň a něco si při tom přejí. Ne pro sebe, ale pro někoho jiného. Co stát, to jiná krajina, jiní lidé, jiný způsob života, zvyklosti, ale uvnitř jsme přece všichni stejní – a to nás spojuje.Běháte takhle po světě už dvanáct let, letos vedla trasa Světového běhu harmonie dokonce i částečně po africkém kontinentě, máte pocit, že se lidé za tu dobu nějak výrazně změnili?
Je to v různých zemích rozdílné. Snad největší změnu jsem cítil v Polsku. V minulých letech mi připadalo, že smutek a deprese jsou tady národní sport. Už vloni tu ale byla mnohem optimističtější atmosféra, takové uvolnění. Velkým zážitkem byl také běh přes Mostar, kde člověk vidí, jak se tam vypořádávají s traumaty války třeba děti. Bylo z nich cítit, že chtějí, aby už nikdo nezažil to, co ony.A překvapilo vás v poslední době něco?
Vloni jsme běželi poprvé Marokem a běh měl obrovskou odezvu. Když jsme se blížili k Rabatu, hlavnímu městu, mysleli jsme, že se tam koná nějaká demonstrace. Pak jsme zjistili, že to srocení lidí čeká na nás. Podobně milá přijetí byla i v Turecku. Tam si každý z nás zbořil mediálně podporovaný mýtus, že muslimové jsou samí fanatici. Ukázali se jako velice otevření a přátelští lidé, kteří mají k Evropě pozitivní vztah. Překvapil mě i Island. V téhle úžasné krajině žijí lidé různých kultur – černoši, Evropané, Asijci, spolu, rádi a v pohodě. Nemají tu dokonce ani armádu, nepotřebují ji. A musím se zmínit i o fantastické podpoře, kterou má běh v Etiopii. Tam se mu věnuje snad každý. Dokonce jsme se mohli spolu s národním týmem zúčastnit Velkého etiopského běhu ulicemi Addis Abeby, ve kterém startuje přes dvacet pět tisíc lidí. Něco takového se hned tak nevidí.Nejste jen velký optimista? Přece jen při takové akci, jakou je Světový běh harmonie, na vás čekají školáci, představitelé měst, všude vás vítají, zdraví. Běžný asi vypadá jinak.
Možná to tak je. Možná mám díky běhu harmonie jen samé pěkné zážitky. Ale když se člověk snaží být dobrý, inspiruje tím okolí. Myslel jsem si kdysi, že je to blábol, ale ono to funguje.A jak řešíte to, že samotný běh se koná několik měsíců? Nepřekáží vám to v práci? Letos jste navíc i kapitánem, to asi znamená povinnosti navíc…
Můj zaměstnavatel pro mě má pochopení. Tři čtvrtě roku pracuji a pak se věnuji běhu. Kapitán se nejen zúčastní, ale hlavně musí zajistit, aby se dodržoval harmonogram, uskutečnila se všechna připravená setkání, ať už ve školách, nebo ta oficiální, dohlížet na zdravotní stav týmu a tak podobně.
Co je Světový běh harmonie (World Harmony Run)
Založil ho v roce 1987 sportovec, filozof a umělec Sri Chinmoy, který se celý život věnuje ideálům světové harmonie.
Běh pořádá tým Sri Chinmoy Marathon, což je světová nezisková organizace dobrovolníků zaměřená na různé běhy, které organizuje po celém světě. Světový běh harmonie je jedním z nich.
V každé zemi se o běžce stará několikačlenný tým, který zajišťuje hladký průběh trasy a často sám zajišťuje potřebné prostředky. Města, kterými vede trasa, často nabízejí zdarma ubytování a případně i občerstvení, není to ale pravidlo. Osobní náklady si každý běžec platí sám.
Světový běh harmonie je štafetový, s hořící pochodní, evropská trasa měřila více než 27 tisíc kilometrů a vedla přes 48 evropských zemí a některé africké státy.
Letos začala 7. března v Lisabonu a skončí 9. října v Amsterdamu. Přes Českou republiku účastníci běželi od 11. do 17. července.
Podobná trasa jako po Evropě vede i po Americe, Kanadě.
Tým běžců je složen z účastníků z různých zemí, s nimi pak může každý, kdo má zájem, s pochodní ujít pár kroků nebo běžet tak dlouhou trasu, na jakou se cítí. Ke štafetě se připojila v minulosti celá řada celosvětově uznávaných osobností, jako například Nelson Mandela, matka Tereza, ale i tenistka českého původu Martina Navrátilová a další.
Podrobné informace a spoustu fotografií ze Světového běhu harmonie
najdete na www.worldharmonyrun.org nebo .cz.
