D
ostat se do Irska a neochutnat whiskey by byla nejen škoda, ale snad i hřích. Návštěva originálního pubu či baru není jen prohlídkou nějaké nálevny, je to poznání části živoucí historie celé země.
Pryč je doba, kdy sv. Patrik na svém trojlístku, podle kterého je ostrov symbolicky zelený, vysvětloval princip svaté Trojice. V dnešní hektické době by patrně sv. Patrik svou zemi ani nepoznal. Ač na jeho počest každý rok 17. března barví Irové všechno možné i nemožné na zeleno a v jeho jménu propuká největší oslava roku, při které vládne přátelská a pohodová nálada.
Irové však neslaví jen jeden den v roce, bezstarostné Irsko se projevuje každý den. Důkazem můžou být i tradiční puby a bary, představující součást koloritu ostrova. Odnepaměti se v nich scházeli odbojní politikové, talentovaní spisovatelé, umělci i světoznámí hudebníci.
PUB & BAR
V celém Irsku je více než 13 tisíc barů a pubů, a samotný Dublin jich pak má okolo tisícovky. Rozdíl mezi pubem a barem není nikde přesně definován, ale má se za to, že bar je orientován na tvrdý alkohol a koktejly a nevaří se tam. Pub je spíše o pivu s možností lehké stravy. Centrem zábavy a nočního života hlavního města je oblast Temple Bar, kde je 29 pubů. Na rozdíl od jiných míst, kde před půlnocí zazní tolik nenáviděný hlas zvonu a musí se chtě nechtě domů, zde mají otevřeno do tří hodin. Atmosféra uvnitř je absolutně odlišná od podobných zařízení jinde na světě.
Mísí se zde mladí, staří, teenageři i seriózní manažeři v oblecích a samozřejmě spousta turistů. Nikdo si na nic nehraje, pohoda a linoucí se balady přímo vybízejí ke sklence whiskey a zpěvu. Výjimkou nejsou ani dvě hudební produkce, každá v jiné místnosti. Lidé zde většinu času postávají nebo se tlačí u baru. Nutno dodat, že Irové pijí rádi, ale celkem rozumně, na rozdíl od jiných národů.
V irských pubech točí nepasterizovaný Guinness a někteří znalci tvrdí, že právě to je důvod, proč na domácí půdě chutná výrazně lépe než v cizině. „Víš proč si objednáváme Jamesona s Guinnessem?“, ptá se náš průvodce Niall. „Čekáme 60 vteřin, než dojde pěna, a co během té doby dělat jiného, než si dát panáka“. „Sláinte“, tedy irsky na zdraví!
ANDĚLSKÁ DAŇ
Irská whiskey je jedním z národních pokladů a žádný Ir ji nikdy nenechá pohanět. Na ostrově je miláčkem značka Powers Whiskey a oblibě se těší i nejjemnější whiskey Paddy, ale za celosvětově nejprodávanější irskou whiskey můžeme beze strachu považovat Jameson, místními familiárně nazývanou Jemmy. John Jameson ji vyráběl v Dublinu již od roku 1780. V polovině osmdesátých let minulého století se výroba přestěhovala do moderního lihovaru v Midletonu, poblíž Corku.
Kapacita destilérky je ohromující. Ve skladech je permanentně uloženo 750 tisíc sudů. Jen na takzvané „andělské dani“, což je ztráta vzniklá odpařováním whiskey ze sudů, se denně pošle andělům těžko uvěřitelných 12 tisíc láhví.
V podstatě dnes je John Jameson, zakladatel likérky, po svatém Patrikovi v Irsku nejčastěji zmiňovaná osoba, minimálně tedy v místních pubech. A třeba za dalších tisíc let budou Irové slavit i den svatého Jamesona.
