Právem si stěžujeme, jak nám před očima mizí vzácné kouty přírody. Mizí ale i vzácné kouty měst. Stará dáma sní nad chladnoucím espresem u mramorového stolku na terase jedné z kavárniček svatého Germána z luk – totiž pařížské bohémské čtvrti Saint-Germain-des-Prés. Myslí na časy, kdy spisovatelé, umělci, filozofové a jazzem nakažená mládež udělali z téhle části Paříže vřící kotel aktivity, intelektuálních debat a filozofických půtek. “Bývalo tu tak veselo a hlučno,” říká. “Nekonečný svátek, víte,” – možná vědomě a možná nevědomky přitom připomíná stejnojmenný šanson Serge Regnaniho nebo Hemingwayovo pařížské vzpomínání Pohyblivý svátek. Ostatně, nebylo to snad zrovna na pánské toaletě Michaudovy restaurace, kde Hemingway vedl se Scottem Fitzgeraldem (Velký Gatsby) onu podnětnou, byť choulostivou rozpravu na téma “otázka rozměrů”…?
NEJKULTURNĚJŠÍ PAŘÍŽSKÁ ČTVRŤ
Musely tak vypadat i poválečné dny, kdy mladí obsadili suterénní jazzkluby jako Tabou
 Majitel kavárny Deux Magots je v čele hnutí proti nově vznikajícímu “ghettu luxusu”. |
a protancovali noc co noc v rytmu Sidneyho Becheta či Milese Davise. A zatímco v suterénu se tančilo pod taktovkou saintgermainského velekněze Borise Viana, toho skvělého muzikanta, básníka, žertéře a provokatéra (Napliju na vaše hroby), jehož Pěnu dní tu souputníci tak rádi sbírali, nahoře v kavárnách, ve Floře či u “Dvou magotů” existencialisté Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoirová pracovali na konceptech svých knih.
Ale už skoro dobrá dvě století předtím Saint Germain se svými divadly, kavárnami a uměleckou akademií patřila k nejkulturnějším pařížským čtvrtím. Osvícení myslitelé Voltaire a Rousseau chodívali diskutovat do kavárny Procope, byť všechno neprošlo vždy hladce: “Sotvaže jsem přišel, okradli mě šejdíři na saintgermainském jarmarku,” píše velký encyklopedista v roce 1759. Pozdější generace spisovatelů a filozofů, od Baudelaira po Wilda a Hemingwaye, nechala svou stopu v legendární kavárně Voltaire, v pivnici Lipp a ve známém knihkupectví Divan či původním Shakespeare & Comp., kam si mladičký papá Hemingway chodil ještě před svým prvním románem půjčovat peníze k dobromyslné majitelce Sylvii Beachové.
BYTÍ A NICOTA
Dneska je, bohužel, všechno jinak. Celou tu někdejší krásnou změť života a tvorby ohrožuje invaze butiků a obchodních řetězců.
 Filozofie padesátých let a jazzová éra jsou prý dávno pryč. |
Ale zhoubné bujení začalo už dřív. Vlastně už ve druhé polovině šedesátých let, kdy tu otevřel první ze svých obchodů Yves Saint Laurent. V roce 1969 vytlačil knihkupectví Divan Christian Dior. Další na řadu přišel Drugstore, podivuhodný obchod s celonočním provozem, kde si člověk mohl koupit knížku, večerník, vypít skleničku, něco sníst, a dokonce se podívat na film. Na počátku sedmdesátých let se Drugstore převlékl v uhlazený obchod s luxusním oblečením Emporio Armani. A s příchodem dalších, Cartiera, Lancela a bůhví koho ještě, začala čtvrť podléhat riziku, že se z intelektuálního hnízda Paříže změní na ghetto luxusu. Tržní invaze se přičinila i o útěk tradičních a věrných starousedlíků. “Peníze vytěsnily existencialistickou filozofii,” medituje dívka z jedné ze zdejších přežívajících uměleckých galerií Annie Maillet.
Ale ti, kteří zůstali, jako by se existencialismu dál drželi zuby nehty. Nebo aspoň slov jeho papeže Sartra: “Člověk není dán, člověk se tvoří. Utváří se každý den tím, že se angažuje…” Proto tu dnes působí ne méně než šest rozmanitých sdružení bojujících proti tomu, co označují za katastrofu Saint Germain. Do jednoho z nich patří i tak slavná jména, jako jsou herečka Catherine Deneuveová či šansoniér Charles Aznavour. Společenství 1500 zdejších obyvatel, stejně jako další z místních výborů majitelů kaváren a malých obchůdků se snaží “opětovat střelbu”. Sponzorují například různé výstavy, aby poskytli umělcům možnost vystavovat díla v obchůdcích, hotelích a knihkupectvích. “Snažíme se smířit obchod s kulturou,” vysvětluje mluvčí sdružení Pascale Joannine.
Svou roli v tomto úsilí hraje i někdejší intelektuální Café de Flore. Každou první středu v měsíci se stává “kavárnou filozofů”. Scházejí se tu noví pařížští intelektuálové a debatují o problémech lidské existence, globalizaci, o politice i o umění. A řeč se vede dokonce v angličtině, protože mnoho nově příchozích do této čtvrti jsou lidé anglicky mluvící. Jacques Mathivat, vlastník kavárny Deux Magots a zakladatel Výboru majitelů kaváren a obchodů, tvrdí, že cílem není jen rezistence proti pronikání obchodu, ale spíš snaha o jeho začlenění na stranu kultury. Na památku umělců, kteří sem nerozlučně patřili, bylo koneckonců letos zjara náměstí Saint-Germain-des-Prés přejmenováno na náměstí J. P. Sartra a S. Beauvoirové. Ale jako by se tím zároveň znovu vynořilo Sartrovo kdysi populární Bytí a nicota. Či dnes už víc to druhé…
 Café de Flore se stává každou středu kavárnou filozofů. |
MUČEDNÍCI KOMERCE
Zbývá zřejmě jen malá naděje, že vzdor místních zanícenců, byť jsou mezi nimi i velká jména, zadrží komerční přílivovou vlnu. Před dvěma lety například skončily dva místní jazzové sklípky. Do jediného přežívajícího Bilboquet si už mohou dovolit přijít jen nejbohatší turisté. A tak i Lanouxova vzpomínka ze šedesátých let (Paříž ve tvaru srdce): “Sklípky se těší v Paříži oblibě už drahnou dobu a úspěch nočního podniku je nepřímo úměrný jeho ploše a přímo jeho hloubce,” je už jen minulostí. Před pouhým rokem zanikla i populární kavárna Saint-Sulpice a nahradil ji obchodní řetězec Sequoia, specializující se na luxusní koženou galanterii. Množí se pověsti, že další obětí by mohly být dokonce i ctihodní Dva Magotové.
 Jazz se přestěhoval z kaváren do nočního metra. |
Ti z opačného tábora, kteří stojí v čele probíhajících změn, ovšem charakteristicky tvrdošíjně odmítají, že by ničili kulturní dědictví čtvrti. Třeba takový šéf marketingu společnosti LVMH, mladík, kterému historické souvislosti a tradice zjevně neříkají nic, argumentuje, že filozofie padesátých let a jazzová éra jsou dávno pryč. Místní lidé by prostě měli rezignovat na nezvratné změny. Jak smutné a jak typické…!
Židlička staré dámy už je prázdná jako vychladlý šálek. Kdo ví, zda tu ta její kavárna bude ještě zítra! Šejdíři na saintgermainském jarmarku jsou stále čilí a luka svatého Germána vadnou…
 Bulvár Saint Germain Blud. Zbývá jen malá naděje, že vzdor místních zanícenců zadrží komerční přílivovou vlnu. |
