Selamat datang di Bali

Nevím, čím to je, ale zatímco na jiných místech planety mi urputnost prodavačů vadila, tady mi přišlo, že jsem mezi přáteli. Ano, dělají svou práci a jsou na ní existenčně závislí, protože díky turismu už neumějí ani nechtějí žít tradičním životem, ale pracují s úsměvem. Pěstováním rýže se živí už jen menšina Balijců. Říká se, že Balijci dosáhli úplného sebeuspokojení. Nejde o přehánění. Když se zeptáte místních lidí, jak to vypadá v nebi, odvětí, že přesně tak jako na Bali, avšak bez starostí pozemského života. Balijci chtějí žít, zemřít a znovu se narodit právě zde. To neznamená, že místní obyvatelé se brání změnám. Jen je nenásilně zařazují do svého systému života a tak je to už po celá staletí. Příkladem může být hinduismus. Před jeho příchodem na Bali a do ostatních částí Indonésie byli místní lidé animisté. Balijci ho nejen přijali, ale přizpůsobili ho místním zvyklostem tak, že se dnes značně liší od indického. A tak to je s většinou aspektů života místních lidí. Inspiraci místní obyvatelé hledají a nalézají v tradičních náboženských obřadech a ceremoniích, v mýtech a pověstech. Odráží se to i v soudobém umění, které je samozřejmě ovlivněno i mnohými západními umělci, převážně malíři a spisovateli, kteří na Bali přijeli a velmi často tady zůstali nastálo. Na dnešních obrazech se tedy kromě mytických postav wayang, loutek pro stínové divadlo původem z Jávy, objevuje i místní příroda nebo výjevy z každodenního života včetně pohřebních průvodů. Balijci dokonce zobrazují i místní turisty, kteří sem po přestávce způsobené teroristickým útokem na diskotéky ve městě Kuta opět jezdí, aby nasáli místní pohodu, než se vrátí do své uspěchané civilizace. Loutky wayang patří mezi nejváženější formu divadla na Bali. Jsou ploché, vyřezané zpravidla ze dřeva. Vlastně jde o siluety přenesené na průsvitnou bílou plochu pomocí světla, které vydává oheň v kokosové skořápce. Loutky vede zkušený loutkoherec pomocí tenkých tyček připevněných na koncích jejich končetin a za zvuků orchestru gamelan vypráví některý z tradičních balijských příběhů. Obrazy a loutky stínového divadla však nejsou vším, co stojí na Bali za vidění. Strávil jsem spoustu času pozorováním zručných dívek a žen při klasické výtvarné technice – indonéské batice. V javánském jazyce používané slovo batik se dá přeložit jako „dobré body“ nebo „tečky“. Technika batiky je velmi zajímavá a vyžaduje značnou dávku trpělivosti a umu. Ve skutečnosti jde o techniky dvě a jsou dovedeny k naprosté dokonalosti – ikat a double (dvojitý) ikat. Při ikat je látka tkána tak, aby byl inkoust vázán jen k jednomu ze dvou vláken. U techniky double ikat obsahují inkoust obě vlákna. Obrazce se na látce, zpravidla velmi jemné bavlně, vytvářejí pomocí malých teček vosku. Na jejich místě se pak látka neobarví. Pro výrobu tradiční indonéské batiky se používá parafín, starý vosk ze svíček, kokosový olej, hmyzí vosk, ale i smůla ze stromů. Posledním krokem je pak odstranění vosku za pomoci vroucí vody a sody. Výsledky jsou obdivuhodné a přiznám se, že i když jsem měl příležitost vidět výrobu na vlastní oči, před některými obrazy jsem stál velmi dlouho a nechápal, jak se autorovi povedly vytvořit. Některé vzory, jako například bíločerná kostka, jsou podle místních schopné ochránit proti zlým duchům. Ostatně proto jsou některé sochy při vstupu do chrámů či některé stromy „oblečeny“ do batiky. Turisty vyhledávaným druhem balijského umění jsou zdejší dřevěné sošky. Poptávka po nich bohužel vede k devastaci lesů, zejména v severní části ostrova, kde roste hojně využívané týkové dřevo. Řezbáři ale také používají belalu, rychle rostoucí strom, jehož dřevo je velmi lehké, nebo voňavé santalové dřevo. Malé výrobky se také vyřezávají z ebenu nebo dřeva stromu zvaného jackfruit. Původně byly dřevěné předměty používány čistě jako dekorace, dřevořezbou zdobili Balijci chrámy i obytné domky. S přílivem turistů se z dřevořezby stal byznys a místní řezbáři tak chrlí sošku za druhou. I přesto jde o nádherné věci a je velmi těžké opustit dílnu s prázdnýma rukama. Ještě že člověk cestuje s batohem, který není nafukovací a všechny ty krásné sochy, obrazy