Text Rudolf Švaříček, foto Rudolf Švaříček a Pavel Bém
Vrátili se před více jak rokem a na rozdíl od jiných všichni. Od té doby o své cestě besedovali, leccos se o nic napsalo, přesto dál kolují různé fámy a představy a lidé si dál na besedách ujasňují, co všechno se tehdy odehrálo. Pavel Bém a Ruda Švaříček na jejich cestě na Everest. Na nejvyšší hoře planety byli mnozí, ne všichni tak sledovaní… Stokrát mohu spadnout do barvitého kotle Káthmándú, a nikdy mi nezevšední. Vždy se nově zamiluji do staré lásky, pokaždé mě dostane. Město zastuzeného středověku je obrovskou mlýnicí, v níž se odpradávna mísí a semílají odlišné světy, starobylé kultury a rozmanité tradice. Žije tady stovka národností včetně kast, které Nepál vnímá jako etnikum. Konec jarního monzunu vysypal i letos z letadel masu turistů, společně tak výrazně rozmnožujeme počet obyvatel hlavního města Nepálu. I bez nás má roční přírůstek 2,5 procenta, světový nadprůměr. Valí se do něj za prací nepřetržitá lavina venkovanů.
Paradoxní je vzpomínka na rok 1940. Do Káthmándú nevedla žádná silnice, přesto zde už místní honorace jezdila automobily! Je to neuvěřitelné, ale výstřelky rodícího se automobilismu přinášeli z Indie nosiči. Auta bez kol vlekly přes náročné hory na dlouhých tyčích stovky lidí. Přetížená karavana urazila denně třeba jen dva mozolnaté kilometry. Exotický Východ přece nikam v čase nespěchá! Na mnoha místech auto šokuje i dnes… Uvízli jsme v koloně a po hodině vystupujeme. Šofér nerozumí naší rezignaci: „Za chvíli to zas pojede!“ Co je pro něj chvíle? Hodina, tři, celý večer? Máme jiná měřítka času, ten náš teče zrychleným korytem. Časně ráno jsme opět na letišti. Za chvíli odletíme do Lukly. Nejslavnější nepálská trasa nás zavede do základního tábora pod nejvyšší horu světa z jižní strany. Akce pomůže potřebné aklimatizaci, která je na legendárním treku příjemnější než hvězdicové výpady za výškou. Po návratu do Káthmándú odjede naše lezecká sestava na Tibetské plato. Za nepálskou hranicí se rychle „vyskočí“ do pětitisícových nadmořských výšek, v Tibetu slovo nížina snad ani neznají. Vždy jsem toužil potkat mytického yettiho, teď se nám to daří hned druhý den v Nepálu. Yetti si nás přenese za hřebeny hor až do vzdálené Lukly. Převlékl se do kabátu nové letecké společnosti, sympatické je už její logo, šlápota yettiho na křídle. KARMÍN MAOISTŮ Ranvej Lukly je stejně krátká jako doba letu. Před otevřenou náručí kraje Šerpů nás vítá malá vojenská „pevnost“, z rohů letecké tvrze trčí střílny a kulometná hnízda, vše pro jistotu obehnali ostnatým drátem, který si všechny uvnitř i venku lépe ohlídá. Maoisté přepadli letiště v roce 2001, od té doby jejich hnutí stále sílí. Vraždí nárazově nevinné horaly, jejich ataky nahánějí hrůzu celému Nepálu. Karmínové ideje podivného komunismu nacházejí v důvěřivém a chudém Nepálu svou živnou půdu.
Při loňské návštěvě jsme zažili Káthmándú v mrtvolném stadiu „prázdného města“. Výjimečný stav zastavil dopravu, obchody i úřady, večer se nesmělo na ulici. Na letiště nás odváželo speciální vojenské vozidlo, absolvovali jsme nespočet policejních kontrol. Krátce po našem odletu události Káthmándú explodovaly. Všechny strany jsou si ale vědomy, že země žije z turismu. I proto nedošlo dosud k jedinému zabití turisty. Exotický Nepál si snad nenechá ukrást volný rozměr štěstí a všudypřítomné úsměvy. A dobrodružství může začít! UKRYTÁ BĚLOBA
Který podivín by nechtěl na vlastní oči spatřit nejvyšší horu světa? Dojít až do těsné blízkosti Everestu, jen deset kilometrů vzdušnou čarou od vrcholu! Ve zjednodušeném rytmu treku turisté obvykle poztrácejí starosti civilizace. Velehory syrové krásy k sobě moderní civilizaci nechtějí pustit, srdce Nepálu je vstupem do jiného, čistšího světa. Našich batožin se ujímají šerpové. Pojmenování šerpa je synonymem nosičů všech etnik. Jen Šerpové s velkým Š jsou příslušníci nepočetného horského kmene, jejich špičkové výkony si zaslouží hlavně vysokohorské expedice. My se jdeme zatím pouze aklimatizovat, našimi šerpy jsou většinou příslušníci Tamangů. Bída zvláštního kmene se traduje od převálcování jejich území górkhským králem Príthví Náráján Šáhem v 18. století. Tamangy tenkrát vyhnali z otcovské půdy, nový král odměnil jen ty, kteří mu pomohli k moci. Potomci vyděděnců dnes vydělávají na živobytí jako nosiči, šlapou na rikšách, tkají koberce… Snaží se najít obživu kdekoliv, teď právě s námi. Získávají sympatie od prvního pohledu, náš Mistr Pram je veselá kopa s očima šibalských plamínků.
Převýšení treku prvního dne je pouze sto metrů, ale jen bláhový našinec by čekal chůzi do pozvolného kopce s jemným načítáním metrů. Cesta vede nahoru dolů, nahoru dolů… Nějaký škodolibec kdysi vyšlapal pěšiny, aby se pomstil přivandrovalcům do území klidu a míru? Zelené podhůří Himálaje je zdrojem slušné obživy. Na každém kroku je vidět, že Šerpové jsou drsní i příjemní horalé, co se naučili žít v souladu s přírodou. Jejich království je krajina opojných rododendronů, políček vyrvaných strmým stráním i pralesům s všudypřítomnou kulisou bílých hor vysoko nad hlavou. I když nejsou bělostné ledovce vidět odevšad, stále tam někde vysoko majestátně trůní. Vyzývají smělé odvážlivce! PREMIÉRA MONDŽÓ
Na treku se přepracované hlavy pročistí, vše se zdá najednou jednodušší. Konečnou je romantické Mondžó. Přicházím první, a tak mohu vybírat ubytování z řady příjemných lodží. Tibet house si cení svého prostředí vyzdobeného thankami na 120 USD, ostatní ubytovny jsou v řádu pěti dolarů za noc. Kombinace ceny a poskytovaného komfortu je příjemná, bylo by snad až neslušné smlouvat. Domky nižších poloh Himálaje a terají mají malá okna, na ochranu proti zlým duchům je vykuřují vonnými travinami. Ani dotěrní komáři nemají rádi kouř a krev lidí, co zbožňují ostrá jídla a pálenku. Boj proti bzučícímu nebezpečí má příjemné zbraně – kukri rum, rakší i whisky Everest. JEDEN MUŽ NESTAČÍ Železný barel v noclehárně úspěšně supluje kamínka, sušená lejna jaků svádějí s útočnou zimou vyrovnaný boj. V družném hovoru u pece servírují domácí ošatku zajímavostí. Hanlivé oslovení pro Šerpy i Tibeťany je Bhótiové. Vyjadřuje něco jako „špinavý trhan hor“. Navíc pojídají maso z jaků, což v hinduismu znamená téměř hrdelní zločin. Ti ztotožňují samice jaků s posvátnými krávami, jedinou tolerovanou výjimkou je vodní buvol. Svérázní domorodci se pestré mytologii hinduismu usmívají. Božstva s choboty, přepravními prostředky býků, labutí i draků příliš připomínají americký Disneyland.
Stále zde dožívá polyandrie, zajímavá anomálie mnohomužství nejen pro zvědavé evropské dámy a nymfomanky. Žena získá více partnerů do života tak, že se provdá najednou za dva muže, vždy bratry. Živí ji více chlapů, je tak lépe postaráno o potomky. Narodit se jako jednovaječné dvojče s prima bráchou je výhoda! Poslední roky ale přinesly více změn než dlouhé období let 1933–1953, které Tenzing Norgay popisuje jedinou novinkou v podobě jednotřídní školy! Drsný kraj Šerpů je ale pevnější, než si myslíme. Šerpové jsou svojští! RÁJ NEPOTŘEBUJE AUTA Region Khumbu se řadí mezi nejvýše položené celoročně obývané oblasti světa. Peníze UNESCO zde pomohly postavit v roce 1983 elektrárničku, která rozsvítila oči i chýše domorodců. Velkolepé domy patří obchodníkům, kteří vypravovali karavany jaků do Tibetu. Část zisků věnují bohulibě klášterům, za to je čeká v příštím životě lepší znovuzrození.
Dříve nebylo bohatství na první pohled patrné, chudým to slušelo stejně jako bohatým. Jen místní věděli, kdo má stáda jaků a rozsáhlé pozemky. Dnes je nová prosperita snadno rozeznatelná: honosné domy i patrové hotely odhalují smetánku nové doby stejně jako absence dětí. Potomci bohatých totiž studují na drahých privátních školách Káthmándú. V celé oblasti Khumbu neexistuje jediné auto ani motorka, chybí nejen příjezdová cesta. V automobilovém ráji nenaruší idylku rána žádný klakson, jen nedočkavý kohout nebo zvědavé kozy. Bájné Namče. Díky financím od cizinců si žije nad nepálské poměry. SPOUTANÁ HORA Nohy ještě svrbí, po ranním treku poobědváme pečeného jaka a vyrážíme za další dávkou kilometrů. Vystoupáme čtyři sta metrů nad bývalé letiště Sjanbočhe k hotelu Panorama, kromě stodolarových cen drží i proklamovaný fantastický výhled. Do nového rezortu na protější vrchol nosí turisty jen vrtulník. V budoucnu tam prý natáhnou stožáry a horu násilně spoutají ocelovými lany, po nichž vyšplhá luxusní kabina. Pokud se tak stane, získá Namče novou dominantu. Zda chtěnou a zdařilou, či jen vnucenou, je otázka nejen financí. Když se rozmařilým zbohatlíkům zachce exkluzivity, ustoupí romantika i zdůrazňovaná čistota přírody.
Vrcholový hřeben nás přenáší od spoutaných úvah do vyhlášeného hotelu Everest View. Chybějící vlídnost a pohostinnost nahrazuje mrazivý kalkul, chladný komfort a nepříjemné ceny drahé nadmořské výšky. Velký den sype další dárek, podařilo se nám spatřit bažanta lesklého. Vyhlášený národní symbol Nepálu prý garantuje štěstí. SKALP YETTIHO Khumdžung se pyšní slavnou Hillaryho školou, sir Edmund zakládal kromě škol i nemocnice zasazené do nejpotřebnějších míst okolí. Podepsal se v regionu šlechetným způsobem. Jeho legendární výstup na nejvyšší horu je dnes minulostí, ale pomocná ruka naděluje oblasti Khumbu svou přízeň i nadále. Jako fungující tahák zvědavého turismu místní buddhistický chrám přechovává vzorek yettiho. Utrhli si kousek sněžného muže na útěku? Jak zbloudila relikvie právě sem? Skalp působí vypelichaně, yetti to asi dnes nemá vůbec jednoduché! Prahne po něm celý svět. Do pohodového Namče se vracíme za šera. Rozsvícené tváře domácích u pálenky rakší potvrzují existenci yettiho. S klesající hladinou láhve roste jejich jistota: Yetti už musí být za barákem. Po pár frťanech na posilněnou určitě vpadne do dveří. Bludu se dá snadno pomoci, média po něm lačně sáhnou. Fenomén yetti funguje, bude živen i dál. Ochutnáte pečeného yettiho příště i vy?
V novém dni obkroužíme Namče téměř po vrstevnici až k bělostné stúpě, odkud se už rýsuje na zalesněném horizontu slavný klášter Tengbočhe. Je vidět z neuvěřitelné dálky. Místo je považováno za nejkrásnější v Himálaji, ale kolik lokalit si přisvojuje v různých koutech hor titul nej? Magický kopec ze všech stran obklopuje prales, panoráma velehor přidává další rozměr. Vysoký bělostný čhörten schraňuje uvnitř ostatky lamů, jeho špice šplhá do výšky ve snaze přerůst okolní štíty hor. Klášter obývá čtyřicet osm mnichů v čele s guru Rimpočhe. Je druhým převtělením lamy Gulua, který klášter založil v roce 1916. Mladí novicové žijí v gompě od sedmi let, ale až od dvaceti mohou složit všech 253 přísah uložených vírou. V době hlavních prací na poli někdy vypomáhají rodinám. Tady má buddhistická tradice šanci přežít! RITUÁL NADĚJE
V ubytovně za branou kláštera meditujeme po svém, svíce voňavého vosku prozáří tajemnou místnost, plné duše i prázdné sklenice. Nebo obráceně? Ráno v sedm mniši svolávají hlubokými tóny dlouhých posvátných trub dungčhen k modlitbě do kláštera. Podmanivou sílu rozespalého jitra umocňuje módní přehlídka bělostných krasavic, o primát horské miss se přetahují na vzdáleném horizontu horského mola vypínavé slečny Lhoce, Lhoce Šar a Nupce, ranní cudnost maskuje mlžný opar. Za třemi gráciemi se hlásí o slovo vrcholová pyramida Everestu. Na pozemcích kláštera v horské čajovně servírují jasmínový čaj s pečivem. Nečekaně se rodí posvěcení našeho dobrodružství Everestu. Nima Doma se ochotně podělí o svátosti, v šarlatovém rouchu nám žehná sám osmasedmdesátiletý Srin Dordže. Darované modlitební praporce lungta se rozevlají v základním táboře. Symboly prý mají být v batohu stále nahoře, blízko bohům. V klášteře dnes už nepřebývají mnišky. Komplikovaly dodržování striktního celibátu, a tak se musely přestěhovat do kláštera v Debočhe. Noční výpady noviců ale vyprahle dál míří za ženskou romantikou. Když mniška otěhotní, musí i s milencem ihned odejít, nejčastěji končí ve vesnici Milingbo. Kuriózní víska se stává útočištěm žen uvolněných mravů. Tam může být dobře… KAMENNÉ PENĚŽENKY Přikrývá nás omamný háj provoněných rododendronů. Větve si nás předávají v příjemném houpání korun až k odvážně visutému mostu vysoko nad dravou řekou Imdža Khola. Odpovědí platebním kartám přetékajících kapes turistů jsou zdejší kamenné „pokladnice“. Místní „zainvestovali“ do hromad kamení, sesbírali šutry ze širokého okolí. Jejich chvíle prý určitě přijde, stavět nový domek nebo ohradu bude jednou syn, soused nebo známý. Pangbočhe v 3860 metrech je poslední celoročně obydlenou vesnicí na trase, dál už jsou roztroušena jen sezonní sídla. Místní nejstarší gompa regionu Khumbu vlastnila skalp a pracku yettiho, ale po krádeži v roce 1991 přišel svět o další „zásadní důkaz“ existence sněžného muže.
Výškovou hranici lesa necháváme pod sebou, vegetace slábne. V Šomare si dáme skvělé těstovinové taštičky momo plněné jačím masem a zeleninou, svlaží je zázvorový čaj bylinných afrodiziak v Oršo. Jako menu nám přinesli jakési opálené kůžičky. Hraji hrdinu a jako by nic polykám svůj přehmat.
Cena jídla a nápojů s narůstající výškou stoupá. Vše sem vynesla záda nosičů a hřbety zvířat. Slalomové stoupání mezi neposlušnými jaky posune prožitky do Pheričhe vysokého 4240 metrů. Ve vyhlášené záchranné stanici drží lékařka přednášku o nebezpečí horské nemoci. Ta je k obětem nemilosrdná, její výběr nahodile nekompromisní. Působivý památník obětem Everestu před ošetřovnou varuje, půlené kužely zaplnily sloupce zemřelých, v plechu jsou vyryta i česká a slovenská jména. SKLENĚNÁ PYRAMIDA Po příjemné noci nás vrstevnice už bezbolestně dostrkají do Lobučhe (4910 m), kde se kamenné ubytovny choulí na úpatí štítů jako horské boudy našich Krkonoš, vašich Tater nebo „jejich Alp“. Jen o kousek výš vybudovali Italové blyštivou skleněnou pyramidu krmící jejich meteorologické přístroje a hlavy geologů vědeckými poznatky.
Odtud se to zdá do poslední horské chaty pod Everestem v Gorak šepu (5140 m) příjemně blízko. Sípající drak turismu se už dávno roztrhal, zbylo z něj jen torzo skalních vytrvalců. Většina má vypoulené oči, a není to zvědavostí… Everest patří jen vyvoleným, na skromnější Kálá Patar (5545 m) v jeho sousedství však může vystoupit téměř každý. Vylézt sem musíme samozřejmě všichni, právě odsud je krásný pohled na Everest. Z nesmělého výstupu se líhne nevyhlášený závod. Pavel volí pro finální smrtící spurt místo treter sandály. Náhradní plíce má rafinovaně schované v batohu, jinak to není možné. Je to příjemná zpráva pro společné budoucno… Ze síly jednotlivce bude těžit celá parta. Kálá Patar se vypíná jen ve stínu nejvyšší hory světa, ale panoráma předkládá úchvatné. Kritikové tvrdí, že nejvyšší hora není nejkrásnější. To však nemůže její velikost srazit.
KOPYTA VZHŮRU! Dnes si můžeme na Everest dokonce sáhnout. Čeká nás základní tábor s výškou 5400 metrů. Ledovec Khumbu se plazí od paty Everestu jako nekonečný ještěr s rozeklanými konečky mlsného jazyka, co se natahuje za kořistí. Kameny na povrchu zakrývají mocné ledové podloží, masa působí nehybně. Při letní dietě ztrácí na objemu, ale přes zimu vždy nakyne. Ledovcová moréna nás rozšafně houpe, šplhání se mění v prudké klesání a obráceně. Šlapání po ledovci přes tající potůčky se natahuje jako kukačkové hodiny, odměnou je tábor v prominentním amfiteátru světa, korunovaném Everestem. Verona i Koloseum blednou závistí, největší stadion světa Maracaná by se jen zahanbeně choulil v koutě hor. Nadmořská výška tábora je o celý kilometr výš než vrchol výhružného Matterhornu.
Příchod k místu je depresivní, mezi kameny v poryvech větru morbidně sténá havarovaná helikoptéra. Exploze a nenechavé ruce rozházely kusy železa po velké ploše. V útrobách vrtulníku se přehrabují domácí, jen aviatik Blériot by mohl posoudit, k čemu honcům skotu poslouží odnesené součástky. Pár metrů od trosek leží ztuhlý jak, kopyta mrtvoly vyčítavě trčí. Jednou nahoře, podruhé dole. Dneska já, zítra ty! Netušíme, jak si osud pohraje i s námi… za pár dní se vynuceně vrátíme zpět! VÁLKA NERVŮ
Vysněný Tibet. Neuvěřitelné „drobné zamítnutí“ vstupu do velké rudé země přerůstá ve fatální ránu. Číňané nechtějí primátora Prahy vpustit ze „zásadních důvodů“, nemuseji nic zdůvodňovat. Pavel srůstá s telefonem, jeho vrcholový pokoj „paláce Windhorse“ se mění v telefonní centrálu. „Dráty satelitů“ vedou do nejvyšších míst. Jsou ale hluché. Ve válce nervů je mi Pavla líto, osud expedice teď leží na jeho možnostech, alespoň pro dnešek. Nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že se budeme na počátku expedice tak nesmyslně trápit. Pokud ale tohle ustojíme, zvládneme i cíle nejvyšší. V kolektivu je síla, v partě řešení. Ještě že mám přátele i v Nepálu! Přeroste nepálský mužik ředitele zeměkoule i nabubřelého mandarína? Známý má známého, který zná… Mám víza! Za dva dny držím v rukou všechny potřebné papíry včetně víz a klíčových permitů. Jak křivolaká to byla cesta, není podstatné, všechna lejstra mám legitimní cestou. Kluci nevěřícně kroutí hlavou. Je dobré mít známé nahoře nejen mezi božstvy.A pak konečně Tibet. Tisíce úsměvů příjemného Nepálu ale ústí v hraničním Kodari výbuchem. Za čínskou hranici nesmíme! Ručička zákazu vytáhla z chumlu jenom nás, ostatní expedice klidně překračují Friendship Bridge a vstupují do Číny. Nikdo nechápe, proč právě my musíme zůstat. Vybuchují emoce a arogance a hrubost dominují. Tolik práce dalo zajistit permity na Everest, čínská víza a vstup do Tibetu. Natěšení a touha se lámou do deprimující rezignace. Kdo je proti našemu vstupu do Číny? Proč nekompromisně i rafinovaně odřezává všechny naše možnosti? Červený praporek zákazu platí jen pro primátora Prahy. Cejch nelze setřít! HAPPY NEW YEAR! V noci dojíždíme s Pavlem zcela vyřízení zpět do Káthmándú. Další den se úspěšně rozjíždí příprava výstupu na Everest z jižní nepálské strany, přes průstup obávaným ledopádem Khumbu, nejrizikovější částí Hory. Logistika i technika počítaly s tibetským severem, náklaďák s jídlem tam dokonce už odjel! Spoustu doplňků teď musíme shánět znovu, začínáme od nuly stavět nový příběh.
Káthmándú dnes slaví Nový rok, domy jsou ověšené fáborky a sympatickými vlaječkami Nepálu. Pořádný dárek pod vánoční strom potřebujeme! Všechno se ale podařilo vyřídit až neuvěřitelně rychle. Vrátíme se tam, odkud jsme před pár dny přiletěli!
A pak konečně! První klukovský sen je splněn, k Everestu s námi šlapou jaci naší vlastní expedice! Do řemesla Šerpům fušují Rájové z nižších údolí, která nejsou pro turisty dostatečně atraktivní. Profitují u šťastnějších sousedů jako zásobovači, o práci se přetahují s jaky a dzo, kříženci krav a jaků. Dzo je silný a odolný, přitom poslušnější, lépe snáší horko. Zvířata postupují pomalu, ale vytrvale. Než zavřeli v šedesátých letech Číňané hranice do Tibetu, byl prodej dzo slušným zdrojem bohatství Šerpů. Dnes je pro ně nejvýhodnější doprovázet turisty a horolezce. Ročně jich putuje do oblasti Khumbu přes dvacet tisíc.
Vzduchem poletují sněhové vločky. Opravdu jsme byli ještě včera v horkém Káthmándú?
Skupina, která se pokusila vloni o výstup na Everest, měla sedm členů. Pavel Bém – horolezec a primátor Prahy, Ado Eliáš, horolezec, jako první Čech vystoupil v Antarktidě na nejchladnější vrchol světa Mount Vinson. Létá na padáku, pilotuje. Ruda Švaříček, který byl na všech nejvyšších horách kontinentů kromě Everestu. Dobrodruh. Slovák Vlado Zboja, byl na Everestu v roce 1998, vynikající lezec. Tři skvělí Šerpové, nejzkušenější Nima Nurbu Sherpa (na vrcholu Everestu pětkrát), Dawa Jangbu Sherpa, mladší brácha Nimy (horolezecká naděje, 23 let), Pemba Tenjin Sherpa (na Everest třikrát).
Na počátku expedici doprovázely i Bémova manželka Radka a Švaříčkova partnerka Jitka.
Hurá na Everest
Historie horolezectví je v Nepálu krátká, i turismus se zde vylíhl pozdě, teprve druhá polovina dvacátého století otevírá světu novodobou horolezeckou epochu. Despotická moc královských Ránů byla odstraněna až v roce 1951. Pádem dynastie nechtěných králů začala nová etapa. Až do padesátých let sem pronikla jen stovka cizinců! Nejodvážnější horolezci museli dosud jen čekat za branami země, marně se snažili o průniky k nejvyšším vrcholům Himálaje. Najednou je všechno jinak! Dva roky po otevření závory izolace dobývali Edmund Hillary a Tenzing Norgay v roce 1953 nejvyšší vrchol světa. Začalo vrcholné himálajské dobrodružství a zároveň skončila jeho největší výzva. Horolezci objevili Nepál pro svět, za nimi našli zaslíbenou zemi turisté.
Legendární šedesátá léta přivádějí do Nepálu deset tisíc turistů, sedmdesátá léta číslo povyšují na pětinásobek, jen o deset let později už nemilosrdná statistika uvádí šokujících 175 000. Dnes navštíví Nepál na půl milionu nadšenců za rok. Přepracovaní byznysmeni utíkají ze stereotypu k protipólu syrové přírody. V národním parku Čitvan nalézají nosorožce, slony a tygry, v královských městech živou historii, v horách nová dobrodružství. Plnými doušky hltají vyprahlí cestovatelé jiné zážitky i slastný pocit volnosti. Druhou část reportáže z dobytí Mt. Everestu najdete v příštím vydání magazínu Koktejl.
