Jméno Radima Uzla je známé každému, kdo se byť jen okrajově zajímá o sex a o problémy se sexualitou spojené. Navíc je o něm známo, že se o těchto problémech nebojí hovořit otevřeně a s humorem. Své názory publikuje nejen knižně, ale i ve sdělovacích prostředcích. Bývalý lidovecký ministr školství prof. Piťha se v jedné televizní debatě vyjádřil, že dr. Uzlovi by pro jeho názory na sexuální výchovu měla univerzita odebrat lékařský diplom. Jelikož s tímto názorem hluboce nesouhlasím, navštívil jsem dr. Radima Uzla na jeho pracovišti v pražském secesním domě s výhledem na Jindřišskou věž. Sídlí zde nevládní Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu v Praze a dr. Uzel je jejím ředitelem.
Říká se, že sexuolog je člověk, který hledá problémy tam, kde jiní nalézají rozkoš. Jak se Radim Uzel stal sexuologem?
Stal jsem se sexuologem, když jsem životního koníčka povýšil na povolání, a ještě jsem za to byl celý život placený, což je docela sympatické. I když na druhé straně musím zase přiznat, že sexuologové amatéři z toho mívají často větší potěšení.
Co považujete za nejpřevratnější objev v sexuologii?
Pokud se týče léčby sexuálních potíží, pak je objevem století nesporně viagra. I když neúčinkuje naprosto stoprocentně, jedná se o velice účinný prostředek na léčbu poruch mužské erekce.
Já myslel, že to byl objev “sobeckého genu”?
Pokud se na to díváte z hlediska sexuálního chování lidského druhu, pak jste zcela správně připomenul “sobecký gen” jako zcela unikátní objev. Pokud bych to měl laicky shrnout, pak “sobecký gen” umožňuje, aby se v dalších generacích přenášely ty vlastnosti, které nám umožňují přežít. Proto jedinec, který má snahu rozprostranit svůj genetický materiál do největší šíře, má touhu oplodnit co nejvíce žen…
Říkáme mu proutník…
Ano. Takový člověk má co nejvíce potomků, kteří jsou také proutníci. Tím se gen v populaci upevňuje a takovýchto lidí přibývá. Takto se samozřejmě přenáší i další, téměř nekonečná řada vlastností, které pomáhají člověku úspěšně přežít.
Myslíte si, že na současný stav proutníků má vliv rozšiřování “sobeckého genu”?
Proutníci byli odjakživa. Dříve to jen úspěšně tajili. V současné době se tím někteří dokonce chlubí, což má odezvu i ve stavu morálky. A to, že zcela nevyhynou třeba poustevnické geny, znamená, že občas nějaký ten jejich nositel přece jen ten celibát poruší a potomstvo zplodí.
Mnozí lidé ve vás vidí nemravu pro vaši otevřenost v přístupu k sexu a sexuální výchově. Jste zastáncem sexu bez hranic?
To je naprosté nedorozumění! Párová sexuální věrnost dvou zdravých lidí je pochopitelně ideálem. Vždyť člověk je párovou sexuální bytostí. Na druhé straně musíme připustit, že ne vždycky je tento ideál naplňován, a ti, kteří ho nenaplňují, v žádném případě nemohou být předmětem nějakého opovržení. Je ale nutné na tento problém poukázat a připomenout nebezpečí spojená s častým střídáním sexuálních partnerů, promiskuitou a nezodpovědnou sexualitou.
A co takový způsob sexu, jaký byl představen v pořadu Peříčko, kdy domina přivedla na scénu muže přivázaného na obojku?
Pokud chce být někdo voděn na obojku, nelze proti tomu jistě nic namítat, otázkou ovšem zůstává, zda by to mělo být obsahem televizního pořadu. Já sám ostatně pořad Peříčko nemám rád. Oslovuje sice určitý segment populace, a pokud se to někomu líbí, ať se na to spánembohem dívá. Je však třeba si uvědomit, že věci, které se tam prezentují, není možno srovnávat s nějakou sexuální normou či sexuálním ideálem, a už vůbec ne se sexuální výchovou.
Vypracovával jste posudek na známého pedofila Lewického. Z jakého úhlu pohledu jste k posudku přistupoval?
Pedofilie je úchylka, která je u nás po právu postihována a trestána. Vyžaduje léčení, ale na druhé straně je zapotřebí říci, že mnozí pedofilové se dokáží se svou úchylkou během života vyrovnat a od narození až do smrti se žádného deliktu nedopustí. Transformují svou pedofilii do úspěšného vedení dětských kroužků a vůbec ty děti třeba neobtěžují. Každý pedofilní člověk tedy nemusí být bezpodmínečně zločincem. Ti, kteří se projevují sexuálním zneužíváním nezletilých, patří samozřejmě za mříže. U nás je zákonem stanovená nepřekročitelná hranice patnácti let. A pokud se týká vaší otázky, tak v tom případě jsem vůbec neváhal, protože to byl pedofil par excellence.
Je o vás známo, že jste v roce 1976 ve výchovném pořadu ostravské televize ukázal jako vůbec poprvé rozbalený prezervativ. Co vás k tomu přivedlo?
Rozbalení prezervativu bylo komunistickým režimem považováno za nemravnost, ale já zastával názor, že pokud máme hovořit o sexuální výchově, nemůžeme se zastavit před uměle vytvořeným tabu. Pro mne to ale znamenalo dvouletý zákaz vystupování v televizi a režisér pořadu raději emigroval do Austrálie.
Stejný rozruch způsobilo, když jste do televizního scénáře napsal, že onanie je neškodná. Z čeho pramení názor o její škodlivosti?
Tento názor byl i odborníky tradován po staletí. Přitom onanuje absolutní většina všech lidí na světě. V našich zemích se jednalo zejména o vliv křesťanské morálky. Ve snaze nějakým způsobem člověka ovládat, zakazuje církev onanii, protože pokud má člověk dojem, že koná něco hříšného, má v sobě pocit provinění, každá totalitní moc s ním snáze manipuluje. Navíc je to u většiny církví dáno tím, že všemožně podporují rozmnožování. Tím, že člověk onanuje, plýtvá svým semenem, což bylo ostatně při odsuzování onanie často uplatňováno. Přitom je zajímavé, že ženská onanie byla odsuzována mírněji, protože žena tím o svou plodnost nepřichází.
Podle vašeho názoru jsou sex a jídlo na prvním místě, co autoritativní a demagogické ideologie omezují. Můžete to objasnit?
Potravinové restrikce pomáhají člověka ovládat stejně, jako zákazy v oblasti sexuality. Stačí připomenout komunismus, jak pronásledoval otevřené pojednání o sexualitě. Vzpomeňte jen na okamžité zrušení všech striptýzových lokálů po začátku normalizace v roce 1969! V těch různých zákazech a omezeních si zkrátka mohou komunisté podat s katolíky ruce.
Nejsou některá náboženství přece jen více tolerantní než třeba demagogické sekty?
Myslím, že mezi sektou a náboženstvím není nijak převratný rozdíl. Nedávno jsem četl knížku, kde se píše o škodlivosti sekt, jak člověka ovládají, manipulují s ním. A já dospěl k názoru, že velká náboženství a nějaké úchylné autoritativní sekty se od sebe liší jen počtem svých vyznavačů. Nanejvýš je mezi nimi rozdíl kvantitativní, nikoliv kvalitativní. Je to zkrátka skoro totéž.
Ve slovníku Šmírbuch jazyka českého mne překvapilo, kolik synonym má český jazyk pro mužský úd a pro soulož. Svědčí to o naší sexualitě, anebo je to důsledek “švejkovského” pohledu na sex?
Já Patrika Ouředníka miluji, protože jeho Šmírbuch je pokračováním Pavla Eisnera a všech jazykovědců v oblasti neparlamentních výrazů.
O čem to svědčí?
Je to svědectví o naší národní povaze. My si dovedeme udělat legraci z věcí poměrně vážných. Někdy dostávám k recenzování překladovou sexuální literaturu z němčiny, angličtiny, a i když je ten překlad udělán pečlivě, české mentalitě to nějak neladí. Ne že by Němci souložili jinak než my, jsme příbuzná kulturní oblast. Ale když jsem analyzoval, proč nás to neoslovuje, dospěl jsem k názoru, že ta jejich sexuální literatura postrádá ten humor, ten esprit a nadhled. Oni sex berou takzvaně “tierisch ernst” – zvířecky vážně. Přitom vůbec netuší, že jen zvíře souloží s vážnou tváří, zatímco člověk se u toho usmívá a český člověk se usmívá dvojnásob.
Proč se klasické poloze při souložení říká “misionářská”?
To je spojeno s příchodem katolických misionářů do Afriky. Jak je všeobecně známo, přírodní národy milují soulož zezadu. Misionáři to považovali za zvířecí a tudíž nemravné, a tak je nutili souložit tváří v tvář. A není úplně vyloučeno, že to misionáři těm domorodkám i názorně předvedli.
Považujete pornografii pro mládež za škodlivou?
Odevzdal jsem pro nakladatelství Železný knížku o pornografii…
Už vyšla?
Ne, jste první, komu o tom říkám (rozhovor se uskutečnil 23. ledna). Je to odborné pojednání o pornografii, podané zábavnou formou. Problém je už v tom, jak pornografii definovat. Náš trestní řád stíhá jen takovou, která hrubě člověka uráží. Ta urážka je definována tak, že je to pornografie zobrazující pohlavní styk se zvířaty, nezletilými, nebo používající odporné praktiky jako styk s výkaly nebo podobně. Taková pornografie je právem zakázána a nesmí se šířit. Ale pornografii zobrazující normální pohlavní styk dvou dospělých lidí, oboustranně dobrovolný, je možno považovat za neškodnou v jakémkoli věku.
 Stal jsem se sexuologem, když jsem životního koníčka povýšil na povolání, a ještě jsem za to byl celý život placený, což je docela sympatické. |
Nepůsobí daleko větší škodu snaha pornografii omezovat?
To máte naprostou pravdu. Vycházím z vědeckých poznatků mnoha světových kapacit, které v tomto ohledu dělají výzkumy, a opravdu se nepodařilo prokázat, že by nenásilná a nedeviantní pornografie byla škodlivá! Zákazy jsou pochopitelně škodlivé jako každá cenzura, protože ta nezná hranic. Pak už i obnažený ženský prs, i když nemusí být sexuálním symbolem, ale orgánem výživy novorozence, se dá zakázat. Za komunismu nesměla vyjít knížka o výživě pro kojence, kde by na titulní stránce byla žena s obnaženým ňadrem. Nedávno byla jakási reklamní agentura postižena za to, že na obrázku propagujícím energetický nápoj byla žena cucající si palec. Někomu ten palec připomínal orální sex. Vidíte, kam až takové puritánství může dojít. Přitom i ten orální sex je záležitostí docela běžnou a provozuje ho téměř 80 % populace.
Jste věřící člověk?
Pokud bych se měl zpovídat, v co věřím, pak věřím ve zdravý lidský rozum. Naprostá většina lidí jím disponuje. Je to taková příhodná víra.
Proč je církev proti antikoncepci?
Tvrdí, že znemravňuje společnost, že lidé pak častěji souloží a nemají čas na modlitbu.
Je ženská antikoncepce stoprocentně spolehlivá?
Na světě existuje jenom jedna stoprocentně spolehlivá věc – tou je smrt. Ženská hormonální antikoncepce je spolehlivá na 99,6 %.
Kdy se dá očekávat nějaký antikoncepční prostředek pro muže?
Předpokládám, že si na něj počkáme ještě nejméně 10-15 let. Zatím se výzkumu příliš nedaří, asi proto, že spermií v ejakulátu jsou někdy i stamiliony a k oplodnění vajíčka stačí jedna jediná.
Četl jsem, že u mužů se začíná projevovat úbytek spermií, čímž klesá možnost oplodnění vajíčka. Nebude to ve svých důsledcích znamenat návrat k matriarchátu?
V současné době přibývá úspěšných technik asistované reprodukce. Medicína se stále vylepšuje, takže pokud budeme mít jednu jedinou spermii, tak oni si s tím doktoři poradí.
Měl jsem na mysli takovou skutečnost, kdy mužů schopných zplodit potomka ubude, a stanou se tak méně hodnotnými členy lidské společnosti.
Dovolte, abych nesouhlasil s názorem, že hodnota člena lidské společnosti je nutně spojena s jeho plodností.
Co je pravdy na tom, že vrcholoví sportovci musí omezovat sex?
To není pravda. Sex jako takový sportovcům neškodí. Dokonce několik olympijských rekordů prokazatelně padlo krátce po orgasmu. Tento předsudek patrně vznikl na základě toho, že trenéři neradi vidí, když sportovci flámují, a sex často bývá s těmito společenskými aktivitami spojen. Ale soulož sama o obě nemůže být žádnému sportovnímu výkonu na závadu.
Podle církve a některých lékařů vzniká život početím a člověk nemá právo tento dar odmítnout.
Že početím vzniká život, není vědecký fakt, ale božské zjevení. Někdo tomu věří, někdo ne. Základ nového lidského jedince pochopitelně vzniká spojením vajíčka a spermie. Takových spojení ovšem v ženském těle nastává více, aniž nutně vznikne těhotenství. To nastane až dokonalým uhnízděním tohoto oplodněného vajíčka v děloze a potom následuje složitá vývojová řada až k porodu životaschopného dítěte. Přitom je zapotřebí brát v úvahu, že existuje právo dítěte na život a právo matky svobodně rozhodnout o svém těhotenství. Jedno právo samozřejmě popírá druhé. A proto je nutné stanovit hranici, odkdy dostane jedno právo přednost před druhým. Náš právní řád stanovuje, že hranice pro uplatnění práva dítěte je omezena dvanáctým týdnem těhotenství.
Viděl jste film Němý výkřik, který byl ostře zaměřen proti interrupcím?
O tom filmu něco vím. Byl natočen v USA. Americká odborná gynekologická asociace vydala k němu oficiální stanovisko vycházející z názorů odborníků v embryologii a ultrazvukové diagnostice, které jednoznačně považuje tento film za lživý, zmanipulovaný a nepravdivý. Byl natočen se záměrem, aby byl lidem potrat co nejvíce znechucen, aby měli před potratem strach. Zdánlivě ušlechtilý záměr se nezdařil, protože bojovat za ušlechtilý cíl lživými a falešnými argumenty není etické. Od potratu to nikoho neodradí a ženy, které se pro potrat rozhodnou, mohou mít výčitky a těžká muka. Učitele, který tento film promítá dokonce třeba i školou povinným dětem, bych nazval sadistou.
Nepřineslo by uzákonění anonymních porodů částečné omezení interrupcí?
Podle mého názoru je zbytečné k tomu přijímat zvláštní zákon, jelikož anonymní porody svým způsobem stejně existují. V některých zdravotnických zařízeních se to prý praktikuje tak, že žena, která si toužebně přeje dítě, a nemůže ho mít, dá svůj občanský průkaz té, která své dítě nechce, a ta ho porodí na její jméno. To je parádní anonymní porod. Problémem může být pouze případný daňový únik, jestliže někdo, kdo to celé zprostředkuje, za to dostane úplatu.
Říká se, že v politice mívají úspěch lidé, kteří nemají úspěchy v sexu.
To není pravda. V některých případech sice může být politika náhražkou za sex, ale v převážné většině jim sexualita poslouží v jejich politické kariéře, jako je tomu v Česku. V USA málem stála sexuální aktivita prezidenta Clintona místo. Kdyby se něco takového stalo u nás, zvýšilo by to nesporně politický kredit a voliči by mu zatleskali.
Existuje nějaký vztah mezi politikou a sexem?
Politici, stejně jako umělci, herci a slavní zpěváci jsou lidem stále na očích, podle nově vznikající vědy memetiky jsou šiřiteli tak zvaných memů – vzorců chování, životních postojů, názorů a gest. Je prokázáno, že právě tito lidé jsou pro příslušníky a příslušnice opačného pohlaví neobyčejně atraktivní. Nemusí to souviset ani s jejich vzhledem. Mnoho takových slavných lidí je doslova obléháno hejny obdivovatelů a příznivců; pochopitelně sklízejí i sexuální úspěchy, i když v “civilním” životě by po nich třeba ani pes neštěkl.
Chtěl bych se zeptat na vaši politickou činnost coby představitele Nezávislé erotické iniciativy?
To byla doba “malin nezralých”, jak se říká. Tehdy po sametu jsme si mysleli, že mohou takové malé strany existovat, a dokonce se i profilovat v politickém životě. Měli jsme i svůj program a mysleli jsme si, že se dá dělat politika i prostřednictvím těchto zájmově orientovaných stran. Voliči nám to však rozmluvili.
Jaké jsou vaše zkušenosti z politického kolbiště?
Nejvýš jsem se dopracoval do pražského zastupitelstva. To už jsme se jmenovali Nezávislá iniciativa. Tu erotiku jsme vypustili, aby to neprovokovalo. Čtyři roky jsem v zastupitelstvu zasedal a pocit z toho jsem měl smíšený, zejména proto, že na rozdíl od parlamentní práce je zastupitelská funkce zadarmo. Člověk tam strávil mnoho času, a skutek utek. A těch nesmyslných řečí jsem tam byl nucen vyslechnout víc než dost. Potom jsem dvakrát kandidoval do Senátu. Jednou za Stranu zelených, podruhé s podporou České strany národně sociální. Preferuji malé strany, protože umožňují člověku větší nezávislost. Podruhé bych se tam málem dostal, ale voliči rozhodli jinak. Chtěl bych ovšem říci, že si velice vážím těch několika desítek tisíc hlasů. Kdyby takových bylo více, mohlo by to třeba v tom Senátu jinak vypadat.
Proč?
Myslím, že většina lidí prostě nepochopila funkci Senátu. Volí tam příslušníky velkých politických stran a nezávislí senátoři prakticky až na malé výjimky nemají šanci. Senát je potom jakousi kopií Poslanecké sněmovny. Já jsem se bláhově domníval, že by bylo možno vytvořit klub nezávislých senátorů, kteří by se nemuseli ze svých postojů zpovídat žádné politické straně. Český volič je patrně jiného názoru, protože většinou k senátním volbám vůbec nejde. Dobře mu tak! Nedávno mi napsal dopis jeden pán, jaký je to skandál, že u nás neexistuje možnost dobrovolné sterilizace. Vidíte, a to jsem měl právě já ve svém volebním programu.
Jste pověstný tím, že umíte vyprávět humorné příběhy ze své praxe. Byl by to příjemný závěr našeho rozhovoru.
Jsem soudním znalcem v oboru sexuologie. Jednou jsem byl požádán o vypracování posudku na jednoho léčitele, který léčil ženskou neplodnost tím, že se ženami souložil. Já byl dotázán, zda to lze považovat za lidové léčitelství a zda se jedná o alternativní způsob léčení ženské neplodnosti. Musel jsem pochopitelně říci, že ano. Ten léčitel byl osvobozen a dal mi vizitku pro případ, kdybych si nevěděl rady. Z toho vyplývá, že někdy ta alternativní medicína dává oficiální medicíně na frak. Co si může dovolit léčitel, to si nemohu dovolit já.
MUDr. Radim Uzel, CSc.
(*27. 3. 1940 v Ostravě)
Po maturitě v roce 1957 přijat na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde promoval v roce 1963. Umístěnkovým řízením přidělen na gynekologicko-porodnické oddělení Okresního ústavu národního zdraví v Ústí nad Orlicí. V roce 1967 atestace z ženského lékařství, poté přijat na II. ženskou kliniku v Brně jako vědecký pracovník. V roce 1969 odchod do Františkových Lázní, kde pracoval jako lázeňský lékař v gynekologickém ústavu. V roce 1973 nadstavbová atestace z ženského lékařství a po studiu v Sexuologickém ústavu v Praze přijat na místo krajského ordináře pro gynekologickou sexuologii a endokrinologii v Ostravě, poté zaměstnán v Praze v Ústavu pro péči o matku a dítě. Od 1. září 1993 je ředitelem Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu. Hlavní změření: reprodukční medicína, poruchy plodnosti, plánované rodičovství, antikoncepce, sexuální výchova. Studoval v Holandsku a USA. Je členem výboru Sexuologické společnosti J. E. Purkyně a několika zahraničních odborných společností. Zároveň je externím učitelem II. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V rámci zdravotně-výchovné činnosti je autorem mnoha článků v tisku, rozhovorů v rozhlase a televizi. Za rozhlasový pořad Červené uši obdržel cenu v mezinárodní soutěži vyhlášené Populačním institutem ve Washingtonu.
Je autorem následujících knižních publikací: Ženské otazníky, Mýty a pověry v sexu, Sex – odhalené tabu, Jak neotěhotnět, Umění milovat, Antikoncepční kuchařka a Sexuální zvěřinec. Ve spolupráci s dalšími autory napsal: Zákony ženské přitažlivosti, Sex a lidské vztahy humorně i vážně, Člověk je živočich sexuální, Erotova lampa, Potrat ano – ne, Sex, církev a politika. Spolu s P. Matúšem vydává dvakrát do roka publikaci Červenání s doktorem Radimem Uzlem (dříve Červené uši) jako výběr nejzajímavějších dotazů a odpovědí ze stejnojmenného rozhlasového pořadu.
Zajímá se o divadlo a vážnou hudbu. Rád má dobré jídlo, vaření, vanu s teplou vodou a nicnedělání. Nemá rád ryčnou hudbu, fanatiky všeho druhu, stupidní reklamy, znečišťovače a sprejery, sebevědomé blbce.
Spokojené manželství se ženou Helenou dosud trvá.
