Říká se, že pokud by byla kudlanka velká jako kočka, člověk by proti ní neměl žádnou šanci. Je zvláštní, že za typického představitele se považuje kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Označení totiž popisuje její polohu, která připomíná modlící se stvoření, a jméno „prosebnic božích“ tak lze najít v mnoha jazycích. Jenže vůbec neodpovídá jejímu dravému chování.
Kudlanky jsou predátoři schopní lovit většinou hmyz, ale i ještěrky, žáby, hlodavce, ptačí holátka nebo dokonce i jiné kudlanky. Často sedí dlouhé hodiny bez pohybu, a jakmile se přiblíží kořist, bleskurychle ji usmrtí svýma nápadnýma nohama a rychle sežerou. Vzápětí jsou připraveny vše zopakovat. Byl jsem velmi překvapen, jak silně dokáže křehoučká kudlanka stisknout. Přední nohy navíc bývají často vybaveny ostrými trny.
Některé pouštní druhy jsou naopak dobrými běžci a svou kořist pronásledují po písku. Kudlanky jsou aktivní ve dne. V jižní Africe jsem každou noc pozoroval u světel budov, jak se slétají různé druhy kudlanek a loví pod lampami.
SAMEC? NEPOTŘEBNÝ
Velmi zajímavá je nevraživost samic i vůči samcům. Samice jsou velmi žravé a samec tak má celkem problém je oplodnit, aniž by byl sežrán. Ale sexuální pud je silnější než pud sebezáchovy. Samci jsou vybaveni mnohem lepším zrakem, na samice číhají a k páření přistupují zezadu, pokradmu, aby je samice neviděla. Jakmile samice otočí hlavu, sameček ustrne. Dokud se nepohne, je pro ni totiž neviditelný. Ale samec, který po milostném aktu včas neuteče, se často stává kořistí. Samice ho rychle uchopí předníma nohama a začne mu žrát hlavu. Zbytek těla samce pokračuje v kopulaci a díky zajímavé nervové soustavě dokončí páření! Kopulační aktivitu kontroluje poslední zadečkový článek samce. Pak ho samice dožere. Otec sice své děti nikdy neuvidí, ale poskytl důležité bílkoviny pro produkci vajíček.
Samice jsou ovšem schopné přežít i bez samců – z neoplozených vajíček se vylíhnou samice. Některé malé druhy, např. Ameles spallanzania, nejsou kanibalistické. U jiných jsou samci sežráni jen příležitostně. Ale u některých druhů nedojde k oplodnění, aniž by samec přišel o hlavu.
HLAVNĚ UTÉCT
Vajíčka kladou kudlanky ve skořápkách – ootékách. Bývá v nich až tři sta vajíček, záleží to na druhu kudlanek. Počet ooték je přímo úměrný délce života samice. Některé druhy jsou přitom velmi plodné. Rekordní počet ooték – dvaadvacet – byl zaznamenán u rodu Miomantis. Spočtěte si, kolik je to vajíček!
Ootéka chrání proti nepříznivým vlivům prostředí. Přesto nezabrání některým parazitickým druhům blanokřídlých, aby je napadly. Svými kladélky dokáží prorazit ochranný obal, a pak se místo malých kudlanek líhnou kutilky, hrabalky a další blanokřídlí.
Po třech až šesti měsících se najednou nebo postupně líhnou nymfy. Vypadají jako mladí švábi, cvrčci nebo saranče a jsou také podobně chráněny membránou. Jsou extrémně pohyblivé a rychle utíkají od svých mateřských schránek. Přesto je jich mnoho polapeno pavouky, mravenci a jinými predátory. Vytvořit obrovský počet potomstva je klasickou strategií mnoha druhů hmyzu. Kudlanky však často rychle a poměrně brzy rostou a samy se stanou predátory, kteří v modlící se pozici čekají na svou kořist.
Kudlanky ve světě
l Na světě žije přibližně 2300 druhů kudlanek ve 430 rodech, nejvíce v tropickém a subtropickém pásmu.
l Kudlanky patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou. Jednoduše řečeno, jejich larvy jsou zmenšeniny dospělců, pouze nemají křídla a pohlavní orgány. Larvy jsou křehké a měkké a živí se drobným hmyzem. Postupně se svlékají a rostou, po posledním svlečení se promění v dospělce (imago).
l Nápadná je jejich hlava – trojúhelníkovitá, hypognátní (uložená pod hrudí), s velkýma očima.
l Dospělé kudlanky mají často křídla, ale nejsou dobrými letci.
l Mají nejrůznější tvar, zbarvení a velikost. Například rod Hierodula na Srí Lance dorůstá neuvěřitelných dvaceti centimetrů! Další velké druhy (Ischnomantis gigas, Archimantis latistyla a rod Tenodera) pak dosahují asi sedmnácti centimetrů. Žádný div, že dokáží ulovit i menší ptáky, plazy a hlodavce. Naopak ty nejmenší druhy jsou velké asi centimetr – například Mantioda tenuis a Bolbe pygmaea.
l Zoologicky je řád kudlanky rozdělen jen do 8 základních čeledí: Chaeteesidae ze Severní Ameriky, Metallycidae z jihovýchodní Asie, Mantoididae z Jižní Ameriky obsahují vždy jen jeden malý rod. Drtivá většina druhů patří do čeledi Mantidae. Zbývající čeledi jsou Empusidae (8 rodů), Eremiaphilidae (2 rody), Amorphoscelidae (10 rodů) a květinové kudlanky Hymenopodidae (desítky rodů).
l Kudlanka nábožná žije v mírném pásmu,
ale jen v nejteplejších oblastech, u nás
hlavně na jižní Moravě. Je chráněná.
l Mezinárodní svaz ochrany
přírody (IUCN) registruje
pouze jeden druh
jako chráněný –
španělskou kudlanku
Apteromantis aptera.
Jako mazlíčci
l Kudlanky jsou tak zvláštní, že část lidí odpuzují, část je naopak považuje za milá zvířátka. Zahraniční zahrádkáři je dokonce využívají k biologickému boji proti škůdcům. Vajíčka se dají koupit ve specializovaných obchodech. Například kalifornská firma Tip Top Bio-Control nabízí celou paletu „ekologických” druhů hmyzu pro ochranu rostlin.
l Vzhledem k podmínkám, ve kterých kudlanky žijí, je lze snadno chovat v bytech při pokojových teplotách. Pro jejich známou agresivitu ale není vhodné chovat pohromadě různě velké jedince.
l Pro začátečníky se doporučuje např. jednoduchý krásný druh Sphodromantis viridis ze západní Afriky. Tyto kudlanky jsou asi 8 cm dlouhé, zeleně nebo hnědě zbarvené. Nejraději pojídají větší hmyz, dají se krmit i pinzetou masem. Jejich ootéka obsahuje až 300 vajíček.
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa)
Je velká až 8 centimetrů, samec je o třetinu menší, je štíhlejší a má delší tykadla. Samice klade až 10 ooték (vaječných pouzder), každé až se 100 vajíčky. Má schopnost rozmnožovat se i bez oplodnění – z neoplozených vajíček se však vyvíjejí jen larvy samiček. Je chráněná a ochrana tohoto druhu spočívá především v zachování stanovišť, tedy stepních a lesostepních biotopů. Najdeme ji ve střední a jižní Evropě, v Asii až po Japonsko a v celé Africe. Zavlečena byla do USA, Kanady a Austrálie.
Empusa pennata
Tato středomořská kudlanka je velká asi 7 centimetrů. Je velmi štíhlá. Na hlavě má charakteristicky prodloužené temeno. Je hnědá nebo zelená, dobře maskovaná, dá se snadno přehlédnout. Vyhledává suchá místa s řídkou vegetací, s křovinami a kamenitým substrátem. Žije dravě, loví hmyz a číhá na vegetaci jako jiné kudlanky. Při rozmnožování samice pokládá ootéky, ve kterých je 20–50 vajíček. Přezimují a na jaře se líhnou larvy (nymfy).
Květinové kudlanky čeledi Hymenopodidae
Tato tropická čeleď zahrnuje asi 180 druhů, vyskytují se v Jižní Americe, Africe a Asii. Napodobují květy rostlin a číhají na kořist jako neviditelná součást květu. Nohy některých druhů vypadají jako list.
