SEX, LÁSKA ale pozor

SEXUÁLNĚ PŘENOSNÉ CHOROBY: JAK JSME NA TOM? PROSTITUCÍ SE DNES V ZAHRANIČÍ ŽIVÍ OSM AŽ DESET TISÍC NAŠICH DÍVEK!
Venerologie je pro mnohé z nás příznačné slovo. Existuje přiléhavější termín pro novodobý očistec, v němž musí trpět ti, kteří se nakazili sexuálně přenosnými chorobami? Venerologie při I. kožní klinice v Praze je ještě navíc výjimečné oddělení. Přicházejí sem pacienti z celé republiky bez rajonizace. Kromě ambulantní péče, kterou pražská venerologie poskytuje, má také lůžka umožňující hospitalizaci v případě potřeby, a dokonce i uzavřené oddělení pro nucenou hospitalizaci se zamřížovanými okny nemocničních pokojů. Ale přestaňme démonizovat toto místo, které je už beztak pro mnohé promiskuitní občany postrachem, a buďme vděční, že zaměstnanci venerologie se snaží chránit celou populaci před epidemiemi sexu álně přenosných chorob.
Jak moc jsou u nás rozšířeny? Nejen na tuto otázku odpovídá MUDr. Věra Kaštánková, vedoucí lékařka pražské venerologie:
Jací pacienti k vám dnes přicházejí? Léčíme civilní pacienty v případě, že se čerstvě nakazili chorobou syfilis. Tuto léčbu je třeba začínat léčit v nemocnici jako dřív. Pacienty s kapavkou tedy léčíme ambulantně. Druhou skupinou, kterou tu můžete najít, jsou pacienti s rozhodnutím k nucené hospitalizaci. To znamená v případě, že se pacient neléčí, nechodí na kontroly, a je takříkajíc ve veřejném zájmu, aby dokončil vyšetření nebo terapii a nešířil pohlavní nemoc dál. Dřív v této skupině bývala i děvčata podle zákona o příživnictví. Pokud vzniklo podezření, že jsou nemocná pohlavními chorobami, přivezli je sem. Dávali jsme těm dívkám podepsat, že souhlasí s hospitalizací, aby nemohly říkat, že je tu držíme proti jejich vůli. Dnes paragraf o příživnictví neexistuje, takže prostitutky s podezřením na pohlavní choroby se tu už prakticky neobjevují. Zřejmě se léčí amatérsky doma. Pokud se vůbec léčí. Naší hlavní klientelou jsou v současné době mladistvé putující do domovů mládeže. Většinou už existuje soudní rozhodnutí, že mají do ústavu nastoupit, takže v rámci prevence musí být před nástupem do kolektivu vyšetřeny. Někdy žádají o vyšetření i rodi če, kteří zjistili, že jejich dítě se živí prostitucí. Obrátila se na nás i dívka, kterou unesli cikáni a nutili ji k prostituci. Naštěstí měla jenom kapavku, nikoliv AIDS. Přišlo za námi i několik nezletilých, kterým se podařilo utéct z italských bordelů, kam byly zavle čeny obchodníky s bílým masem – to je pochopitelné, protože odborníci odhadují, že mimo republiku se může dnes živit prostitucí osm až deset tisíc našich dívek. Některé dobrovolně, řada z nich nedobrovolně.
Kolik bylo nejmladší dívce, kterou jste vyšetřovali v roce 1992? Dvanáct let.
Jak vypadají výsledky vyšetření nezletilých? Jedna čtvrtina z nich má kapavku. Asi jedno procento syfilis. U syfilis je podstatný nárůst proti dřívějším dobám. Prudký nárůst počtu případů syfilis pozorujeme přitom v celé republice. V roce 1990 jsme měli v Československu 196 případů onemocnění, v roce 1991 už 291 případů, z toho na Slovensku pouze 42. U čerstvým forem syfilis jsme měli v roce 1990 48 případů, v roce 1991 už 149 čerstvých onemocnění. Jde tedy o dramatický nárůst o více než dvě stě procent! Samozřejmě každé zvýšení počtu pohlavních chorob ukazuje, že řada lidí při promiskuitních pohlavních styc ích neužívá ochrany, takže nahr ávají i masovému rozšíření AIDS. A je tu ještě jeden markantní rozdíl proti dřívějším dobám. Dnes vám i nezletilé dívky klidně rovnou přiznají, že šlapou na mezinárodních silnicích kolem hranic nebo v Itálii.
Jak tu dopadají testy na AIDS? Je to zázrak, ale mezi prostitutkami jsme ještě případ HIV pozitivity neobjevili. Mají zatím výjimečné štěstí. Jinak samozřejmě když má někdo kapavku, i to většinou ukazuje, že se chová promiskuitně a nechrání se při pohlavním styku prezervativem. HIV pozitivitu jsme u pacientů s kapavkou diagnostikovali už asi pětkrát. ve všech případech šlo o homosexuály, kteří jsou vzhledem k některým jejich sexuálním praktikám samozřejmě vystaveni většímu riziku.
Čím si vysvětlujete, že mají zatím naše prostitutky takové štěstí? Předně nevím, jestli všechny mají takové štěstí Mnoho jich sem po zrušení paragrafu o příživnictv í nikdy nepřijde. I když mají pohlavní choroby, léčí si je amatérsky. Nebo jim je léčí jejich pasáci. Kvalitu takovýchto služeb se asi dovedete představit. Výsledkem je dvojnásobné zvýšení rezistence bakteriálních kmenů způsobujících kapavku na penicilin. Ta děvčata většinou kapavku nedoléčí nebo použijí špatné dávkování, takže penicilin při léčbě kapavky postupně ztrácí účinnost. Hlášení o výskytu pohlavních chorob v republice pak naprosto neodpovídá situaci. Mezi dívkami živícími se v Čechách prostitucí může tedy být samozřejmě spousta HIV pozitivních, o nichž se nedozvíme. Jinak mladistvé, které se prostituovaly v Itálii, nám tvrdí, že používaly výhradně kondomy. – Většinou je to tak, že spaly bez kondomů jenom se svými pasáky, kteří jsou promiskuitní a mohli je snadno nakazit virem AIDS.
Trochu jsem se poptával v prostředí pražských prostitutek a zjistil jsem zajímavou věc. Čím větší je pravděpodobnost, že některá dívka je HIV pozitivní, tím víc se bojí k lékaři, aby jí snad nezakázal živit se prostitucí. Už v roce 1988 jsem věděl o případech, kdy naše exkluzívní prostitutky se dávaly testovat v Německu a v případě HIV pozitivity pokračovaly klidně dál v řemesle, protože už se nebály nakažení AIDS. Občas se s gustem chlapům tímto způsobem mstily. Proti takovýmto jevům se bohužel stát zatím vůbec nechrání. Částečné řešení snad může přinést zákon o prostituci, který už se doufejme dostal do České národní rady. V tomhle zákoně, věříme, budou zakotveny i povinné kontroly prostitutek. Víc dělat nepůjde, ale i tohle by byl pokrok. Povědomí většiny dívek, které se živí prostitucí, o AIDS je stále katastrofální. V rámci pravidelných vyšetření by jim odborníci mohli vysvětlovat, v jakém jsou nebezpe čí a jak se chránit. Těm děvčatům se to ovšem v řadě případů nebude líbit právě proto, že se bojí, aby jim někdo nezakazoval prostituci v případě, že zjistíme jejich HIV pozitivitu. Nechtějí přijít o práci, i když budou mít AIDS. To je velký problém. Když člověk začne domýšlet, co nastane i v případě, že bude schválen zákon o prostituci, ve kterém budou zakotveny povinné kontroly, uvědomuje si, že spousta problémů se tím nevyřeší.
To že zákon dosud schválen není se ovšem rovná kolektivní sebevraždě, kterou na sobě pácháme. Máte pravdu. problémy, které jsme si přivodili tím, že zákon tak dlouho neexistuje, budou ohromné. Problémy, které přinese například zakotvení povinn ých prohlídek prostitutek v zákoně, budou ovšem také nemalé.
Co například s těmi dívkami, které nebudou chtít za žádnou cenu povinné prohlídky absolvovat? Co s těmi, u nichž diagnostikujeme sexuálně přenosnou nemoc a ony se nebudou chtít léčit? Co s majiteli erotických podniků, kteří budou zaměstnávat dívky načerno bez prohlídek? Co s těmi, kteří budou zaměstnávat přímo pohlavně nemocné nebo HIV pozitivní dívky? Bude třeba přinejmenším dát mravnostní policii takové pravomoce, aby se jí pasáci a prostitutky nesmáli jako se to děje dnes. * * *
Z 261 dívek vyšetřovaných na pražské venerologii v roce 1992 před přijetím do výchovných ústavů jich mělo 36 kapavku a 3 syfilis. Zatímco v roce 1990 se v ČSFR syfilis nejčastěji vyskytovala ve věkové kategorii nad šedesát pět let, v roce 1991 byl největší počet onemocnění tentokr át čerstvou syfilis ve věkové kategorii patnáct až dvacet čtyři let. Na druhém místě podle četnosti výskytu nemoci skončili v roce 1991 příslušníci věkové kategorie dvacet pět až třicet čtyři let. Největší výskyt nově hlášených onemocnění byl i v roce 1991 v Severočeském kraji, kde se na 100 000 obyvatel zvýšila nemocnost syfilidou ze 4,9 případů v roce 1990 na 8,2 případů! Teprve pak následuje město Praha, kde se nemocnost zvýšila ze 3,7 na 5,4 případů na 100 tisíc obyvatel. V roce 1991 bylo v ČSFR hlášeno 9 265 onemocnění kapavkou. Počet případů akutní kapavky se proti roku 1990 zvýšil o 36%. I v případě kapavky je největší zvýšení počtu případů v Severo českém kraji a teprve potom v Praze.