Rozmnožit se a vychovat potomstvo – to je základní úkol všech živých organismů. Úspěšní rodiče si tak zajistí nesmrtelnost. Jejich geny totiž žijí dál v jejich synech a dcerách. Příjemnější úkol snad živočichové ani nemohli dostat do vínku. Pod tenkou slupkou sbližování a milostných her však zuří urputná bitva. Je to boj ve volném stylu, který trvá už stovky milionů let. Válčí každý s každým a fair play je tu cizím slovem. Kdo je silnější a mazanější, ten vyhrává…
ZÁPLAVA SPERMIÍ
Samčí pohlavní buňky – spermie – jsou vlastně jen miniaturní pohyblivé váčky naplněné polovinou genetické výbavy budoucího organismu. Jejich výroba je rychlá a nenáročná. Průměrný pes má v jednom mililitru ejakulátu asi tři miliony spermií. Při každé ejakulaci tak může v šesti mililitrech semene vyslat do světa téměř dvacet milionů svých pohlavních buněk. Každý sameček tedy může na počkání vyrobit tolik spermií, že by to stačilo k oplodnění všech samiček v širokém a dalekém okolí. Proč by se o to tedy nepokusil? Jestliže co nejvíce potomků v příští generaci ponese jeho geny, pak svůj evoluční závod vyhrál. Takovýto proutník si navíc může dovolit luxus, který by mu někteří lidé v hloubi duše záviděli – do nebe volající nezodpovědnost. Nemusí si totiž dělat vůbec žádné starosti s osudem svých ratolestí. I kdyby jich přežila jen polovina, bylo by to pořád vynikající skóre. Po vášnivé chvilce se tedy jednoduše otočí a odejde zkoušet štěstí o dům dál. Výchovu dorostu ponechá s klidem na bedrech své nebohé partnerky. Zvládne-li to, bude to dobré, nezvládne-li, nevadí – samec zanechá dostatek potomků jinde.
U některých zvířat proto páření připomíná spíše záchvat hromadného šílenství. Když se na jaře začnou samičky některých druhů žab stahovat k tůním, aby tu nakladly vajíčka, je už celý mokřad obsazen dychtivými žabáky. Žabí samec se zuřivě vrhá na jakoukoli samičku, která se ocitne v jeho blízkosti. Vleze jí na záda a obejme ji pevně nohama. Drží se jí jako klíště, dokud nedostane příležitost splnit svoji mužskou povinnost. Pak se ihned pustí a hledá další partnerku. Někdy jsou žabáci tak horliví, že na samičky šplhají ještě dříve, než se žabí dámy stačí do vody ponořit.
VAJÍČKA – NEDOSTATKOVÉ ZBOžÍ
Vajíčka vypadají u různých živočichů různě. V každém případě jsou však mnohonásobně větší než spermie. Samička do nich musí kromě genetického materiálu uložit i veškeré stavební látky budoucího organismu. Velmi dobře je na tom v tomto ohledu zárodek pštrosů. Vyvíjí se ve vejci vážícím jeden a půl kilogramu. V porovnání s mikroskopickou spermií samce je to opravdu propastný rozdíl. Představte si spermii – i s bičíkem velkou jako osobní automobil. Z jednoho konce pštrosího vajíčka na druhý by musela ujet více než 50 kilometrů!
Samičky všech živočichů tedy mohou přivést na svět mnohem méně potomků než jejich partneři. Na rozdíl od samců, podobných chodícím spermatometům, mají také někdy jen jednu jedinou příležitost dát svým potomkům život. K tomu všemu přibývají ještě rodičovské povinnosti, které musejí často oddřít samy bez pomoci.
Jen samičky amerických ptáků ostnáků si to uměly zařídit. Samice těchto opeřenců jsou mnohem větší a silnější než jejich protějšky. Své síly využívají tak, že si zřizují mužské harémy, o jejichž vlastnictví bojují se sousedními vládkyněmi. Podřízení samečkové se mezitím pilně starají o vejce své paní. Podobně mají domácí povinnosti rozdělené i pštrosi. Jakmile snese samice várku svých gigantických vajec, přebírá další starosti hrdý otec. Hlídá snůšku a vodí mladé. Často se dokonce stane, že se spáří s více partnerkami, které přidají svá vejce k původní snůšce.
ONA HLEDÁ JEHO
Když si chce mladík najít slečnu nebo jestliže hledá mladá dáma společníka do nepohody, zadají si inzerát do časopisu, seznamovací agentury či na Internet. I zvířata vyvěšují své erotické inzeráty. Stejně jako u lidí se ani zde fantazii meze nekladou. Zvířecí poselství lásky je možné vnímat všemi smysly. Někteří motýli hledají dámu svého srdce čichem. Samička vypustí do vzduchu látku, které se říká feromon. Vůně tohoto lákadla zamotá samečkům dokonale hlavu. Slétají se k volající partnerce z celého okolí. K vnímání feromonového poselství mají dokonalý nástroj – veliká rozvětvená tykadla posetá čichovými receptory, která vyrůstají z jejich hlavy jako pár podivných vánočních stromečků. Stačí jim jedna či dvě molekuly vůně lásky, aby ji ve vzduchu zachytili, a dokonce určili, z kterého směru přichází. Pak už letí neomylně vstříc nevšedním zážitkům.
Ani Morseova abeceda není vynálezem lidí. Hlubokomořské ryby žijící ve věčné temnotě a také různé druhy světlušek používají světelné signály k tomu, aby přilákaly partnery svého druhu. Samičky světlušek sedí na listech keřů a vysílají do tmy své neonové vzkazy. Samečci se k nim po takové výzvě jenom hrnou. Každý druh světlušek má svůj vlastní kód světelných záblesků a na svůdné ohňostroje jiných druhů hledající samečkové nereagují. Samičky některých světlušek se však naučily podvádět. Napodobují signály jiných druhů. Roztouženého nápadníka, který na takové zavolání přispěchá, na místě sežerou.
ON HLEDÁ JI
Daleko častěji však k sobě láká svoji vyvolenou eroticky naladěný nápadník. Po vzoru středověkých trubadúrů jí může zahrát či zazpívat milostnou serenádu. Z nástrojů, které k tomuto účelu samečkové různých živočichů používají, by se dala sestavit obstojná kapela. Hotové sólo pro dva smyčce předvádějí saranče, když přenášejí svůj cvrčivý koncert. Hrají tak, že otírají své dlouhé zadní nohy o okraje křídel. Cvrčkové zase koncertují jen pomocí křídel a nohy nechávají odpočívat. Za bubeníka by mohli přijmout datla. Jeho vzkazy vyťukávané zobákem do kmenů stromů jsou slyšet široko daleko. Pak už zbývá jen zpěvák. Zde je opravdu z čeho vybírat. Mnoho ptačích samečků patří mezi opravdové virtuosy. Žabí umělci se zase mohou pochlubit jedinečným zařízením – rezonančním měchýřkem na hrdle, který před svou produkcí nafouknou vzduchem a on pak jejich zpěv zesiluje lépe než mikrofon. Také to potřebují. Vždyť právě podle hlasitosti zpěvu si žabí samičky vybírají své partnery.
Ne každý má však hudební sluch. Nevadí. Krásný vzhled a pestrý úbor je také vstupenkou do milostného ráje. Okázalý ocas pávů a jejich zářivě modré hrdlo slouží přesně k tomuto účelu. Neméně nádherné jsou i modely jihoasijských rajek. Jejich nositelé k nim návdavkem přidají i taneční produkci na jevišti v korunách pralesních stromů. Jednotliví samci spolu soutěží v tom, kdo z nich svoji choreografii lépe předvede. Samičky sedí jako rozhodčí při tanečních soutěžích a vybírají si ty nejlepší mistry tance. Podobně tokají i naši tetřívci. Na své produkce mají v lese vyhrazený taneční parket, kam se chodí předvádět všichni nápadníci z okolí. I mnoho ještěrů a ryb se v době rozmnožování obléká do pestrého svatebního šatu. Různé trnité hřebeny a kožní laloky agam a leguánů svatební oblek vkusně doplňují.
ZNAČKA: BYT MÁM
Chtivý nápadník si může přízeň své vyvolené zasloužit také velkolepým bydlením.
Pravými mistry mezi staviteli jsou nenápadní australští ptáci lemčíci. Pro svoji vyvolenou budují kapličky lásky spletené z proutí a stébel trav. Postavit takové loubí však nestačí. Jeho majitel ho ještě musí vkusně ozdobit nejrůznějšími dekoračními předměty. Různým druhům lemčíků se líbí rozdílné barvy a podle toho také vybírají exponáty do svých sbírek. Aby loubí lahodila samiččinu kritickému oku, zkrášlují je opeření estéti lesklými kaménky, krovkami mrtvých brouků, rozličnými bobulemi a v poslední době také krabičkami od cigaret a víčky od limonád. Všechny tyto ozdoby pečlivě aranžují před vchod do loubí i do jeho vnitřku. Musejí také stále hlídat, aby jim nejcennější kusy ze sbírky neukradli nenechaví sousedé. Někteří z lemčíků dokonce vymalovávají svou oblíbenou barvou i stěny loubí. Místo barvy a štětce používají rozmačkané bobule, které drží v zobáku a natírají jimi stébla a větévky se zručností profesionálních malířů pokojů. Pro samičku má kromě útulného domova tohle samečkovo lopocení ještě jednu výhodu. Čím více se sameček před kýženou kopulací zapotí, tím méně se mu bude chtít celé to martyrium si znovu zopakovat. Vyčerpaný nápadník pak zůstane pěkně doma a bude se starat o rodinu.
RYTÍŘI V PLNÉ ZBROJI
Někdy se nestačí jenom předvádět. Sokové si musí právo první noci vybojovat v lítých turnajích. Stejně jako u středověkých rytířů mají tyto souboje svá pevná pravidla. Účelem není protivníka zabít, jen ho zahnat a přesvědčit tak dámu svého srdce o své síle. Své nejničivější zbraně proto nechávají oba sokové odpočívat. Jedovatí hadi nepoužívají svých jedových zubů a sloni klů. Místo toho se raději vzájemně přetlačují. I proplétání krků žiraf je ve skutečnosti souboj. Dostat dobře mířenou ránu rozhoupanou žirafí hlavou není jistě žádný med. Některým rytířům živočišné říše se vyvinula speciální zbroj určená právě pro příležitosti vzájemných klání. Patří sem rohy a parohy kopytníků, strašlivá kusadla roháčů obecných, obrovské špičáky samců paviánů i zvláštní hákovité výčnělky, které vyrůstají z krunýřů želv druhu Geochelone yniphora a podobají se ostruhám pirátských lodí. Pomocí nich se soupeři snaží jeden druhého převalit na záda. Někdy zůstane po sérii utkání v aréně jediný silný samec. Budou mu patřit všechny samice v okolí. Aby neztratil své postavení, bude o ně muset bojovat s jinými vyzyvateli a chránit je před nebezpečím. Ony zase budou moci v klidu vychovávat jeho mláďata. Takto fungují harémy lachtanů a tuleňů, některých opic a také lvů i jejich kořisti – zeber a antilop.
SEX NA PRODEJ
Svatební dar bývá někdy mocným pomocníkem při přemlouvání váhavých partnerek k větší vstřícnosti. Pochopili to i rozliční nápadníci v živočišné říši. Jako milá pozornost se nejlépe hodí něco dobrého na zub. Během hostiny bude samička zaměstnaná debužírováním a snad si dá říct. Takovýto dárek musí být ovšem hezky zabalený. Jednak to patří k dobrému vychování, jednak bude partnerce trvat déle, než ho zase rozbalí. Čas určený k páření se tak prodlouží. Přesně takhle to dělají samečkové dravých much kroužilek. Shánění dárku je však namáhavé a lahodné potravy je škoda. Někteří samečkové proto raději úhledně zabalí kousek listu nebo jen utkají samotný obal. Uvnitř není vůbec nic. Podvodník sebou tedy musí hodit, aby stihl vzít do zaječích dřív, než důvěřivá samička na jeho léčku přijde.
Podobně své partnerky uplácejí i samci srpic, příslušníků hmyzího řádu, který žije i u nás. Pro svůj dar však chodí přímo do jámy lvové. Kradou chycený hmyz přímo z pavoučích sítí. Více než polovina nápadníků však svoji troufalou výpravu nepřežije. Není divu, že se jim pro svatební dar nechce. Někteří samečci se proto stali zloději a podvodníky. Buď kradou dárky svým úspěšnějším kolegům, nebo se tváří jako samičky a nechají se od důvěřivějších pánů na ženění sami obdarovat. Pak ulétnou a nabídnou ukořistěnou návnadu pravé partnerce. Aby nebyl výčet kriminálních deliktů samečků srpic příliš krátký, jdou někteří ještě dál. Žádný dárek neshánějí a svoji vyvolenou jednoduše znásilní. V lidské společnosti by se mohli dočkat soudního procesu, mezi srpicemi se naopak těší z výhody snadného páření.
DOVOLTE, ABYCH SE PŘEDSTAVIL…
Je tedy vidět, že dvoření není ani zdaleka doménou salonních svůdců půvabných žen. V přírodě se samečkové svým protějškům dvoří nejrůznějšími způsoby. Na některé z nich by si asi netroufl pomyslet ani ten nejvyhlášenější playboy. Kromě toho, že se roztoužený ženich snaží upoutat pozornost své vyvolené, má dvoření ještě další poslání. Podle toho, jestli se oba partneři chovají podle obvyklého bontonu, poznají, zda patří ke stejnému živočišnému druhu. Křížení mezi různými druhy zvířat nebývá zpravidla možné a včasné zjištění omylu může oběma aktérům ušetřit hodně času a energie. Ti živočichové, kteří se rozmnožují v průběhu celého roku, dávají jeden druhému při namlouvání na vědomí, zda jsou vůbec k rozmnožování připraveni. Pro samičku mají námluvy ještě dva důležité půvaby. Právě při dvoření totiž mohou ze svých nápadníků poblázněných hormonální smrští vyzískat nějaké ty výhody a v neposlední řadě také vyzkoušet jejich kvality a způsobilost pro zplození potomstva.
TĚŽKÝ ŽIVOT VÍTĚZŮ
Dokázat váhavé samičce vlastní jedinečnost není pro dychtivého nápadníka nic jednoduchého. Vynalézavé nevěsty ukládají navíc nepřeberné množství úkolů, které musejí jejich princové plnit. Čolci obecní se na jaře stahují do tůní a rybníčků, kde se rozmnožují. Samečkové se pro tu příležitost oblékají do krásného svatebního šatu korunovaného vysokým zubatým hřebenem na hřbetě a ocase. Tato ozdoba slouží jako vábnička, která má přilákat volné partnerky. Ani ten největší švihák však nemá zdaleka vyhráno. I když probíhají námluvy čolků pod vodou, dýchají tito obojživelníci vzdušný kyslík. Čas od času tedy musejí vyplout na hladinu, aby se mohli nadechnout. Samičky námluvy schválně prodlužují a snaží se tak své ctitele přidusit. Ten, který vydrží pod vodou nejdéle, je ideálním otcem jejich potomků.
Samci některých zvířat mají pro okouzlení svých protějšků opravdu úctyhodné ozdoby. Vzpomeňme například na paroží jelenů nebo pestrá ocasní pera pávů. Tyto megalomanské výtvory přírody však své nositele podstatně znevýhodňují v boji o přežití. Prodírejte se houštím, když máte na hlavě paroží velikosti vzrostlého keře. Utíkejte před dravci, když vám ze zadku vyrůstá něco, co se ze všeho nejvíce podobá složenému padáku parašutisty. Největší samci, kteří se i přes svůj handicap dožijí požehnaného věku a ještě mají dost sil ucházet se o přízeň dam, musejí být ve svém oboru extra třída. Samičky proto hned vědí, s kým mají tu čest.
ZAŠPUNTUJ A HLÍDEJ
Boj o samičky je v přírodě tvrdý a vášnivý. K jediné svůdné partnerce se často seběhne hned několik ctitelů. Kouzlu cizích krasavic podléhají někdy dokonce i ti živočichové, kteří nám slouží za příklad vzorného manželství. Samci labutí se někdy snaží odpářit samice ze sousedních párů. Při takovém znásilnění je mohou i vážně poranit.
Další nápadníci zase na svoji příležitost trpělivě čekají v úkrytu. Když se právě odpářené samičky zmocní včas a stihnou ji obdarovat ještě trochou vlastního semene, mají šanci, že se jejich spermie dostanou k vajíčku dříve než pohlavní buňky prvního partnera. Úspěšní ženichové se proto ze všech sil snaží nevěře zabránit. Pohlavní ústrojí mnoha druhů hmyzu pracuje na principu zámku a klíče. Do samičích pohlavních cest správně zapadne jen kopulační orgán samečka stejného druhu. Sice správně zapadne, někdy však již nevypadne. Po páření se tento nástroj lásky u některých druhů v samičích pohlavních vývodech zlomí. Sameček sice přijde o svoji chloubu, má však jistotu, že po něm již žádný jiný svůdce jeho výkon nezopakuje. Gumovité zátky ze speciální látky zanechávají coby svoji navštívenku v pochvě samiček i krtkové. Jiným samcům se však vyvinul penis zvláštního tvaru, kterým mohou tento pás cudnosti odsunout stranou.
Ten, kdo pás cudnosti k dispozici nemá, musí svoji vyvolenou před dotěrnými proutníky bedlivě hlídat. Tak to dělají všichni vládcové harémů. Mají k tomu i vyvinuté obranné zbraně. Dlouhé špičáky paviánů slouží právě k tomuto účelu. Paviání samci mají také výrazně zbarvené genitálie. Ztopořený penis u nich plní při vyhrožování stejnou funkci jako u člověka ruka zaťatá v pěst. Je to gesto nejvyšší samčí hrozby. Když jej vetřelec nevezme na vědomí, dostane od vůdce za vyučenou. Samečkové některých ptáků, u nichž jsou si obě pohlaví vzhledově podobná, vymysleli opravdu zarážející způsob, jak se zbavit soků na záletech. Vetřelce nevyhánějí, ale začnou se sami chovat jako samice. Nabízejí se novému samci a nechají se od něj odpářit. Proutník odletí s pocitem dobře vykonané práce a domácí sameček ví, že svoji družku pro tentokrát ubránil.
SÍLA SLABÝCH
Nejsilnější a nejkrásnější samci tedy v bitvě o samičky vítězí. Co si však mají počít ti méně zdatní? Možná založit klub hráčů bridže či sbírat známky. Nebo vymyslet nějakou lest, jak se svým neodolatelným kolegům dostat na kobylku. Mnoho mladých samečků si opravdu nějakou tu cestičku k úspěchu najde. Samci žab vábí své partnerky milostným zpěvem. Nejhlasitější zpěvák má největší úspěch. Vyzpěvuje do noci své serenády a samičky se k němu jen hrnou. Ve tmě okolo fenomenálního zpěváka však sedí menší samečci. Jsou tiše jako pěna a vrhají se na samičky zmámené hlasem žabího virtuosa. I bez hlasového fondu si přijdou na své.
Podobný způsob vynalezli i výrostci mnoha druhů ryb. Ryby vypouštějí jikry i mlíčí do vody a oplození je u nich vnější. Když velký samec vyčistí místo pro kladení jiker, láká k sobě samičku zásnubními tanci. Malému samci tedy stačí, aby vpadl do milostných hrátek rybího fešáka a bleskově vypustil oblak svých spermií. Některé z nich si cestu k vajíčku jistě najdou. Jiní samci se dokonce naučili tančit při zásnubách jako samice. V klidu se připojí k zásnubním hrám rybího páru a bez nejmenšího spěchu oplodní samičí jikry. Starost o snůšku pak ponechají v rukou velkého samce. Ten může dopadnout opravdu nezáviděníhodně. Může být otcem pouhé čtvrtiny všech mláďat. HOLKA, NEBO KLUK? TO JE VLASTNĚ FUK!
Někteří živočichové jsou samečky i samičkami současně. Když se pak tito hermafroditi páří, každý z nich může naklást svoji snůšku oplozených vajíček. Mezi oboupohlavní tvory patří i nám dobře známý hlemýžď zahradní. Od těchto pomalých vegetariánů s ulitou by se mohl učit i sám Amor. Při páření po sobě totiž hlemýždi střílejí pravými šípy lásky. Jsou to ostré krystaly aragonitu, které nosí ve zvláštních šípových vacích.
Korálové útesy jsou domovem pestře zbarvených klaunů z čeledi sapínovitých. Tyto drobné rybky pro svoji ochranu chytře využívají žahavých chapadel mořských sasanek. Do jedné sasanky se však vejde jen jeden pár či malé hejnko takových podnájemníků. Největší z nich je vždy samička. Ostatní jsou pohlaví mužského. Samice se však páří vždy jen s největším ze samců. Proč tedy ostatní trpělivě čekají na svoji příležitost a nejdou si hledat štěstí o dům dál? Klauní společnost funguje jako pásový dopravník. Když padne největší samec za oběť dravcům, posunou se všichni o jedno místo dopředu. Co se však stane, když zmizí samička? Všichni klauni zůstávají věrní své sasance a volné adeptky na její místo se tedy v okolí nepotulují. Po několika dnech se však v hejnku nová královna přece jen objeví. Jak je to možné? Jednoduše – největší samec v hejnu se změnil v samičku. I klauni jsou totiž hermafrodity. V pohotovosti je však u nich jen jedno pohlaví. Všichni se rodí jako malí samečkové a jejich větší družky jim brání proměnit se v samici. Když však taková uzurpátorka zmizí, největší z jejích předchozích nápadníků zaujme její místo. Klaunům se tedy opravdu vyplatí čekat. Mohou dostat svoji životní příležitost v roli prvního milovníka a posléze i jako jediná královna domácnosti.
Taktiky sexuálního soupeření mezi jedinci stejného pohlaví i finty, jak obalamutit své partnery, nabývají nekonečného množství podob. Záleží jen na tom, jakou cestou se různí živočichové vydají. Pohlavní výběr už zařídí, aby se ve svém umění stali nepřekonatelnými mistry.
