Autor: Martin Loew
Když v březnu loňského roku pan John MacLeod of MacLeod oznámil svůj záměr prodat hory Cuillins na ostrově Skye ve Skotsku za cenu 10 milionů britských liber, aby tak získal peníze na opravu střechy svého hradu Dunvegan, způsobil tím veřejnosti nejen ve Skotsku skutečný šok. Cuillins jsou totiž všeobecně považovány za nejkrásnější a nejatraktivnější skotské hory. Jsou volně přístupné a nikoho do té doby nenapadlo, že jednoho dne mohou být prodány komukoliv, kdo nabídne dostatečně velký finanční obnos.
John MacLeod of MacLeod je hlavou skotského klanu MacLeodů. Jeho klan se může pochlubit dlouhou a bohatou historií – John je v pořadí již 29. náčelníkem této velké rodiny. Přísně vzato, všichni MacLeodové by měli být potomci jediného společného “praotce MacLeoda”, ale ve skutečnosti tomu tak zcela určitě není. Klan znamená sice rod, ale v minulosti náčelníci klanů brali pod svoji ochranu i spoustu obyčejných lidí z vesnic a starali se o jejich bezpečí, případně i obživu. Tito lidé se pak sami začali považovat za příslušníky klanu. Skotské klany tak bývaly velkými, soudržnými a dobře organizovanými společenstvími, většinou s vlastní armádou, a tvořily jakési malé národy, obývající jednotlivá území Skotska. MacLeodové obývali především souostroví Vnějších i Vnitřních Hebrid. Vznik jejich rodu se datuje do začátku 13. století, kdy ostrov Skye přestali ovládat Norové a stal se součástí Skotska.
Jen málo rodů má to štěstí jako MacLeodové, kteří se v každé době mohli pyšnit náčelníkem, jenž byl hrdý na svůj klan, takovým, jenž usilovně udržoval tradice svého rodu. Proto můžeme dnes s jistotou říci, že nyní vládnoucí John MacLeod of MacLeod je 29. náčelníkem v historii klanu. I jeho dlouhé jméno dává tušit cosi o významu náčelníkova postavení. Hrdě si říká Jan, MacLeod všech MacLeodů, ačkoliv jeho, dnes bychom řekli, politické pravomoci jsou prakticky nulové. V tomto případě jde o tradici. A k Leodově klanu se i v dnešní době hlásí tisíce lidí po celém světě. Volně se sdružují ve společnosti “Clan MacLeod Society”, jejímž předsedou je samozřejmě John MacLeod of MacLeod. Společnost má pobočky v USA, Kanadě, na Novém Zélandu, v Jižní Africe, Francii a na mnoha dalších místech po celé zeměkouli.
HRAD
Obdivuhodná tradice MacLeodů je jistě významně ovlivněna právě tím, že v celé historii náčelníci klanu žili na jediném místě – na rodinném hradu Dunvegan. Od té doby, kdy tento hrad na počátku 13. století Leod “vyženil”, až do dnešních dnů zůstává Dunvegan majetkem a domovem všech klanových náčelníků. Toto historické sídlo se tak stalo symbolem, ne-li garantem kontinuity a soudržnosti rodu MacLeodů.
Dnešní podoba hradu je výsledkem nespočetných stavebních zásahů z minulosti. Snad každá generace zanechala v architektuře hradu svoji stopu. Dnes je velká část hradu přístupná veřejnosti a Dunvegan se stal jakousi Mekkou všech “ortodoxních” MacLeodů z celého světa. Hrad je totiž skutečnou pokladnicí klanových relikvií, z nichž nejznámější a nejposvátnější je tzv. “Fairy Flag”, prastará, legendami opředená vlajka pocházející možná až ze 7. století. Dnes je Fairy Flag jen poněkud nedefinovatelným kouskem látky, ale MacLeodové věří, že má ochrannou moc nad jejich klanem.
Sídlo MacLeodů tedy opravdu není nejmladší a jako každý dům potřebuje investice na údržbu a opravy. Poslední dobou začínají být problémy s jeho rovnou střechou. Paradoxní je, že hrad Dunvegan míval střechu šikmou, mnohem odolnější vůči dešťovým srážkám, jenže ta byla kdysi stržena a nahrazena střechou rovnou. Zlí jazykové tvrdí, že se tak stalo kvůli penězům. Daň z nemovitosti se totiž tehdy platila podle velikosti její zastřešené plochy. V typicky deštivém počasí ostrova Skye však nyní začíná hradnímu pánovi zatékat do jeho domova.
POBOUŘENÝ LID
Má-li hrad Dunvegan zůstat obyvatelný a zachovat se pro příští generace, není pochyb, že je třeba investovat nemalou částku a zmíněnou střechu důkladně opravit. Před majitelem hradu tak vyvstala palčivá otázka, kde sehnat takové množství peněz, aby stačilo na opravu. V březnu 2000, po několika měsících rozhodování a konzultací s nejbližšími přáteli, John MacLeod of MacLeod oznámil: “Prodám hory Cuillins.” V oficiálním prohlášení Asociace Společností klanu MacLeod (ACMS) říká její prezident Dr. Alex MacLeod o náčelníkově postoji k prodeji: “Nebylo to pro něj jednoduché rozhodnutí. Nikdy není šťastnou událostí prodávat zem, která již dlouho patří rodině… Současně však záležitosti týkající se majetku pana MacLeoda, včetně hradu Dunvegan a hor Cuillins, zůstávají jeho soukromou věcí. To, že náčelník udělal toto obtížné rozhodnutí pro záchranu Dunveganu, mnohem těsněji spjatého s klanem, než jsou Cuillins, samo hovoří o jeho oddanosti ke klanu MacLeodů.”
Na samotném prodeji vlastně není nic neobvyklého. Pokud někdo něco vlastní, může to také kdykoliv prodat. Jistě. Jenže celé pohoří přece jen není tak častým prodejním artiklem. Je-li to navíc pohoří veřejností oblíbené a hojně navštěvované, jímž Cuillins rozhodně jsou, nemůže taková prodejní akce zůstat bez povšimnutí. A to ani ve Velké Británii, kde, jak známo, každá píď země někomu patří a místní lidé to považují za samozřejmost. V tomto případě se však proti prodeji zvedla doslova vlna protestů, a to od nejširší veřejnosti až po nejvyšší místa skotské politiky. Ne snad proto, že by někdo panu MacLeodovi záviděl oněch 10 milionů liber (přes půl miliardy korun), které hodlá prodejem hor získat – chce je přece použít na opravy hradu Dunvegan, ale z toho důvodu, že lidé mají oprávněný strach o to, aby Cuillins byly i nadále přístupné všem a zůstaly stejným přírodním rájem, jakým jsou dnes. Takové obavy jsou naprosto pochopitelné. Navíc si uvědomme, jaký význam mají tyto hory pro místní ekonomiku ostrova Skye, kolik lidí je zde závislých právě na turistickém ruchu.
Logicky se proto záměr prodat Cuillin Mountains stal velmi nepopulárním. Na téma prodeje se začaly vést dlouhé diskuse a polemiky, včetně takových, které dokonce zpochybňovaly MacLeodovo vlastnictví hor Cuillins, a tím i samotné právo na jejich prodej. Dne 11. května 2000 o tomto ožehavém tématu dokonce jednal skotský parlament. V obavách o osud ostrova Skye po případném prodeji Cuillins se poslanci všech politických stran vyjma konzervativců vyslovili proti záměru tyto důležité hory prodat. Liberálně demokratický poslanec za Ross, Skye a Inverness West pan John Farquhar Munro mimo jiné řekl: “Naše divočina a hory by měly být majetkem národa, k užitku naší veřejnosti a lokální ekonomiky.” Poté navrhl, aby instituce Crown Estate (Správce nemovitostí Jejího Veličenstva) důkladně prošetřila MacLeodovo vlastnictví hor Cuillins.
John MacLeod of MacLeod si nárokuje vlastnictví Cuillin Mountains jaksi na základě historických důvodů. Ve Skotsku platí určité zvykové právo, jež říká: Obsadí-li někdo určité území, které si nikdo jiný nenárokuje, a potom dostatečně dlouho tvrdí, že mu patří, stává se dotyčný skutečně jeho majitelem. A MacLeodové se k horám Cuillins hlásí několik set let. Jediný dokument, který by měl jejich vlastnictví potvrzovat, pochází z roku 1611, avšak nevyjadřuje se v souvislosti s horami dostatečně přesně. Celá záležitost tedy prošla šetřením Crown Estate, která nakonec MacLeodovo vlastnictví hor potvrdila, a znemožnila tak zastavení jejich prodeje.
O to více vyvstává otázka, kterou v květnu v parlamentu položil i poslanec Munro: “Proč pan MacLeod nezíská peníze od členů svého klanu, kterých je dost na to, aby posbírali tolik peněz, kolik on potřebuje na opravu sídla svých předků?” Dokonce to vypadá, že jednotliví členové klanu z celého světa by byli ochotni přispět svou troškou do mlýna. Jenže taková sbírka by představovala vlastně obrovský finanční dar soukromé osobě (panu MacLeodovi) a její větší část by padla za oběť daním, čímž by se celá akce stala více než neekonomickou. Různí lidé stále přicházejí s různými návrhy na “záchranu” hor Cuillins, včetně záměru založit zvláštní fond či nadaci, které by buď koupily Cuillin Mountains, nebo financovaly opravu hradu Dunvegan. Definitivního řešení se však stále nikdo nedobral. Mezitím, z pověření Johna MacLeoda, edinburská realitní kancelář FPDSavills stále nabízí území hor Cuillins na mezinárodních trzích s nemovitostmi…
