Text Dagmar Cestrová, foto František Štaud/phototravels.net
Krajina kolem je téměř plochá, teprve v povzdálí se jen lehce zvedají skaliska. Proto jsou vidět už z dálky. Tajemné, osamocené, a přesto jakoby dohromady spojené zvláštním poutem. Skotské megality Callanish nebo galsky Calanais. Už pohled na ně zanechává silný dojem. Jací asi byli ti, kteří je postavili? Proč si vybrali právě toto místo a co tím sledovali? O stavitelích megalitických staveb víme málo a je jedno, zda jde o Maltu, Skotko, nebo jinou část země. Nejznámější je zřejmě anglické Stonehenge. Ti, kteří je postavili, by ale leccos mohli sdělit i o kamenech vztyčených do podoby připomínající keltský kříž na ostrově Lewis na Vnějších Hebridách. Na rozdíl od Stonehenge mezi nimi můžete procházet, dotýkat se jich, vnímat zvláštní atmosféru místa a cítit i silnou energii, kterou je okolí kamenů jakoby nabito. Je to způsobeno samotnými kameny? Nebo se tu nahromadila energie předávaná generacemi lidí před námi, kteří kamenům přisuzovali různý účel a spojovali je s plněním svých přání a snů? Nebo jen stojí v energeticky silných místech země? To jsou otázky, která k megalitickým stavbám přitahují nejen vědce, ale i různé skupiny esoteriků, a hlavně zvědavé turisty. Na rozdíl od Stonehenge jich tu ale není tolik.
Málem ztracené Podobně jako v jiných částech světa byly megalitické stavby téměř zapomenuty a znovu objeveny. I poblíž vesničky Callanish hrubě otesané kamenné bloky téměř pokryla půda, hlavně rašelina a vřes. Ostrov je bezlesý z větší části porostlý vřesem, plný jezer a mokřin a příroda jemně zakrývala kamenné bloky kdysi vyzývavě vztyčené k obloze. Málem se po nich tedy slehla zem jako po jejich stavitelích. Byly znovu vykopány a odhaleny v téměř původní velkoleposti až v polovině 19. století. Názorů, k čemu stavby sloužily, se od té doby objevilo mnoho. Podobnost největšího z callanishských kruhů s keltským křížem nabídla hned dvě teorie – první přiřkla stavbu Keltům, další ji spojovala s raným křesťanstvím. Uprostřed velkého kamene se také našla hrobka s ostatky. To vedlo k další domněnce – že zdejší kruhy podobně jako některé jiné megalitické stavby sloužily jako mohyla. Podle archeologů je ale hrob v Callanishi z mladší doby než původní stavby. Výzkumy, které už v místě vedly různé týmy odborníků a pokračují v nich vědci z edinburgské univerzity, posunuly stáří callinishských staveb až do období neolitu, do doby zhruba před pěti tisíci lety. Jejich stavitelé by tedy mohli mít mnoho společného s těmi, kteří vztyčovali hrubě otesané kamenné bloky na některých místech u Středozemního moře. Přišli sem právě odtud? To nevíme. Historie Skotska začala ve psané podobě až v době příchodu Římanů. Uprostřed kamenných obrů si tak můžeme představovat zatím cokoliv… Zatím jen dohady A představivost kameny skutečně budí. Mohutné, němé, a přesto uchvacující. Zatím se jako nejpravděpodobnější jeví možnost, že zdejší místo sloužilo (podobně jako Stonehenge) jako obří observatoř. Podle vědců leccos nasvědčuje tomu, že je stavba orientována podle západu měsíce v době letního slunovratu. Proč tomu tak ale je, zatím nevědí. Používali ji lidé jako kamenný kalendář? Jako kultovní místo? Určitě se tu odehrávaly obřady, přinášely se oběti… Vědci přepokládají, že původně stály poblíž dnešní obce Callanish jen některé kameny, do současné podoby byly doplňovány postupně během dalších století a současný tvar velký kruh mohl dostat až před začátkem našeho letopočtu. I když se to církvi příliš nelíbilo, megality přitahovaly i křesťany, zřejmě proto bylo s příchodem křesťanství mnoho kamenných staveb po světě zničeno. Lidé kameny rozbíjeli a často pak používali kámen na stavbu svých domů.
Podle legendy stojí u obce Callinish zkamenělí obři. Skutečnost, kterou postupně a složitě o tomto megalitickém komplexu zjišťujeme, ale může být ještě zajímavější, než jsou pohádky.
