Cuzco v Peru je město, které je pokládáno za jedno z nejhezčích v Jižní Americe. Tato pokladnice historie dávných Inků je obklopena řadou kamenných ruin. Kameny dosahují hmotnosti několika tun. Jsou pečlivě opracovány a vklíněny do sebe. První španělští dobyvatelé v 16. století byli ohromeni rozsáhlostí těchto staveb. Mysleli si, že kamenné bloky postavili obři. Nejznámější z těchto ruin nese jméno Sacsahuaman. Nachází se přímo nad hlavním městem Říše Inků Cuzcem. Kamenný klenot byl svědkem mnoha těžkých a nelítostných bitev mezi indiány a Španěly. Nyní se zde pořádají oslavy, jejichž tradice sahají hluboko do historie Inků.
Slunovrat a rovnodennost se zde uctívají již několik století. Dnes, v chladném dubnovém počasí, na počest úplňku vystoupí trochu netradiční divadelní soubor. Sacsahuaman pojme najednou i deset tisíc diváků.
ZÁPAD SLUNCE
Z korby černé omlácené chevroletky vezoucí tvárnice, kterou jsme si s přítelem Davidem stopli v Cuzcu, vystupujeme na ruinách Sacsahuamanu. Město v údolí je obklopeno vysokými horami. Naskýtá se nám pohled na zajímavý přírodní úkaz. Na jednom konci oblohy vychází půlka měsíce a na opačném zapadá půlka slunce. Než jsme došli na místo pořádání Fiesty de la Luna, měsíc odhalil i svou druhou půlku a vyšplhal se na obzor. Nastala tma. V měsíčním světle vystupují zuby staletých kamenných hradeb. Ihned se mě zmocňuje nepředstavitelný úžas z atmosféry v okolí. Z reprobeden hraje výborná mystická muzika připomínající vzdálený “Dead Can Dance”. Na všech vystouplých mnohatunových kamenech jsou zapálené ohně. Jejich záře dodává okolí větší středověký ráz. Účinkující se strašidelně namalovanými obličeji mají zapálené louče a nezapřou svou dobrou fyzickou kondici v akrobatických tancích. Někteří profesoinálně ovládají dvoumetrové chůdy přidělané na spodky bot s prodlouženými nohavicemi.
Dnešní noc neoslavují původní kečujští indiáni, ale mladí hippies z celého světa. Atmosféra mi tu silně připomíná Rainbow festival. Účinkující i diváci mají převážně dlouhé vlasy. Na vrcholcích mnohametrových kamenů stojí plivači ohňů. Svým výkonem ozařují okolí ruin. Plameny z jejich úst dosahují třímetrových dálek. Účinkujících je asi dvacet. Je to mezinárodní sdružení amatérských herců. Již třetí rok cestují společně po Jižní Americe. Fiesty se účastní i vlasatí Peruánci, kteří jsou také pomalovaní. Jejich husté vlasy dosahují půlmetrových délek. Celou atmosféru dokrášluje měsíc v úplňku, který se vyhoupl nad naše hlavy.
DUCH V EXILU
Okamžik dění zavání tak silnou mystikou, že nám běhá mráz po zádech. Jako by se čas vrátil do evropského středověku. Hra se jmenuje Un Espíritu En Exilio – Duch v exilu. Herci představují ďábla, anděla, Adama, Evu. Španělsky mluvené texty napovídají, že se nejedná o klasický biblický příběh z ráje, ale o smýšlené pojetí autorovy vlastní fantazie. Celou hru napsal a divadelně zkomponoval palestinský spisovatel trvale žijící v Peru, Walid Berham Ode. Toto moderní zobrazení vize odměňují diváci velkým aplausem.
Měsíc je doprovázen miliony stříbrných blikajících hvězd. V této nadmořské výšce (skoro 4000 m) jsou krásně rozeznat různá souhvězdí. Desítky zapálených loučí nás vtahují do děje a cítíme, jak se uvolňuje spousta negativní energie. Představení se odehrává v malém kamenném divadle uvnitř rozsáhlého Sacsahuamanu. Hraná muzika z nainstalovaných reprobeden se střídá s rytmy bubeníků na podomácku zhotovených nástrojích. Účinkující s loučemi opustili pódium a své umění předvádějí mezi diváky. Některé masky budí strašidelný dojem jak ze satanských rejů. Celé představení je tak emotivní, že zapomínáme na chladné podnebí. Herci předvádějí mistrná salta. Skáčou ze třímetrových kamenných hradeb. Adam a Eva jsou zobrazeni v průsvitných kostýmech. Mystickou kultovní muziku vystřídala rocková, rychlejší. Doprovází děj hry. Na jevišti se strhla mela. Herci předvádějí záporné chování lidstva. Rvačky, znásilnění, války. S rychlejšími decibely jako by se účinkující dostali do transu. Zmítají se na jevišti jeden přes druhého.
Celou tuto mistrovsky předváděnou pasáž ozařují jazyky plamenů loučí a plivačů ohňů. Jedna z dívek na dvoumetrových chůdách spadla. Divákům se zatajil dech. Dívka se však několika obratnými salty vyhoupla zpět a pokračovala v běsnícím reji.
NOČNÍ EXKURZE JESKYNÍ
Dvouhodinové představení uzavírají dva hudebníci s paličkami, kteří hrají na nástroj čalaparta. Jedná se o čtyři ohoblované hranoly ze vzácného dřeva, které roste pouze v Bolívii. Nástroj vyluzuje velice zvláštní zvuky, má stupnici se širokým výběrem tónů.
Celé představení skončilo. Začíná noční exkurze po ruinách. Za pomoci loučí procházíme několik set let staré podzemní jeskyně, které sloužily jako únikové cesty z pevnosti. V jednu chvíli v jeskyni zhasla louče. Musíme svítit bleskem z fotoaparátu. Rok před dnešním úplňkem jsem prožil nejpozoruhodnější noc ve svém životě. Úplněk na Huana Picchu, hoře sousedící s Machu Picchu, vzdálené šedesát kilometrů vzdušnou čarou od Sacsahuamanu.
