Při jízdě po úzké asfaltce uprostřed buše řidič náhle brzdí a ukazuje dopředu. Asi dvě stě metrů před námi se v zeleni objevuje mohutné tělo a v příštích vteřinách na asfalt vychází velký sloní samec. Řidič se k němu pomalu blíží, což se slonovi zjevně nelíbí. Roztahuje uši, zvedá chobot, občas zatroubí a pomalu kráčí směrem k nám. Slon se rozhodl, že silnice teď bude jeho. Místo tedy opouštíme a z nedaleké vyvýšeniny pozorujeme, co bude dál.
Z obou stran silnice se brzy začínají tvořit fronty různých vozidel. Když slon poodstoupil do buše, pokouší se jeden řidič projet. Má ale co dělat, aby se včas vrátil. Když se po chvíli objevují poblíž další dva sloni, řidiči to vzdávají a obracejí se. Jen sloni rozhodnou, kdy dnes bude cesta zase průjezdná. Jsem na Srí Lance a kolosy před námi jsou sloni indičtí.
Kolem nás se na návrší zatím shromáždili vesničané z místní osady. Před pár hodinami totiž jiný slon, nerozlišující mezi bušem a zahrádkami, prošel mezi jejich domky.
Na Srí Lance v současné době žije přibližně dva a půl tisíce divokých slonů, ale ještě počátkem dvacátého století jich bylo okolo dvanácti tisíc. I když masové vybíjení evropskými kolonizátory patří minulosti, budoucnost slonů ani dnes není právě růžová. Obývají sice především území národních parků, ale žijí i mimo ně a pochopitelně migrují. Přestože jsou chráněni, jsou stále nelegálně zabíjeni. A co je zcela zásadní, neustále se zmenšují území, kde mohou žít, přes která mohou migrovat za potravou a kde neudělají škody na zemědělských kulturách. Situace se bude zřejmě spíše zhoršovat s tím, jak roste lidská populace.
Tato konfrontace divokého zvířete s lidskou civilizací je vidět na Srí Lance téměř na každém kroku. Jiné fascinující setkání s divokými slony se odehrává v centrální části ostrova, v blízkosti starobylého města Polonnaruwa, v chráněném území v okolí jezera Kandulla. Do parku je kvůli bezpečnosti i proto, aby nebyla zvířata rušena, volný vstup zakázán a návštěva je možná pouze s najatým terénním autem a místním stopařem-průvodcem.
Cesta zpočátku vede po hrázi podél rozvodněné řeky, kde se nám mimo jiné předvádí obrovský varan skvrnitý, největší, jakého jsem za celý pobyt na Srí Lance viděl. Moc mu nechybí do tří metrů, což je maximální délka, kterou tento druh dosahuje. Mé nadšení ještě umocňuje příbuzný našeho orla mořského orel bělobřichý, který sedí na stromě nad ním, pouhých deset metrů nad našimi hlavami.
Po několika kilometrech auto sjíždí z hráze do buše s menšími skupinami vyšších stromů a po další půlhodině jízdy po cestě, která silně připomíná tankodrom a kde auto mizí po nápravy v bahně, se ocitáme na okraji travnaté planiny s velkým jezerem na horizontu.
Krátce po našem zastavení na okraji lesa se asi čtyři sta metrů od nás v křovinách něco zavlní a na volné prostranství vycházejí skupinky pasoucích se slonů. Za chvíli je jich několik desítek. Postupně se přesouvají ke vzdálenému jezeru. Stádo je tvořeno především samicemi s různě starými mláďaty, několik samců se zdržuje opodál. S výjimkou asi tří exemplářů je většina slonů bez klů, což je u slona indického pravidlem.
Sloni jsou jednou z hlavních atrakcí většiny národních parků na Srí Lance, a proto není divu, že po půlhodině pozorování nejsme sami. Z lesa se postupně vynořují další terénní auta, po chvíli je jich minimálně deset, a tak se raději vzdalujeme.
Při zpáteční cestě průvodci vyprávím, že také pracuji v chráněném území – biosférické rezervaci v jižních Čechách. Jeho okamžitý dotaz zní: „A kolik tam máte slonů?“ Stejný dotaz později dostávám i ve všech dalších parcích.
– Slon indický v minulosti obýval rozsáhlé území od Sýrie na západě až po jižní Čínu, Jávu a Borneo. Na Blízkém východě vymizel již před dvěma tisíci lety, v jižní Číně v 17. století. Dnes je jejich počet na zbývajícím území odhadován na třicet až čtyřicet tisíc exemplářů, přibližně jedna třetina obývá Indický subkontinent, druhá třetina Zadní Indii a zbytek Malajský poloostrov, Sumatru a Borneo.
– Je o něco menší než jeho příbuzný slon africký. Dospělý samec může dosáhnout výšky v kohoutku až 3,2 m a hmotnosti až 6 tun.
– Sloni se většinou pohybují ve stádech o počtu několika desítek kusů, stáda jsou tvořena především samicemi s různě starými mláďaty. Samci žijí spíše samotářsky nebo vytvářejí malé skupiny.
– Sloni mají ze všech savců nejdelší dobu březosti, slon indický 615–618 dnů. Hmotnost narozeného mláděte je mezi 50–150 kg, vysoké je přibližně 90 cm. Matka mládě kojí asi jeden a půl roku a pečuje o ně zhruba čtyři roky. Pohlavně dospívá asi ve čtrnácti letech, konečné velikosti dosahuje okolo sedmnácti let. Samice rodí jednou za 2,5–4 roky.
– Nejvyšší věk prokázaný u slona v přírodě je 69 let, v zajetí 77.
