Byla opravdovým vyvrcholením všeobecného zmaru. Jedině člověk nějakým způsobem vyšinutý mohl chovnému páru papoušků zakroutit krkem. Vzít do ruky křehká tělíčka exotů a jedním rázem ukončit jejich život. Přitom je to jen zlomek z celkové spoušti, která zůstala po jeho běsnění. Ale nepředbíhejme… Pronikavý výbuch rozbil noční ticho. Po pravé straně výpadovky ve směru Žatec-Postoloprty těsně za městem vyšlehly žíznivé plameny. Kdesi pod klidnou hladinou našich dnů vřelo násilí, které jednou muselo explodovat. Lidé z okolních domů a paní, která na nedaleké železniční trati stahuje šraňky, přemýšlejí, co se mohlo stát. V tom přichází druhý výbuch. Teď je již jasné, že exploze pocházejí ze zahrady firmy Panda.
Zdánlivě nesmyslný, bezdůvodný akt násilí. Jedno z nových řešení v nové době, které potvrzuje, že i na malých městech mnoho lidí přechod ze socialistické klece do kapitalistické džungle těžce nese. Problémy někdy lidem, kteří se musejí starat sami o sebe, přerůstají přes hlavu. A tak se je snaží řešit. Rázně a hrůzně, přesně tak, jaký mají pocit ze života. Na místo činu přijíždějí policisté, majitel firmy Panda dr. Pleticha, starosta Žatce ing. Fousek a ohledávají přízračné dílo zkázy. Pachatel je zahradník? Rozespalé oči zírají na podřezané, nebo podseknuté desítky a stovky sazenic, které se tu ve velkém připravovaly. Výběr je opravdu široký – jeřáb, třešeň, sakura, jedle korejská, cypřišek, modřín, různé druhy jalovců a jehličnanů. Pachatel nasekl klínky těsně nad zemí nebo ustříhl špičku keře. Vždy tak, aby bezpečně a jistě usmrtil. Ze všeho čiší zlovolná inteligence. Možná počítal s tím, že papoušci v klecích se udusí dýmem z požáru, který později založí, ale pro jistotu chovné páry vysokohorského Alexandra rudohlavého uškrtil a podřízl. Založit požár mu nedalo velkou práci. Za předpokladu, že věděl, kde jsou barvy, ředidlo, a hlavně plastikov ý kanystr s benzinem a olejem, byla to dokonce hračka. Těžko říci, co explodovalo dříve. Při výbuchu vzalo za své zahradnické nářadí, nástroje, skleník, křovinořezy, psací stroj, odborná literatura. První březnový víkend v noci ze soboty na neděli je celá zahrada odborně zplundrována. Ze způsobu, kterým jsou stromky zničeny, vyplývá, že to nemohl být člověk, který v životě nepracoval na zahradě. Také se musel rychle orientovat, takže tu už pravděpodobně někdy byl.
Rozsah škod svědčí spíš pro celou skupinu lidí. Pokud to byl jednotlivec, musel být dost zručný. Zaměstnanci nevědí Poprvé přijíždíme na vypleněnou zahradu krátce po činu, který otřásl městem. Nejpozoruhodnější pro vnější pozorovatele je, že absolutně schází motiv. Policie se jako obvykle odmítá vyjádřit, což je v tomto případě celkem pochopitelné. Nad vyprahlou zahradou se vznáší dusná, zhoubná atmosféra, městem i celým lounským okresem kolují nejrůznější fámy. Zahradníci Technick ých služeb Žatce Eduard Havel a jeho kolegyně právě nakládají na valník zničené dřeviny. Vyhořelý skleník už je srovnán se zemí a i ostatní stopy po řádění se likvidují. Ptám se zdejší zahradnice, co viděla na vlastní oči. „Když jsem v pondělí přišla do práce, byly tu jen ohořelé pahýly,” říká. „Kde je pan doktor? Nevím, povídají se různé věci. Zeptejte se u Technických služeb.” Spor o zeleň? Tam o tom, co se stalo, nevědí o moc víc než my. Spočítali výši vlastních škod. Vědí, že vyplenění zahrady znamená konec firmy Panda a o zeleň ve městě se budou starat opět oni. Vzpomínají, že dr. Pleticha měl neshody s jedním svým zaměstnancem, který po jeho odchodu bude městskou zeleň ošetřovat. Zdá se mi paradoxní, že by někdo vyplenil zahradu kvůli právu rozhodovat o zastříhávání trávníků. Majitel firmy Panda RNDr. Pavel Pleticha byl prý několik dní v nemocnici, ale dnes už je doma.
Pokus o portrét. Dr. Pleticha byl vždy kontroverzní člověk a zdá se, že měl spoustu vlivných přátel, ale i spoustu stejně vlivných nepřátel. Rozhodně má smysl pro drama a byl by dobrý herec. Má i skvělý, přesně pracující mozek a byl by z něj dobrý vědec. Rád by bádal a přitom řídí zastřihávání okrasných keřů. Má talent nadchnout i rozčílit lidi a byl by z něj dobrý politik. Ale v posledních letech všechny tyto schopnosti uplatňuje pouze pečlivým zaměstnáváním redaktorů místních a okresním novin. První velkou causou bylo kácení stromů v městském parku, které jedni vášnivě obhajují, zatímco druzí stejně vášnivě napadají. Těžko říci, jestli pisatele stížností rozzuřily pokácené smrky, nebo si chtěli zchladit žáhu kvůli událostem neznámého kalibru. Stejně tak vypjaté emoce provázejí závažnější případ kontaminace půdy, pracovně nazvaný v místních novin ách ekologickou havárií. Opět má pořádek v ekologii a jde o to, že zahrádkářům v sousedství firmy Panda začaly páchnout studny a uhnila úroda. Obviňují dr. Pletichu, že vyplachováním barelů od chemikálií otrávil půdu. Případ skončil u soudu konstatováním, že nešlo o úmyslné znečištění, a vyměřením pokuty pro firmu Panda. I z posledního případu, fatalistického svou konečností, dýchá něco nenormálního. Jdeme za ním s majitelkou okresních novin Svobodn ý hlas a fotografem Severočeského deníku. Očekává- me, že s námi nebude mluvit. Opak je pravdou. Sedíme v kuchyni panelákového bytu za dubovým stolem a doktor Pleticha nás sleduje utrápenými očima. Po delší debatě bez nových faktů vzejde otázka z hlubin české povahy: „Kolují fámy o tom, že jste si to zapálil sám.” Odpovídá vášnivou polemikou proti pomluvě a nemožnosti obrany před ní. Bavíme se ještě dlouho a při odchodu se nad námi vznáší dusná, přízračná atmosféra. Prý mám počkat půl roku, než se všechno vysvětlí.
Neposlechnout mi brání chlapecká úcta k jeho legendě, vznikající přesně v té době, kdy se z normalizačního bezvýznamna vynořuje v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců s akcí na ochranu žab – BUFO. Vede v té době ekologickou partu mladých nekomformních lidí, je autorem knihy „Zachráněná příroda” a opravdu se zdá, že jeho život. vzestupy i pády, jsou úzce propojené s nekompromisn í ochranou přírody. Po revoluci zažívá krátké období konjunktury, na čas dokonce zastává místo zástupce starosty a sleduje první novinářské krůčky autora této reportáže, tehdy coby zpravodaje krajsk ého deníku. „Je třeba psát tvrdě a pravdu za každou cenu, i když to lidi nemají rádi,” říkal. Všechno kolo tohoto případu mi připadá složité a nejasné.
Druhá výprava. Podruhé přijíždím do Žatce začátkem listopadu. Policejní tiskový mluvčí v Lounech potvrzuje, že problém existuje. Majitelka Svobodného hlasu Květa Tošnerová je potěšena, že dr. Pleticha stáhl žalobu na její noviny. Referát životního prostředí okresního úřadu posílá dr. Pletichovi urgenci, ohledně soudně určené úhrady škod způsobené prosakem jedů do půdy. Mládí jménem Astragalus Sedmadvacetiletý Radek Morong, zam ěstnanec Technických služeb města Žatce a zakladatel ekologického sdružení Astragalus, patřil k Pletichovým nejbližším spolupracovníkům.Jak se seznámili? „Bylo to asi v roce 1984 nebo 1985 při přírodovědné akci BUFO na záchranu žab. ” Svérázný a osobitý přírodovědec musel zákonitě mladým ochranářům přírody učarovat jednak rozsáhlými znalostmi a jednak rázností, se kterou si dovolil kritizovat tehdejší pohlaváry. „V roce 1986 zorganizoval dr. Pleticha ve Staňkovicích první ročník akce Salamandr a od toho se odvíjela další spolupráce,” vypráví Radek Morong. Byla založena Stanice ochránců přírody při JZD Staňkovice, kde tehdy dr. Pleticha pracoval jako řidič. O velikonocích 1991 dr. Pleticha zakládá firmu Panda a v květnu do této firmy nastupuje Radek Morong oficiálně jako dělník, ale jak přiznává – trochu jako koordinátor činností”. „Protože jsem dr. Pletichu znal už delší dobu,” vzpomíná, „nedostával jsem se s ním vůbec do konfliktů. Věděl jsem, že občas něco řekne a ani to tak nemyslí. Konflikt jsem s ním měl až několik dní před tím, než došlo k vyplenění zahrady. Byla nám zima, ohřívali jsme se nad ohněm a on nám vyčítal, že nic neděláme. Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že šetřit na rukavicích je zavádějící, načež řekl, že si to se mnou vyřídí jinak. Za několik dní po vyplenění zahrady k nám přišla kriminálka s dr. Pletichou.Chtěl si vzít ve sklepě některé mé věci k zahradničení s tím, že jsou jeho, ale naštěstí jsem na ně měl paragon. Později chtěl, abych mu podepsal, že mu dlužím 14 000 Kč, a ještě později, že nemáme vůči sobě žádné závazky. V současné době už se nestýkáme.”
Radek Morong je v současné době velmi zaměstnaný člověk. Astragalus, který vznikl 20. 11. 1992, má dnes 53 členů stálých a asi 150 externích v celé republice. Etabluje se i jako přírodovědec a na některé odborné názory dr. Pletichym á přinejmenším jiný pohled. Zatím nic nového není známo, řekl mi dr. Pleticha během druhé návštěvy po půlhodinové debatě o bolševníku, vláděstarých struktur a výkladu finty, jak naučit papoušky, aby se vraceli do otevřených klecí. V současné době prý pracuje jako ekolog u jedné firmy mimo město. Řadí se mezi tu skupinu lidí, která říká, že vítězství v listopadové revoluci se nakonec obr átilo proti nim. Po půl roce Už zájem o tenhle případ z myslí zainteresovaných lidí vyprchal, nebo o tom nechtěli mluvit, nevím. Možná je případ ubitých papoušků v konkurenci brutálních vražd, mafiánských nájezdů nebo miliardových machinací bezvýznamná maličkost. Zvlášť, když pachatel je neznámý. Možná je to právě ten detail, na kterém se nejlépe zobrazí atmosféra nové doby. Bezbranné opeřence v kleci často používají v životu nebezpečných provozech jako indikátor okamžitého stavu. Dokud zpívá, je jisté, že i člověk tu může bezpečně žít. Pokud přijmeme toto přirovnání, měl by pomyslný alarm systém spustit, neboť jsme překročili právě onu mez bezpečnosti.
