Smrt v pořadí

PROLOG. “Nebyly to sebevraždy, vím, co mluvím,“ to jsou slova může, který se bojí být jmenován. Ten chlap byl víc než neodbytný, BZZZZZ… BZZZZZ…Plesk!… A nic. Létal dál. A bzučel tu svou o sebevraždách, které se nikdy nestaly. Protože to prý – byly… VRAŽDY. Byl lehce pohublý ve tváři,jak toxikomani bývají, a na rukou měl stigmata. Stejná jako mají ti, co si je sami v sebevražedném úmyslu způsobili často pod vlivem psychogenní látky. Tvrdil, že obě dívky znal. Tvrdil, že jejich úmrtí spolu souvisí. Pro policisty ale mezi těmito případy existovala jen jediná spojitost: obě dívky zneužívaly pervitin. Nejlevnější, nejdostupnější a také nejzneužívanější drogu u nás. Tady však spojitost mezi oficiální verzí a slovy muže sedícího proti mně končí.
OFICIÁLNĚ PRVNÍ DÍVKA: Dvacetiletá Doris byla 19.6. 1992 nalezena ve svém ústeckém bytě mrtvá. Diagnoza: otrava svítiplynem. Cizí zavinění nebylo prokázáno, dveře bytu byly zamknuté zevnitř, okna zajištěna. Poslední, o kom se ví, že ji viděl živou, je její bratr. Ten si Dorisino blízké okolí spojuje tuto tragédii s jejím určitým životním zklamáním a nespokojeností. Ostatně se tato dívka užívající pervitin již v minulosti díky své labilitě po neshodách v práci o sebevraždu pokusila.
DRUHÁ DÍVKA: O měsíc později, 15.7. 1992 je vyšetřující orgán ústecké policie nucen zahájit trestní stíhání ve věci ublížení na zdraví s následkem smrti v případě úmrtí čtyřiadvacetileté narkomanky Růženy. K tomu došlo po otravě svítiplynem v bytě jejího známého. Stopy toxických látek se v těle mrtvé nenašly. Zajímavé je, že zatímco Růžena vdechovala smrtící plyn, ve vedlejším pokoji, v témže bytě, se pod vlivem drogy veselilo jedenáct lidí. Zavinění její smrti druhou osobou se však neprokázalo. . Prý si na onen svět pomohla sama. Mrtvou ji našel majitel bytu prý až ráno… Dřív podle své výpovědi do vedlejší místnosti svého bytu od inkriminovaného večera nevkročil.
INTERMEZZO. Mezitím uplynul další měsíc. Zatím nikdo další nezemřel. Muž, který sedí proti mně, mi však tvrdí, že mají následovat další. Více říci je však ochoten až po té, co mu zaplatím. Chvíli váhám a pak solím. I za svíčkovou ve IV. cenové skupině musíte zaplatit patřičný obolus. Rozpovídá se. Ženy prý nezemřely z vlastní vůle, ale v souvislosti s vyřizováním účtu v partě toxikomanů. Zapínám diktafon s první otázkou na rtech.
NEOFICIÁLNĚ. Rozhovor s mužem, který se bál být jmenován. Chtěl jste něco říci… Týká se to úmrtí Doris. Spáchala prý sebevraždu plynem. Našli jí u ní doma v bytě 19. června. Byla už jeden nebo dva dny mrtvá. Znal jsem ji. Jak? Kamarádil jste s ní, spal…? Znal jsem jí krátce. Nevím, jestli je rok dlouhá doba ne bone. Nějakej čas fetovala. Jeden můj známej jí k tomu přived, i když nechtěně. Znala se s jistým Amosem. Je to feťák už asi patnáct let, zloděj, lump, darebák – asi jako každej z týhle sebranky. Vy taky fetujete? Ano. Teda přestávám a zase začínám. Jak kdy. Teď jsem přestal. Snad. Ale k věci: den předtím, než Doris umřela, osmnáctýho, se setkala s Amosem a ten jí na jednom bytě odvařil víc než dva gramy. To je strašně velká dávka. Prostě jí odpálil a hodil ji do pletu. Co je to úlet? To je to, co vás hodí do hodně špatnýho stavu. Když vám prostě někdo něco nakecá a vy tomu uvěříte. To je při šlehnutí normální. Úlet je určitá halucinace, která je skoro hmatatelná. Máte pocit, že to všechno opravdu existuje. Nikdo tam není a vám se přitom zdá, že se bavíte s policajtama, vidíte z okna lidi…
Chcete říci, že vám někdo může schválně namluvit – hele, támhle je to a to -´a vy tomu uvěříte? Určitě tomu. Vždyť už se stalo, že jeden druhého navedl, aby skočil z okna, a ten opravdu vyskočil. Já měl jednou takovej úlet, že jsem byl tři dny zaseklej na jednom bytě a běhal jsem od okna k oknu. Všude byli policajti, vojáci. Viděl jsem je naprosto zřetelně. To byla bomba! Kouk jsem se : támhle jeden, támhle druhej. Tři dny trvalo, než jsem se z toho dostal. Byl to přešleh – silný halucinace. A čím tedy Amos způsobil Doris ten úlet? Konkrétně nevím. Asi tím, že jí dal velkou dávku a měl na ní prostě nepříjemný kecy. Amos jí přešleh už víckrát – dvakrát nebo třikrát. Jednou ji přešleh tak, že ležela na zemi a byla v komatu. No a ten den ji tendebil znovu přešleh a hodil ji do úletu, proto že se jí chtěl zbavit. Ona potom odešla domů a zavřela se ve svým bytě. A člověk, kterej je přešlehlej a hozenej v úletu, tak podnik á věci, který jsou ostatním lidem nelogický. No a těma kecama ji Amos dohnal k sebevraždě…
Utíkala, schovávala se. Dalo by se říct, že sama před sebou. Byla na tom velice špatně. V tu chvíli ani nevěděla,kde je. To, co říkám, je moje teorie. Ona se ani nemusela chtít zabít. . Udělala to třeba, aniž by o tom věděla. To je pravděpodobný. Ale podnět k tomu dal ten Amos, protože ona s ním chodila… Jak jste se dozvěděl, že jí dal podnět on? Vždyť nikdo jiný, než oni dva, tam zřejmě nebyl. Tuhle informaci vám nedám. Tak mi to logicky zdůvodněte. Vím to od člověka, kterej byl při tom v bytě. Jméno vám neřeknu. Prostě vám neřeknu, kdo to byl. Dostala se domů a pustila se plyn. V podstatě ji moh´ říct třeba „skoč z okna“, třeba – a ona by to v tom přešlehu udělala. Těžko říct, co jí řek´. Takže Doris oficiálně spáchala sebevraždu. Ono se to dá hodnotit jako sebevražda, ale kdyby se to bralo až do důsledků, tak by to byla vražda. Doris měla vroubek u jednoho člověka, jménem Godot, a Amos, velikej úleťák, začal mít strach sám o sebe, že by Doris mohla pár lidí, a hlavně jeho, přivést do maléru. Protože on se taky podílí spolu s tím Godotem na kšeftování s tím svinstvem. Vaří, prodává. To je člověk, kterej absolutně nemá zábrany, a proto, aby dostal holku do postele, jí třeba našlehne. Nemá žádný hodnoty. Jemu je jedno, co udělá, jestli někoho zabije…
Proč měla Doris u toho člověka jménem Godot vroubek? věděla o něm, že se rozhodl zabíjet určitý lidi. Jaký lidi? A proč? Ten člověk měl určitej problém. Vykrad svoji bejvalou partnerku, všechno jí rozprodal a oni ho chytili. No a prostě ty lidi, který o tom věděli, proti němu svědčili. Všechno, co jim o něm bylo známo, řekli četníkům. Chtěli ho tak ustřelit. Takže se mu nedivte, že se ve finále rozhodl ty lidi zlikvidovat, proto že za každou šmejdovinu přijde jiná šmejdovina. Kvůli čemu je chtěl zlikvidovat? Prostě je to tak. Je to gang mezi těmahle lidma. Když se nebudou potřebovat, tak jeden druhýho potopí, ustřelí, vykašle se na něho. Neexistuje žádná loajalita , žádné přátelství. Prostě – momentálně tě potřebuju, tak seš můj partner. Když tě lae nepotřebuju, tak tě ustřelím. potopím, zabiju. Využiju, zneužiju. Neexistují žádný pravidla hry. Takže on se už rozhodl. Má ten člověk už někoho na svědomí? Růženu. Ten den vařil Godot a Růža. Ta postavila svou lékovku s čerstvým perníkem na stůl. Ale ta lahvička se ztratila. Myslím, že ji sebral on. A pak jí Godot tedy nechal odjet svou. A bylo jí blbě, udělalo se jí moc špatně. Šla si pak lehnout vedle…do pokoje. Myslím, že tam za ní někdo byl. Víc říkat nebudu. navíc si dala drogu několikrát. No a hodila kecky Takže on jí dal něco silnějšího? Nedal jí silnější. V podstatě by to ani nebylo postihnutelný. Vždyť ona si vlastně odjela svoje pedro, i když je ovšem otázkou, jestli bylo skutečně její. Kdyby si odjela svoje, tak by nezemřela, protože na tom bytě neumřel nikdo jinej než ona. Všichni si dávali to, co tam bylo. V bytě byli asi čtyři lidé, ale jediná Růža umřela. A to si šlehla jistě od Godota. A jestli ji neoddělalo to, tak to byl ten plyn, kterej si ale určitě sama nepustila. Takže si jediná šlehla Godota? Ne, všichni si šlehli od Godota. Ale to se taky dá udělat tím způsobe, že nosíte u sebe tři lahvičky s péčkem. Jednu pro sebe, jednu pro kamaráda a jednu pro nepřátele. A tak si musíte dávat bacha na to, ze který komu nasypete.
Pro nepřátele to je nevyčištěný „péčko“, prostě ten největší sajrajt, největší špína, působí to dobrej nástup, je to příjemný, pak je člověku zle, protože tam je nechanej fosforečnan nebo jód. Prostě nečistý. Taky je třeba možný, že se do toho dá cukr.To funguje jako silnej cukrovkářskej záchvat. Když si vezmeš čistej cukr do žíly smíchaný s péčkem, tak tě to může i zabít. Dá se to zjistit dost těžko. Dá se to poznat, ale musí se na to udělat speciální rozbor. A po určitý době se to už nedá poznat vůbec. Proč se jí to vlastně stalo? Svědčila u toho procesu? Ne, ona svědčila u policajtů. To bylo několik lidí, který se proti němu postavili. Prostě její svědecká výpověď byla závažná. Podle tebe ji tedy kvůli tomu zabil. To je člověk, kterej si nenechá nic líbit. Protože mezi těmahle lidma, do si jednou nechá nasrat na hlavu, tak už prostě nestíhá, ty lidi ho budou v budoucnu ojebávat pořád. A on patří do sorty bouráků. On je frajer. Ne ve špatným slova smyslu, ale je to řízek. Když něco řekne, tak to sedí. Je to bombarďák. Podle mýho mínění bych se já zachoval úplně stejně jako on. Co je ten člověk zač? Dělal karate, no. Měl dokonce nějakej mistrovskej titul. On zkrátka patří do sorty opravdu tvrdej chlapáků. Když se za něj někdo postaví, tak si to pamatuje, pak mu to oplatí. Ale neuznává lidi zákeřný a podlý…
Seděl? Jo. Jak dlouho? To si zjistěte u četníků. Kdybych měl říct přesně dobu, tak to bych kecal. A jak to víte, že chce oddělat další? Vyhlásil, že všichni lidi, který se proti němu postavili, oddělá. Kolik to je celkem lidí? Pravděpodobně šest. Brzo zemře další. Kdo? K tomu vám akorát řeknu, že to je kluk. Že to je člověk mužskýho pohlaví. Za jak dlouho zemře? Mohlo by se to stát během měsíce nebo čtvrt roku. Jak? Nevím. Že s ním bude fetovat a on mu dá nevyčištěný pervitin? Třeba. A proč mi to všechno vyprávíte? Protože potřebuju prachy. Na co? Na co můžu potřebovat prachy? Na jídlo, na spaní nebo na drogy – to už je jedno. Nebo třeba někomu na vrácení. To už je fuk, ne? I kdybych je potřeboval na „péčko“. Ale prachy potřebuju. Ale to jste vůči svým kolegům svině, že jste mi je prozradil. Totální svině. Jste totální svině? Dá se to tak říct. Práskl jsem někoho¨, No snad jo. Zavřou za to někoho? To nevím. Možná ne. Těžko. V životě bych tohle svědectví neřek´ mezi četníkama. A když k něčemu dojde, tak všechno popřu.
OFICIÁLNĚ – NEOFICIÁLNĚ. Rozhovor s policistou,který si nepřál být jmenován. (Odborníkem, jenž se zabývá mapová- ním toxikománie a trestné činnosti s ní souvisej ící na severu Čech) Není náhodou kromě používání pervitinu dalším společným znakem mezi úmrtím obou dívek třeba něčí msta? Těžko říct. Nic takového se neprokázalo, nic tomu nenasvědčuje, žádní svědci o tom nehovoří. Lze při fetování „hodit někoho do úletu“ až tak, že mu něco vsugerujete, podsunete nějakou myšlenku – například, aby vykradl obchod, vraždil nebo spáchal sebevraždu? Může. Může se to stát. Ten člověk ale musí přehnat dávku. Dalo by se toto navádění charakterizovat jako trestný čin? Možné to je. Záleží však na výpovědi svědků, vlastních aktérů a na dalších okolnostech. Je to však těžké prokázat. Většinou je to záležitost mezi čtyřma očima. Jak takový úlet probíhá? Pervitin je vlastně stimulancium, takže někdo, jak jsem slyšel, třeba rozebírá poličky, jiný rádia či televize, a je přesvědčený, že to dá zase dohromady. Další zase chodí po bytě sem a tam, vidí postavy – prostě halucinace. Jsou mezi partami narkomanů hodně časté rozbroje? V každém případě. To se stává zase v souvislosti s drogou. Když ji potřebuje a shání, takt řeba jeden ošidí nebo okrade kamaráda. To není žádná výjimka. Prakticky každý, kdo sežene solutan, jede s vařičem výrobcem na půl. A i ti se navzájem podvádějí. Existují prý tři druhy pervitinu: pro kamaráda, pro nepřítele…
Mezi lidmi, přesněji řečeno mezi toxikomany, se o tom hovoří. nedá se to vyloučit. Takže jejich trestná činnost je velice těžko prokazatelná, kdyby někomu ublížili? Samozřejmě nepoznáte, jestli máte pervitin zředěný cukrem nebo nějakým jiným svinstvem, aby se zvýšila jeho hmotnost a tím na tom ten prodejce vydělal. Ale co kdyby to někdo nedělal pro peníze, ale kvůli tomu, že chce někoho konkrétního zlikvidovat? Jsou třeba někteří narkomani pohřešováni? Můžou být. Pokud je někdo jako pohřešované nahlásí, tak jsou tak vedeni. Ale většinou se o ně blízcí lidé nezajímají, vycházejí z jejich specifického stylu života, měsíc tady, měsíc tam, takže je těžké mít stálý přehled.
X X X Nakonec se mě policista zeptal, na jakém základě jsem pokládal otázky a kde jsem tyto informace získal. Odpověděl jsem, že si onen informátor velmi cenil naší konvertibilní měny. policista se trpce usmál. Takovejch informátorů by se prý našlo, ale nejsou peníze. Vyšel jsem ven z ústecké policejní budovy. Tam stála tři policejní BMW, jejichž nablýskané karoserie házela po uspěchaných lidech veselá prasátka.
JOSEF FORMÁNEK ilustrační foto: archiv autora
P.S.: Jména v této reportáži byla pozměněna, neboť u obou případů nebylo ještě ukončeno vyšetřování.