Sníh jako labutěnka

Příjezd do Val d’Is`ere z městečka Bourg-Saint-Maurice si určitě užijete. Cesta dnes vede po moderní silnici, ale údolí je stejně sevřené jako před staletími, kdy se sem v zimě stěží dostaly saně tažené zmoženými mulami. Vesnice byla na konci údolí, a kdo nemusel, ten se sem v zimě neplahočil. Když se v zapadlé vesnici objevily první lyže, byli místní dost pobouřeni. Klouzání na prknech považovali za bezbřehé mrhání energií, která by se mohla věnovat něčemu užitečnějšímu. Možná, že lyže odmítali i proto, že na nich jako první začali jezdit vojáci, a ti nejsou usedlými obyvateli nikdy vítáni s velkou radostí. Prvním valdiserským šampionem byl právě horský myslivec Louis Bonnevie, který palmu vítězství pro vesnici přinesl z jakýchsi přeborů již v roce 1906. Stopy pánů v pumpkách s bambusovými holemi sice již dávno odvál čas, ale přesto se i dnes v leckterých hotelích a restauracích setkáte s dobovými fotografiemi, na nichž se snaží vykružovat kristiánky nebo jen pózují. To první, co je vidět z Val d’Isère, jsou moderní rezidence ve čtvrti La Daille. To ale ještě není ono, tady končí cesta těch, kdo přišli hltat výškové kilometry, protože o co je zde průměrnější bydlení, o to je zde skvělejší lyžování. Po levici vám zůstanou holé hnědé skály a napravo sjezdovky, které patří mezi Top 10. V La Daille se nasedá na „horské metro“ – funiculaire – jehož horní stanice je nedaleko začátku sjezdovek OK a Orange. Tvoří půvabný propletenec a každoročně se na nich ještě před Vánocemi jezdí Kritérium prvního sněhu. Je to akce, která vznikla pro obzvlášť nedočkavé závodníky. Především každoročně přitáhne pozornost ke středisku v době, kdy si všichni teprve rozmýšlejí, co si počnou s nadcházející zimou. Závody zajistí, že na trati zbude i po jejich skončení excelentní sněhová pokrývka, a to za všech klimatických okolností. Za chvíli začne město houstnout a dostanete se do centra. Mnoho původních domů už tady nezbylo. První zimní sezona tu byla zahájena v roce 1932 a lyžování konečně dostalo své řádné místo v aktivitách vesnice. Přišli sem instruktoři z Rakouska, ohřáli se tady ale jenom jednu sezonu. V sezoně 1933/34 se chopili výuky tři místní chlapci. René Bazilovi bylo teprve 13 let, ale měl kuráž, protože jeho tatínek byl starosta. Bratrům Bonnevielům bylo 17 a 20. Svým klientů nabízeli to, co je dnes považováno za náročnou adrenalinovou zábavu, a sice skialpinistické túry. Ve městě byl jeden vlek a jeden obchod se sportovním náčiním. Vlek byl v místě zvaném Rogoney.