To ráno přestanou platit veškerá tabu. Buddhistický svátek Songkran vypukne v Thajsku jako jeden velký šplouch! Songkran probíhá současně s thajským Novým rokem a každoročně se slaví mezi dvanáctým a čtrnáctým dubnem. Někde se však bouřlivé oslavy protáhnou i na týden. Tak jako je symbolem oslav Nového roku na Západě láhev šampaňského, provází nespoutanou radost a veselí v tomto asijském království stříkání vody.
POULIČNÍ PaRTY
Ulice Bangkoku a dalších měst a městeček po celém Thajsku se mění v jedno velké bojiště. Na oslavy je hlavně důležité být řádně vyzbrojen. Na chodnících jsou přistaveny plné sudy vody, někdy dokonce ochlazené kostkami ledu. Thajci, vybaveni kbelíky, džbery, pistolkami a děly, v nichž jediný přípustný náboj je voda, se vrhají do vodní palby. Nikdo nesmí uniknout suchý! Mladá těhotná maminka v jedné ruce objímá své mimino, v druhé svírá vodní dělo a radostně „ostřeluje“ vše kolem. Tatínkové po boku svých ratolestí míří na projíždějící auta a motorky. Mladíci na korbách náklaďáků a dodávek je shora kropí pořádnou sprchou a další nelítostné boje svádějí mezi vozidly navzájem. Aby bylo dílo „zkázy“ dokonáno, Thajci se také navzájem pomazávají zvláštní kašičkou umíchanou z dětského pudru a vody. A pro lepší efekt je třeba do substance přimíchat i různé křiklavé barvy.
„Jak se umějí radovat ze života,“ komentuje výstřední podívanou z bezpečí autobusu česká turistka. Ještě netuší, že o něco později ji před královským palácem zadrží policisté ve službě – ozbrojení vodními pistolkami. Palbu opětují jen zkušení průvodci, kterým však v divoké vodní přestřelce za chvíli docházejí „náboje“. Strážci zákona pak ještě se širokým úsměvem vychrstnou na ustupující turistickou výpravu několik kbelíků ledové vody: „Happy Songkran! Happy Thai New Year!“ „Šťastný Nový rok!“ potřásají rozdovádění policisté rukou užaslým návštěvníkům z Prahy. „Šťastný a veselý Songkran!“
SYMBOL SVOBODY A ŽIVOTA
Jak se bangkokskými ulicemi rozléhá nakažlivý smích, málokomu přijde na mysl, že tu voda znamená daleko více. Voda je součástí kulturní a duchovní identity Thajců, jak se po stovky a tisíce let prolínala jejich životy. Přežití obyvatel siamské říše vždy úzce záviselo na vodě, která byla nezbytná především na zavlažování rýžových polí. A tak se stěhovali k řekám, potokům, na břehy Andamanského moře, prostě všude tam, kde proudila voda. Ostatně thai v překladu znamená „svobodný“. Obyvatelé siamské říše se vždy mohli svobodně rozhodnout, kde budou žít. Byly to tedy řeky, potoky nebo tak důležité zavlažovací kanály, u kterých lidé stavěli a staví své příbytky. Takzvané „plovoucí domy“ jsou poměrně prostorné hausbóty, postavené někdy na kůlech nízko nad vodou. Taková intimní blízkost poklidné vodní hladiny se jim dostává pod kůži. Navíc se musejí vyvarovat příliš dynamických aktivit a prudkých pohybů, aby neohrozili stabilitu svého plovoucího domu i s celou početnou rodinou. Tato zkušenost se po generace vrývala do thajské mentality v podobě ušlechtilých způsobů, jimiž jsou Thajci tak pověstní. Pověstnou svobodomyslnost a tolerantní a pohodovou povahu vyjadřují známým rčením „Mai pen rai!“ – „To je jedno, to nevadí!“ Jinými slovy, cokoliv se stane, my budeme vždy spokojeni a půjdeme s proudem. DUCHOVNÍ OČISTA
S příchodem buddhismu se křišťálově čistá voda stala symbolem Buddhova učení. Při buddhistické meditaci je cílem dosáhnout duchovní čistoty a čisté, průzračné mysli, přirovnávané pohledu na proud vody v horském potůčku. Během thajského Nového roku pokropí mniši hlavy věřícím, aby kapky chladné vody utišily a zklidnily jejich rozbouřené a horké mysli. Věřící v této době polévají sochy Buddhy čistou parfémovanou vodou, aby očistili své vědomí, a modlí se za boží požehnání. A voda slouží právě také jako prostředek pro udělení požehnání. Za dávných časů byla mladým chlapcům oholena část kadeře předtím, než byli vykoupáni, na znamení přechodu z dětství do dospělosti. Je to tato obyčejná, průzračná tekutina, kterou se v den svatby polévají spojené ruce ženicha a nevěsty. Na konci života omývají děti tělo svých zemřelých rodičů. Poté co duše opustila svůj dočasný domov a hledá si nový, je třeba opuštěný „dům“ před poslední cestou očistit od zlých duchů minulosti.
Také bouřlivé a bujaré veselí buddhistického svátku Songkranu symbolizuje více než jen pouliční party. Kořeny oslav je možné nalézt v rodinných setkáních, která se konala vždy v dubnu na oslavu právě skončené sklizně. Příbuzní a přátelé se scházeli a symbolicky se navzájem polévali vodou na znamení odpuštění. Tato životodárná tekutina měla smýt případné zlé skutky, známky nepřátelství a odstranit překážky ve vzájemných vztazích mezi lidmi. Dnes je tento symbolický akt smíření a sblížení hojně využíván i jako jednoduchý trik pro sblížení mezi oběma pohlavími. Rozverná a spontánní nálada usnadňuje mladým, nesmělým Thajcům první krok k navázání kontaktu s vyvolenou dívkou. Stačí jen nabrat vodu do kbelíku a … šplouch!
Bujaré oslavy Songkranu a thajského Nového roku přicházejí každoročně s kbelíkem ledové vody. Ale Songkran přichází zároveň jako symbol pevného a trvalého pouta mezi vodním živlem a národem Thajců.
