TEXT: Jaroslav Petr
Světovou úrodu kávových bobů ohrožuje nebezpečná plíseň. Na svém tažení světem devastuje plantáže ve Střední a Jižní Americe. Zastaví ji genetici?
Ranní sluníčko si razí cestu hustými korunami stromů a dopadá na listy kávovníků zkropené rosou. Cecilio Ramón ale tuhle krásu nevnímá. Ustaraně prochází plantáží. Tu a tam sáhne do koruny keře a bedlivě prohlíží jeho listy. Když zahlédne světlou skvrnu, přeběhne mu mráz po zádech. „Roya,“ zašeptá zdrceně. To slovo vrhá černý stín na plantáž i na živobytí Ceciliovy rodiny. Cizopasná rez druhu Hemileia vastatrix – španělsky „roya“ – napadne nejprve listy na přízemních větvích. Světlé kruhové skvrnky se začnou roztahovat a list nakonec uschne a upadne. Z kávovníku zůstanou holé větve. Nejhůře postižené jsou mladé výhonky na konci větví. Právě na nich by se zakládala úroda příští rok.
Nejhorší kávová krize
Ramón je jedním z třiasedmdesáti tisíc drobných kostarických pěstitelů kávy. Svou troškou do mlýna přispívá k půldruhému milionu šedesátikilových žoků, které se každoročně naplní na kostarických plantážích kvalitními kávovými zrny. V následující sezoně nemůže Cecilio Ramón očekávat víc než polovičku obvyklé sklizně. Kávovníkové keře rzi většinou nepodlehnou. Úroda je ale bídná. Rez Hemileia vastatrix řádí na kávovníkových plantážích Mexika a Střední Ameriky už čtyři desetiletí. Současná krize je ale zdaleka nejhorší. Kostarický parlament přijal počátkem roku 2013 zákon, který vládě dovoluje financovat boj proti kávovníkové rzi. Další země Střední Ameriky přijímají obdobná krizová opatření. Až nejbližší čas ukáže, zda a jak tyto akce zaberou.
Dědictví po Ludvíku XIV.
Kávovníkovou rez Hemileia vastatrix objevili britští přírodovědci na planě rostoucích kávovnících v Keni v roce 1861. Podezření, že choroba může zkomplikovat pěstování kávovníku, se potvrdilo už o osm let později, když rez napadla plantáže na Šrí Lance a rozšířila se i do dalších pěstitelských oblastí na Sumatře a Jávě. Kávovníky tehdy na tento „mor“ bezmála vymřely. Počátky pěstování cejlonského čaje spadají právě do doby „kávovníkové krize“, protože pěstitelé viděli v čajovníku náhražku za ztracený obchod s kávou. Ve 20. letech minulého století ničila rez plantáže na rozsáhlých územích Afriky i Asie. V roce 1970 se ukázalo, že stačila zdomácnět i v americké baště kávy – v Brazílii. V té době odvozovaly všechny kávovníky rostoucí od Brazílie až po Mexiko svůj původ od jediného keře pěstovaného v roce 1713 ve skleníku francouzského Krále Slunce – Ludvíka XIV. Jihoamerické kávovníky byly geneticky „jednobarevné“ a nevyskytovaly se mezi nimi rostliny, které by dokázaly chorobě vzdorovat. To šíření ničivé rzi významně napomohlo.
Rez vrací úder
Kostaričtí pěstitelé se strachovali o své plantáže už v roce 1989, když se na tamějších kávovnících prudce rozmohla „roya“. Nikaragujské kávovníky čelily obdobné devastaci v roce 1995. Nákazu se ale podařilo zvládnout a pěstitelé věřili, že rez je jednou pro vždy vyřešený problém. Účinné ochranné postřiky, změny v péči o keře a v hospodaření na plantážích stavěly spolu s dalšími opatřeními zárodkům rzi do cesty na první pohled neprůstřelnou barieru. Pěstitelé kávovníků ukolébaní úspěchem polevili v ostražitosti a výsledkem je nejhorší katastrofa v dějinách produkce kávy na americkém kontinentě.
Cesta z krize je zřejmá. Podobně jako v jiných zemích musí i středoameričtí pěstitelé přejít na odrůdy kávovníku, které jsou vůči rzi odolné. Keňa už drží odolnými odrůdami rez pod kontrolou. Také kolumbijští majitelé plantáží si díky nim zajistili klidnější spaní. Ještě před několika roky museli stříkat ochrannými chemikáliemi více než polovinu ploch. Dnes se perou se rzí zhruba na desetině všech plantáží.
Obavy z genového inženýrství
Šlechtění odolných kávovníků je zdlouhavá a nevděčná práce. Každá oblast má své vlastní kávovníky, které dávají v tamějších podmínkách dobrou a kvalitní úrodu. Kávovníky odolné ke rzi ale mívají horší zrna a často zaostávají i ve výnosech. Křížení původních kávovníků, náchylných k chorobě, s cizími odolnými kávovníky tak připomíná balancování na ostří břitvy. Noví kříženci by měli od rodičovských rostlin získat vždy to lepší. Zdaleka ne vždycky se to ale povede.
Genetici znají asi desítku genů, které dokážou kávovník proti rzi celkem spolehlivě obrnit. Pro genové inženýry by nebylo těžké tyto geny vnést do dědičné informace vynikajících odrůd a zajistit jim odolnost. Mnozí spotřebitelé by však takovou geneticky modifikovanou kávu odmítali. A tak nezbývá, než se poprat se rzí hezky postaru.
Pokud se to nepodaří, může se stát šálek kávy luxusním zbožím, za které si budeme muset připlatit. V mnohem horší situaci by se však ocitl Cecilio Ramón a další pěstitelé. Pokud by kávovník rzi podlehl, přišli by o jediný zdroj obživy.
