Category: 1992 / 07 - 08

MILAN STEINDo vídeňského Burgtheatru dorážíme po odpolední zkoušce. Pavel Landovský už není ani v klubu. Telefonujeme mu do nedalekého bytu a po chvíli ho sympatická dlouhovláska přiváží v šedém mercedesu. „Nemám moc na rozhovory náladu. Asi víte, co mi udělal ten jeden plátek Špígl. Je i vaším přítelem?“Pane Landovský, co Vás mimo toho, že jsme s fotografkou přijeli – dneska nejvíc nasralo? „Asi to, že se úplně necítím ve své kůži…“Hrajete v Černých baronech, čas od času jste vidět na divadelnických akcích v Praze, uvažujete, že se vrátíte? „Za těch patnáct let už tu člověk zakořenil. Jsem prostě Vídeňák. Samozřejmě, domů rád jezdím, ale vopravdovskej domov jsem si už vybudoval tady“.Takže poradce na Hrad byste nešel dělat (rozhovor vznikl před volbami)? „Podívejte, já to tady zvenku vidím trochu jinak. Václavu Havlovi jsem už svý řek. Řada věcí se mi nelíbí.´“Jak se Vám hrál major Terazky? „Se Zdenkem Sirovým se mi pracovalo výborně. Scénář Baronů je moje krevní skupina, protože to není taková ta sranda za každou cenu… ona ta doba k smíchu taky nebyla!“A ještě nezbytné fotografování. Marie v přítmí divadelní šatny vytahuje blesk. „Bacha na to – fleš žere oční sítnice!“ Inspicient už svolává herce k prvnímu jednání. Pavel Landovský hraje až ve druhém, ale ještě se musí namaskovat. A úplně nakonec tip na cestu do Prahy. Fotbalista Tonda Panenka, který ve Vídni léta hrával, jezdil přes Třeboň a Tábor… „Co je to za blbost? Nejlepší je to přes Znojmo. Tady z Vídně se vymotáte, když objedete divadlo, pak hned odprava, na další křižovatce do levého pruhu a už jste na okruhu a ten vás vyvede z města. Nemáte český cigáro?“ A tak jsme se rozloučili se Spartou i s Pavlem Landovským.Foto: Marie Votavová Text: Milan Stein

Pin It on Pinterest