Category: 1996 / 11

Napsala a vyfotografovalaJANA PATKOVÁ

Místo turistů sem jezdí obchodníci a průmyslníci. Místo zvířat se tu pěstují duševní choroby. Jednou se snad budeme jezdit dívat na toto město jako na skanzen lidské touhy mít se lépe, mít více energie a žít ve městě. Jsme v Birminghamu, centru anglické „černé země“. Brummagem, jak se lidově druhému největšímu městu Spojeného království Velké Británie říká, měl tu smůlu, že zde bylo objeveno uhlí a ložiska rudy. Z původního římského vojenského opevněného tábora a z bývalé příjemné středoanglické krajiny se stala průmyslová zóna.

Druhá vlna průmyslové revoluce změnila tvář celé země. Škodlivé výpary a jedovaté odpadní vody přinesly Birminghamu ono hanlivé označení black country a způsobily mu ekologické rány, z kterých se nyní léčí. Ocitnout se v centru města nepřipraven znamená klást si otázku, proč vůbec lidé chtějí žít ve městě. Více než kde jinde si tu člověk připadá malý a bezvýznamný, těžko chápe, že všechny ty mrakodrapy, oprýskané továrny, přecpané ulice a betonové koridory byly vytvořeny pro jeho pohodlí. Nekonečné řady aut sviští po nadjezdu, pod kterým zurčí potůčky, stříkají fontánky a keříky se snaží imitovat přírodu. Na bláznivě blikající nekonečné množství semaforů shlíží z výšky prvního patra mrakodrapu návštěvníci fitcentra. Já zezdola zírám na ně. Je v tom cosi absurdního a fascinujícího. Lidé vystavení za celoskleněnými stěnami jako podivná zvířátka v obrovském akváriu. Běhají na místě, šlapou na nejedoucích bicyklech a v několika kubických metrech místnosti si pěstují tělo daleko od čerstvého vzduchu. Město bylo těžce poškozeno za druhé světové války a nová výstavba je zasazena přímo do srdce Birminghamu. Jenomže kde schází prostor, tam ho nikdo nevymyslí. A tak je birminghamský střed města přecpaný a lidé se místo venku procházejí třeba v proslulých nákupních centrech New Street a Bull Ring. Široké chodby vzbuzují dojem obchodních tříd včetně kavárniček, restaurací a kadeřnictví. Architektonicky velmi zajímavé, ale…

Oddechnout si lze v čínské čtvrti, jejíž stavby přece jen proporcionálně více respektují velikost člověka. Centrum je jako kleštěmi sevřeno spoustou funkčních i nefunkčních továren. Kolem nekonečně dlouhých zdí z typických červených cihel lze chodit hodiny a hodiny, aniž by se okolí nějak změnilo. Příjemnější jsou okrajové čtvrti. Anglické domky s malou zahrádkou, obchůdky a muslimové, Židé a černoši ze všech koutů světa. Místo luxusních anglických obchodů bazary s koberci, nábytkem a zeleninou. Právě pověst průmyslového centra přivedla do Birminghamu přistěhovalce, z nichž už jsou dnes starousedlíci. Kvůli přísné imigrační politice Velké Británie se už dnes mnoho cizinců do země na práci nedostane, ovšem ti kteří zde už zakotvili, jsou spokojení. Návrat z okraje do centra Birminghamu není moc povzbudivý, ale nezvratn ým faktem je, že životní prostředí se ve městě a okolí zlepšuje. Báňský průmysl je totiž v Británii ve značném útlumu, neboť Angličané si své zásoby vysoce výhřevného uhlí nechávají pro budoucnost. S vírou, že příští generace je dokáží využít lépe, než je spálit v pecích. Právě Británie měla jako první stát na světě velkokapacitní jadernou elektrárnu Calder Hall v Cumbrii, která zahájila provoz už v roce 1956. A již dnes se birminghamští architekti snaží svým spoluobčanům pobyt ve městě zpříjemnit. Nejen již zmíněnými pěšími zónami s fontánami, ale třeba i tím, že betonové podchody a nadchody barví nazeleno. Birmingham je zkrátka tak ošklivý, až je přitažlivý.

Pin It on Pinterest