V USA se říká, že národní parky jsou „the best american idea ever“. Yellowstone se stal v roce 1872 prvním národním parkem na světě. Své mládí prožil v dobách, kdy výraz „ochrana přírody“ byl jen mlhavým pojmem bez podstatného obsahu. Stal se však důkazem, že dlouhá cesta, jež vedla k naplnění onoho pojmu, byla složitá, ale nikoliv marná.
Před dávnou dobou, když byly ještě Spojené státy velmi mladé, si drsní zálesáci vyprávěli příběhy o pohádkové krajině kdesi na západě, kde fontány chrlí vařící vodu vysoko nad koruny stromů a hukotem se otřásá země. Jsou tam prý hory ze skla a síry, a když chytíš pstruha, můžeš si ho hned vedle v jezírku s vroucí vodou uvařit. Jsou tam jezera podobná kádím s bublajícím bahnem, nebo tak hýřící barvami, až oči přecházejí. A řeky – některé prý tečou až do vzdáleného Tichého oceánu, některé zase do Atlantského. Některé se řítí takovou rychlostí, že se jejich koryto třením zahřívá. A voda jedné z nich padá do kaňonu v barvě zlata. Nikdo těm starým dobrodruhům nevěřil, ale jejich historky žily dál. Roku 1870 vyslala vláda do té pohádkové země expedici, jejíž členové nevěřili vlastním očím. Na základě jejich poznatků a nadšených článků vyhlásil v roce 1872 prezident Grant celou oblast o rozloze 9000 kilometrů čtverečních za národní park, známý jako Yellowstone.
Od té doby se miliony návštěvníků včetně nás mohly přesvědčit, že staří zálesáci v zásadě tolik nepřeháněli. Yellowstonem prochází kontinentální rozvodí, zvané Velký předěl. Je tu i skleněná hora – Obsidian Cliff – z jejíhož vulkanického skla šošonští válečníci kdysi odsekávali materiál na hroty svých šípů. Na Minerviných terasách se skutečně vytvářejí kaskády přírodních vápencových van, ze kterých stále stoupá horká pára. A v oblasti Fountain Paint Pot leží vroucí bahnitá jezera, zbarvená řasami, sinicemi a minerály do všech odstínů duhy.
Na bizony s pytlíkem
To se ovšem projeví i na počtu turistů, kterých tu je všude mnoho a kempy jsou tak dost plné. My uspěli až napotřetí v kempu, kde měli posledních pět volných míst. Cestou za objevováním dalších krás Yellowstonu jsme se dostali do zácpy. Brzy jsme zjistili proč. Bizoni. Všude kolem nás, a navíc i na silnici. Byla to krásná podívaná. Procházeli se mezi auty a občasné troubení je vůbec nevzrušovalo. Za chvíli se však objevil ranger s plastikovým pytlíkem v ruce. „K čemu je mají? To je chtějí nafouknout a prásknout, aby utekli?“ Vše je ale jinak. Ranger sáčkem jenom zašustil a bizoni, kteří nereagovali ani na auta, ani na jejich troubení, se při tomto zvuku rozběhli a silnice byla za chvíli zase průjezdná.
Nejvyhledávanější atrakcí v parku jsou ale zdejší gejzíry – úžasné chrliče, z nichž nejznámější je Old Faithful (Spolehlivý stařík). Ten přibližně každou hodinu vyhání horký proud vody do výše až 60 metrů. Ale jsou tu i mnohé další: Grotto Geyser, vyvěrající v jeskyni. Riverside Geyser, jehož vroucí vody opisují oblouk přes řeku Firehole, či gejzír zvaný Steamboat (Parník), který tryská ze všech světových gejzírů vůbec nejvýš. Je ale nevypočitatelný, protože někdy chrlí vodu za čtyři dny, jindy až za čtyři roky. Existence gejzírů je výsledkem šťastné souhry tří okolností – dostatečné zásoby povrchových i podzemních vod, vydatného zdroje tepla a rozpukaného podloží, kde pukliny fungují jako přírodní potrubí. Zdejší hojné srážkové vody prosakují porézní horninou do hloubky asi 1500 metrů. Tam se voda přehřívá na teplotu až 300 °C a pod tlakem se vrací zpět. V blízkosti zemského povrchu se tlak uvolňuje a část vody se mění v páru. Ta vytlačí vzhůru sloupec vody, který se nachází nad ní, a odstartuje řetězovou reakci: snížením tlaku se další část přehřáté vody prudce promění v páru. Gejzír chrlí tak dlouho, dokud se přírodní „potrubní“ systém nevyprázdní. Když se podzemní komory opět naplní vodou stékající z povrchu země, celý cyklus začíná nanovo. A tak to trvá už dlouhá staletí. Celkově lze v parku najít na 10 tisíc termálních úkazů. Vedle gejzírů jsou tu bahenní sopky, jámy plné bublajícího, kašovitého bahna, dále výrony siřičitých par zvané fumaroly a horké, často smaragdově či tyrkysově zbarvené tůně, které za svou barvu vděčí řasám a sinicím, přizpůsobeným životu ve vroucí vodě.
Na střeše supervulkánu
Zdrojem tepla je „horká skvrna“, což je jakýsi obrovský lávový kotel uprostřed zemské desky, skrytý pod zemí a pronikající na povrch tenkou zemskou kůrou. V posledních letech se pro ni vžilo pojmenování supervulkán. V tomto případě se však teplo vystupující ze zemského pláště „propaluje“ do silné zemské kůry, která se v hloubkách taví a občas exploduje. Sopečná činnost tu probíhá od mladších třetihor, kdy spousty lávy vytvořily velké tabule. Centrem Yellowstonského parku je pak neskutečně velký propadlý kráter o rozměrech 40 krát 70 kilometrů. K poslednímu sebezničujícímu výbuchu došlo asi před 600 000 lety, kdy bylo vrženo do vzduchu obrovské množství popela, který zasypal široké okolí. Vyprázdněný sopečný rezervoár se pak zhroutil a vznikla kaldera, kterou pozdější výstupy lávy opět vyplnily po okraj a na povrchu utuhly v rozpukanou horninu, zvanou rhyolit. Dno kaldery je nerovné, tvoří ho několik menších pánví o průměru 2 až 5 kilometrů, mezi nimiž se táhnou zalesněné hřbety. Jeden lávový proud přehradil původní řeku Yellowstone, čímž vzniklo stejnojmenné jezero. Řeka si postupně vyhloubila v sopečných horninách hluboké údolí s několika vodopády, z nichž dolní je vysoký 94 metrů a horní 33 metrů. Za vodopády se otevírá úchvatné údolí hluboké až 460 metrů, nazývané Velký kaňon řeky Yellowstone. Je pozoruhodné živou barevností a pitoreskními tvary zvětrávání v sypkých sopečných materiálech.
U jezera Yellowstone jsme si už raději zarezervovali místo, aby se nám nestalo to, co den předtím. Při procházce kolem jezera jsme si uvědomili, že je skutečně obrovské. Večer k nám k ohýnku přisedl postarší americký pár, co byl v parku na dovolené pod stanem. Nabídli jsme jim pivo a pokecali o všem možném. Pochválili nám angličtinu i dějepisné znalosti, a nakonec nám podstrčili dvacku a pozvali nás k nim domů, do Oklahomy, „až budeme mít cestu“.
Zkamenělý les
Žádný zdejší přírodní útvar nepodává o dávných erupcích tak dramatické svědectví jako Specimen Ridge. Stojí tu zkamenělé stromy. Před mnoha miliony let je pohřbil sopečný popel a struska, které zabránily přívodu kyslíku, a dřevo tedy nemohlo shořet. Celé věky pak trvalo, než každou buňku organické hmoty prostoupily minerální roztoky a vysrážely se z nich nerosty. Po odstranění vrstvy popela a strusky erozí se stromy vynořily jako kamenné repliky sebe samých. Naše představivost nestačí, abychom si uvědomili, jak dlouho tento proces trval.
To nejlepší jsme si ale nechali na závěr – Midway Geyser Basin. Tato část obsahuje malou kolekci pramenů o mamutí velikosti. Rudyard Kipling, který navštívil Yellowstone v roce 1889, tuto oblast nazval „půl akru pekla“. Navzdory malé rozloze obsahuje Midway dva největší horké prameny na světě. Excelsior Geyser Crater byl kdysi největší gejzír na světě, ale poslední známá obří erupce proběhla během 80. let 18. století. Tehdy několik erupcí chrlilo horkou vodu až do výše 900 metrů. Od té doby je Excelsior horký pramen, který nyní propouští 15 329 litrů za minutu.
Naprostou třešničkou na dortu je ale bezpochyby Grand Prismatic Spring, největší horký pramen v USA a třetí největší na světě. Je úchvatný nejen svou velikostí, ale hlavně svým neskutečně nádherným zabarvením. Modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená a hnědá – to jsou všechno barvy, které tento pramen obsahuje a připomíná tak duhové spektrum. Zblízka si tento pramen nelze vychutnat v celé jeho kráse, proto jsme se rozhodli pro menší trek. Obešli jsme oblast Midway Basin zezadu a vylezli si na kopec, odkud jsme měli pramen, to gigantické nádherně barevné oko, jako na dlani. A navíc jen pro sebe. Parádní tečka za přírodním klenotem jménem Yellowstone.
