Egypt nejsou jen pyramidy. Egypt je především zemí kuriozit a najít se tu dá úplně všechno. Vedle hlavního vchodu na perony káhirského nádraží Ramesse jsem při nákupu jízdenek na vlak do Luxoru narazil na ošuntělou bránu s nápisem EGYPTIAN NATIONAL RAILWAYS MUSEUM. Prošel jsem kolem spícího policisty a opatrně nahlédl dovnitř. Expozice mě přes svou typicky orientální ušmudlanost zaujala natolik, že jsem zaplatil nejen směšné vstupné 2 EGP (8 Kč), ale i povolení fotografovat v hodnotě 10 EGP. Evidentně jsem tu byl jediným návštěvníkem, ale čekal mě mimořádný zážitek.
V tajuplně potemnělém prvním patře jsou modely všech druhů dopravy od starého Egypta až po současnost. Historicky nejstarší znázorňuje dvoumetrový model transportu faraonské sochy ve starém Egyptě pomocí lan, saní a lidských svalů. Přes modely lodí, letadel se konečně dostáváme k železniční tematice: k metrovým modelům snad všech typů lokomotiv, které kdy brázdily egyptské „šíny“. Všechny jsou funkční, lze s nimi popojíždět, houkají a svítí, z častého provozu mají tu a tam odřeninu, vypadlý reflektor, ulomený nárazník.
Kolem portrétů egyptských státníků v nadživotní velikosti sestupujeme do přízemí. Průvodkyně mi zde hrdě předvádí funkci historického telegrafu a hradla a velkoplošného modelu nádraží, ale já netrpělivě pokukuji po skutečných perlách na druhé straně sálu.
Stojí tu dva historické originály parních lokomotiv, na které je dokonce možné vstoupit a vše si důkladně osahat.
První z nich, orientálně zdobená Stephensonova parní lokomotiva č. 1295, byla vyrobena v roce 1862 pro císařovnu Eugénii, manželku Napoleona III., při příležitosti otevření Suezského průplavu. Pak byla věnována do Egypta, kde údajně vozila egyptského místodržícího vladaře třicetikilometrovou rychlostí na trase Alexandrie-Montaza. Lokomotiva je zdobená intarzovaným dřevem a mosazí, ale zaujme také technickým řešením: jedná se totiž o lokomotivu a vagon pro cestující na jednom podvozku. Protože chybí tendr, je uhlí umístěno v boxech podél kotle, vznešené cestující od zašpiněného strojvedoucího odděluje jen posuvná přepážka.
Druhým exponátem je rychlíková lokomotiva 4-4-2 z roku 1906. Slouží současně jako názorná pomůcka pro pochopení principu funkce parního stroje. Obrovský kotel i válec jsou totiž podélně rozříznuty a odhalují tak „vnitřnosti“ lokomotivy. Armatury pro přeměnu vody na páru, rošt, topeniště, kondenzátor, šoupátka a písty – vše je krásně vidět.
Průvodkyně mě upozorňuje, že mi chce před zavírací dobou (14.00) ještě něco ukázat. Vede mě ven do přístavku za budovou. Nevěřím svým očím: mezi různým haraburdím stojí další Stephensonova lokomotiva, tentokrát číslo 986. Pochází z roku 1852 a je prý historicky druhou lokomotivou, která byla v Egyptě uvedena do provozu. Vlastně pouhých 38 let poté, co geniální britský technik George Stephenson postavil svou první lokomotivu. Technické řešení je opět unikátní: pohonná jednotka totiž nebyla umístěna vně lokomotivy jako u drtivé většiny ostatních typů. Válce a páky Stephensonova lokomotivka umístila pod kotel mezi kola – doprostřed lokomotivy, která zřejmě nikdy nebyla restaurována, vše je „originálně“ odřené a orezlé. Tahám za páky a kohouty a představuji si, jaké to kdysi bylo ji řídit. Nejspíš to nebyl žádný med, vše jde dosti ztuha. I tak si tu jako milovník historické techniky lebedím.
