STUDOVAL JSEM MASÁŽ V THAJSKU

NAPSAL  ALEŠ BÍLÝ, FOTO TOMÁŠ PETR   Po týdnech hektického putování sedím v Airbusu a nemohu se dočkat, až přistaneme v Bangkoku a já zamířím na blahodárnou tradiční thajskou masáž. Teď si asi leckdo povzdechne, zasněně přivře oči a představí si křehkou šikmookou krásku, oblečenou pouze do nic nezakrývajících šňůrek, jak se rafinovaně otírá svým naolejovaným tělem, tiše při tom vzdychá a každým dalším pohybem… Tak takhle NE! Přesně tohle je scénář, za kterým při svých „turistických“ nájezdech do notoricky známých uliček prodejné lásky s oblibou vyrážejí břichatí a plešatící tatíci, žijící jinak spořádaným rodinným životem ve svých evropských nebo amerických domovech. Tradiční thajská masáž (nuad bo rarn) je od „ab ob nuad“ – Zápaďany zdiskreditované erotické masáže, nebo spíše masáže se společnou koupelí, značně vzdálená.   NENÍ MASÁŽ JAKO MASÁŽ
Pokud v Thajsku zavítáte na to správné místo, ocitnete se v jiném světě, který vám dá zapomenout na život pulzující v ulicích nebo na plážích. Na ulici i na pláži můžete sice thajskou masáž dostat také, ale většinou se jedná o neúplné, omezené a leckdy i začátečnické provedení. Jde spíše o půlhodinový až hodinový „byznys“, určený pro uspěchané turisty. Ta pravá masáž trvá minimálně dvě hodiny, ale raději tři. To je skutečně potřebná doba k opracování všech energetických linií, k protažení a uvolnění celého těla.
Když pozorujete dobrého maséra terapeuta, máte pocit, že se jeho masáž podobá jakémusi meditativnímu tanci. Na první pohled z takového člověka vyzařuje obrovská koncentrace, všechny pohyby a přesuny provádí velmi ladně a nenásilně. To je velké umění, protože manipulovat například se stokilovým Evropanem rozhodně není nic jednoduchého. Dokáží to přitom i křehké masérky, které samy váží stěží 45 kg. Je to možné pouze díky správné a do detailů promyšlené technice a stoprocentní kontrole nejen nad klientem, ale i nad vlastním tělem a myslí. SLEPÝ UMĚLEC
Zavítal jsem na jedno z těch správných míst, vybral si tu pravou tříhodinovou masáž a toho správného maséra. Hodně lidí podlehne exotice a dá přednost půvabným mladým dívkám. Ty ale většinou nemají tolik zkušeností a více než plnému soustředění a vašim pocitům se věnují společenské konverzaci v legrační angličtině. Moje volba padla na slepého maséra, o němž je známo, že má velmi rozvinuté své ostatní smysly.
Sympatická dívka mě uvedla do prostorné místnosti, kde zněla tichá instrumentální hudba. Na vyvýšeném pódiu bylo uspořádáno šest kójí ohraničených těžkými závěsy. Podle zatažených čelních stěn a nenápadných zvuků bylo zřejmé, že nejsem jediným návštěvníkem. Dostal jsem tradiční široké kalhoty a košili a dívka mě vyzvala, abych se převlékl. Po chvilce se vrátila se šálkem horkého zeleného čaje a s umělohmotným lavorem.
Zatímco jsem vsedě popíjel čaj, dívka mi pečlivě omyla nohy v bylinné lázni. Potom jsem ulehl na čistě povlečenou masážní rohož a ona přivedla „mého“ slepého maséra, usadila ho k mým chodidlům a zatáhla závěs. Masér mě pozdravil, představil se a provedl krátkou meditaci. Následoval doslova koncert, na jehož konci jsem měl pocit znovuzrození.
Nejprve jemnými, ale důraznými tlaky uvolnil má chodidla a celé nohy. Potom pečlivě promasíroval chodidla a odblokoval všechny prsty. Po jednotlivých liniích mi celou škálou hmatů, tlaků a tahů opracoval ze všech stran lýtka a stehna. Následovalo několik pečlivě provedených protahovacích sestav dolních končetin a beder, přesně na hranici mých možností.
Postupně jsem cítil, jak se mi kromě svalů, šlach a úponů uvolňují i jednotlivé klouby a zvyšuje se jejich rozsah. Po změně pozice přišla na řadu velice pomalá a příjemná tlaková masáž břicha a hrudníku. To už jsem byl v příjemném útlumu, hověl jsem si ve vlastním mikrosvětě a užíval si hýčkajících rukou, které postupně rozváděly uvolnění do celého těla.
Po opracování rukou a dlaní se masáž přehoupla za první polovinu a na řadu se dostala zadní část mého těla. Pozornosti se dostalo opět mým nohám a já už dávno přestal sledovat škálu hmatů a cviků, někdy i trochu nepříjemných, ale zároveň velmi účinných. Záda jsem měl buď v tak strašném stavu, nebo masér usoudil, že potřebuji něco jako generálku. Při protahování si pomáhal nohama, šlapal mi po zádech a natahoval mě až k prasknutí. Pravda je, že občas se nějaké to lupnutí nebo křupnutí ozvalo. To se několik obratlů po dlouhé době vrátilo na místa, kam skutečně patří.
A potom úžasná zkušenost – relaxační masáž hlavy a obličeje, během níž se mé vědomí jednoduše odebralo na dlouhou procházku. Probudilo mě až chrápání ze sousední kóje, ve které jeden z klientů evidentně procházel podobnou fází masáže jako já.
Při závěrečných akupresurních technikách se moje hlava znovu setkala s vyvenčenou myslí, a tak jsem si mohl vychutnat závěrečné protažení šíje a masáž ramenou. Než jsem se stačil vzpamatovat, masér mi tradičním sepnutím dlaní s mírnou úklonou poděkoval a zmizel za závěsem. VE ŠKOLE PRO CIZINCE
Hned po svých prvních setkáních s thajskou masáží jsem se rozhodl, že si na tohle tajemství trochu posvítím. Vybral jsem si severní styl tradiční masáže, který je, zjednodušeně řečeno, ve svých manipulačních technikách ke klientovi trochu šetrnější. „Seřízení“ kostí, kloubů a páteře se v tomto stylu provádí nenásilně během strečinku a v rytmu klientova dýchání.
Po pečlivém průzkumu jsem nakonec zvolil jednu z nejuznávanějších škol pro cizince, Institut thajské masáže. Jejím zakladatelem a dosavadním ředitelem je sympatický Chongkol Setthakorn, který dříve působil ve Staré tradiční nemocnici v Chiang Mai. Tato škola nabízí zájemcům možnost studovat thajskou masáž v pěti základních kvalifikačních úrovních, vyučovacím jazykem je angličtina. Výuka v každé z prvních čtyř úrovní trvá týden, v páté až čtyři týdny.
Začíná se každé ráno v devět hodin. Do klimatizované haly v přízemí třípodlažního domu se v tu dobu schází pestrá směsice lidí ze všech koutů světa. Všichni si nejprve pečlivě umyjí chodidla a potom se každý usadí na některé z připravených žíněnek. Jsem tady momentálně jediný z České republiky a v seznamech převažují Asiaté, Američané, Němci a Australané.
Jedním ze základních pilířů thajské masáže je mysl. Proto každá masáž i výuka začíná a končí krátkým meditativním soustředěním, při kterém se v jazyce pálí recituje něco jako „masérská mantra“. Zároveň jde o vyjádření respektu a vzdání díků zakladateli thajské masáže Shivagu Komarpajovi: „Om namo Shivago silasa ahang karuniko. – Skládáme hold tobě – otci zakladateli, doktoru Shivagovi,“ a závěrečná slova: „Na-a na-wa rokha paya-ti vina-santi. – Naše mysl se upíná k tomu, koho se dotýkáme, nechť je zbaven bolesti, ať se mu všechny nemoci vyhýbají a dosáhne štěstí.“
Po společně odrecitovaném textu se rozmístíme po celém prostoru a Chongkol osobně vede za doprovodu hudby hodinu jógy. Postupně procvičíme, uvolníme a protáhneme celé tělo a teprve mnohem později pochopíme, že výběr a skladba jednotlivých cviků jsou záměrně přizpůsobeny masérským technikám, které budeme průběžně studovat. Velmi nenápadně si tak hned od rána zvykáme na některé výchozí terapeutické pozice nebo procvičujeme takové svalové skupiny, které budeme při provádění masáže nejvíce namáhat. Důležité je i to, že jsme díky takovému cvičení i po mnoha hodinách strávených v nejrůznějších netypických sedech, předklonech a vychýleních schopni i druhý den zůstat v přijatelné kondici a znovu absolvovat další sadu.
Po rozcvičce a probuzení vlastní energie využíváme krátkou přestávku k doplnění vypocených tekutin a asistenti zatím připravují místnost k teoretické výuce o historii, vzniku a principech thajské masáže, o osobnosti a přístupu maséra k masáži a ke klientovi, o zásadách aplikace, o názvosloví, o osvědčeném symbolickém způsobu zapisování poznámek a o některých základních technikách (třeba jak pracovat s dlaní nebo s palcem, jaké typy tlaků se používají a podobně). Své poznámky jsem si do skript začal zapisovat trochu nešťastně v češtině. Brzy zjišťuji, že překlad zbytečně zdržuje, protože musím v paměti a občas i ve slovníku hledat správné ekvivalenty, a navíc český zápis komplikuje konzultace se spolužáky. Rychle přecházím na angličtinu a potají obdivuji vedle sedící potetovanou Japonku, která stíhá zapisovat současně v angličtině i japonštině. STEJNĚ, ALE ÚPLNĚ JINAK
Lektor Chongkol pomocí nákresů vysvětluje provedení a úvodní techniky thajské masáže. Potom vše, co vysvětlí, názorně předvede a znovu zopakuje. Tohle je jedna z rozhodujících částí výuky. Je třeba stihnout zapsat nejen jednotlivé techniky masáže, ale i vysledovat různé pomůcky a fígle, jak správně určit, lokalizovat a nahmatat příslušné linie a terapeutické body. Zároveň je nutné udělat si poznámky o správné pozici, do níž musíme přemístit klienta i sebe. Kdo nestíhá, něco přehlédne a nebo jenom lajdačí, při praktickém procvičování brzy pozná, jakou udělal chybu.
Když sledujeme Chongkola, vše nám připadá přirozené a samozřejmé. Navíc máme k dispozici obrázková skripta. Za pár hodin už ale máme v hlavách takový zmatek, že se bez vlastnoručně dopsaných poznámek nejsme schopni dostat od jedné techniky ke druhé. Ještěže naši pozornost udržuje celkem vtipnými průpovídkami, jako například: „The same, same, but different!“ Volně přeloženo něco jako: Stejně, stejně, ale vlastně úplně jinak…
Po lehkém obědě v nedaleké konkurenční škole, jejíž personál tvořily pouze ženy, začala praktická cvičení. Rozdělili jsme se do dvojic, v nichž vždy jeden sloužil jako figurant a druhý na něm trénoval masáž. Jeden z lektorů s námi znovu pomalu prošel celou sestavu, kterou jsme dopoledne studovali. A potom už přišlo to nejtěžší. Učitelé se kolem nás rozmístili tak, že vždy maximálně dvě dvojice měly svého soukromého konzultanta, a my museli předvést, co nám po celém dni zůstalo v hlavách, rukou a nohou. Celý dlouhý den jsme opět zakončili společným posezením a odrecitováním modlitby Om namo Shivago.
Člověk by řekl, že pro jeden den už by to stačilo, ale opak byl pravdou. Po večerním uzavření školy jsem cestou do svého přechodného domova nakoupil hromadu tropického ovoce a u svíčky pokračoval ve šprtání. Další den už totiž na opakování nebyl prostor. Jen se ve stejném schématu a systému plynule navázalo na dosud probranou část. Často jsem vyčerpaně usínal hluboko po půlnoci s pocitem méněcennosti, protože dostat všechno do hlavy v patřičné kvalitě a rozsahu bylo skutečně na hranici mých možností. A tak utíkal den za dnem, dokud jsme během týdne neprobrali kompletní obsah celé úrovně.
Závěrečný den byl slavnostní. Po obvyklé józe jsme se sešli k malé hostině. Naši učitelé pro nás připravili spoustu ovoce a thajských dobrot. Určitě proto, aby nás dobře naladili na závěrečné zkoušky. Ty probíhaly, řečeno s učitelem, úplně stejně jako praktická cvičení, „but different“. Při předvádění jednotlivých sekvencí podle volby a pokynů učitele jsme nesměli použít žádné poznámky, obrázky ani nápovědu. Lektoři mezi námi jen seděli a hodnotili nejen správné pořadí jednotlivých technik a plynulost sekvencí, ale i správné provedení, a dokonce i míru účinnosti naší terapie.
Zkoušky zabraly několik perných hodin, ve kterých každý ze studentů předvedl v rámci své studované úrovně to nejdůležitější. Kdo uspěl, získal certifikát opravňující provádět thajskou masáž v příslušném rozsahu. A tak dnes vím, že si kvalifikovanou thajskou masáž můžu dopřát i u přátel v Řecku, Japonsku, Koreji, Izraeli nebo Spojených arabských emirátech. MISTR A JEHO ŽÁK
Protože Thajsko patří mezi mé srdeční záležitosti, rád se do něj znovu vracím. Díky tomu se mi nečekaně naskytla unikátní možnost prohloubit si znalosti tradiční masáže tak trochu v jiném světě. Stál jsem v Bangkoku na malé křižovatce uprostřed Čínské čtvrti a nad mapou se teatrálně dohadoval o ceně za svezení s řidičem oblíbené motorizované rikši tuk-tuku. Mířil jsem do někdejšího centra thajské medicíny, chrámu Wat Pho, v jehož zdech jsou vyryty teoretické texty a diagramy o masáži vycházející z původních spisů ze 17. století.
Byl jsem v první třetině smlouvacího rituálu a zrovna jsem halasně vysvětloval řidičovi, že svezení těch pár ulic opravdu nemůže stát tu až urážlivě vysokou částku, když k nám přistoupil Thajec, kterého jsem v první chvíli považoval za dobře oblečeného čínského obchodníka. Velmi slušnou angličtinou se mě zeptal, co mám za problém a kam chci jet. Řekl jsem si, že by mohlo být poučné zjistit, jak smlouvá profesionál, a svěřil se mu.
Narong Wonk, jak se ten dobrý muž jmenoval, k mému překvapení několika větami zpacifikoval řidiče a nastoupil do toho sebevražedného vozítka se mnou. Má šťastná hvězda zasáhla. Náhodně jsem se totiž seznámil s masérem, jehož rodina si znalosti nuad bo rarn předává po dlouhá staletí z generace na generaci. Nejen že jsem v chrámu dostal zasvěcený výklad od člověka s hlubokými znalostmi, ale postupem času a souhrou několika dalších okolností jsem měl i možnost studovat masáž přímo v jeho domě. Získal jsem tím příležitost proniknout k tradiční masáži nesrovnatelně hlouběji než v jakémkoliv komerčním kurzu. Troufám si tvrdit, že ač cizinec, zažil jsem díky náklonnosti mého učitele tradiční způsob předávání znalostí a dovedností mezi mistrem a žákem. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE TERAPEUT
Jak velký to byl rozdíl v porovnání se zkušenostmi získanými ve škole Chongkola Setthakorna, mohou ilustrovat třeba nenápadné poznámky a přístup pana Naronga, který už mnoho let poskytuje masáže společensky vysoce postaveným Thajcům v hlavním městě: „Thajská masáž není o precizním kopírování předepsaných technik a sestav. Tak jako je každý klient jiný, musí být i každá masáž jiná, originální.“ Snažil se mi vysvětlit, že individuální přístup je alfou a omegou a bez něj by se k masáži nemělo na určité úrovni vůbec přistupovat. Velmi rychle jsem to pochopil. Stačilo srovnat průběh a účinek masáže z libovolného studia nebo salonu, který běžně v Bangkoku navštěvují turisté, s provedením masáže od mého mistra učitele.
Nebo jiná rada: „Ten důležitější při masáži je terapeut, protože pokud není správně naladěn, klient nemůže odejít spokojen“. Tedy ne to v Evropě známé rčení „náš zákazník, náš pán“. Tím mě chtěl dovést k poznání, že klient se pouze svěří do rukou maséra a věnuje mu svou důvěru. Pokud se ale terapeut nedokáže dostatečně koncentrovat, nepomůže mu žádná technika ani originální sestava, a dokonce ani hezky vybarvený diplom na stěně.
S tímhle cvičením mě hodně potrápil. Nekonečné hodiny jsem trávil v terapeutických pozicích „na prázdno“. Učil jsem se tak získávat rovnováhu a hledat pro své tělo takové postavení, abych na klienta později při masáži nepřenášel vlastní napětí nebo nepohodlí. Do noci jsem trénoval pomalý, plynulý rytmus těch nejzákladnějších tlakových technik. Nejprve na sáčcích s rýží, později s okamžitou zpětnou vazbou přímo na svém mistrovi.
Mistr mě takřka „tyranizoval“, když chtěl, abych pochopil, že začátek masáže je nejdůležitější. Když usiloval o to, abych správně „nasadil“ klientovi svůj první dotek, propojil tak svoji energii s jeho a potom udržel celou masáž na stejně vysoké úrovni. Jindy zauzloval kousek ozdobné šňůry, strčil ji pod prostěradlo a snažil se mi vysvětlit techniku uvolnění zablokované energie v konkrétním bodě. Nešlo jen o to, „uzel uvolnit“, ale také poznat, jak a proč byl zamotán a co způsobil klientovi na jiném místě těla, se kterým byl tento bod energeticky propojen.
Mnohem později ke mně mistr přiváděl různé členy své rodiny, abych prakticky poznal rozdíly mezi mužem a ženou, starcem a dítětem. Často jsem ho v duchu proklínal, když jsem jako otrok u příšerných thajských telenovel pořád dokola masíroval členy celé jeho rodiny. Ale postupně jsem zjistil, že jejich poznámky, nespokojenost, a nebo výjimečně úsměvné přikývnutí byly tím nejcennějším, co jsem ke své výuce mohl získat.
Když jsem po více než měsíčním studiu naposledy projevoval úctu svému učiteli tradičním obřadem vaj khru, uvědomoval jsem si, že můj život podstatně ovlivnila naprostá náhoda. Jediný způsob, jak za to dostatečně poděkovat, je nepřestat na sobě usilovně pracovat. Pan Narong si mě také zavázal osobním slibem, že se budu pravidelně vracet. Zřejmě, ač buddhista, vyznává staré známé: „Důvěřuj, ale prověřuj!“
A tak se v posledních pěti letech vracím do Thajska každý rok vždy na měsíc až dva a velkou část této doby trávím studiem masáže a souvisejících věcí, pokaždé v jiné škole. Nikdy se také nezapomenu zastavit u svého mistra, který dál prohlubuje mé znalosti a styl.   HISTORIE TRADIČNÍ THAJSKÉ MASÁŽE
Historické kořeny thajské masáže sahají velmi hluboko do minulosti a původ mají na Indickém subkontinentu. Za zakladatele thajské masáže je obecně považován severoindický lékař Shivago Komarpaj. Doktor Shivago žil před více než 2500 lety a byl znám jako současník a přítel samotného Buddhy. Thajci jej dodnes uctívají jako „otce doktora“ nebo „otce medicíny“. Jeho praxe totiž kromě masážních a manipulačních technik zahrnovala znalosti staré indické lékařské nauky ajurvédy, dietní předpisy nebo znalosti o léčebném využití bylin a minerálů. Thajská masáž se také občas aplikuje právě ve spojení s bylinnou terapií. Dnes už se ale většinou setkáme jen s částečnou aplikací, která sestává především z parní lázně s odvarem bylin, podle účelu buď před, nebo až po vlastní masáži. V tradičním thajském lékařství je možné vysledovat čtyři základní prvky: manipulační medicínu, dietní předpisy, bylinné léčení a duchovní cvičení. Samotná masáž je ovlivněna především indickou jogínskou preventivní medicínou a čínskou léčebnou terapií. NUAD BO RARN (v překladu asi jako „starodávná masáž“) má teoretický základ v nauce o energetických liniích procházejících lidským tělem.