Dervišové se do historie Súdánu poprvé významně zapsali před 125 lety, tady začal islámský mesiáš Mahdí svou svatou válku proti britskému koloniálnímu řádu. Bojoval v ní tehdy jako mladý důstojník také Winston Churchill. Na Mahdího straně tehdy stála armáda dervišů. Povstali, dobyli Chartúm a rozvášněný dav pak nosil po městě hlavu zabitého britského guvernéra, generála Gordona.
Od Mahdího po dnešek
Britové se mstili ještě deset let. Nakonec vroce 1898 derviše zmasakrovali a triumfovali. Dnes už ale nikoho ani trochu nepřekvapí, že Súdánci chtějí rozhodovat o svém osudu sami.
A nepřekvapí ani to, že se potomci bojovníků armády dervišů scházejí od doby Mahdího každý pátek před západem slunce u omdurmanské mešity Hamed An-Nil a zpěvem a tancem se spojují sbohem, jako se kdysi připravovali na bitvu.
Protože bychom mohli slovo derviš přeložit také jako chudák, přicházejí mnozí z nich v prostých oděvech z hadrů. A všichni se během krátké chvíle nechávají strhnout rytmem bubínků a díky vyčerpávajícímu vířivému tanci za šelestu sukní upadnou do transu a vstoupí do jiných dimenzí.
Někteří se divoce točí a vydávají jen nesrozumitelné chroptivé zvuky, jiní se naopak vtransu pohybují způsobem, který se nedá ani popsat. Divoký pohyb a změna stavu vědomí je velmi vysilují, a tak někteří nakonec padají v extázi na písečnou zem a ještě chvíli sebou trhavě a křečovitě pohybují. V té chvíli se o tělesnou schránku postarají členové sekty a postupně přivedou zemdleného derviše opět k plnému vědomí.
Kruh uprostřed hrobů
Tajemnou atmosféru mešity Hamed An-Nil umocňuje rozlehlý muslimský hřbitov všude kolem. Stovky věřících, kteří se chtějí tance dervišů zúčastnit, se musí nejprve proplést kolem malých hrobů. Vytvoří pak kruh oprůměru přibližně sto metrů, kde se celá slavnost odehrává.
Než přijdou pravověrní dervišové, kruh nejprve postupně obtančí několik desítek mužů. Bubnování pokračuje a napětí stoupá. Kruh se pak náhle roztrhne a pravověrní konečně přicházejí. Jsou oblečení do zelených záplatovaných hábitů rozšiřujících se ve spodní části v široké suknice. Téměř třicetičlenná skupina ortodoxních muslimů se ihned dává do pohybu. Otáčením kolem své osy vytvoří ze svých šatů rozevláté siluety vířící ve stínu posvátné mešity.
Dav se nechává rychle strhnout a celá obrovská masa těl se dává do pohybu. Množství podupávajících nohou zdvihá mračna prachu a prostranství se zahaluje do šedožluté písečné mlhy. V povědomé snaze splynout s tanečníky uprostřed se začíná kruh nekontrolovatelně stahovat. Aby se nesevřel úplně, obchází ho zvláštní skupina mužů a nevybíravým způsobem umravňuje ty, kteří se dostali příliš blízko. Pokud nestačí slovní upozornění, následuje rána dlouhou dřevěnou holí.
Tanec vrcholí po asi devadesáti minutách, s posledním paprskem rudého slunce. Náhle utichá hudba i zpěv a dervišové přestávají tancovat. Všichni klekají na zem směrem k Mekce a společně se modlí ke svému bohu. Po chvíli vstávají, aby zamířili ke svým domovům.
Čekání na mesiáše
Co ale vede pravidelně dav na posvátné místo? Snad mají Súdánci před očima dávnou minulost, kdy pod záhadnými černými faraony vládl Súdán krátkou dobu celé říši a záviděl mu celý tehdejší známý svět. A nebo snad po tisících letech zničujících nepokojů jsou jen unaveni neustálými boji a nechtějí se dál nechat odstrkovat ostatními?
Tak nebo tak, jsou především přesvědčeni, že jednoho dne se zjeví další mesiáš, další Mahdí seslaný bohem, po jehož boku budou bojovat dál.
Dervišové – zbožní žebráci
l Překlad slova derviš z perštiny lze chápat jako „zbožný žebrák“ nebo také jako „brána“. Vznik hnutí dervišů se datuje již do 13. století na území dnešního Afghánistánu. Tehdy vznikl v islámu mystický směr, který nabízel bezprostřední zážitek setkání s bohem. Nazývá se súfismus a je patrný v hlavních větvích islámu mezi šíity i sunity.
l Velký vliv na súfismus mělo také křesťanství, buddhismus a neortodoxní sekty. Někteří vyznavači tohoto směru zavedli jako součást své bohoslužby i tanec, který přivádí tanečníky do transu, ti se pak nazývají derviši.
l Kdosažení extáze se používají různé techniky, například předříkávání formulí, kývavý pohyb a vířivý tanec za divokého bubnování.
l Dnes derviše najdeme ve všech islámských zemích, nejznámější jsou z Turecka a Egypta, někde se proměnili v turistickou atrakci.
Krvavá pomsta Britů
l Po zavraždění britského guvernéra měl lord Kitchener, později jeden zvýznačných generálů, na rozkaz královny Viktorie zničit armádu dervišů. Nil byl přitom jedinou, tedy strategicky důležitou dopravní tepnou, po níž bylo možné přepravit mohutnou vojenskou sílu.
l Dervišové sice překvapovali postupující britskou armádu svou odvahou, ale jejich středověká výzbroj neměla jedinou šanci uspět proti Kitchenerovým ocelovým parníkům. Vzáří 1898 se nakonec súdánští bojovníci sBrity střetli na břehu Nilu ve slavné bitvě u Omdurmanu. Zahájila ji salva zparníku.
l Při masakru během krátké chvíle padlo v bitvě 48 Britů a na bojišti zůstalo mrtvých nebo zraněných 25000 příslušníků Mahdího vojska. Dodnes jako tichý památník události u břehu Nilu leží vpísku původní Kitchenerův parník se jmény všech padlých. Slouží jako skladiště a ubikace jachtingového klubu dnešní chartúmské smetánky.
Současný Súdán a turisté
l Místa na severu, turisticky nejzajímavější, nebyla nikdy postižena boji dlouhodobé občanské války, ty se odehrávají především na jihu a v Darfúru.
l Nedávno byla podepsána mírová smlouva, která zemi znovu otevírá světu. Cizince tu především potěší neuvěřitelná pohostinnost lidí a civilizací neposkvrněné památky.
l Cestovat do Súdánu se dá se zahraničními cestovními kancelářemi nebo také individuálně. Nejvhodnějším spojením je přímý let s Lufthansou do Chartúmu, případně doprava s přestupem v Káhiře. Ti, kteří mají raději romantickou cestu, mohou zvolit putování z Egypta po zemi vlakem, autobusem nebo autostopem podél Nilu až do Chartúmu.
l Povolení k návštěvě památek a fotografování se dají vyřídit pouze v hlavním městě. Turistickým úřadem vydané svolení k fotografování vylučuje fotografovat vojenské objekty, letiště, nádraží, vojáky, mosty, přehrady, vodovody, strategická místa, ženy, žebráky, lidi poškozující pověst země, prostě jednoduše vše vyjma pouště a památek. Na každém místě se po chvíli záhadně vynoří tajní policisté a úplatek či konfiskace je ten nejmenší trest.
l Súdán je konzervativní islámskou zemí, je nutné při pobytu respektovat odlišnosti, zdržet se jednání které by uráželo náboženské cítění obyvatel, vhodně se oblékat, neoslovovat, nelíbat a nedržet ženy za ruku na veřejnosti, dodržovat zákaz alkoholu. Ten je dnes povolen v Chartúmu a vjižním Súdánu, ale v oblastech kontrolovaných vládou platí stále právo šaría. Ačkoliv všichni vědí, kde alkohol koupit, postiženého čeká bičování nebo vyhoštění.
l Je vyžadováno očkování proti žluté zimnici, doporučováno očkování proti žloutence typu A a B, tyfu a profylaxe malárie.
l Infrastruktura je v troskách, je třeba mít proto při cestách dostatečnou časovou rezervu.
l Nejzajímavějšími turistickými cíli jsou památky černých faraonů podél Nilu, především pyramidy Kurru, Nuri a Jebel Barkal v Karimě, nezapomenutelné královské město a pyramidy Meroe, korálové útesy v Rudém moři či historický přístav Suákin, kde se ještě v minulém století prodávali otroci.
