Místo medailí z drahého kovu olivové věnce, přísné tresty za porušení podmínek svatého míru, nemožnost účasti na hrách pro nemajetné, zákaz vstupu ženám do hlediště. Takové byly olympijské hry ve starověkém Řecku, pořádané na počest hlavního boha Řeků Dia.
Poslové se vypravili do všech končin obývaných Řeky, aby oznámili datum olympijských her, které se muselo krýt s úplňkem měsíce, a vyhlásili podmínky svatého míru. Kdo je nedodržel, byl přísně potrestán. Do Elidy se scházely delegace a poselstva ze všech stran. Olympia se stala ohlušujícím místem vítajícím mnohatisícový dav hostí. Každý Řek, který nemohl spatřit Feidiovu sochu olympijského Dia, se cítil nešťasten. A právě obětováním Diovi olympijské hry začínaly. Na olympijský stadion se vešlo 40 tisíc diváků a býval zaplněn již před svítáním. Lidé se tlačili i na okolních pahorcích. Při východu slunce všechny přivítal hlas trubky. Rozhodčí a pořadatelé v purpurových pláštích uspořádali průvod po ploše stadionu. Po novém zatroubení vyvolal hlasatel závodníky, aby složili přísahu. Her se nesměli zúčastnit otroci, barbaři a soudně trestaní Řekové.
První den se uskutečnily soutěže v běhu a zápasy: holýma rukama, pěstmi a zápas kombinovaný. Z běžců získal největší slávu Leonidas z Rhodu, jenž si ze čtyř her přinesl vždy tři věnce. Mnozí vložili do závodu všechny své síly. Slavný sparťanský běžec Lada se v cíli zhroutil a zemřel.
Druhý den následoval pětiboj sestávající z běhu, hodu diskem, oštěpem, skoku do dálky a zápasu. Některým diskařům se podařilo přehodit disk až na druhý břeh olympijské řeky, což byla vzdálenost přes 50 metrů. Diváci byli proto často upozorňováni na nebezpečnost této soutěže. Hry pak pokračovaly soutěžemi zápasníků, boxerů a pankratistů. Se zápasem je spojeno jméno Milóna z Krotónu, jenž získal šest olympijských vítězství a byl srovnáván s Heraklem. Jeho slávě se přiblížil Diagorás z Rhodu, i když dosáhl pouze jednoho vítězství. Následující den se na hipodromu konaly nejstarší a nejoblíbenější dostihy vozíků tažených koňmi.
Poslední den bylo slavnostní vyhlašování vítězů. Ti potom byli v chrámu boha Dia ověnčeni olivovými věnci převázanými bílou stuhou. Olivové věnce vítězi zaručovaly věčnou slávu, úctu a prestiž ve všech oblastech života a Řekové si jich cenili víc, než kdyby byly ze zlata. Hry končily slavnostním průvodem, kdy za zvuků fléten a hymen, zpívaných na počest zakladatelů her Herakla a Iolaila, kráčeli k oltáři dvanácti bohů vítězové s věnci na hlavách a s palmovými větvemi, aby jim poděkovali. Následující hostina byla definitivní tečkou za olympijskými hrami. Ale než nabyly takovouto podobu, uplynuly stovky let. První olympijské hry se konaly roku 779 před naším letopočtem a měly pouze jednu disciplínu – běh. Od toho roku se začal zaznamenávat seznam olympijských vítězů a bylo určeno i čtyřleté období mezi konáním jednotlivých her. Ale v Olympii, známé jako kultovní i sportovní středisko, se celořecké soutěže konaly dávno před tímto datem.
