NAPSAL JAROSLAV HAIDLER
Nikdy dříve ani potom nebyl svět tak blízko sebezničení jako v roce 1962. V týdnu od 22. do 29. října vrcholila „karibská krize“, způsobená pokusem Sovětů rozmístit rakety středního doletu na Kubě. Svět stál na pokraji jaderné války. Nové pohledy na staré události přinesly letos v říjnu publikované dokumenty z bostonské knihovny tehdejšího amerického prezidenta Johna Fitzgeralda KENNEDYHO.
POČÁTEK BYL U LETOUNŮ U-2. Počátek Karibské krize lze vysledovat již v roce 1955, kdy prezident Eisenhower nabídl Sovětskému svazu politiku „otevřeného nebe“, což mělo oběma stranám umožnit sledování přesunů vojsk ze vzduchu. Když Rusové odmítli, začaly Spojené státy sledovat sovětské území z výzvědných letounů U-2. Rusové sice jedno z nich sestřelili a s katapultovaným pilotem Gary Powersem uskutečnili monstrproces, ale již za několik měsíců vypustili Američané první špionážní družici. Družice sice neměly takovou rozpoznávací schopnost jako letouny U-2, ale staly se předzvěstí pozdější elektronické rozvědky a vzdušného fotografov ání různých objektů. Na jaře roku 1962 rozmístili Američané v Anglii a Turecku své nové mezikontinentální střely Minuteman a dosáhli tak výrazné převahy v závodech ve zbrojení. Chruščov se rozhodl reagovat tím, že umístí ruské rakety na Kubě, pouhých devadesát mil od území USA. Podnětem k tomuto hazardn ímu rozhodnutí bylo Chruščovovo podceňování amerického prezidenta. „Kennedy je slabý v kramflecích, nemá kuráž, aby se pral!“ tvrdil Chruščov veřejně. A v létě 1962 zahajují sovětští inženýři výstavbu odpalovacích ramp pro jaderné střely s doletem přes tři tisíce kilometrů. Chruščov předpokládal, že když se mu podaří rozmístit rakety na Kubu tajně, postaví Kennedyho před hotovou věc, se kterou se bude muset smířit.
PLUKOVNÍK KGB JAKO ANDĚL SPÁSY. V té době už pro americkou zpravodajskou službu (CIA) pracoval plukovník KGB Oleg Peňkovskij, nejlepší západní agent období studené války. Pracoval ve Státním výboru pro vědu a techniku a měl důvěrné přátele mezi špičkami sovětské armády. Spojen é státy se tak dozvěděly nejnovější údaje o sovětských mezikontinentálních balistických raketách, data startů sovětských strategických raket, statistické údaje o přesnosti zásahů, jakož i neúspěchy, k nimž při pokusných střelbách došlo. Získané informace doslova Američany šokovaly. Zabývalo se jimi dvacet analytiků CIA. A tak, když 14. října pořídil letoun U-2 první snímky rozmístěných odpalovacích ramp, mohli analytici CIA určit povahu těchto staveb. Napomohly k tomu dokumenty, které ofotografoval Peňkovskij miniaparátem Minox na Hlavní správě raketových a dělostřeleckých vojsk. K těmto přísně tajným dokumentům se dostal díky svému přátelství s maršálem Varencevem.
BLOKÁDA KUBY. Již 16. října ležely snímky pořízené letounem U-2 včetně komentáře na prezidentově pracovním stole. Kennedy reaguje okamžitě. Ustavuje Výkonný výbor Rady národní bezpečnosti a ten následujících třináct dnů nepřetržitě sleduje a vyhodnocuje vývoj událostí. O tři dny později poskytuj í snímky špionážních letounů U-2 nezvratný důkaz o devíti rozestavěných odpalovacích základnách. 22. října vyhlašuje prezident Spojených států blokádu Kuby s cílem zabránit dodávkám všech druhů útočných zbraní. NEÚSTUPNÝ KENNEDY. Letos zveřejněné dokumenty z Kennedyho knihovny v Bostonu prokazují prezidentovu uvážlivost a zásadní nesouhlas s řešením krize vojenskou akcí. Magnetofonové záznamy rozhovorů, které Kennedy vedl se svými poradci v období Karibské krize, svědčí o jeho neústupnosti. Když na něho tehdejší ministr obrany Robert McNamara naléhal, aby na Kubu zaútočil, doslova odpověděl: „To by byl pistolnický duel s Ruskem.“ Vedle předpokl ádaného odvetného úderu se Kennedy obával i možného útoku Rusů na Berlín. „Všichni si musíme uvědomit, že je (rakety) vykoupíme dohodou, jiné řešení zatím neexistuje,“ prohlásil Kennedy při prvním setkání se svými spolupracovníky na počátku Karibské krize. Tehdejší ministr zahraničí Dean Rusk komentoval toto rozhodnutí slovy: „Právě jsme se vyhnuli jedné eventualitě – okamžitému, neočekávan ému a iracionálnímu (jadernému) útoku.“
AGENT V ROLI NOVINÁŘE. Dlouho se nevědělo, co přivedlo Chruščova k rozumu. Teprve nedávno zveřejněné dokumenty (Robert Kennedy in His Own Words: The Unpublished Recollection of the Kennedy Years) poukazují na zpravodajskou hru sovětské rozvědky, jejímž záměrem bylo dezinformovat Bílý dům do té doby, dokud neskončí operace s rozm ístěním raket. Až do předpokoje Bílého domu pronikl rozvědčík Georgij Bolšakov, který ve Washingtonu vystupoval v roli novináře. Prostřednictvím jednoho amerického žurnalisty se v roce 1961 seznámil s bratrem prezidenta Robertem Kennedym a od té doby plnil úlohu tajného informačního kanálu mezi americkým prezidentem a Nikitou Chruščovem. Na Roberta Kennedyho zapůsobila Bolšakovova uhlazenost a vůbec netušil, že má před sebou agenta KGB. Bolšakov ho přesvědčil, že bude výhodné, jestli že oba státníci budou bez zbytečných protokolárních formalit mít mož- nost přímo se dozvědět, co si každý z nich myslí. „Musím říct, že dialog Chruščov-Kennedy byl s každou novu zprávou živější.“ (Bolshakov, Hot Line, New Times 1989) 6. října předává Bolšakov Robertu Kennedymu Chruščovovo poselství. „Premiér Chruščov je znepokojen situací, kterou Spojené státy vytvářejí kolem Kuby. Znovu opakujeme: Sovětský svaz dodává na Kubu jen obranné zbraně na ochranu kubánské revoluce.“ Kennedy si nechává přepsat tajemníkem text na stroji a nezvykle oficiálně poznamenává, že doručí text prezidentovi. Druhý den pozval blízký prezidentův přítel novinář Charle Barlett Bolšakova na oběd, kde mu oznámil, že si prezident přeje mít Chruščovovo poselství podrobné a v písemné formě a ne převyprávěné od bratra. Týden nato předává americká rozvědka prezidentovi snímky rozmístěných odpalovacích ramp. Barlett zve Bolšakova na oběd do klubu novinářů ve Washingtonu a ukazuje mu 20 snímků z letounu U-2. V horním rohu je ještě patrný písemný pokyn „jen pro prezidentovu potřebu“. „Tak co, Georgii,“ zeptal se Barlett. „Vsadím se, že už o vašich raketách na Kubě dobře víš.“ „Nemám ponětí, co mají snímky znázorňovat. Nejsou to basketbalová hřiště?“ Druhý den se fotografie ocitly na prvních stranách amerických novin. Blokáda Kuby už trvala dva dny a svět odpočítával poslední minuty. Ke kubánskému pobřeží se přibližovaly sovětské lodě. „Poslyš, Georgii, máte na Kubě rakety nebo ne?“ zavolal Barlett Bolšakovovi. „Ne!“ zněla odpověď. „Jak myslíš. Bobby (Robert Kennedy) mě prosil, abych ti vyřídil, že je tam máte. Už to potvrdil i Chruščov. Prezident právě dostal telegram z Moskvy.“ Bolšakov nebyl schopen slova. Jeho ztráta důvěryhodnosti přinutila Moskvu hledat nové spojení s Bílým domem. Na scéně se objevuje rezident KGB ve Washingtonu Aleksandr Feklisov alias Fomin. Mezitím probíhala v Moskvě nekonečná jednání. Washingtonská rezidentura KGB se nedozvěděla o prezidentově rozhodnut í nezaútočit na Sověty, zásobovala Moskvu pouze zprávami o průběhu blokády a ty ani v nejmenším nenazna čovaly, že by Spojené státy nebyly připraveny tvrdě zasáhnout. Chruščov byl nucen uznat, že stojí před osudovým rozhodnutím.
TEČKA ZA KONFLIKTEM. V půl třetí odpoledne 26. října volá Fomin zpravodaji stanice ABC Johnu Scalimu, o němž věděl, že má přístup do Bílého domu. Vzrušeným hlasem požádal o schůzku. V restauraci Occidental Scalimu oznámil, že chce předat důležité sdělení. Pokud budou Spojené státy ochotny veřejně prohlásit, že nepodniknou agresi proti Kubě, stáhne Sovětský svaz své rakety. Večer se pak uskutečnila schůzka v kavárně hotelu Stadtler Hilton. Scali potvrdil zájem státního tajemníka Deana Ruska o tento návrh. V té době však už Bílý dům dostal obšírné a velmi emotivní poselství od Chruščova, v němž se zhruba nabízelo totéž. Nicméně návrh, přednesený v restauraci Occidental na Pensylvania Avenue, se stal základní myšlenkou urovnání konfliktu, což potvrdil Nikita Chruščov ve svém prohlášení 28. října.
