Spatříme je v těsné blízkosti projíždějícího nákladního vlaku, buldozeru či pásového dopravníku. Na stroje si zvykli, ale jakmile je opustíte, ihned zvýší svou pozornost. Velikou předností těchto pracovišť je systém vrátnic a ochranka, jež chrání mimo jiné i muflony před nájezdy houbařů, zdivočelých psů a pytláků. To vše mufloní populaci kladně ovlivňuje. Tyto podmínky ale nevyhovují ostatní spárkaté zvěři (jelen, srnec, daněk) – a tak tu mufloni nemají druhovou konkurenci.
ODKUD PŘIŠLI?
V současné době fosilní nálezy vyvracejí myšlenku o nepůvodu muflonů ve střední Evropě. S určitostí víme, že na evropský kontinent se dostali ze středomořských ostrovů Sardinie a Korsiky. Živé muflony z těchto ostrovů lovili již staří Římané. Využívali jejich bojovnost a sílu k zápasům v arénách, kde je stavěli i proti lvům.
Zásluhou šlechty se koncem 18. století objevili mufloni také u nás. V českých zemích nebyla žádná dutorohá zvěř, protože zde nebyla vhodná skalnatá pohoří pro kamzíky ani pro kozorožce. Atraktivní mufloní trofej se rychle zabydlela v šlechtických loveckých sídlech mezi trofejemi jelenů, daňků, srnců. Mufloní trofejí se myslí rohy rostoucí v drtivé většině beranům. Na rozdíl od paroží jelenovitých nejsou rohy (v myslivecké mluvě toulce) shazovány každý rok, ale nosí se po celý život. Jsou duté a neustále rostou, jelikož jsou produktem kůže jako srst a spárky. Spárek je rohový útvar chránící zakončení prstu sudokopytníků. Ten u muflonů musí být neustále obrušován, aby nedocházelo k jeho přerůstání. Jedinec s přerostlými spárky není schopen pohybu, čímž ztrácí možnost obstarat si potravu a následně umírá. Mufloní zvěř žije trvale v tlupách a následuje zkušenou vodící muflonku. Zde se pohybují i mladí berani, kteří později vytvářejí samostatné tlupy. Muflončata a muflonky v bezpečí udržují neustálý kontakt hlasitým bečením. Mufloní říje začíná v listopadu a jejím hlavním rysem jsou urputné souboje mezi samci.
NEBEZPEČÍ TUHÝCH ZIM
V našich zemích nalezli mufloni bohatší zdroj potravy než ve své ostrovní vlasti, ale také tuhé, na sníh bohaté zimy. Pohyb v hlubokém sněhu tuto zvěř vysiluje, což může skončit zvláště u starých jedinců tragicky. Právě tento fakt donutil muflony žijící na krušnohorském panství Lobkoviců v okolí zámku Jezeří k odchodu do nižších teplejších poloh. Kdo trochu zná poměry v tomto kraji, již tuší, kde je dnes nalezneme. Jejich novým domovem se stal hnědouhelný povrchový lom ležící nedaleko severočeského Mostu. Obdobný případ se udál v teplárně Doubravecká 1 Plzeňské teplárenské a. s., také v tomto průmyslovém komplexu se samovolně usadili mufloni.
SKROMNÁ ZVÍŘATA
Proč se zdržují v tak nepřirozeném prostředí? Ač se to na první pohled nezdá, mají obě lokality mnoho společného. Na obou místech se rozkládají málo porostlé přehledné plochy s členitým reliéfem. Výsypky a haldy uhlí umožňují velmi dobře vidící mufloní zvěři včas reagovat na případné nebezpečí. Svahy orientované na jih nebo jihovýchod jsou za slunečného počasí vystaveny vysokým teplotám, které tato jihoevropská zvěř vyhledává. Málo pestrá vegetace, převážně z rumišť, postačuje skromným muflonům. Díky průmyslové činnosti je zde vyšší teplota než v okolí, což má za následek výskyt celoročně zelených rostlin. Stále zelené trávy jsou v zimních měsících intenzivně spásány. V nerovném terénu a na jílovitém podkladu se zadržuje srážková voda. Pokud je jí nedostatek, poslouží muflonům rezervoáry vody určené k průmyslovým účelům.
Jílovitý povrch, který je dosti zastoupen v obou lokalitách, obsahuje malé množství sodíku a draslíku. Mufloni jíl olizují, čímž přijímají jinak nedostupné stopové prvky. V létě povrch vysychá a tvoří tvrdé hroudy. V zimě zamrzá a opět se promění v pevnou hmotu. Mufloni, kteří se pohybují po tomto podkladu, netrpí přerůstáním spárků.
Třísměnná pracovní doba a hlučná mechanizace by odradily většinu živočichů, ale ne muflony. Ti svojí pověstnou přizpůsobivostí překonali i toto úskalí nového domova.
KRÁLOVÉ MEZI MUFLONY
Mufloní tlupa v hnědouhelném dole je složena z velmi kvalitních a prosperujících jedinců. Muflon ulovený zde v roce 1992 převyšuje hodnocením své trofeje (délka, obvod rohů atd.) nejsilnější trofeje našich sousedů z Polska, Německa či Rakouska. V popisovaných lokalitách nebyl zaznamenán případ slabého, nemocného nebo uhynulého kusu. A ještě jeden důkaz o tom, že se jedná o “mufloní ráj”. Muflonky mají často mláďata dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Nejsou výjimkou muflonky vodící dvě jarní muflončata. Úživnost průmyslově využívaných ploch je natolik vysoká, že podzimní mláďata neodstraněná odstřelem z populace v plné síle přežijí zimu.
ZVÍŘECÍ PODIVÍNI
Ať se nám to líbí nebo ne, mufloni jsou zde velice spokojeni. Mufloni nejsou naší nejpopulárnější zvěří, ale jsou první, kteří vyměnili život v přírodě za průmyslové zóny. Nedivme se, když neustále zmenšujeme přírodní prostor a přetváříme si jej k obrazu svému. Mufloni mají štěstí v neštěstí, jelikož se svými genetickými předpoklady se mohou tomuto procesu podřídit. Bohužel ne všechny druhy mají obdobné schopnosti. A co dál? Můžeme v budoucnosti očekávat expanzi muflonů do průmyslových center? A nastane-li, budeme ji podporovat, či naopak? Možná se nám odkrývá budoucnost v podobě “alternativní myslivosti 21. století v industrializovaných státech”. Zatím je jasné, že s tímto “muflonem průmyslovým (Ovis musimon industrialis)” získáme další z mála světových prvenství.
