VYTVOŘÍ U NÁS KULTY NOVOU DUŠEVNÍ CHOROBU? ONEMOCNÍ NĚKTEŘÍ LIDÉ INFORMAČNÍ NÁKAZOU?
Zaznamenali jsme zvýšení kriminality a zvýšené užívání drog. Ale zapomínáme na další fenomén. Na působení kultů a různých náboženských sekt. Američtí vědci Flo Conway a Jim Siegelman se působením kultů zabývali a dokonce na toto téma provedli v USA celostátní průzkum. Výsledky otiskli v časopise Science Digest. Překlad některých jejich prací otiskl časopis Fanatismus x duchovní svoboda, který je vydáván pro vnitřní potřebu členů Nadace pro ochranu individuální svobody. U nás se masmédia působením kultů nezabývají. A když, tak nějakým „senzačním” odhalením, kterému chybí základní znalost problémů. A nač také? U nás není prevence národní hobby, problémem se začneme zabývat, až nás začne pálit. Kultické ovládání mysli Flo Conway a Jim Siegelman prováděli v Americe celostátní průzkum mezi bývalými členy kultů.
Byl to první výzkum toho druhu a odhalili, že mnoho kultů užívá při náboru a ve svých rituálech rozsáhlé manipulace. Srovnání s vymýváním mozků selhává. Tato metoda myšlenkové přeměny, poprvé sledována na počátku padesátých let v čínských a severokorejských věznicích a „převýchovných” ústavech spočívá pevně na základu faktu fyzického násilí. I když účast v amerických kultech je zpočátku skoro vždy dobrovolná. Od prvního kontaktu přes obrácení a denní život v kultu je ovládnutí dosahováno ne fyzickým násilím, ale ještě mocnější silou: informací. Flo Conway a Jim Siegelman píší: „Od konce roku 1978, během těch tří let, které uplynuly od události, při níž zahynuli jeden americký kongresman, tři novináři a devět set dalších Američanů, kulty ještě nevymizely. Od Jonestonu kulty vyrostly, staly se bohatšími a je možné, že vytvořily nový druh duševní nemoci.” Poškozující taktiky Flo Conway a Jim Siegelman studovali šest let techniky komunikace, které užívali někteří vůdci amerických kultů k dosažení kontroly nad lidskou myslí. Ta spočívala v používání a zneužívání informací: na klamném a zkresleném jazyce, lstivě promy šlené sugesci a silném citovém prožitku, na mrzačících technikách, zastřených ještě tělesným vyčerpáním a izolací. „Protože tě tvá mysl trápí, dej mi ji, mne trápit nebude.” Guru Maharaj Li, Mise božského světla.
Jak je toho dosahováno? Většina skupin aktivně shání nové členy používáním úlisných obchodních fantazií: Představami snadné cesty k extázi a osobním kontaktům s Bohem, nebo vlastním žijícím mesiášem skupiny. Když už je jednou člověk vtažen do kultu, přijde obvykle intenzívní zážitek, dosažený obratnou manipulací. Autoři uvádí živý příklad. Obřad „artika” kultu Hare Krišna. „Nováčci”, vedeni staršími členy, předvádějí vzrušené skákavé tance uprostřed blikajících světel, v těžké vůni kadidla, při hlasitě bzučící hudbě a bušících bubnech, dokud nejsou tělesně i citově vyčerpáni.” Potom většina kultů stupňuje indokrinační proces, vštěpujíce nováčkovi skupinovou víru a hodnoty v době, kdy je vysoce vnímavý. Podle autorů je ještě důležitější, že v tomto stadiu začínají skupinoví vůdci uplatňovat specifické sugesce, které jsou jádrem procesu duševní kontroly. Vzývají k „odevzdání se”, k „odevzdání se satanské mysli,” nebo pouze „nech věci plynout,” k jednání podle skryté hypnotick é sugesce. Pokud je nově obrácený vnímavý, mohou ho dostat do přechodného transu. Tyto jednoduché autohypnotické rituály uzavírají nováčkovu mysl pochybnostem, otázkám a znepokojujícím vzpomínkám na rodinu a vnější svět. Vytvářejí také druh „extáze nedbalosti”, zmrtvělé bezmyšlenkové výšiny, která mnozí vysvětlují jako dosažení svého nejzazšího duchovního cíle. Ale cena této blaženosti může být nepředstavitelně vysoká. Tady se kultovní poznání odlučuje od toho, co bylo vždy uctíváno jako platný náboženský či duchovní zážitek. „V začátcích našeho výzkumu jsme si povšimli více než dvaceti vážných duševních, citových a fyzických efektů života v kultu. Fyziologické problémy zahrnovaly extrémní zvýšení nebo snížení váhy, abnormální stav pokožky, jako vyrážky, ekzémy a akné, menstruační dysfunkce u žen a vyšší tón hlasu a snížený růst vousů u mužů.
Tlak života v kultu též vedl k pocitům strachu, viny a nepřátelství, k sexuálním dysfunkcím, výbuchu násilí a k sebedestruktivním a sebevra žedných sklonům.” „Nemohu normálně fungovat ve společnosti pro svou nevyrovnanost. Stále trpím oslabením paměti a sexuální dysfunkcí. Už jsem toho tolik ztratil. Jsem úplně jiný člověk. Bez iniciativy. Extrémní pád ve víru v Boha. Nemohu cítit nebo nalézt sebe sama.” Bývalý Moonie Ale nejpřekvapivějším efektem pro oba vědce bylo narušení vědomí, vnímání, paměti a dalších základních funkcí informačního procesu. Bývalí členové kultu si stěžovali na dezorientaci a „vplývání do” a „vypadávání z proměnlivých stavů”, na vracející se noční můry, halucinace a bludy, na případy matoucích nebo skličujících fenoménů a na široce rozšířenou mezi bývalými členy kultů známých opakovanými vypjatými rituály – neschopnost zlomit duševní rytmy zpěvů, meditací, či mluvení v cizích nebo speciálních jazycích. „V medicíně ani psychiatrii neexistuje termín tohoto nového druhu nemoci, která napadá členy amerických kultů”, konstatují oba výzkumníci. „V naší knize ´Lapání – americká epidemie náhlé změny osobnosti” jsme zavedli termín ´informační nákaza”, jenž má reprezentovat poruchu vědomí nezpůsobenou choroboplodnými zárodky, drogami ani tělesným strádáním, ale manipulací s informacemi, podávanou všem smyslovým kanálům nervového systému. Může být způsob, jakým člověk myslí a cítí, změně informací? Průzkumy v neurofyziologii stanovily, že základní cesty informačního procesu jsou už od narození tvarovány a udržovány stejnosměrným tokem informací procházejících nervovým systémem. Naše zjištění jdou ještě dále a konstatují, že v každém věku ty samé základní cesty mohou být změněny nebo poškozeny náhlým bombardováním novými informacemi nebo zážitky.” Synaptické změny Flo Conway a Jim Siegelman o svých výzkumech hovořili i s neurofyziology a specialisty na bioinformatiku z Calech Stanford University a University of California v Berkeley. Dověděli se, že v některých případech nové intenzívní zkušenosti mohou přinést reorganizaci dlouhodobých synaptických mikrostruktur, u jiných nové vzory myšlení a cítění mohou prostě obtéci nebo být navrstveny přes ty starší. Autoři výzkumů píší: „Od začátku našeho výzkumu až do současnosti jsme pozorovali zjevnou spojitost mezi frekvencí a vážností opsaných efektů a množství času stráveného prováděním kultovních rituálů měnících mysl.
Během rozhovorů s bývalými členy kultů jsme slyšeli o naru šení myšlení a cítění, jež trvá i po tom, co opustili skupinu. Ve svědectvích hovořili o zážitcích fyzické bolesti, když se poprvé po letech pokoušeli učinit odůvodněná nezávislá rozhodnutí, popisovali bolestná období, kdy nebyli schopni rozlišovat mezi realitou a fantazií.” „Můj život byl tou zkušeností roztříštěn na kusy,” řekl bývalý člen jednoho východního mystického kultu. „Nikdy před tím jsem nepoznal takový zmatek, bolest a pocit, že jsem na okraji šílenství,” řekl jeden bývalý Moonie. „Zažil jsem více strachu a teroru, než jsem si kdy představoval, že existuje.” Někteří bývalí členové kultů tvrdili, že se stali neschopnými myslet, nebyli si jisti svým vnímáním, vzpomínaných událostí z doby jejich pobytu v kultu nebo života před tím. Jedna mladá žena prohlásila, že po několika letech v Církvi sjednocení se uvědomila, že činnost její mysli byla naprosto zastavena. „Spala jsem mentálně zasa žena, téměř šest a půl roku,” řekla. „Nevyvíjela jsem se osobnostně, intelektuálně ani citově od prvních dnů kultovních cvičení, kdy jsem byla nějak omámena nebo hypnotizována.” Oba vědci – výzkumníci napsali: „Naše studie prověřila více než čtyři sta bývalých členů kultů ze čtyřiceti osmi různých skupin včetně pěti hlavních mezinárodních náboženských kultů, lokálních sekt, menšinových kultů a následovníky východních guruů. Vyslechli jsme devadesát osm detailních výpovědí a čtyři nedokončené výpovědi na otázky, zahrnující všechna stadia zkušenosti s kulty: rekrutství, život v kultu, odtržení, přeorientování, rehabilitaci a dlouhodobé důsledky. Naši respondenti se lišili věkem: od patnácti do pětapadesáti let (průměrný věk dvacet jedna let) a dobou strávenou ve skupině: od tří dnů po dvanáct let (průměrná doba třicet čtyři měsíce). Obě pohlaví jsou zastoupena téměř stejným dílem (51 % muži a 49 % ženy), rozdíly jsou v náboženském pozadí (46 % protestantů, 26 % římských katolíků, 21 Židů, 7 % ateistů, agnostiků a dalších). Krutá realita zkušeností s kulty vyšla najevo při otázkách na všední život v kultu. Pro většinu členů to je ustavičný pohyb, vyčerpávající program podřadných prací, celodenních povinností při zvětšování majetku kultu a rekrutování, nekonečných rituálů a zbožných aktivit.” „Šťastní lovci pro Ježíše” A co sex u kultů? Mezi pomíchanými prioritami většiny kultů byly sexuální vztahy hodnoceny velmi nízko. Převládal celibát (72 %), ačkoliv jedna čtvrtina přiznávala v době strávené ve skupině heterosexuální vztahy, přinejmen ším příležitostně. Sexuální využívání členů skupinovými vůdci bylo v tomto vzorku minim ální. Pouze 5 % hovořilo o tom, že mělo sexuální vztahy s vůdci skupin. Pozoruhodnou výjimkou zde byli Boží děti (známé jako Rodina lásky), na jejichž mužských členech bylo vyžadováno, aby se stali „rybáři lidí” a „šťastnými lovci pro Ježíše”.
U tohoto kultu 60 % tázaných prohlásilo, že mělo sexuální vztahy s vůdci. Fyzické tresty nebyly výjimkou a hovořila o nich pětina tázaných. Zahrnovaly bití, hladovění, fyzické zotročení, studené sprchy a koupele a dlouhé hodiny ponižující a degradující námahy. „Byla jsem bita, mučena a zamčena v místnosti,” řekla jedna žena, která se pokusila opustit kult a podařilo se jí to až na druhý pokus. Bývalý člen Scientologie prohlásil: „Byl jsem držen v trestaneckém táboře a izolován po dobu patnáct měsíců. Během té doby se mne snažili přesvědčit, že jsem ďábel a psychopat.” Autoři výzkumu dále napsali: „Kulty očekávají více než pat řičné duševní vyrovnání. Náš skromný vzorek někdejších členů věnoval více než 1,3 miliónů dolarů ze svých vlastních úspor a majetku skupině. (Průměrně 3 500 dolarů). A téměř polovina dotazovaných pracovala na akcích zvětšujících majetek kultu a v zaměstnáních mimo kult přinesla kultu dalších 5,7 miliónů dolarů (průměrný výdělek 25 tisíc dolarů.) Nejvyžadovanějšími akty života v kultu byly bez výjimky denní rituály nebo terapeutické praktiky, vyžadované každou skupinou. Tyto metody se lišily podle kultů: meditace v Missii božského světla, soust řeďování v učení revenenda Moona, jazykové rituály u hnutí Ceta, výcvikové režimy a porady duchovních vůdců u scientologů, krišnovské zpěvy. Naši respondenti prohlašovali, že strávili tři až sedm hodin denně praktikováním jedné nebo více takových technik. Členové také prohlašovali, že trávili každý den určitý čas skupinovými rituály, včetně cvičení pro zvyšov ání senzitivity, psychodramat, řízených fantazií a různě citově zabarvených zpovědních aktivit. Navíc skoro všichni udali, že trávili dalších 20-30 hodin týdně lekcemi, semináři a nařízeným osobním studiem kultovních doktrín.” Tento vyčerpávající seznam zbožných aktivit nám dá čtyřicet až sedmdesát hodin týdně (průměrně 55 hodin) strávených praktikami duševní kontroly.
A jaký může být výsledek? Katastrofální! Ale dejme zase slovo oběma vědcům. „Téměř všichni ze čtyř set našich respondentů zažili jeden nebo více negativních dlouhodobých afektů, které jsme zaznamenali v počátcích našeho průzkumu. (V této části výzkumu jsme vyloučili všechny subjekty, které měl potíže fyzické či psychické). Zjistili jsme, že téměř jedna pětina zakusila nějaké trvalé zdravotní problémy a dvě třetiny dlouhodobé citové potíže.” „Když jsem opustil kult”, řekl bývalý člen, „cítil jsem se zlomený, roztříštěný a poděšený všemi a vším, hlavně sám sebou.” „Jsem opravdový blázen!” zuřil bývalý Moonie. „Mé tělo je zničeno chudou stravou a léty strachu, pocitů viny a tlaku na mé nervy.” Ale jak autoři výzkumu čekali, byla to oblast zmatení vnímání, paměti a dalších funkcí informačního procesu, kterou jejich průzkum nejvíce odhalil. Bývalý člen Misie božského světla řekl: „Bolelo mne myslet, fyzicky bolelo.” Bývalý člen jiného kultu napsal: „V dobách stresu nebo samoty stále zjišťuji, že medituji, aniž jsem se předtím rozhodl. Mám výpadky paměti a stěží si zapamatovávám detaily. ” „Kult omezil mou představivost a tvůrčí schopnosti, což může být nenapravitelné,” řekl bývalý člen křesťanského kultu. „Jsem tvůj mozek.” Rev. Sun Myung Moon, Církev sjednocení. Autoři výzkumu píší: „Pro mnoho bývalých členů se odchod z kultu ukázal být nejtrýznivější zkouškou ze všech. V průměru trvala plná rehabilitace více než šestnáct měsíců. Více než jedna pětina dotazovaných měla v tomto období sebevražedné nebo sebedestrukční sklony a více než jedna třetina vyhledala profesionální poradnu nebo terapii. ” Dokazují tyto často se vyskytující zprávy o traumatických efektech to, že kulty jsou příčinou informační nemoci? „Samozřejmě ne kulty samotné; ale náš průzkum ukázal, co se zdálo být přímým vztahem mezi počtem hodin strávených týdně kultovními rituály a dobou trvání rehabilitace.
Jednoduše řečeno: zdá se, že se potvrdilo, že psychologické trauma, které kulty způsobily svým členům, se vztahuje k množství času stráveného školeními a rituály duševní kontroly. Snad nejpřekvapivější bylo druhé zjištění ve většině kultů. K největšímu poškození dochází v prvních několika měsících. U dvou ze skupin se ukázalo, že jejich členové byli postiženi nejkrutějšími fyzick mi mentálními a citovými ztrátami, u Hare Krišna a Scientologie. Mezi všemi skupinami byli Krišna a Scientologie spolu s Církví sjednocen í zmiňovány nejčastěji. Jejich členové měli nejméně spánku a nejméně dostačující stravu. U krišnovců jsme také zaznamenali nejvyšší počet hodin strávených rituály a školeními (70 hodin týdně), nejvyšší počet členů v celibátu (95 %), nejvyšší průměrný výdělek člena (72 tisíc dolarů) a nejvyšší počet tělesných trestů (32 %). Krišnovci posedle prozpěvují svou mentru téměř sedm hodin denně. Má mysl = nepřítel Bývalý člen řekl: „Učili mne myslet na moji mysl jako na nepřítele. ” „Pro mne chvalozpěvy trvaly 24 hodin denně,” řekl další. Rituály prováděné členy Scientologick é církve jsou podobné rituálům ostatních kultů. Se svým rozsáhlým programem „výcvikových režimů” a drahým „kontrolním” poradenstvím Scientologie působí úspěšně jako náboženství i jako nabízená terapie.
Flo Conway a Jim Siegelman o tom ve své studii napsali: „Avšak podle těch, kteří odpovídali na naše otázky, má Scientologie možná nejvíce oslabující rituály ze všech kult ů v Americe. Její členové nám řekli, že jim trvalo v průměru více než dva roky, než se cítili úplně rehabilitováni – to je více než dvojnásobek času než u ostatních hlavních kultů. Bývalí členové Scientologie udali více než dvakrát vyšší počet kombinovaných negativních efektů než členové všech ostatních skupin.” „Scientologií by také mohla být vypracována velmi efektivní technika ovládání mysli, což by mohlo být vyu žito k přetvoření osobností na povolné otroky.” L. Ron Hubbard, Scientologická církev Ovšem zajímavé je, že ačkoliv podle tvrzení prodělali nejkrutěj-ší dlouhodobé následky, členové Scientologické církve uváděli nejnižší počet hodin strávených ritu ály a indoktrinací. Zdá se, že tento zjevný rozpor podporuje domněnku, kterou autoři výzkumu vyslovili již dříve: že totiž kombinace „výcvikových režimů” a auditorovacích kontrolních poradních setkání (vedených E. Mentrem – druh jednoduchého detektoru lži) mohou mít intenzívnější a navzájem se zesilující dopad na nervový systém, silnější než prostší kultovní rituály. „Podle našeho mínění by toto mohl být zásadní směr pro další výzkumy vědců pracujících na poli neurofyziologie,” uvedli autoři. Bývalý člen Scientologické církve napsal: „Celkový dopad? Devastování! Mám stále sklon hledět na svět v scientologických pojmech.” Jiný řekl: „Pravda je pouze iluze! Lidé jsou roboti, Lidé jsou v podstatě pomatení a nebezpeční.” Další byl ještě zatrpklejší: „Jedinou věc, kterou jsem tím získal, byla hluboká sebevražedná deprese.” Autorům výzkumu bylo řečeno, že 90 % ze všech případů, požadujících náhradu na kultu, nakonec spáchá sebevraždu. Zásah zachraňující život „Některé z nejvzrušenějších komentářů jsme obdrželi na otázky o odtržení a deprogramování,” píší dále autoři tohoto pozoruhodného výzkumu. „Od začátku 70. let, kdy začala praxe únosů členů na žádost jejich rodin, je deprogramování citlivým bodem občanských práv.
Mluvčí kultů jej označují za brutální narušení individuálních práv a ústavních garancí náboženské svobody, zatímco bývalí členové kultů tento proces oceňují jako zásah zachraňující život, jenž jim pomohl znovu získat svobodu myšlení.” Deprogramátoři se své obhajobě tvrdili, že únos je užíván pouze jako poslední východisko a že proces deprogramování je pouze maratonem otázek a odpovědí. Členům kultů byly poskytnuty informace o praktikách kultů a jejich možných dopadech na mysl a povzbuzování k prozkoumání svých vlastních skrytých pochybností a otázek týkajících se skupiny. Během tohoto procesu se většina bývalých členů dostala ze svého transu či podobného stavu po pouhých několika hodinách nebo dnech. „Průzkum potvrdil, že deprogramov ání je opravdu prvním krokem od ovládnutí mysli v kultech,” napsali výzkumníci. „V tomto procesu bylo třeba tří různých kroků. Prvním je separace, která může pro ty, kteří jsou pod duševní kontrolou, znamenat nedobrovolné přemístění z kultu, pak vlastní deprogramování a nakonec pomalejší rehabilitační proces, v němž jedinec postupně obnovuje své zesláblé myšlenky a schopnosti jako se po poranění posilují postižené svaly. Více než dvě třetiny zúčastněných bylo deprogramováno, ale pouze asi 40 % bylo uneseno. Téměř v každém případě se ti, kteří byli deprogramováni, vzpamatovávali rychleji a prodělali méně dlouhodobých efektů než ti, kteří nebyli deprogramováni. Deprogramovaní potřebovali průměrně o deset měsíců kratší dobu rehabilitace (14 měsíců místo 24) a uváděli v průmě- ru méně než polovinu dlouhodobých efektů.” Bývalý krišnovec řekl: „Deprogramov ání mne posílilo v přijetí odpovědnosti nad svým vlastním životem.” Není však deprogramování násilné, brutální? Co na to auto ři výzkumu? „Nenašli jsme mnoho důkazů na podporu tohoto tvrzení. Pouze 5 % uvedlo, že hrozby nebo slovní napadení hrály významnou roli v jejich deprogramování.
Pouze deset lidí ze čtyř stovek popsalo nějaký případ tělesného poranění během separace nebo deprogramování a šest těchto poranění bylo způsobeno poškozenými samotnými.” Hlavním bodem polemik, týkajících se kultů však málo známá oblast deprogramování zůstává, nicméně šéfové společenství pro mentální zdraví se tímto problémem odmítli zabývat. A proto že v USA v té době veřejný zájem o tuto činnost vzrůstal, byl do akce vtažen rostoucí počet kdysi deprogramovaných a nedoškolených amatérů a ti v některých případech podkopávali slabou a těžce získanou důvěryhodnost. Navzdory těmto problémům zůstávalo deprogramování jediným dostupným lékem pro mnohé oběti katolického ovládání mysli. Bohužel, za těch deset let se v tomto směru mnoho nezměnilo. Jen některé kulty zdokonalily a zmodernizovaly své metody. Způsobování škod Většina lidí si pod termínem „kult” představuje tajuplné spole čnosti, jejichž členové holdují bizarní víře a přísahají věrnost žijícímu guruovi, nebo samozvanému mesiáši.
Je tomu tak? Vyjadřují se k tomu i autoři studie. „Něco takového jsme našli ve většině hlavních kultů. Ale byli jsme překvapeni zjištěním, že většina kultických skupin, včetně mnoha, o kterých jsem před tím nikdy neslyšeli, byli fundamentalisté křesťanské sekty zjevně užívající důmyslných technik ovládání mysli. Třicet ze čtyřiceti osmi kultů, které jsme sledovali, vyvstalo z této tradiční větve křesťanství včetně The Way International, The Krist Family, The Tong and Insan Alamo Christian Foundation, The Church of Bible Understanding, a abychom nezapomněli Peoples Temple. Kulty na křesťanském základě vykazovaly nejvyšší průměr hodin týdně strávených rituály a indoktrinací. Měly také vyšší míru kombinovaných dlouhodobých a průměrných rehabilitačních dob (19 měsíců) oproti ostatním kultům (kromě Scientologie). Jak jsme již napsali, dostáváme poštou další informace, doplňující náš výzkum. Denně dostáváme nové důkazy toho, že kulty v Americe způsobují škody v duších a myslích miliónů lidí. Každým dnem je nám jasnější, že podpora oficiálních akcí z odpovědných míst ve skutečnosti neexistuje.” Kulty stále prohlašují, že jakékoli bádání v jejich záležitostech je zakázáno americkou ústavou. Americké soudy dosud opakovaně vyhlašují, že první dodatek ústavy poskytuje pouze nekvalifikovanou svobodu náboženského vyznání a ne neomezenou svobodu praktikovat tyto víry způsobem, který může znásilňovat existující zákony, nebo být hrozbou pro zdraví a bezpečnost jedince nebo společnosti.
Profesionálové na duševní zdraví byli v minulosti liknaví v prozkoumávání záležitostí víry v termínech medicíny nebo vědy. Ale výmluvná svědectví bývalých členů kultů – prvních obětí informační nákazy – je důvodem pro pomoc, která by neměla být ignorována. Myslím si, že bylo řečeno již vše. I když bychom o kultech mohli napsat celou knihu. V předcházejících řádcích jsme se pohybovali v USA. Ale nebude to dlouho trvat a s podobnými následky se budeme muset zabývat i u nás. Jako drogami nebo AIDS. Již teď se informační nákaza otírá o naši zemi. A není to jen v reklamě. V demokratické spole čnosti se de facto žádné společenství či sekta nemůže zakázat. Pokud otevřeně nevystupují proti státu. Mohu se třeba dnes prohlásit za mesiáše a založit svoji sektu. Ale lidé by měli být informováni o činnosti různých sekt a kultů. Měli by třeba vědět o pronikání sekty Moon do bývalého SSSR. Informovaným člověkem se hůře manipuluje. A v tom by měl sehrát nezastupitelnou úlohu tisk. Solidními články, jejichž základem by byly hluboké znalosti dané problematiky. A novinář se nesmí zaleknout toho, že mu při shánění materiálu a informací jde častokrát „o pusu”. protože v některých sektách je povolena fyzická likvidace nepohodlných. Při psaní předcházejících řádků se mi slovo deprogramování nepsalo dobře. Vždyť se jedná o lidi a ne o roboty. Uvažoval jsem o tom, že ho nahradím jiným výrazem. Ale pak jsem si vzpomněl na různá předešlá setkání a hovory (dialogy si netrouf ám napsat) s členy různých sekt. A musel jsem si říci: „Nedá se nic dělat, je tomu skutečně tak.
