Na místě opuštěného, lesem zarůstajícího lomu, v přirozeném přírodním prostředí, které poskytuje všechen potřebný materiál – písek, hlínu, kámen, dřevo i vodu, vyrůstá od roku 1997 středověký hrad. Stejně, jako by se stavěl v době francouzského krále Filipa Augusta z 12. století. Několik desítek zručných řemeslníků a dobrovolníků – lamačů, kameníků, zedníků, tesařů i kovářů – pracuje stejně jako jejich předchůdci před sedmi staletími – dokonce v podobném oblečení. Jejich práci ale sleduje početné a zvědavé publikum, kterému musí umět poutavě vysvětlit nejen své stavební postupy, ale i historické souvislosti. Mají to ostatně v pracovní smlouvě. Během dvou desítek let se tu tak vztyčí malé věže, hlavní hradní věž, šlechtické obydlí a obslužné budovy.
Co je tedy Guedelon? Dnes už bezpochyby jedna z atraktivních turistických destinací Burgundska. Například v roce 2003 ji během sezony, trvající každoročně od 20. března do 7. listopadu, navštívilo 183 tisíc lidí, téměř polovinu z toho tvořily děti. Zájem v dalších letech jen rostl. Během několika let se kdysi zcela neznámá lokalita vyhoupla na první příčku mezi zpoplatněnými turistickými atrakcemi departementu řeky Yonne a na druhou v celém Burgundsku. Stala se mekou školáků a učitelů dějepisu.
Živá učebnice
Kvalifikovaní řemeslníci pracují na stavbě za stejnou mzdu, jakou by měli u běžných stavebních firem. Vzhledem k tomu, že během sezony obvykle překračují běžný fond pracovní doby, vybírají si pak ve zbylém období regulérní dovolenou, případně si doplňují vzdělání.
Nadšení veřejnosti přineslo poměrně rychle dost peněz na to, aby stačily k financování projektu. V roce 2004 tak mohlo pracovat na stavbě čtyřicet pět lidí na plný úvazek a zhruba půl stovky dobrovolníků.
Guedelon je samozřejmě jako živá učebnice pro školáky. Na několika naučných stezkách zábavnou, hravou a názornou formou objevují, jak se v přírodě těží a opracovává kámen či dřevo a jak se staví hrad, který znali jen z pohádek či jako dobovou kulisu historických filmů. Kvalifikovaní specialisté jim odkrývají tajemství prastaré řemeslnické matematiky a geometrie, způsoby, jak nejlépe získat potřebný tvar kamene, uplést provaz, vytočit mísu na hrnčířském kruhu či stvořit gotickou klenbu.
A pak je Guedelon záležitostí vědeckou a historickou, roste za aktivní asistence odborníků z oborů historie, archeologie a architektury. Specialisté tu mají příležitost konfrontovat vědecké poznatky z historie s každodenní realitou stavby. Poznatky umožní lépe rekonstruovat historické památky.
Žádné bláznovství
Nápad postavit hrad byl dlouho považován za bláznovství. Přišel s ním v druhé polovině devadesátých let dnešní prezident asociace řídící stavbu Michel Guyot. Kdysi dávno koupil ruinu nedalekého zámečku Saint-Fargeau a nádherně ho zrestauroval. Když pozoroval řemeslníky restaurátory při práci, začalo ho zajímat, jak asi těžká břemena zdvihali řemeslníci před mnoha staletími. Zabral se do archeologické studie středověkého komínového tělesa a to ho definitivně přivedlo k myšlence – co takhle postavit, samozřejmě výhradně z přírodních materiálů a metodami středověkých stavitelů, celý hrad?
Projektu se ujal bývalý šéfarchitekt Státního památkového střediska Francie Jacques Moulin. Aby bylo možné projekt odstartovat, procestoval Guyot křížem krážem Francii a zkoumal středověká stavební díla.
Ještě než se začalo stavět, bylo samozřejmě třeba vypořádat se s komplikacemi v podobě finanční a administrativní přípravy, sehnat partnery a sponzory, vybrat terén. Mezi sponzory náročného a především dlouhodobého projektu tak dnes patří například nadace televizního kanálu Plus francouzské televize, burgundská regionální rada, regionální rada departementu Yonne a mnoho soukromníků. První kámen byl nakonec položen v létě roku 1997 a už v květnu roku následujícího se stavba otevřela veřejnosti.
Guedelonští heroldi
Dobrovolníci a stážisté ze škol, kterých kromě dělníků pracuje zejména v plné sezoně na Guedelonu někdy až dvě stě, si říkají heroldi. Patří mezi ně i lodní stevard Nicolas z Bretaně, který tu už několik let tráví část své dovolené. Německá učitelka Brigitte zase využívá své roční dovolené ke zdokonalení francouzštiny a navíc ji zajímá archeologie. Jean, normandský kantor v důchodu, je prostě rád mezi mladými lidmi…
Ten, kdo se stane členem nebo přívržencem asociace, pak těží z různých výhod. Má neomezený přístup na stavbu během sezony, může se zúčastnit prací, zasílat pravidelné zprávy o průběhu stavby, získává patnáctiprocentní slevu na zboží prodávané v guedelonském obchůdku. Ten je vůbec kapitola sama o sobě, ačkoli se svým pestrým sortimentem nijak zvlášť neliší od podobných zařízení, která se nacházejí prakticky u každé francouzské kulturní památky.
Na Guedelonu ale udivuje spousta odborné literatury, populárně naučných publikací, dokumentace, ilustrací a všech druhů moderních audiovizuálních nosičů pro všechny úrovně věku a vzdělanosti z oboru historie a archeologie středověku.
Guedelon je důkazem, že veřejnost má navzdory všeobecnému působení masové kultury zájem vracet se zpátky k odkazu našich předků.
Guedelonské zajímavosti
KÁMEN – pro stavbu hradu se používá železitý pískovec. Využívá se rozdílných stupňů jeho tvrdosti, které si lamači výstižně pojmenovali pif, paf a puf, podle ostrého či tupého zvuku, který při doteku s kamenem vydává pracovní nástroj. Pokud lze nějakou skupinu dělníků na stavbě nazvat „svalovci“, pak jsou to právě guedelonští lamači: za dobu stavby vydobyli ze země už více jak tři tisíce kubických metrů kamene.
KAMENÍK upraví za den průměrně čtyři obkladové kameny pro vnější plášť věže. U složitějších kamenů však může opracování zabrat i několik dnů. K hlavním nástrojům patří perlík, sedlík a dláto. Aby se zmírnily šokové vlny z úderů a ochrana hran, kameníci pokládají kámen na tlusté pletence ze slámy či konopí. Konopné provazce zhotovuje hradní provazník. Ve středověku byl kameník placen za každý opracovaný kámen.
TESAŘI Jeana-Nöela odpovídají na stavbě hradu za všechny práce s dřevem, za stavební lešení, bednění a výdřevu potřebnou při stavbě kleneb, pevných mostů a bran, za krovy. Zhotovují také veškeré násady k nástrojům, přepravní ližiny a zvedací stroje. V roce 2004 patřily k jejich úkolům dvě „veverčí klece“ inspirované modely nalezenými v některých francouzských katedrálách. Realizace těchto středověkých kruhových zdvihacích mechanismů s lidským pohonem se stala dobrodružstvím svého druhu. Zdvihací zařízení muselo totiž odpovídat přísným bezpečnostním normám Evropské unie – vždyť uvnitř kola se otáčí člověk! Francouzští úředníci dlouho lpěli na byrokratických předpisech a bylo třeba zasnoubit vědecké výpočty se středověkou technikou. Veverčí klec je demontovatelná a zdvihne břemeno do váhy půl tuny.
KERAMICKÁ DÍLNA získala Guedelonu statut stavby experimentální archeologie. Hélo..lse s pomocnicí Karine jsou teď ve fázi studie na téma středověké keramiky 13. století na severu Francie. Pro keramickou dílnu Guedelonu byl obzvláště plodný rok 2003, kdy Hélo..lse se svou pomocnicí zhotovila kolem půl tisícovky keramických předmětů. Kropičky, hrnce, mísy a džbány jsou díky pečlivému studiu odborných podkladů jednoznačně věrnými kopiemi středověkých předmětů a v obchůdku Guedelonu se dají i koupit. Historická dokumentace pomáhá i při konstrukci středověké pece. Její význam je dvojí: umožní pracovat v autentické středověké peci s formami a technikami, které objevili archeologové, a ti zase na oplátku mohou v peci vypalovat kousky jílu, které poslouží jako referenční vzorky ke střepům z vykopávek. Vstupenky do Guedelonu lze získat jak na jeho vlastních webových stránkách, tak v síti řady francouzských hypermarketů či v obřích knihkupectvích FNAC po celé Francii.
