TEXT A FOTO: Tomáš Kubeš
Zima až praští, spousta sněhu a dřímající krajina. V tomto ospalém období procházejí vesnicemi tajemné postavy v kožešinách, ověšené zvonci. Jako by se člověk ocitl v jiném století, tady v kopcích se slaví Vánoce jako před staletími.
Je ještě tma, zima, kdy ani psa nevyženete, a v domě na kopci nad vsí se mihotá světlo v garáži. Srocují se zde kluci, kteří se netrpělivě chystají na svoji celodenní pouť. Čekají je samoty, vesničky, ale i zaváté kopce. Rodiče jim pomáhají obléknout masky z těžkých ovčích kabátů a na hlavu usazují škrabošky ověnčené pentlemi. Není divu, tradiční hricové už neodmyslitelně patří ke koloritu Vánoc tady na Kysuci. Před dům přicházejí další strašidelné postavy, a také tři kluci v bílých košilích s vysokými válcovitými klobouky, zvaní betlehemci, česky spíše betlémci. Když jsou všichni pohromadě, Jano z Polgrúňa, se kterým jsem se seznámil den před samotnou obchůzkou, dá povel a průvod se vydává dolů do vsi. Masky připomínají přízraky, cinkání zvonců dokáže v tuto hodinu opravdu budit hrůzu, i jindy štěkající psi raději zmizeli do boudy, kde se krčí a pozorují příchod Vánoc. Hricové stoupají hlubokým sněhem do sedla, kde se již pravidelně setkávají s dalšími tlupami nezvyklých postav. Namáhavý výstup až metrovými závějemi po zledovatělém sněhu na loukách je prokletím. V kožichu sice nikomu není zima, ale propocené oblečení na vrcholu hned zamrzá. V sedle už čekají další hricové a betlémci, takže si člověk připadá jako na shromaždišti tajemných bytostí.
Vánoční přání
Na Kysuci se taková tradice udržovala po staletí a je možné ji vidět dodnes. Jen tu nejsou žádní turisté, čas okolo Štědrého dne a během vánočních svátků je spíše dobou, kdy mnoho turistů nikam necestuje. „U nás v Klokočově si neumíme Vánoce bez hriců a betlémců vůbec představit,“ říká mi hric Jaro. „Dívkám je nutné před Vánoci nahnat strach, ty, které neposlouchají, vezmeme s sebou.“ Tady v obcích okolo Turzovky, v Klokočově, Hlavicích, Korni i Staškově vždy chodili hricové a betlémci, přesto za pohraničním hřebenem s Českem je budete marně hledat. Betlémci, to znamená chlapci, kteří nosili betlém, často na zádech, nebo jednoduše na rukou. Na cestu se vydávali na Štědrý den, na svatého Štěpána, a také na Tři krále. Poznáte je na první pohled podle bílého roucha nebo košile, opasku z barevného celofánu a velkých kulatých čepic s křížem. V některých oblastech představují tři krále, ale podle tradice jich má být pět, anděl, bača, Kuba, Stacho a Fedor. Anděla jste poznali podle bílého roucha a zeleného věnce na hlavě. Bača, Stacho a Fedor měli bílé košile s vysokými čepicemi a kyji v ruce. Kubo, kterého někdy nazývali starý pes, nosil kožich obrácený naruby. Takové postavy lze ještě potkat na jiných místech, ale tady kolem Turzovky se vše ustálilo na třech betlémcích a několika hricech, kteří je doprovázejí. Podle historiků se na Kysuci na Štědrý den vinšovalo několika způsoby, první, komu bylo přáno, býval gazda s ovcí, která měla jehně. Ten spolu se zvířaty třikrát obešel stůl a odříkal obvyklé přání. Tady v podhůří to byl symbol zdraví, plodnosti i bohatství.
Borovička udobřuje
Sotva jsme se prošlapali sněhem z kopců do obce Hlinné, už nás z oken sledují zvědavé děti. Průvod postupně zvoní a bouchá u domů. Tam, kde nás čekají, se po našem příchodu nadšeně vyhrnou obyvatelé domů, aby si vyslechli betlémce, kteří jim zazpívají. Betlémci třímají v rukou hole, ale také vozembouchy, kterými si bouchají do taktu písně, kterou pějí před domy. Je to vlastně taková vánoční tradice, kdy v chudém pasteveckém kraji chodívali chlapci po chalupách, zpívali, a také za svoje přání dostávali trochu jídla či výslužku na Vánoce. Jejich nepřehlédnutelným doprovodem jsou dodnes hricové, ďábelské postavy v kožešinových vestách, s krepovými stuhami a chraptoky – zvonci na opasku, se kterými dělají ohromný rámus. Takový průvod je už zdaleka slyšet, a když vám vtrhnou hricové do domácnosti, vyženou všechno negativní divokým řinčením zvonců u chalup. Přesto dnes s naháněním strachu už to není takové, vždy si je můžete udobřit hltem dobré borovičky. Na rozdíl od hriců betlémci alkohol nepopíjejí a spíše své ďábelské souputníky hlídají, aby nespáchali velkou neplechu. Nakonec obě skupinky dostávají něco k zakousnutí. Není divu, být na nohou ještě před rozbřeskem a projít celou ves dá pěknou práci. Tato tradice možná vznikla v době pastýřů, kteří v zimě byli ve vsi a často neměli co dělat. Někdy pomáhali u bohatších hospodářů, a přes Vánoce si přilepšovali chozením s betlémem.
Šťastné a veselé
Na Kysuci se Vánoce slaví stejně jako u nás. K této době neodmyslitelně patří stromeček, tady nejčastěji jedlička, která se často přinášela už na konci listopadu, přeci jen v minulosti kraj byl těžko přístupný a lidé tolik necestovali. Zachoval se i zvyk, kdy se dává stromek i do maštale domácím zvířatům. A dokonce další se zapichoval na hnůj, aby byla dobrá úroda. Jako ozdoby stromku sloužily jen jednoduché papírové ozdoby, často hvězdy, řetězy a také jablka, křížaly, oříšky a místo dnešního cukroví obyčejné cukrové kostky balené do vyhlazeného staniolu. Na stole nesměla chybět žádná z dobrot. Brambory, oplatky s medem, halušky, ale také kyselica, která patří i dnes ke štědrovečerní tabuli. Na stole nesměla chybět ani vilija vyrobená z hrachu, hrušek, jablek a švestek. Možná neznáte švestkovou polévku, té se tu říkalo brja a dnes je spíše vzácností. Po večeři a zpívání u stolu se odcházelo na půlnoční do kostela, to zůstává stále tradicí.
Během naší pochůzky jsme spolu s houfem masek prošli dvě obce, navštívili více jak stovku domácností a vyzkoušeli všechny možné borovičky, slivovice, vodky, ale také stoly plné dobrot. Koledování je pěkná dřina při představě celých tří dnů na nohou. Je škoda, že i tento velice zajímavý zvyk pomalu mizí, čím jsou lidé bohatší, tím méně chtějí sdílet společné zážitky. Přejeme vám šťastné a veselé Vánoce, a pokud u vás na dveře zaklepou koledníci, užijte si Vánoce stejně fantasticky jako tady v Kysuckých dolinách.
