PO DLOUHÁ STALETÍ ŽIL TENTO STAROBYLÝ NÁROD V ODLOUČENÍ OD ZBYTKU ZEMĚ VĚTRNÝCH MLÝNŮ. MĚL VLASTNÍ SVÉRÁZNOU KULTURU, UTVÁŘENOU POHNUTOU HISTORIÍ PLNOU BOJŮ, EXPANZÍ A MOŘEPLAVECKÝCH VÝPRAV, FRÍSOVÉ.
TEXT: IVA STŘÍBRSKÁ
Příslušníci etnické skupiny Frísů dodnes obývají severní části Nizozemska a Německa. „Zdejší jazyk s mnoha dialekty, kterému ostatní Holanďané jen stěží rozumějí, je stále velmi živý a mnoho místních, ať už starých či mladých, s ním stále hovoří,“ prozradil mi Beitske Visser z turistické kanceláře v Hindeloopenu, se kterým jsem se při své cestě setkala. Bariéry byly mocně prolomeny ve třicátých letech 20. století, kdy Severní Holandsko a Frísko propojila 32 kilometrů dlouhá hráz Afsluitdijk. Rostoucí doprava a frekventovanější výměna informací mezi oběma částmi ukončila nejen romantickou izolovanost fríské provincie, ale umožnila i vznik největšího sladkovodního jezera v západní Evropě, IJsselmeer, ostře odděleného od slaných mořských vod sousedního Waddenzee s nesmírnou ekologickou hodnotou. Frísové, jejichž historie byla proměnami vodnaté nizozemské krajiny zasažena již mnohokrát, situace využili ve svůj prospěch. V rámci své unikátní kultury, barevných vesniček a melancholicky vyhlížejících místních ostrovů dnes v severním Nizozemsku budují atraktivní turistickou destinaci.
BENÁTKY SEVERU
Cestu do fríské části země je vhodné začít v Giethoornu nebo Urku. Tyto dvě vesničky nabízejí netradiční svědectví o holandském účtování s vodou a účinně navozují atmosféru regionu. Giethoorn je někdy nazýván „Benátkami severu“. V této unikátní vesnici totiž neexistují silnice, veškerou dopravu zde zajišťuje síť vodních kanálů. Lidé na loďkách často využívají k pohybu tradiční techniky odpichování, zvané punteren. Při projížďce mezi líbeznými domky s doškovými střechami si tak nejeden návštěvník připadá jako v pohádce z vodního království. Nedaleký Urk u břehu jezera IJsselmeer vypráví jiný příběh. Vesnice byla totiž původně ostrovem uprostřed Zuiderzee, záliv byl ale přepažen zmiňovanou hrází. V rámci navazujících prací pak byla část vzniklého sladkovodního jezera vysušena a vznikl Noordoostpolder, na jehož špičce dnes do dálky září maják bývalého urkského ostrova. I přes významné změny krajiny zde hlavní obživou zůstalo rybářství. Místní rybí aukce je dokonce jednou z nejúspěšnějších v zemi. K pozitivní atmosféře ostrova na pevnině přispívá i řada rybích restaurací, pestrá plejáda lodí v přístavu a velmi mladé obyvatelstvo, ze kterého je údajně polovina mladší 26 let. Milovníci vodních sportů se rádi zastavují ve vesničce Makkum. Silný vítr tady poskytuje vhodné podmínky k windsurfingu, kitesurfingu a plachtění. Pokud nejste nadšení jachtaři, ale dáváte přednost tradicím, jistě vás osloví necelých deset kilometrů vzdálený Hindeloopen proslavený kroji a malovaným nábytkem. „Tradiční kroje nosí dnes lidé v Hindeloopenu, například když jsou městské průvody nebo když tady máme nějaký kulturní festival. V běžném životě je lidé už nenosí více než sto let,“ prozradil mi zákulisí Beitske Visser. Každý správný Frís si rád dopřeje skleničku Beerenburgu, věhlasného lokálního bylinného likéru, který se na základě přísně střežené tajné receptury vyrábí v sousedním Bolswardu. V tomto městečku řízných nápojů je možné v místním pivovaru ochutnat i fríské pivo Us Heit. Nedaleký IJlst zase rozbuší romantická srdce. Okolo hlavního kanálu se zachovaly tradiční zelené zahrádky zvané bleken, které byly využívány k bělení prádla. V současnosti slouží velmi často jako filmová kulisa.
STOPY V LEDU
Nedílnou součástí fríské kultury je rozhodně bruslení. Nejstarší zmínky o využívání zamrzlých kanálů k přepravě mezi jednotlivými městy pocházejí ze 13. století. O několik set let později, konkrétně v roce 1676, se stalo Nizozemsko první zemí, která uspořádala bruslařskou soutěž. Po expanzi sportovní podoby této aktivity do dalších severských zemí hostili Holanďané v roce 1889 také první světový šampionát. Opravdovou třešničku na dortu ale tvoří Elfstedentocht, legendární bruslařský závod mezi jedenácti frískými městy o délce téměř 200 kilometrů. Tato událost, o jejímž konání neváhají místní média každý rok spekulovat od začátku zimních měsíců, je pravým důvodem nizozemského nadšení a zbožňování tohoto sportu. Není se čemu divit. Jedinečný závod se totiž od svého založení v roce 1909 konal pouze patnáctkrát, naposledy v roce 1997, přičemž v roce 2012 byl na poslední chvíli zrušen. K tomu, aby mohla zasednout organizační komise, která konání závodu vyhlásí, musí být led po celé délce trati tlustý 15 centimetrů, což ve fríských podmínkách znamená teploty pod nulou po téměř čtrnáct dní. V roce 1997 tento bruslařský svátek přilákal okolo 16 000 bruslařů, neboť kromě závodu je úctyhodná trať otevřena i pro veřejnost. Podmínky nebývají vždycky ideální. Například v roce 1963 bylo schopno z 10 000 bruslařů závod dokončit jen 69 z nich. Důvodem byly extrémně nízké teploty k minus dvaceti stupňům. Vítězství v tomto ročníku vyneslo dnes dvaaosmdesátiletého Reiniera Papinga do pozice národního hrdiny. Startem a cílem tohoto unikátního závodu je Leeuwarden, hlavní město fríské provincie s 80 000 obyvateli, ve kterém se efektivně spojuje stará a nejmodernější architektura. Z tohoto studentského města je možné si v létě kus trasy Elfstedentochtu projet i na kole nebo na kolečkových bruslích. Nespornou atrakcí je místní dobytčí trh Veemarkt, kde se každý čtvrtek prodávají černobílé krávy, a také zdejší fríské muzeum s oddělením věnovaným Matě Hari. Tato slavná špionka se totiž ve městě narodila. Nedaleko Leeuwardenu je možné navštívit také národní park De Alde Feanen, který je považován za nejbohatší přírodní krajinu severozápadní Evropy. Frísové obývají i sousední provincii Groningen a částečně jižněji položenou provincii Drenthe. Zatímco osvěžující tep velkoměsta nabízí stejnojmenné hlavní město Groningen, v Drenthe se cestovatelé setkají s ponuřejší atmosférou. Pomyslnou tečkou za fríským výletem je zastávka v nádherném muzeu v Assenu či v okolí města Emmenu, kde se nacházejí hunebedden, tajemné megalitické hrobky z období okolo 3500 před n. l. Tato místa dávají tušit, že tajemné národy Evropy za sebou mohou mít i mnohem delší příběh.
