Tajemný svět hadů

Není snad na světě člověka, který by měl k hadům zcela neutrální vztah. Hadi jsou zvláštní svým dlouhým beznohým tělem, strnulým pohledem a mnohdy tajemným způsobem života. U nás a v Evrop ě vůbec, převažuje k hadům respekt, který někdy přechází v bázeň, nebo nenávist. Je to snad tím, že v křesťanství má had úlohu tvora, který zapříčinil vyhnání Adama a Evy z ráje? A přece i na území starého kontinentu hráli hadi svou úlohu v životě obyvatel některých oblastí. Řecký bůh lékařství Eskulap (Asklépios) býval zobrazov án s hůlkou ovinutou hadem. Tím hadem byla pravděpodobně užovka stromová, zvaná též eskulapova. Jako symbol uzdraven í b y l a v y s a z o v á n a v o k o l í lázní, takže se dodnes vyskytuje v některých izolovaných lázeňských oblastech v Německu, Švýcarsku, na Slovensku a v Čec h á c h n a K a r l o v a r s k u . H a d i také bývají dodnes využíváni při lidových slavnostech v Itálii a n a ř e c k é m o s t r o v ě K o r f u . Z e s t ř e d n í E v r o p y z a s e e x i s t u j í z m í n k y o „hadu hospodáři“ s t a – rých Slovanů. D ů l e ž i t o u r o l i h r á l i h a d i v náboženství starověkých i sou- časných národů. Kobry zastával y f u n k c i v y s o k ý c h b o ž s t e v v Egyptě a Indii a jejich význam d o k l á d a j í o b r a z y a s o c h y , n a kterých jsou ztvárněny společ- ně s faraóny. Buddhou a další- m i v y s o k ý m i č l e n y b o ž s k é hierarchie. V západní Africe je h a d í t ě l o p o v a ž o v á n o z a s í d l o d u c h ů a p r o v e l k é k r a j t y p í s – menkové se tam stavěly zvláštn í hadí chrámy. Zabití hada se v těchto oblastech považuje za špatné znamení a bývá následov áno složitými očistnými ritu- á l y . N a o p a č n é s t r a n ě Z e m ě , v Americe, je hadích kultů známá celá řada. V Mexiku byl nejvyš- ším toltéckým a poté i aztéckým b o ž s t v e m o p e ř e n ý h a d Q u e t – z a l c o a t l , j e h o ž z p o d o b n ě n í l z e v početných verzích najít snad v e v š e c h s k v ě l ý c h s t a v e b n í c h p a m á t k á c h s t ř e d n í h o M e x i k a . Také v životě a náboženství severoamerick ých Indiánů se hadi o b j e v u j í v e l m i č a s t o . J e j i c h schematické obrazy se nacházej í n a o r n a m e n t e c h z d o b í c í c h indiánskou keramiku a oděvy, při náboženských obřadech a lid o v ý c h s l a v n o s t e c h s e t a n č í hadí tance.
Z HADÍHO ŽIVOTA
Hadi jsou relativně mladou v ý v o j o v o u v ě t v í p l a z ů . Z a č a l i s e v y v í j e t z p r i m i t i v n í c h j e š t ě r ů v období spodní křídy, před 190 m i l i ó n y l e t , a l e n e j v ě t š í h o r o z – voje dosáhli v době od spodních třetihor po současnost. V sou- časné době zná věda asi 2700 druhů recentních hadů. Tento počet není jistě definitivní, proto že se stále v zapadlých kon- č i n á c h Z e m ě o b j e v u j í d o s u d n e z n á m é d r u h y . N e j v í c e j i c h ž i j e v s u b t r o p i c k ý c h a t r o p i c – k ý c h o b l a s t e c h , z E v r o p y j i c h známe 42 druhů, z naší republiky pouze 5. Hadi nežijí jen v polárních a subpolárních oblastech, na části ostrovů v Tichém oceánu a na chilském pobřeží Jižní Ameriky. Lidé, kteří se chystají na cestu do tropů, se hadů často obá- v a j í . A l e k a ž d ý s e r i ó z n í cestovatel, který tropy navští- v i l , m i j i s t ě p o t v r d í , ž e h a d y s e to v jižních krajích zrovna neh e m ž í . V ě t š i n o u v i d í j e n h a d í ocásek mizící v porostu anebo se s hady za celou cestu nesetkaj í. Vážní zájemci o hady je pak musí v potu tváře trpělivě hledat. Jsou samozřejmě výjimk y . R á d v z p o m í n á m n a j e d e n zářijový večer na Kubě. Tehdy začalo drobně pršet, po setmě- ní vylezlo z úkrytů spousta noč- ního hmyzu a žab, vzduch byl prosycen vlhkostí, hlasy noční- h o ž i v o t a v y t v o ř i l y n e z a p o m e – nutelnou zvukovou kulisu a do t o h o v š e h o s e v y r o j i l y t ř i d r u h y kubánských hroznýšků v přímo neuvěřitelném množství. Zaujal i l o v e c k y v ý h o d n á m í s t a n a kmenech s drsnou kůrou a na některých stromech viseli až tři najednou.
SMYSLY HADŮ
Z a j í m a v o u k a p i t o l o u j s o u smysly hadů. Každý určitě viděl a t r a k t i v n í z á b ě r y i n d i c k ý c h zaklínačů hadů pískajících na píš- ťalu „tančící“ kobře. Je to však jen poutavé divadýlko. Hadi jsou totiž úplně hluší, postrádají vnější i vnitřní sluchové orgány. Kvílivý zvuk píšťaly je jenom působivým doprovodem hadí show a had pouze sleduje pohyby „kouzelníkova“ těla, ruku a hudebního nástroje. Důležitější je pro hada zrak, i když nepříliš kvalitní, kterým reaguje především na pohyb. Nejdůležitěj- ším hadím smyslem je jazyk. Jeho neustálé vyplazování není nic jiné- ho, než nabírání vzorků vzduchu a pachů, které jsou po vtažení jazyka analyzovány v takzvaném Jacobsonov ě orgánu na horním patru ústní dutiny. Chřestýši a jim pří- buzní hadi mají navíc na hlavě další přídavný orgán, jakýsi infračervený radar, kterým zjišťují teplotní odlišnosti okolí a jsou jím schopni zachytit teplo vyzařované tělem teplokrevných živočichů, kteří jim slouží za potravu.
OBŘI A TRPASLÍCI
Často diskutovanou otázkou je velikost hadů. Nejběžnější délkou je 1 – 3 m. Skutečných obrů je jen několik druhů. O titul nejdelšího hada již dlouho soutěží jihoamerick á anakonda velká a krajta mříž- kovaná z jihovýchodní Asie. Pověsti o dvacetimetrových kolosech jsou docela určitě vymyšlené, ale jistě ne, že oba druhy mohou ve výjimeč- ných případech dorůst délky kolem 10 m. Zatím vede krajta, jejíž nejdel ší doložený exemplář měřil těsn ě pod tuto bájnou hranici. Nejdelší anakonda měřila „jen“ 9,14 m, anakondy jsou však při stejné délce podstatně mohutnější a těž- ší. U obou druhů existují relativně věrohodné zprávy o kusech dlouh ých přes 12 m, avšak zatím bez přímých důkazů. Délek kolem 7-8 m dorůstají i krajta tmavá z jižní Asie, krajta písmenková z Afriky a australská krajta ametystová. U jedovat ých hadů drží primát kobra královská, jejíž nejdelší exemplář měřil 5,6 m. Hadích „trpaslíků“ je naopak celá řada. I mezi hroznýši, kteří jsou v našem povědomí představov áni zmíněnými obry, se najdou druhy dlouhé sotva 30 cm. Stejně dlouhé jsou i některé druhy užovek. Nejdrobnějšími hady je několik druhů slepáků, dorůstajících délek mezi 10 a 20 cm. Mají tenké červovité tělo, žijí pod zemí a jsou téměř slepí. OHROŽENÍ KRASAVCI Hadi patří bezesporu k nejpest- řeji vybarveným živočichům. Jejich těla jsou zdobena pruhy, tečkami a nejrůznějšími nepravidelnými i geometricky dokonalými vzory. Řada druhů tropických stromových hadů má krásnou, jasně zelenou barvu šťavnatých listů. Ale snad nejatraktivnější jsou korálově zbarven í hadi. Jedovatí korálovci z Ameriky mají na těle kresbu složenou z příčných pruhů v barvě čern é, žluté, bílé a červené. Toto zdánlivě nesmyslně nápadné zbarven í upozorňuje ve skutečnosti okolí: „Pozor, jsem jedovatý!“ Znamen í je to tak jasné a výrazné, že ho využívají četní „inditátoři“, podobn ě zbarvené nejedovaté užovky. Nejznámější z nich jsou populární severoamerické královny, které jsou atraktivní chovanci v teráriích. Milióny hadů však na svou pest ře vybarvenou kůži doplatily. Díky pochybné módě se z nich staly kabelky, boty, pásky a vesty, zdobící dámy takzvané civilizované části Země. V současné době je obchod s kůžemi hadů díky mezinárodním konvencím značně omezen, ale zá- kony, bohužel, často platí jen na papíře. To, co hady ohrožuje nejv íc, je však úbytek přirozených biotop ů a konkurence ze strany člověka a domácích či uměle vysazen ých zvířat. Nejvíce jsou ohroženy ostrovní formy a ostatní druhy obývající malý areál, nebo úzce vymezen é životní prostředí. V naší republice žije pět druhů hadů: užovka obojková, podplamatá, hladká a stromová a zmije obecná. Jejich počet v přírodě se, bohužel, stále zmenšuje a všechny druhy patří mezi ohrožené a zákonem chráněné členy naší fauny.
POZOR, JED!
To, co lidi zajímá u hadů nejv í c a č e h o s e z á r o v e ň n e j v í c e obávají, je jedovatost. Kolik je vlastně jedovatých hadů? Které z nich jsou pro člověka nebezp e č n é ? K t e r é z n i c h l z e z a j e d o – vaté pokládat? To jsou otázky, na které není často jednoduché odpovědět. Jedovaté žlázy se u hadů vyvinuly ze slinných žláz. Vývoj samozřejmě prob íhal postupně a jeho různé fáze se dají vysledovat u rozdílných typů hadů. Ně- které „obyčejné“ užovky, pokládané tradi čně za nejedovaté, mají ve skutečnosti již vyvinutou primitivní jedovou žlázu, nebo jejich sliny obsahují toxické slož- ky. A tak i při jejich kousnutí může v některých případech docházet ke slab ým lokálním otravám. Co dělá hada objektivně jedovatým je způsob, jak vpravuje jed do těla obě- ti. Je všeobecně známo, že se to děje pomocí jedových zubů, ale není zub jako zub. Nejprimitivnější jedové zuby mají užovky ze skupiny bojg. Jejich jedové zuby jsou poměrně krátké, posazené vzadu v tlamě a jed stéká širokým kan álem po celé jejich délce. Korálovci, kobry a mamby (všechny patří také mezi užovky) mají jedové zuby umístěné již v přední části tlamy, jedový kanálek je užší a uzavřenější. Nejdokonalejší jedov ý aparát vlastní zmije a chřestýši. Dlouhé štíhlé zuby jsou duté a navíc posazené na kloubu, takže je má had v klidu sklopené k hornímu patru tlamy. Jed nemají hadi proto, aby znepří- jemňovali život lidem, kteří jsou konec konců nejmladšími obyvateli Země, a tak si nemají co vyskakovat. Jed slouží hadům v první řadě k rychlému ochromen í kořisti. Skládá se z několika slo- žek, z nichž každá má na organismus jiné účinky a různé jedy účinkují rozd ílně i na jednotlivé typy kořisti podle toho, čím se který druh živí.Použití jedu k obraně je až druhotné. Hadi se svým drahocenným jedem šetří a právě jedovat é druhy disponují celou škálou vý- stražných znamení, kterými se snaží odradit nepřítele ještě před tím, než jsou přinuceni svou nebezpečnou zbraň pou žít. K těmto signálům patří známé syčení našich zmijí, temné funění jejich velkých afrických příbuzných, nebo vydávání zvuku třením drsných šupin o sebe. Pověstné je i vztyčování kober a chřestění chřestýšů.A kteří hadi jsou nejjedovatější? V tomto případě záleží jednak na účinnosti jedu, jednak na jeho obsahu v jedových váčcích a na množství, které je had schopen při jednom kousnutí vpravit do těla oběti. Vět- šina velkých zmijí a chřestýšů má oproti jiným, často menším hadům podstatn ě slabší jed, ale za to ho mají velké množství. Nejúčinnější jed byl zjištěn u vodnáře kobřího, mořského hada z Indopacifiku. Hned za ním se umístil australský taipan, který zároveň disponuje velkým množstvím jedu, a tak je uznáván za nejjedovatějšího hada svě- ta. Domorodí kouzelníci v tropických zemích používají k léčení uštknutí za- říkávání a různé přírodní prostředky, ale zatím je jedinou účinnou léčbou sérum. Přestože se séra vyrábějí v mnoha zemích a jsou zaměřená na všechny významné jedovaté hady, zemře ročně na následky kousnutí hadem ně- kolik desítek tisíc lidí. Číslo se zdá být vysoké, ale co to je například proti počtu usmrcených na silnicích? Navíc drtivá většina úmrtí připadá na lidnat é země v tropické Asii a Africe, kde je nedostatečná informovanost a lékařské péče. Bez vyprovokování neubl íží a není třeba ani ubližovat jemu. Hadi do přírody patří a jsou nedílnou a významnou součástí jejího nesmírného bohatství.