Malůvka uhlem, připomínající poněkud chaotickou mřížku, není na první pohled nijak zajímavá. Neohromuje ani svou velikostí, měří pouhých třicet centimetrů na výšku a čtyřicet centimetrů na šířku. Proto byla zprvu přehlížena a větší pozornost byla věnována nedaleké kresbě jelena, která byla pokryta vysráženými minerály, a tak vypadala mnohem starší. Aby bylo možné přesně určit stáří kresby, byly vzorky malého množství uhlíku poskytnuty francouzské laboratoři v Gif-sur-Yvette, která se proslavila datováním starých maleb z jeskyně Chauvet.
„Tady spolupráce zklamala a výsledky jsme nedostali. Další vzorky jsme poslali do laboratoře v nizozemském Groningenu, kde máme dlouhodobou spolupráci,“ říká pracovník Správy CHKO Moravský kras Ivan Balák.
Stanovení stáří kreseb všechny zaskočilo. Zatímco kresba jelena pochází z nedávného středověku, mřížka je z konce pozdní doby kamenné (eneolit). Stáří 5200 let ji pasovalo na nejstarší artefakt jeskynní malby u nás. Samotný výzkum zajistil PhDr. Jiří Svoboda z Archeologického ústavu AV ČR.
V mladší době kamenné, odkud kresba pochází, už naši předkové nebydleli v jeskyních, ty si ovšem zachovaly svou tajemnou atmosféru, takže je pravděpodobné, že byly nadále využívány k rituálům a obřadům. Možná právě při jednom z nich mohla kresba vzniknout.
Ze stejného období známe keramiku, na níž jsou vyryty podobné obrazce. Proto není vyloučeno, že jde o určitou symboliku, jejíž význam ovšem badatelé zatím nepochopili.
Býčí skála však dosud ukrývá i mnohá další tajemství. „Samostatnou, zatím podrobně neprozkoumanou kapitolou jsou podpisy z 18. a 19. století. Mohou tam být podpisy velmi zajímavých historických osobností a kdo ví co ještě,“ poodhaluje je Ivan Balák.
text Topí Pigula, foto Ivan Balák
Jeskynní umění
Španělská jeskyně Altamira, které se s trochou nadsázky říká Sixtinská kaple paleolitu, proslavila obrazy dávných umělců po celém světě. Dnes už jsou z Evropy známy stovky velmi zachovalých kreseb nejen ze Španělska, ale i z Francie, Norska či britských ostrovů. Nálezy tohoto typu se u nás příliš nepředpokládaly. V Moravském krasu mohlo dojít ke zničení kreseb před 4000–6000 lety během období atlantiku, které bylo teplé, ale zároveň velmi vlhké. Dalším nebezpečím byly nárůsty sintrů, které mohly kresby překrýt, takže jejich stáří neumíme určit. „Ve dvacátých letech 19. století navštívil střední Evropu největší znalec pravěkého umění své doby abbé Henri Breuil a od těch časů se malby či rytiny hledaly i u nás. Ve třech jeskyních Moravy a Slovenska – v Býčí skále v Moravském krasu, v Mladči v Mladečském krasu a v Domici ve Slovenském krasu – se o pravěkém stáří tamních maleb vážně uvažovalo, ale dosud to nebylo možné prokázat. V německých jeskyních byly doloženy alespoň úlomky vápence se zbytky malby, tedy opad ze stěn, a to přímo v prehistorických kulturních vrstvách,“ napsal loni mezinárodní kolektiv autorů v časopise Vesmír.
O objevech v Býčí skále a nedaleké jeskyni Pekárna se dočtete v příštím čísle.
