Z jedné strany je možno shlížet na pláže letoviska Naxos, z druhé obdivovat dýmající Etnu. Okolo sebe lze mít rozkvetlé zahrady taorminské a v nich popíjet vynikající italské preso. V historickém divadle dávají v rámci každoroční divadelní sezony představení, ve kterých vystupují soubory z poloviny Evropy. To už je dost důvodů k tomu, aby se člověk do Taorminy, lákadla na východním pobřeží Sicílie, vydal.
Základ rozvoje města se datuje do roku 736 před zrozením Krista. Roku 403 př. n. l. ovládl město a s ním většinu Sicílie tyran Dionýsios, avšak ani jeho smrt neukončila pestré dějiny místa. V roli vládců se tu vystřídali po Řecích Římané. Nato je vystřídali Arabové, kteří v roce 969 n. l. město jménem Tauromenium ovládli. Byla to třetí a údajně nejstrašnější invaze vedená kalifem Al-Moezzem. Později ovládli město Normané. Každá z historických etap se vtiskla do kamenné podoby města. Asi nejobdivovanějším a rozhodně nejnavštěvovanějším kamenným památníkem se stalo Teatro Greco, které má v nejširším místě průměr 109 metrů. Přestože jde o druhé největší řecké divadlo na Sicílii, jeho stavební prvky ukazují na římskou přestavbu. Ta proběhla ve 2. století n. l. Příjemnou polohu města si vychutnal i Johann Wolfgang Goethe. Na první pohled jako by tyto chvalozpěvy naznačovaly, že kdo nenavštíví ono město ležící hned u moře, a přece 204 metrů nad ním, hřeší sám na sobě.
„Kapučino,“ poroučím si v malé útulné cukrárně. „Můžu si u vás nabít mobil?“ Tuhle technickou vymoženost jsem měl půjčenou, abych se pomocí infraportu mohl připojit k virtuálnímu světu. Zatím mě nikdo neodmítl, a než jsem si jedno až dvě kafe vypil, spojení mohlo být obnoveno. Tady jsem byl poprvé odmítnut. Kdyby prý to chtěl každý…
Takže přílišný turismus, výdělky a všeobecná známost jsou někdy kontraproduktivní. V zapomenutém bufetu jsem se stejnou prosbou neměl nejmenší problém.
