Téměř zapomenutí Thrákové

Patnáct set hrobek plných starověkých pokladů – takové sousedy má město Kazanlak. Před čtyřmi tisíci lety právě tady vzniklo centrum thrácké říše a zdejší muži byli jako žoldáci najímáni do řecké i římské armády. Dávný historik Hérodotos je popisuje jako sveřepé, krvežíznivé bojovníky, kteří uctívali jen bohy války a vína. Thrákové ale byli také bohatí obchodníci a zruční řemeslníci. Měli kontakty se všemi velkými civilizacemi své doby – Peršany, Skyty, Řeky, Kelty, Římany a dokonce i Egypťany. Hlavní město, dnes archeology nazývané podle panovníka Sevta III. Sevtopolis, stálo přímo pod Kazanlakem. Proto je centrum vykopávek právě tady a většina nalezených artefaktů míří do zdejšího muzea. Starověcí obyvatelé města byli nesmírně bohatí. Hrobky jejich vladařů jsou plné sudů zlata, stříbra a dalšího bohatství. Podle bájí se také na thráckém území narodil pěvec Orfeus. Ironií osudu však je, že archeologové se tady dnes potýkají s nedostatkem peněz na vykopávky a nezájmem širší veřejnosti. „Původně se předpokládalo, že Thrákové nebyli ničím výjimeční. Jak ale postupovaly vykopávky, bylo nám stále jasnější, že je tomu naopak. Měli skvělou architekturu, stavěli z kamene i pálených cihel. Vyráběli krásné zlaté šperky, které jim záviděli i Řekové. V náboženství navázali na Mykéňany,“ říká archeolog Georgi Kitov. Thrákům se věnuje už desítky let a je považován za nejuznávanějšího experta v thrakologii. Podle něj snesou srovnání s Řeky i Římany. Na okraji zájmu Poměrně mladou vědu o thrácké civilizaci – thrakologii – založil ve třicátých letech minulého století Bogdan Filov. První velký nález se podařil na začátku druhé světové války, kdy němečtí vojáci narazili při kopání zákopů pro děla na starobylou hrobku neznámého thráckého vojevůdce. Hned vedle ní leží o několik tisíciletí mladší osmanský hrob. Thráckou hrobku se podařilo zachránit, protože doktor Filov byl tehdy premiérem Bulharska a s Němci spolupracoval. Archeologický výzkum stále pokračuje, ale Bulharům se nedaří ho dostatečně prezentovat v zahraničí, proto o něm nevědí ani turisté. Cestovní kanceláře navíc výlety za kulturními památkami nabízejí svým klientům jen málo. A pokud se o nich dozvědí, pak jen namátkou, a navíc je při teplotách nad třicet stupňů odradí třísetkilometrová cesta autobusem po úzkých neopravených silnicích do vnitrozemí. Situaci se snaží řešit alespoň starosta Kazanlaku Stefan Damianov. Všechno ale končí u peněz. „Jsme sice na přímé trase ze Sofie do Varny, ale jediná dálnice vede jen z hlavního města do Plovdivu. Všichni proto jezdí tam, aby si cestu zkrátili, nás z daleka objíždějí. Jednáme o výstavbě nové dálnice, která by spojila pobřeží se Sofií a vedla by kolem našeho města, ale na projekt zatím peníze nejsou. Přitom je jasné, že jestliže se chce naše země rozvíjet, tuto dopravní tepnu nutně potřebuje.“ O nutnosti nové dálnice v Bulharsku nikdo nepochybuje, stejně jako o potřebě propagovat thráckou kulturu. Oba problémy už mnohokrát řešila vláda, ale ani ona peněžní zdroj nenašla. „Investujeme hodně do reklamy a snažíme se přilákat do Bulharska více turistů. V zahraničních televizích, jako je Euronews a Eurosport, už běží spoty, které mají naši zemi představit v západní Evropě. S thráckými vykopávkami je ale problém. Historická místa jsou od hlavních destinací daleko a cestovní kanceláře tam turisty zatím nechtějí vozit,“ říká Dimitar Chadžinikolov, náměstek ministra kultury pro turistiku. Ty peníze… Nedostatek peněz potvrzuje i stav hrobky neznámého vojevůdce, která thrácké vykopávky odstartovala. Dnes je zavřená, protože jinak by se tu nedala zajistit stálá teplota 18 stupňů Celsia, která je nutná, aby se originál nepoškodil. Zájemci si však mohou prohlédnout věrnou kopii, stojí o padesát metrů dál. Pár kilometrů za městem ale čeká návštěvníky skutečná lahůdka. Minulý rok tady archeologové našli pohřební komoru samotného Sevta III. Dva tisíce let byly mramorové dveře do krypty zavřené, teď jimi může projít kdokoli. Georgi Kitov to vidí nerad, památka podle něj trpí. Na stavbu kopie ale – tradičně – nejsou peníze, a tak zvědavci mohou vstoupit přímo do původní hrobky. A Kitov je dokonce vděčný za každého, kdo má dnes o thráckou říši zájem. Hrobky ilustrují náboženství, které starověcí obyvatelé těchto míst vyznávali. Pod kamennou podlahou bylo peklo. Kopule zase symbolizuje nebe. Válečnická povaha Thráků se odrazila i ve způsobu pohřbívání. Když vojevůdce vyhrával bitvy, položili ho na kameny, aby se nad ním rozprostírala kopule s vyobrazeným rájem. K němu patří kresby koní, které Thrákové považovali za posvátná zvířata. Když ale velitel bitvy prohrával, jeho tělo skončilo v prostoru pod podlahou, tedy v pekle. Pohádkové bohatství Kazanlak leží na planině pod horami, která je celá pokryta thráckými hrobkami. Bulharští archeologové zatím kvůli nedostatku peněz otevřeli z patnácti set hrobek jen sto padesát osm. Přitom je jasné, že většina z nich obsahuje předměty nevyčíslitelné historické hodnoty. Před rokem byla v jedné z nich objevená unikátní zlatá maska. Dnes je vystavena v muzeu v centru Sofie. Vyfotit si ji, nebo dokonce natočit je ale problém. Ze strachu před zloději vedení muzea zakázalo pořizování jakýchkoliv materiálů. Povolení může vydat jen příslušné ministerstvo. Obavy z krádeže nejsou neopodstatněné. Vidina bohatství láká spoustu zlodějů, kteří již u Kazanlaku zničili několik hrobek. Stačila jim k tomu jediná noc, protože barbarsky použili těžkou techniku. Hledali šperky, historická hodnota místa nebo architektura je očividně nezajímaly. Organizované skupiny vykradačů jsou největší problém i podle archeologa Kitova: „Musíme odkrývat hrobky opatrně. Naše práce je náročná a zdlouhavá, nepoužíváme žádné bagry. Mohli bychom porušit celou statiku hrobky. Thrákové postavili pohřební místnost ve tvaru kopule a na ni uložili několikatunový balvan. Pro ně to bylo místo, kde sídlili bohové a shlíželi odtud na zem. Stavbu pak přikryli desítkami tun země. Zlodějům je jedno, jestli všechno zničí.“ Hrobka Sevta III. do dějin Bulharska významně zasáhla i v novodobé historii. Když ruská carská armáda osvobozovala zemi od osmanské nadvlády, právě na vrcholu kopce, ve kterém byl panovník pohřben, měli Osmané velitelský štáb. Když jejich vojevůdce viděl, že na něj Rusové útočí ze tří stran, vyvěsil bílou vlajku a vzdal se. Rusové pak popravili pět tisíc jeho mužů. Velitel za své rozhodnutí tvrdě zaplatil. Rusové ho vydali Osmanům, kteří vojevůdce popravili za zbabělost. Jisté ale je, že by bitvu stejně prohrál, takhle ale zachránil životy spoustě svých vojáků, Rusů i Bulharů, kteří bojovali na jejich straně. Mohli mezi nimi být i Thrákové? Doktor Kitov je přesvědčen, že ano. „Kdy thrácká civilizace zanikla, nemůžeme s určitostí říct, stejně jako přesně nevíme, kdy vznikla. Ten, kdo by to zjistil, by hned dostal titul akademik. Jisté ale je, že někteří Thrákové přijali křesťanství už ve čtvrtém století. O tři sta let později, za velkého stěhování národů, sem přišli Bulhaři, a Thrákové se asimilovali. Proto mohu říci, že Thrákové dodnes žijí. Vlastně všichni Bulhaři v sobě mohou mít jejich krev.“ To asi vysvětluje, proč všichni Bulhaři, kteří tato místa navštíví, mluví o národní hrdosti, odvaze a zamyšleně hledí do dálky. I když jedno další vysvětlení by se možná našlo. Místní hory jsou protkány stovkami kilometrů neprobádaných chodeb. V roce 1396 jimi před Osmany utíkal bulharský car Šišman a podle legendy v nich schoval svůj obrovský poklad. Hora zlata stále čeká na svého objevitele. Thrákové * Žili na území dnešních pěti států – Bulharska, Turecka, Makedonie, Řecka a Rumunska. Největšího vrcholu dosáhli ve 4. století před naším letopočtem, pak byli podrobeni Makedonci a později obsazeni Římany. Pohlceni však byli až Slovany zhruba v 8. století našeho letopočtu. Měli vlastní písmo a vlastní kulturu na vysoké úrovni. * Thrákové byli považováni za sveřepé a krvežíznivé bojovníky, vyznávali bohy války a vína. * Víno bylo u Thráků posvátné, podle nich jeho pití vyvolává stavy, které potvrzují božský původ mužů. Pilo se při obřadech a neředěné. * Nejnovějším letošním objevem archeologů je otevření hrobu thráckého krále ve vesničce Zlatinica. Hrob je starý asi 2400 let, tedy ještě před obsazením země Alexandrem Makedonským, a byl v něm objeven zlatý poklad. V hrobě byli pochováni pes a dva koně. * Historicky nejznámější je zřejmě Spartakus, původně syn kováře, pak římský voják, zběh a nakonec gladiátor a vůdce povstání proti Římu v letech 73–71 před naším letopočtem. Leden 2006