THAIPUSAM

Festival Thaipusam (také zvaný Tai Pucam či Taipusam) k uctění tamilského boha Murugana slaví Indové v jihoindickém státě Tamil Nádu, v Singapuru a v Malajsii, tedy v místech s početným tamilským etnikem. Festival probíhá každoročně při úplňku v tamilském měsíci thai, který spadá na přelom ledna a února. Indové, věřící v kastovní systém, muži i ženy, bohatí i chudí, žádají v tyto dny o požehnání a jsou si navzájem rovni.
Podle legendy požádal v Himálaji bůh Šiva svatého muže a učitele náboženství Agastyu, aby přenesl kopce Sivagiri a Saktigiri do jižní Indie, kde by se na nich mohly konat bohoslužby. Agastya tento úkol svěřil démonu Itampanovi. Ten si oba kopce přivázal k tyči a nesl je na ramenou podobně jako kavadi, které v Indii slouží pro přenášení věder vody. Itampan podle pověsti došel až do místa, které se dnes ve státě Tamil Nádu jmenuje Palani. Byl po dlouhé cestě unaven a položil si kopce na zem. Když chtěl jít dále, nepodařilo se mu už kopce zvednout. Nahoře na jednom z kopců stál chlapec Murugan, „zářící jako tisíc sluncí“, evidentně spokojený. Když byl pak Itampan v boji s nepřáteli zabit, Murugan mu za jeho zásluhy vrátil život. Tamilové věří, že každému, kdo uctí Murugana přenesením kavadi, bude bohem požehnáno.
Kavadi jsou dnes kovová monstra vypadající jako ozdobené klece ze stovek drátků zakončených ostrými špičkami v kůži účastníka. Věřící v Singapuru je přenesou do chrámu Sri Thandayuthapani Temple na Tank Road. Po cestě dlouhé 4 kilometry jsou nosiči, z nichž někteří dokonce tančí, doprovázeni svými slavnostně oděnými rodinami, pro které vlastně podstupují svou pouť. Dnes má spousta věřících propíchaný „jen“ obličej a na hlavách nesou nádoby s mlékem. Masové propichování nosu, jazyka a úst v chrámu Sri Srinivasa Perumal Temple na ulici Serangoon, což je hlavní ulice ve čtvrti Malá Indie, patří také k divácky nejatraktivnější části singapurského festivalu.
Před vlastním obřadem podstupují věřící někdy až 40denní půst, kdy smějí jíst pouze jednou denně vegetariánskou stravu a zdržují se kouření, alkoholu a dalších světských radostí. Bezprostředně před aktem se podrobují očistě vodou a kouřem, kdy se jejich mysl určitým způsobem oddělí od těla a účastníci přestanou cítit bolest. Za ohlušujícího zvuku bubínků, trubek a modliteb je jim pak bez jediné kapky prolité krve několikrát propíchnut obličej.