Napsal KAREL KÝR
Tento rok vyhlásila OSN Rokem rodiny. Obyčejně pod slovem rodina myslíme rodinu, kterou mnozí považovali za základní buňku státu. Ale nějak zapomínáme na rodinu v širším pojetí, na rodinu celosvětovou. Tam je situace ostudná, zvláště situace dětí. Na Světovém summitu o dětech mnozí významní světoví činitelé mluvili o dětech a jejich budoucnosti optimisticky. Ovšem slova se mluví. Pět měsíců po summitu se mnoho zemí podílelo na jedné z nejnákladnějších válek (stála 61 miliard dolarů). Byla to válka, která byla pro životní prostředí nejzhoubnější. Mnoho lidí opustilo domovy, světové agentury uváděly, že zahynuly tisíce lidí. V jednom období to byly stovky lidí každý den. Následkem vyhladovění, klimatických podmínek, nemocí a podvýživy. V osmi případech z deseti to byly ženy a děti. Na celém Světovém summitu o dětech mi nejvíce vadil fakt, že delegáti se mnoho nezabývali tím, proč vznikla současná neutěšená situace, v které jsou děti nuceny žít. Prohlásili jen, že tuto situaci už není možné snášet. Zato vydali „Plán opatření”. Který mimo jiné ukazuje, jak lze do roku 2000 dosáhnout následujících cílů: Úmrtnost dětí ve věku do pěti let snížit na třetinu ve srovnání s rokem 1990. Těžkou a střední podvýživu dětí ve věku do pěti let snížit na polovinu ve srovnání s rokem1990. Zajistit všem přístup k nezávadné pitné vodě a k sociálnímu zařízení s odvozem odpadu. Zajistit ochranu dětí v mimořádně obtížných podmínkách, zvláště ozbrojených konfliktech. Dodatečně náklady program ů, jejichž cílem je zabránit v devadesátých ledech úmrtí 50 miliónů dětí, se odhadují na 2,5 miliardy dolarů.
UNICEF (Dětský fond OSN) uvítal poslední den summitu jako „ snad nejvýznamnější den pro děti na celém světě.” Michail Gorbačov hodnotil celkovou atmosféru slovy: „Lidstvo nemůže tolerovat, že každý rok umírají milióny dětí.” Po summitu, kterého se zúčastnily přední politické osobnosti ze 159 zemí. James Grand, výkonný ředitel UNICEF, nadšeně prohlásil: „Nejvyšší představitelé zemí a vlád udělali vlastně první krok k zajištění blahobytu všech lidí – blahobytu ,dospělých dětí´, stejně jako dětí samotných – to je hlavní cíl rozvoje směrem k novému světovému řádu.” Každý víme, že dějiny diplomatických jednání jsou dějinami nesplněných slibů. Ale v následujícím roce skutečně většina zemí vypracovala celostátní prány pro uskutečnění záměrů summitu. Proto ředitel Grand mohl říci: „Vyhlídka, že v roce 2000 budou všechny děti zdravé, je velmi realistická.” A jaká je situace dnes? Statistika uvádí, že každý den umírá 40 tisíc dětí do věku pěti let. Za rok to je 14 600 000 dětí. Úděsné číslo, když si člověk uvědomí, že je to přibližně populace našeho státu. Této situaci se říká „němý případ nouze” nebo „tichá katastrofa,” protože de facto uniká pozornosti světa. Zmínili jsme se o tom, že dodatečné náklady programů, jejichž cíle je zabránit v devadesátých letech úmrtí dětí, se odhaduje na 2,5 miliardy dolarů. Je to mnoho peněz. Ve světovém měřítku to tak moc není. Ale nechme zase promluvit čísla statistiky. Americké společnosti vydávaly donedávna za rok 2,5 miliardy na reklamu cigaret.
Za jediný den se vydá ve světě 2,5 miliardy na zbrojení. OSN v současné době střízlivě odhaduje výdaje na zbrojení na jeden bilion dolarů ročně. Tato částka převyšuje roční důchod chudé poloviny lidstva. Převedení pouhých pěti procent této částky by stačilo k tomu, aby se rychleji dosáhlo cílů summitu. Cena jednoho vojenského tryskového letadla F/A-18 by pokryla výdaje na očkovací vakcíny pro 400 miliónů dětí. Mladý voják v jedné africké zemi, kterému je deset let, pomáhá při práci na zátarasu. Na rameni mu visí samopal, volný čas tráví kouřením marihuany. Dvanáctiletý chlapec v Indii namáhavě pracuje 11 hodin denně, rozbíjí totiž kameny v lomu. Vydělává 85 amerických centů denně. Desetiletá dívka v Bangkoku se prodává v nevěstinci. Není tomu proto, že by chtěla. Její otec ji prodal za 400 dolarů.
DĚTI A VÁLKA .Dříve bylo ve válce nejvíce obětí mezi vojáky. S tím už je konec. Od druhé světové války bylo v různých konfliktech z dvaceti milionů zraněných osmdesát procent civilistů. Statistiky také zaznamenaly, že v jednom období 80. Let umíralo v Africe díky takovým konfliktům každou hodinu 25 dětí. A dále: mnoho dětí bylo zabito, zraněno, opuštěno, nespočet dětí osiřelo, nebo se dokonce staly rukojmími. „Miliony dětí vyrůstají v uprchlických táborech, kde je potla čena jejich identita národní pří- slušnost, kde nemají dostatek vhodné potravy, zdravotnické péče a vzdělání.” Nehledě na to, že mnohé děti (zvláště ve třetím světě) nemají mož- nost získat přiměřené vzdělání, aby se mohly zařadit do společnosti. Děti nejsou jen obětmi války. Otřesné je, že mnohé jsou také voj áky. Podle statistik bylo v posledních letech odvedeno do armády 200 tisíc mladistvých pod 15 let, kteří byli vyzbrojeni a cvičili se v zabíjení. Mnoho z těchto „vojáků” přišlo o život, nebo byli těžce zraněni jen proto, že uposlechli rozkaz, aby otevřeli průchod minovým polem.
VYKOŘISŤOVÁNÍ DĚTÍ A DĚTSKÁ PROSTITUCE V rozvojových zemích nutí chudoba rodiče k tomu, že prodávají děti za směšnou cenu. Aby zabránili hladovění nebo splatili dluh. Některé z těchto dětí jsou nuceny k otrocké práci v ubohých malých dílnách nebo k prostituci. Jiné děti prodají zprostředkovatelé nebo západní agentury za 10 tisíc k adopci. Další skvrnou je dětská prostituce, která stoupá. Jen v Brazílii podle odhadu prostituuje asi 500 tisíc mladistvých. Bují také dětská pornografie, která je podporována snadno dostupným videozařízením. „Jedním z nejhorších vedlejších účinků AIDS je vzrůst dětské prostituce. ” To je závěr zprávy OSN (z r. 1992) o lidských právech , jak sdělila agentura Associadedes Press ze Ženevy. Autor této zprávy Vivit Muntarbhon, profesor práv z Thajska říká: „Počet dětí, které jsou v devíti nebo v deseti letech donuceny k prostituci, denně roste. Zdá se, že stále více zákazníků vyhledává dětské prostitutky, nejraději panny, protože se domnívají, že se tímto způsobem ochrání před nemocí AIDS. Ironií však je, že v několika asijských zemích mnoho dětských prostitutek v sobě virus AIDS nosí. Rodiče k tomuto ponižujícímu „řemeslu ” nutí jak chlapce, tak dívky, častěji ovšem dívky.
DĚTI A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. Každý dobře víme, že stále horší životní prostředí nejvíce působí na děti, které jsou nejvíce vnímavé. Děti do tří let v poměru k dospělým vdechují při spánku dvakrát tolik vzduchu a tím také dvakrát tolik znečištění. Protože tyto děti ještě nemají zcela vyvinuté ledviny, játra a enzymatické systémy, nejsou schopny odstranit znečišťující látky tak dobře jako dospělí. Ve správě UNICEF se píše: „Dětem škodí mnohem více než dospělým přísady olova v benzínu a plyny, jako jsou oxid uhelnatý, oxidy dusíku a oxid siřičitý. Jejich citlivost k těmto látkám se přímo pod ílí na smrti více než 4,2 miliónů dětí ve věku do pěti let, které umírají v rozvojových zemích na respirační onemocnění. Mnohé z těch, které přežijí, trpí po zbytek života respiračními chorobami.” „Ve srovnání s dospělými jsou děti citlivější na nesprávný způsob výživy. Na dětech podléhá fakt, že v mnoha zemích mizejí lesy, že se rozrůstají pouště. Vyčerpaná zemědělská půda eroduje, což vede k tomu, že je nižší úroda a tím pádem stále méně a méně potravy. Jen v samotné Africe je kolem 39 miliónů dětí, jejichž vývoj je ochromen v důsledku nedostatečné výživy. K těmto problémům je třeba přičíst nedostatek kvalitní vody. V rozvojových zemích má jen polovina dětí možnost pít čistou vodu a ještě méně jich má přístup k sociálnímu zařízení s odvozem odpadu.
PODVÝŽIVA DĚTÍ. Většina z nás z filmu a televize zná snímky strádajících dětí s těly kostlivců a nafouklými bříšky. S očima dospělých, které jsou upřeny do prázdna. To je jen špička ledovce, kterou podvýživa představuje. V rozvojových zemích jde spát o hladu kolem 177 miliónů dětí. Tedy jedno dítě ze tří. A počet těchto dětí stoupá. Podvýživa brání dětem v plném rozvoji duševních a tělesných schopností. Podvyživené děti mají chatrné zdraví, mdlé oči bez lesku, a jsou apatické. Ve srovn ání s dobře živenými dětmi se hůře učí a méně si hrají. Jsou také náchylnější k infekcí, což je v rozvojových zemích hlavní příčina asi třetiny ze 14 miliónů úmrtí dětí ročně. „Moderní věda vyvinula léky proti nemocem a umožňuje, aby se vyprodukoval dostatek potravy pro každého na Zemi. K odstranění podv ýživy však neexistuje rychlý prostředek. Nelze i odstranit dodávkami potravy ani vitaminovými tabletami. Její kořeny tkví v bídě, všeobecně rozšířené lhostejnosti, znečištěné vodě, hygienicky nepřijatelných podmínkách a v nedostatku zemědělské půdy v chudých oblastech.”
CHOROBY A DĚTI. Podle zprávy UNICEF´s State of the World´s Children 1990 denně umírá kolem osmi tisíc dětí, protože nebyly očkovány proti takovým chorob ám jako jsou spalničky a černý kašel. Dalších sedm tisíc dětí umírá každý den proto, že rodiče se neumí vypořádat s dehydratací, která vzniká při průjmech. A dalších sedm tisíc dětí umírá každý den díky tomu, že při respiračních infekcích nedostaly antibiotika v ceně jednoho dolaru. Mnoho let existují léky a léčebné postupy, kterými můžeme předcházet mnoha nemocem, které byly kdysi metlou lidstva. Dnes dokážeme tyto nemoci léčit. Paradoxem je, že k milionům lidí, kteří tyto léky potřebují, se nedostaly. V důsledku toho v posledních dvaceti letech zemřelo jen na průjmová a respirační onemocnění kolem sta milionů dětí. Ve výše uvedené zprávě se píše: „Je to, jako bychom konečně našli způsob jak léčit rakovinu, ale potom ho následujících dvacet let nepoužívali.” I když je situace neradostná, něco se už podniklo.
UNICEF a WHO (Světová zdravotnická organizace) zorganizovali mohutnou očkovací kampaň. Ve zprávě z roku 1991 se píše, že osmdesát procent dětí světa bylo očkováno proti šesti chorobám – spalničkám, tetanu, záškrtu, dětské obrně, tuberkulóze a černému kašli – proti kterým jsou vakcíny dostupné. Se souběžnou snahou zvládnout průjmová onemocnění se tak každoročně zachránilo několik mladých životů. Problémem je také AIDS. Odborníci se dokonce obávají, že tato nová nemoc zvrátí pokrok, který se uskutečnil pro záchranu afrických dětí v posledním desetiletí. Odborníci se domnívají, že v průběhu devadesátých let by mohlo zemřít na AIDS v samotné Africe kolem 2,7 milionů dětí, protože jejich rodiče zemřou na AIDS. A co říci na závěr? Národy jsou schopny dosáhnout cílů, které vytyčil summit. Lidé na to mají peníze, poznání i techniku. Otázkou je, zda to národy, diky rozbrojům mezi sebou, udělají.
