TEXT A FOTO: ANDREJ HORVÁTH
Když na San´á padne tma, rozzáří se tisíce žárovek zavěšených nad jejími ulicemi. Hlavní město Jemenu se večer co večer proměňuje v moře plné drobných hvězd. Před městskou bránou Bab al-Yemen to vře.
Tři osli klusají vedle sebe a razí si cestu davem. Kolemjedoucí cyklista chtěl seskočit, ale zamotal se do dlouhé košile, a tak vráží do starého sedláka, kterému se z přecpané lýkové tašky sypou cibule, ředkvičky, banány a beraní stehno. Neobejde se to bez dlouhé diskuse, tedy spíše křiku a nadávek. Ještě v 60. letech minulého století se večer před setměním brána zamykala a na hradbách stála stráž. Kdo se po večerní modlitbě, kolem půl osmé, zdržoval za hradbami, musel strávit noc před branami města. Skřípající vrata otevřeli rozespalí askaríjové teprve se svítáním.
MĚSTO JAKO MARCIPÁN
San´á má osm městských bran. Stáří hlavní a největší brány Bab al-Yemen se odhaduje na osm set let. Za ní se rozprostírá malé náměstí, které se rozvětvuje do ulic bazaru Souk al-Milh, tedy Solného trhu. V minulosti se v Jemenu sůl nejen prodávala, ale běžně se jí také platilo. Ještě pozoruhodnější je, že až do roku 1960 byly v zemi v oběhu takzvané tereziánské tolary (stříbrné rijály), ražené v pražské nebo kremnické mincovně, ale pouze s vyraženým rokem 1780. Stříbrné mince s podobiznou Marie Terezie, jejíž šaty odkrývají bujné poprsí, byly v přísně muslimské zemi velmi oblíbené. Jedinečná architektura San´á, kterou charakterizují hliněné domy s bílými ornamenty z vápna, vyvolává dojem, že město projektoval tým cukrářů. Díky své architektonické jedinečnosti se San´á v roce 1986 zařadila na seznam světového dědictví UNESCO. Ve staré medíně se nachází přes sedm tisíc věžových budov postavených v tradičním stylu. Mnohým je přes čtyři sta let a mají až osm poschodí. Město se totiž s ohledem na hradby jako nutnou obranu před nájezdy nepřátel nemohlo rozrůstat do šířky, a tak rostlo do výšky. Úměrně s výškou budov rostla i velikost oken. Novější domy mají vsazené i spodní okna, ale pouze od té doby, co se do Jemenu začalo dovážet sklo. Původně se používaly jen tabule z alabastru, který se po staletí těžil v nedalekých lomech. Pro Evropana je poměrně nezvyklé to, že v místnostech začínají okna hned u podlahy, ale sahají pouze do výšky očí. Jemenci totiž sedávají na koberci, tak jim okna nízko u země plně vyhovují. V bytech také nenajdete takřka žádný nábytek, všechno domácí náčiní je uložené ve výklencích anebo v římse nad okny. Trámy stropu tvoří neopracované, křivé a zčásti vidlicovité kmeny stromů. V zemi nejsou žádné husté lesy s vysokými stromy a dovážené dřevo je drahé. „S tím souvisí i naše úzké pokoje a celý půdorys domů,“ upozorňují místní lidé. Podlahy místností pokrývají nejčastěji pestrobarevná linolea, na nichž se rozprostírají matrace. Celému prostoru pak z malého podstavce kraluje velké čínské rádio či televizor. Nejvyšší podlaží, mafraj, se považují za nejvznešenější a mají krásnou vnitřní výzdobu s koberci a vodními dýmkami. Právě sem vodí hostitel v podvečer své přátele kouřit kat, místní lehkou drogu.
OBDOBÍ DEŠŤŮ
Město San´á křižuje vodní kanál, který však zároveň slouží jako běžná vozovka pro pozemní dopravu. Po většinu roku je totiž vysušený na troud. Pouze v čase monzunů, které přinášejí déšť z jižní Asie, se stává, že kanalizace nedokáže přijmout takové množství vody a cestu zatopí. Vodního bohatství ihned využijí místní ženy, které zaplní břehy a vrhnou se na velké prádlo. Deště však s sebou přinášejí i nepříjemnosti. Voda se stává líhní komárů a přichází riziko malárie, hlavně v údolích. San´á se ale rozprostírá na náhorní plošině ve výšce 2200 metrů nad mořem, proto se jí malárie vyhýbá. Nadmořská výška navíc také způsobuje, že i v průběhu léta jsou teploty příjemné a v noci bývá dokonce chladno.
NOEMOVO MĚSTO
Ačkoliv současný Jemen vznikl až v roce 1990 spojením islámského Severního Jemenu s Jižním Jemenem, jedinou komunistickou zemí arabského světa, má už San´á za sebou velmi bohatou historii. Město podle legendy založil Noemův syn Sem (Šem) jako vůbec první po biblické potopě světa. Pokud odhlédneme od romantických příběhů, tak se San´á skutečně nachází v jedné z nejstarších osídlených oblastí světa. Město bylo součástí několika mocných říší, z nichž nejvýznamnější bylo sábské a himjaritské království. Zdrojem bohatství místních států byl obchod s Indií, východním Středomořím a Afrikou. Právě přes území Jemenu vedla i legendární kadidlová cesta. Město nabylo významu po úpadku před islámské jihoarabské kultury. Když se v polovině šestého století př. n. l. protrhla slavná hráz v Maribu, stala se San´á poprvé rezidencí. Z dob Proroka Mohameda pochází Jami´al-Kabir – Velká mešita, srdce celého města. Současnou podobu získala v roce 1261, přesto je poznat, že patří k raně islámským stavbám.
PŘEŽÍVAJÍCÍ TRADICE
Velkou mešitu obklopuje hustá změť úzkých a neupravených uliček, které se kroutí mezi vysokými budovami. Často vedou na malé nepravidelné náměstí, nečekaně se lámou skoro v pravém úhlu anebo ústí do soukromých dvorů. Ve stínu budov se procházejí muži. Drží se za ruce, živě diskutují a občas se zastaví, aby pozdravili kolemjdoucí, anebo jen mlčky vychutnali podvečerní náladu. Podobně jako většina místních obyvatel jsou oblečeni v tradiční sukni ze zavinuté látky, přepásané širokým zdobeným opaskem, přes plece mají přehozené staré sako a na hlavě turban. Pohled však nejvíce upoutá obrovská dýka džambíja, která hrozivě vyčnívá z pod jejich opasku. Občas se kolem nich mihne zahalená ženská postava. Jemenky musejí dodržovat přísně tradiční oděv i dnes. Nezahalenou ženu na ulici prakticky nepotkáte. Vlasy, čelo, ústa a nos jsou pod závojem, pouze pro oči zůstává úzká štěrbinka. Někdy, když jsou si celkem jisté, že je na schodišti nebo u studny nepotká žádný muž, si stáhnou z brady závoj, aby mohly volněji dýchat. Sotva však uslyší z dálky kroky, tak si rychlým pohybem závoj znovu nasadí. Jakmile by je totiž někdo kromě manžela spatřil jen na zlomek sekundy odhalené, byla by to ajb – velká a neodpustitelná hanba!
