Napsal LIBOR MICHALECPodívejte se, jak tiše začínají třetí světovou válku, hřímá Vladimir Žirinovskij nad hlavami zhypno tizovaného davu. „Poučili se od Napoleona, že nejde otevřenou válkou dobýt Rusko. Poučili se od Hitlera, který se také spletl v pochodu na Rusko. A proto zahájili tichou válku. Rozervat zevnitř Československo, Jugoslávii i SSSR a zastavit náš průmysl. Teď se všude prodává západní produkce. Jsou zavřeny jugoslávské hotely a turisté jezdí do Itálie. Jsou zavřeny vojenské továrny Ruska a svět nakupuje zbraně v Izraeli a druhých zemích . . . V patnáctistupňovém mrazu se jeho tvář leskne horkostí. „Já říkám: My Rusové jsme velmi dlouho byli dobří. Pojďte, my přestaneme být dobří k těm, co jsou od nás velmi daleko za hranicí. Pojďte, pom ůžeme druh druhu, abychom žili lépe. Podívejte – bratrská Jugoslávie. Blokáda, válka a všichni žijí lépe než my. Irák – blokáda, válka a všichni žijí lépe než my. Jak dlouho dovolíme, aby se nám posmívali? Už v tomto roce můžeme konečně přijít k vládě, proto že nové volby do nejvyšších orgánů jsou nezbytné. Tak jako parlament vládl ne pět let, ale tři roky, i vláda nebude na pět let, ale jenom na tři roky. A to je přesně 12. 6. 1994. Proto — podržte nás!”KDO TANČÍ S VLKY. Bábuška je exhibicionistka. Má štěstí, že v Rusku se dělá politika na ulici. Když každou první sobotu v měsíci pořádá u stanice metra SOKOLNIKY své mítinky VLADIMIR ŽIRINOVSKIJ, bábuška přímo jásá. První únorovou sobotu přišla raději dříve. Už hodinu před začátkem představení tu v patnáctistupňovém mrazu podupává desítka věrných. Bábuška si vylezla na vyvýšený chodník okolo obchodního domu, kde vznikla improvizovaná řečnická tribuna. Transparenty zavěšené na zábradlí pod bábuškou hlásají slávu Žirinovskému, věčné přátelství se Srby a jednotu pravoslavné církve. Na kupce sněhu probíhá prodejní výstavka stranické literatury. bábuška se těší. Bude legrace. Ačkoli mítink začíná ve dvě hodiny, už od jedné z tlampače na střeše žlutého stranického autobusu bábuška poslouchá písničku o tom, jak Vladimir Žirinovskij nepije, nekouří a všem ukáže. Nějaký vagabund podle písničky křepčí kombinaci ruského kozáčka a pankáčského poga. Fleše fotografů o něj ,pleskají”, dokud ho straníci nevyvedou. Nevyl špatný, pomyslí si bábuška, ale já mám na víc. Těsně před druhou hodinou bábuška vidí, jak se náměstíčko plní asi třemi stovkami lidí. Nejméně každý desátý je novinář! Kamery se pletou davem , fotografové lezou na skládací schůdky, zápasí o to, aby na bábušku dobře viděli. Teď přichází její chvíle! Křepčí stejně jako mužík před chvílí, ale na vyvýšeném pódiu. Hopsasa hejsasa, balancuje na samé hranici provokace. Televizn štáby z celého světa na bábušku míří své kamery! Cítí to zvláštní vzrušení, které při tom vždycky přichází. a pak . . . slyší velký a frenetický potlesk, na který se divadelní primadony nikdy nevzmůžou. Co na tom, že patří jinému herci?DOBRÉ SLOVO. Ve dvě hodiny, provázen bouřlivým aplausem věrných, zastíní bábušku VLADIMIR VOLFOVIČ. V černém kabátě, přepásán černým plyšovým páskem, z rozhalenky vyčuhuje černá šála. Čiší z něj černá energie a voňavka. „Teď uslyšíme dobré slovo,” ozývá se z davu. A skutečně: „Před několika dny jsem se vrátil ze Srbska a ještě jednou se utvrdil v tom, jakou protekcionářskou linii prosazuje Západ proti pravoslavným obyvatelům balkánského poloostrova! Tisíc let tam žili jenom Slované a pravoslavní. A jméno toho národa bylo – Srbové! V patnáctistupňovém mrazu jediný dobrovolně bez rukavic burácí hromovým hlasem: „Srbská armáda nemůže sama vzdorovat celému Západu, Americe a islámským zemím, které se na ně vrhly . . . Část Srbů násilně pokatoličtili a udělali z nich Slovince a Chorvaty. Část Srbů násilně islamizovali, ale to je všechno jeden národ. A my budeme zabíjet bratr bratra? Z Poláků udělali katolíky, z Čechů taky. Nejblíže jsou nám Srbové . . .” „I Srbové nás považují za bratrský národ. Již tři roky rozbíjí Západ Jugoslávii a porušuje všechny principy mezinárodního práva. Tento stát byl stvořen roku 1918 a všechny evropské země podepsaly smlouvu o vzniku Jugoslávie. V té smlouvě není ani jeden bod o tom, že je možno dělit a ničit Jugoslávii. V roce 1975 to v Helsinkách opět potvrdily. A ani to jim nestačí. Dnes v celé Jugoslávii nepracují továrny, začíná hlad, děti umírají v nemocnicích. Proti komu byly sankce? OSN je dnes zbraň impéria zla! Prostřednictvím USA blokují srbský národ! V Iráku umírají každý den děti na následky blokády!”KŠEFTMAN. Mítink se rozběhl a využívám příležitosti porozhlédnou se kolem. Davem se tu proplétají prodavači stranické literatury. Využívají šance a spíše vnucují, než nabízejí spisky ruských liberálních demokratů. Poznávám mezi nimi náš první kontakt. Typ, jaký se v Rusku jen tak nevidí – obchodník s přirozeným instinktem. U stánku si všiml, že jsme cizinci, a pohotov ě nám vnutil rok staré předvolební noviny celkem za 900 rublů. Když jsem řekl, že chceme se Žirinovským dělat interview, ukázal nejdřív stranický průkaz, potom nadiktoval jeho telefonní číslo a nakonec prozradil, že Vladimir Volfovič přijímá od pondělka do středy. za tři minuty prý bere sto dolarů, ale nad bývalými členy RVHP, bratry Slovany, se občas slituje. Své jméno nám ten člověk neřekl, přece jen to byl Rus. Ani na mítinku si nás nevšímá. Musí tu mít výborné kšefty. Obchodn í instinkt byl možná hlavní důvod, proč Vladimira Ž. volil.OBKLÍČENÉ RUSKO. ,Rusko bude mít jednu společnou hranici Německem. připojím k Rusku východní části Polska a celou Aljašku. Rusko disponuje zbraní, která je mocnější než všechny dosud známé atomové zbraně.” Podle těchto, z kontextu vytržených citátů si o něm dělá zjednodušený obrázek Evropa. Na mítinku ale není tak důležité, co říká. Jde o to, jakým tónem a jak dlouho to říká. Například jeho geopolitick á vize: „V Srbsku je hodně továren oděvních, u nás těžký průmysl, můžeme bratrsky měnit své výrobky. Ale aby to nebylo možné, jde Západ po Jugoslávii, po ČSSR, po Slovanech. znali vojenskou moc Ruska a Jugoslávie a báli se jít do otevřené války a obsadit území. Podle plánů NATO a Západu mají být úplně zničeny jižní slovanské státy. Část zemí připadne ke katolíkům a odevzdá se Západu, Itálii, druhá část bude islamizovaná. Celé Rusko bude obklíčeno islámskými vojsky – Balkán, Turecko, Ázerbajd žán, Turkmenistán, Kazachstán, Kirgizie a Mongolsko. Z jihu islám, z východu miliarda 200 milionů Číňanů, ze západu Němci a pobaltské státy. A 1500 let ruských dějin skončí. To je plán Západu – bez války, bez výstřelu zničit Slovany.TO JE TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA, ODEHRÁVÁ SE PŘED NAŠIMA OČIMA. INTELEKTUÁLOVO STANOVISKO. Je fantastické pozorovat, jak dav pomalu, ale jistě podléhá psychóze, vypíná logické myšlení a soustředí se na každé slovo svého vůdce. Zahraniční novinář, kterému z obleku svítí uzel exklusivní kravaty, bloudí očima po zhypnotizovaném davu a okázale se usmívá. ale na dně toho úsměvu je cítit strach, protože z titulu své funkce si nemůže neuvědomovat, že podobně se usmívali intelektuálové v Německu na mítincích jistého Adolfa . . . „Analogie mezi situací v Německu koncem 20. a začátkem 30. let se současným Ruskem je nabíledni,” opakují stále ruští komentátoři. „Podobná historick á tradice, potřeba autoritativního vůdce a chybějící demokratická tradice. Rozpad Sovětského svazu poškodil a pošlapal národní hrdost. Právní řád nemá pojistky před příchodem člověka s diktátorskými sklony. Do velké politiky se vedral dobrý řečník nezatížený intelektuálskými komplexy, pohrdající světovým veřejným míněním, sbírající sympatie v armádních kruzích.” Velký evropský intelektuál Adam Michnik píše, že můžeme Žirinovskému poděkovat za to, že nám umožnil pohlédnout na náš svět bez iluzí. A prostí ruští lidé na ulici říkají ještě jednu větu, která má sílu nálože dynamitu: SITUACE JE PODOBNÁ JAKO V ROCE 1917, PŘED PŘÍCHODEM LENINA . . .NEPOTŘEBUJEME JEJICH PORNOGRAFII! Vůdce pokynul rukou a z hradby těl za ním se vynořil mladík v zelené vojenské uniformě. Žirinovskij si ho přitáhl autoritativním gestem k sobě, před zraky tří stovek diváků: „Už vzniká nová srbská armáda. Našimi ruskými zbraněmi odrážejí útoky celého světa . . . Jestli pustíme nepřítele na Balkán, následuj ící útok půjde na rusko. Jugoslávie je model plánu zničení Ruska. A tito,” zase na něj ukázal, „srbští chlapci jdou a ničí NATOvské tanky jako naši chlapci ve Velké vlastenecké válce. Protože heroický duch slovanských národů nelze zničit žádnou propagandou. Nepotřebujeme jejich žvýkačky, drogy, hamburgery, jejich pornografii . . . Kromě krve a násilí nemají žádnou kulturu. Veškerá jejich civilizace byla postavena na kolonizaci. A teď říkají – Vy, Rusové, podělte se o své bohatství s ostatními národy. Copak asi Británie, Francie dělaly s hladovějícími Afričany? My, Rusi, tisíce let žijeme na této zemi a tisíce let bráníme Evropu. Nebýt Rusů, nezůstal by tu kámen na kameni . . .”PŘÍTEL SRB. Na mítinku promluvil i bosenský Srb z nějaké pravoslavné organizace, kterého si Žirinovskij přivezl ze své návštěvy. Ten člověk měl poctivé oči, tvář rozrytou vráskami, místo pravého předloktí protézu a na pozdrav podával všechny tři prsty na levačce. Chodil ztěžka, na klopě černého saka měl viditelnou visačku LDPR a každému se zpříma díval do očí. Na mítinku držel před sebou ze dřeva vyřezávanou folklórní ozdobu jako symbol pravoslavné církve a družby s Ruskem. Spřátelil se s naším fotografem Josefem, který se díky němu dostal se svým Nikonem na tribunu metr od Žirinovského. Říkal, že je s Žirinovsk ým dobrý přítel a po skončení mítinku nám zařídí rozhovor. Ale po skončení mítinku Žirinovskij odjel a Srb řekl, ať za ním přijdeme v neděli ráno do foyer hotelu Ukrajina. Tam od 9.00 bude tajná schůze ústředního výboru LDPR. Skutečně jsme zde Srba potkali. Zpříma se na nás podíval a vážně řekl, že Žirinovskij je doma a on mu zkusí zavolat. Přijde za hodinu. Za dvě hodiny se vrátil, tvářil se vážně a řekl, že je obsazeno, ale ještě zavolá. domluvili jsme se, že pro jistotu přijdeme ještě v pět odpoledne. Navštívili jsme ho přímo na pokoji ve čtyřiadvacátém patře hotelu Ukrajina. umělou ruku měl odepnutou a telefonoval. „Vladimir?” zeptal se a tvář nám ztuhla očekáváním. „Zítra v osm ráno bude před státní dumou,” řekl, když zavěsil. „Řekl jste mu o tom rozhovoru?” „Ne,” odpověděl a tvářil se upřímně a vážně. „Až na místě.” Čekali jsme před státní dumou od půl osmé do půl jedenácté marně. Srb hrdě vystavoval svou průkazku Žirinovského a pak odešel do hotelu. Zůstal mu hluboce oddán.KDO CHCE ŽIRINOVSKÉHO? Ruské centrum pro výzkum veřejného mínění se zeptalo 3 977 obyvatel Ruska, jestli podle nich může vyvést zemi z krize Vladimir Žirinovskij: – ano odpovědělo 11 % – ne odpovědělo 43 % – nemá vliv se domnívá 11 % – nechtějí odpovědět 35 % Podle ruských statistiků odpověděli ano spíše pracující, 2x více mužů než žen, osoby mladší 30 let se vzděláním nižším než středním, s nejnižšími příjmy na člena rodiny, žijící v zemědělských oblastech a na jihu Ruska. Ne odpověděli vedoucí pracovníci, specialisté, ženy a také osoby mladší 30 let (ti dali nejvíce přímých odpovědí a nejméně neutrálních). Záporně odpověděli dále lidé s vyšším vzděláním, vysokým a středním důchodem, žijící ve větších městech a na Uralu. Podle jiného průzkumu se ale 41 % obyvatel domnívá, že v Rusku může zvítězit fašismus.ŽHNOUCÍ MEZI VLAŽNÝMI . Všichni zimomřivě podupáváme, ale tvář Vladimira Volfoviče se stále víc leskne horkostí: „Dříve se svět obdivoval našim výsledkům v kosmu, našim vědcům, měli jsme nejsiln ější armádu na světě, ohromné zásoby ropy a plynu, velké množ- ství studovaných lidí, protože naše školy byly kvalitní a děti měly kde odpočívat. To vše oni zničili a dnes Evropa zná jen naši mafii, naše bandity a naše prostitutky … . . . mají strach z našich bandit ů, kteří dostali dobrou školu za 9 let gorbačovské ,rasstrojky”. To nebyla perestrojka, ale ,rasstrojka “. Rozbití našeho hospodářství. Oni nás podvedli, když patnáctého dubna 1985 slibovali urychlení, progresivitu, zlepšení. Uteklo devět let. Co jste dostali? Teď jste prohlédli a ohromné vám díky, že jste hlasovali pro naši stranu. Kdyby se stejné volby uskutečnily jinde, už byste měli jiného předsedu vlády, protože v každé zemi na světe vládu vede vůdce strany, která dostala většinu hlasů ve volbách . . .” Gruzínec vedle mě si z nedalekého trhu dokopal kus papírového kartónu a stoupl si na něj, aby ho od nohou nezábl namražený sníh. Z Volfovičovy tváře odl étávají kapičky potu: . . . „V každém okamžiku mohou letadla NATO začít bombardovat světová města. Představte si, že se teď nad Moskvou objeví cizí letadla a vrhnou na naše hlavy bomby! Co to je? Bez vyhlášení války? To je fašismus! To je genocida! To je mezinárodní terorismus a banditismus! ” Burácí mocným hlasem, který překřičí všechny pochybnosti, veškeré odkazy na logické myšlení. „A to jsou samí velcí demokraté. Z Paříže. Francois Mitterrand, veliký francouzský demokrat . . . Jemu vadí Slované? Čím se liší od Hitlera, kdo chce také zachvátit Rusko? Každých 30-40 let vrhají na naše hlavy bomby! „Proto vám chci říci,” povídá naprosto změněným hlasem, „že LDPR dnes a vždy bude čekat v parla mentě vaše hlasy . . .”OČIMA MLADÉ ŽENY. Davem se prodírá mladá žena s nákupními taškami. „zavřít by vás všechny měli,” říká nám. „Hej, job tvojú mať,” chrlí na ní nenávist můj soused, starý muž s tváří plnou těžkých vrásek. Způsobí řetězovou reakci nenávistných gest a pohledů. Ti, co jsou od ní nejblíž, napřahují ruce i nohy a krátce nato je žena pryč. Nenávist je to jediné, co se taky nakupuje. KOPIE „Nyní dostanou slovo zástupci deputátů a potom mítink zakončím,” hromuje uřícený Žirinovskij. Jeho pomocníci jsou však jen nepovedené kopie svého vůdce. Říkají totéž, ale chybí jim burácivý hlas, bleskurychlá reakce a horkost ve tváři. Všichni mají rukavice. Poté, co přeskakujícím pisklavým hlasem mladá dáma z pódia nabádá ruské ženy, aby se zamyslely, proč nemají dost jídla pro děti a kolik z nich se kvůli tomu uchyluje k prostituci, dámy s inteligentním výrazem ve tváři prchají z mítinku.VLADIMIR VOLFOVIČ ZAKONČOVATEL. „Už dnes mohla začít nová politika, ” vrací se Vladimir Volfovič k mikrofonu a nakousne aktuální téma: „Já bych nejezdil do Gruzie uzavřít dohodu. Kdyby mi Ševardnadze zatelefonoval, řekl bych mu – Eduard ,Ambrosovič”, ruské impérium s vámi podepsalo smlouvu před 200 lety. Ta nepřestala platit! Buď se vrátíte do Ruska jako gubernie, jako to bylo před 200 lety, nebo zapomeňte volat mi do Kremlu . . .” potlesk. „Já věřím, že do skončení působení tohoto parlamentu proběhnou v zemi prezidentské volby. Rychle začněte pomáhat při přípravě voleb nového prezidenta Ruska, protože oni vám určitě nabídnou jiného kandidáta a mě budou očerňovat. Západ mě pomlouvá.Dostaly se ke mně nabídky, že od nich mohu dostat 100 milionů dolarů, když odejdu z politiky. Já jim řekl: můžete sebrat trilion dolarů, všechny vaše peníze a já vám plivu do tváře. Já nikdy Rusko neprodám. Zažádné peníze, za žádná privilegia!” Bouřlivý aplaus. Vladimir Volfovič je připraven zakončit mítink, když mikrofon náhle přestává fungovat. Vůdce reaguje skvěle: „Vot Náša růskaja téchnika, ničevó něrabótajet.” Prý jako ruské hospodářství. Aby rabótalo, je třeba vyměnit vládu.KDYBY TISÍC ŽIRINOVSKÝCH. „Jaký je to člověk?” zeptal jsem se jednou Volodi. „Podle toho, co o něm říkají v televizi, by snad měl být špatný,” odpověděl vyhýbavě Rus. „Kdo chce válku, je špatný člověk.” „Proč měl takový úspěch ve volbách?” „Strany zápasily mezi sebou a zatím Žirinovskij každý den nenápadně pokračoval ve své volební kampani.” Po volbách se z něj stal šlágr. V prvním letošním čísle týdeníku příznačně nazvaného PRAVDA ŽIRINOVSKÉHO se píše – „Za dobu od 12. prosince do 15. ledna předseda LDPR odpověděl na otázky více než tří set ruských i zahraničních dopisovatelů novin, rozhlasu i televize. Německá a francouzská televize prý nabídla Žirinovskému možnost objevit se v přímém vysílání. Jeho tvář přísně vzhlíží z muzea voskových figurín. Nejčtenější MOSKEVSKÝ KOMSOMOLEC odhalil, že dalším objektem ukojení sexuální potřeby občana Ž. se prý tentokrát stala blondýnka Larisa. podle jejích slov mu prý stačilo dvacet minut, přičemž se vše odehrálo přímo v místnosti nevelkého baru, kam Ž. zaskočil na šálek kávy. Image hodné hvězdy showbyznysu. Stejně jako tvář: „Oči svědčí o tvrdosti, bezcitnosti, malé emocionálnosti, o úsilí jakoukoliv cestou zabránit tomu, aby cizí pohled pronikl do jeho duše,” soudí německých psycholog Štefan Lermer. „Čelo hovoří o bdělosti, ostražitosti, bujné fantazii a nejistotě nad sebou samým.” Z očních víček vyčetl Štefan Lermer „příznaky ustavičného strádání následky podvýživy,” masitý nos podle něj svědčí „o poživačnosti a vychytralosti, zbystřené instinktivností. Rty jeví příznaky zatvrzelosti, infantilismu a konečně podbradek je provokativní a agreco jamka na bradě svědčí o dvojí tváři.” Když se po skončení mítinku brodíme moskevskými ulicemi po kotníky v rozbředlé sněhové kaši zpátky na vlak, potkáváme Žirinovského na každém desátém kroku. Tisíce Žirinovských. Určitý typ Rusů je přesná kopie Žirinovského. Například Jelcina, Gorbačova nebo Clintona se s nikým splést nemůžete. Jsou to lidské originály. Ale Žirinovskij je cosi jako obživlý statistický průměr 12 milionů ruských mužiků, svých voličů. Je v něm bábuška exhibicionistka, zmrzačený muž s tváří plnou těžkých vrásek, instinktivní obchodník, mladý voják, který se těší do bitvy, ale i intelektuál, lehkým úšklebkem přehlížející dav. A ještě mnohem víc. Nejprůměrnější z průměrných, ve kterém dřímá příliš mnoho výbušné energie. · · ·Reportáž z Ruska těchto dní přineseme v květnovém čísle.
Category:
1994 / 04