Text a foto: Aleš Táborský
Dlouhá tropická pláž, snové laguny, deštný prales a mnoho dalších atrakcí slibuje reklama na tropický ostrov poblíž Berlína. Další zábavní park, který si jen trochu hraje na tropy, ale má k nim tak daleko jako asi plyšový medvídek k tomu skutečnému? Ten prázdninový den, kdy jsem se rozhodl vyzkoušet nakolik reklama mluví pravdu, a zamířil do Tropical Islands, bylo zrovna zamračeno a teplota hluboko pod dvaceti stupni Celsia. Kdo by se tedy netěšil, že za dvacet pět eur stráví čtyřiadvacet hodin v areálu, který má věrně simulovat tropické klima! Hala, před kterou jsem pohodlně zaparkoval cestou po A13, spojující Drážďany a Berlín, byla skutečně obrovská. Byla určena k výrobě vzducholodí. A pak už jsem konečně otevřel vstupní prosklené dveře a zasáhlo mě sálající klima, pravý opak venkovního počasí. Po zaplacení jsem dostal čip, připomínající náramkové hodinky, ze kterého mohu platit za drinky, jídlo, suvenýry a další věci. Taky dostávám klíče od stanu(!) a protože jsem tam nikdy nebyl, beru si mapu. Jak brzy zjistím, ve zdejším bludišti se docela hodí.
Padesát pět tisíc rostlin Cestou ke stanu se zastavuji na koktejl v jednom z desítky barů. Sedí tu Dán Ole Bested Hensing, ředitel obrovského komplexu. „Hlavní myšlenkou na zrealizování Tropical Islands, bylo přinést tropy do střední Evropy. Proč by se museli lidé plahočit za nekřesťanské peníze na nějaký vzdálený ostrov, když nemusejí?“ dozvídám se od něj. Je přesvědčen, že našel způsob, jak nabídnout tropy lidem, kteří si to zkrátka nemohou dovolit a nebo těm, kteří jsou unaveni cestováním do vzdálených končin světa. Bývalý obří hangár s plochou zhruba osmi fotbalových hřišť poskytuje ideální možnosti pro vytvoření zábavního parku – je určen až pro neuvěřitelných šest tisíc lidí. Ole Hensing je na svůj tropický prales očividně velmi pyšný. Bylo zde vysázeno padesát pět tisíc rostlin od stromových orchidejí přes palmy, které měří až osmnáct metrů, až po dva stromy thajského fikusu, staré stovku let a vážící asi osm tun. Návštěvníci mohou dohromady vidět šest set různých druhů exotických rostlin ze střední Afriky, východní Asie a Jižní Ameriky. Nejsou tu ale jen rostliny. Ze zvířat tu našli nový domov vodní želvy a kapři koi, kteří mají domov v malých přírodních mangrovových lagunkách kolem dlážděných cest. Do toho všeho se ještě ozývá kuňkání žab a skřeky, u kterých jsem nepoznal, jestli jde o nahrávku opic pouštěnou z reproduktorů, nebo o děti hrající si všude kolem. Moře tu má připomenout bazén, o kterém Ole Hensing uvádí, že je velký jako čtyři olympijské bazény dohromady. Dostal název Tropické moře a Ole mi ukazuje, že leží kdesi za palmovým hájem a sbíhá se k němu průsvitná střecha bývalého hangáru. Jak později sám zjistím, je to umělá laguna, z jejíhož středu vybíhá ostrůvek s několika chýšemi. Park je také vybaven nejvyšším tobogánem v Německu a návštěvník ho může sjet rychlostí až sedmdesát kilometrů v hodině. Sám ředitel ve výčtu těchto nej v sobě opravdu nezapřel nejen nadšence, ale i schopného managera. Konečně stan Snažím se najít své stanové apartmá ležící mezi „džunglí” a „tropickým mořem”. Připadám si trochu, jako kdybych se dostal do filmu natočeného podle knih Julesa Verna, například Dva roky prázdnin. Snad je to tím horkovzdušným balonem, který občas vylétne ke stropu budovy společně s turisty, do výšky padesáti metrů, aby se na největší zábavní park v Evropě mohli podívat z ptačí perspektivy. Nebo že by to bylo samotnou stavbou v konstruktivistickém stylu, která nezapře první polovinu dvacátého století? Když scházím po schodech z cesty, kde snad konečně najdu stan, otevře se přede mnou přes listy banánovníků pohled na dvě řady plátěných stanů na bílém písku. Zřejmě mají připomínat časy dobrodružných výprav za safari, z období kolonizace. Uvnitř ale nacházím dvě velmi pohodlné matrace, které okamžitě vyzkouším, protože jsem docela zmožen šedesátiprocentní vlhkostí vzduchu i teplotou dvacet osm stupňů. Za chvilku mi to ale stejně nedá a pouštím se do rozsáhlejšího průzkumu okolí. Asi o dvacet metrů dál jsou další stany, kdyby ale návštěvníci zatoužili po něčem luxusnějším a romantičtějším, mohou si pronajmout domeček postavený ze dřeva a bambusu. Který je uvnitř dokonce vybaven minibarem. Kemp je určen pro přenocování až tří set lidí. U umělého tropického moře Chýše na ostrůvku v laguně nejsou určeny pro bydlení turistům, ale jako divadelní scéna pro večerní představení. Původně zde vystupovaly různé skupiny přestavující kultury z různých koutů světa, nyní se vystoupení ustálilo na kouzelnická čísla, thajské, indické a africké tance. Mezi lagunou a průhledným stropem, který do haly přináší jemné světlo, je vytvořena dlouhá kulisa (nebo tapeta, chcete-li) s motivem oblohy v barvě exotických dálek. Při čelním pohledu na lagunu a chýše máte opravdu pocit, že jste někde v Thajsku, čemuž také napomáhá fakt, že část personálu je skutečně z oblasti bývalé Indočíny a Siamu. Celý výjev tak ale může na některé návštěvníky spíše působit jako stránka z katalogu nějaké cestovní kanceláře.
Kolem laguny je vytvořena dvě stě metrů dlouhá písečná pláž, kde právě odpočívá docela dost turistů. Jak jsem mohl postřehnout, jsou hlavně z Německa, občas jsem tu ale zaslechl i češtinu. Do večerního vystoupení zbývá ještě pár minut, a tak zamířím do „hlubin džungle” a doufám. Podle mých odhadů bych měl na druhé straně najít takzvaný Thajský dům, ale po chvilce, kdy by se mi spíše hodil kompas než mapa, mám před sebou impozantní čtrnáctimetrovou kamennou bránu zdobenou ornamenty. Otevírá cestu k tropické vesnici z typických balijských, thajských, samoiských a bornejských domů. Jak jsem se později dozvěděl, byly postaveny klasickou metodou, tedy pomocí dřeva a bambusu. Nutno ale podotknout, že pro návštěvníka, očekávajícího nějakou obdobu skanzenu, budou jistě zklamáním. Neslouží jako miniaturní muzeum, ale jako bary a restaurace. Ovšem s exotickými pokrmy a nápoji. Budou tedy spíše vyhovovat zamilovaným párům, toužícím po večeři při svíčkách než nadšeným historikům. A také rodičům s dětmi, kteří by chtěli své dítě umístit do dětského koutku, aby na sebe měli aspoň chvilku času. Pro děti je tu speciální tým vyškolených lidí. Dětský koutek zahrnuje například lezeckou stěnu, osm trampolín nebo arénu s gumovými míčky. Spíše tenista než hadí žena Večerní představení zahajuje černoch pocházející pravděpodobně z Konga, vysoký asi sto padesát centimetrů. Představení trvá přibližně hodinu a půl a má úspěch hlavně u dětí, především vystoupení hadí ženy. Svým zjevem se spíše podobala švédskému tenistovi Björnu Borgovi než Carmen Electře, ale svými kousky přiváděla přítomné skutečně do němého úžasu. Mnoho návštěvníků ale neopouštělo pláž, ani když začala padat tma. Utábořili se přímo na pláži. Nedá mi to, abych nezamířil do jednoho z desítky barů, udělal bych to asi i kdybych byl na skutečném tropickém ostrově. Drinky tu jsou opravdu lahodné a večerní atmosféra s rozsvícenými lampiony v zastřešeném stánku s výhledem na palmový háj docela zdařile připomíná dalekou exotiku.
Když ráno balím, je všude ticho a klid, obchůdky a bary jsou zavřené a je otevřená jen malá restaurace, kde nabízejí snídani. Tropical Islands samozřejmě není skutečným ostrovem přeneseným do středu Evropy, i když ho dokáže hodně připomenout. Reakce návštěvníků proto mohou být různé. Někdo je nadšen, někomu vše připadá jako kýč. Musím ale přiznat, že když jsem odcházel turniketem do chladného deštivého počasí, záviděl jsem všem, kteří ještě zůstávali uvnitř nebo právě přicházeli.
TROPIC ISLANDS
● Bývalý hangár pro vzducholodě je dlouhý 360 m, široký 210 m, vysoký bezmála 107 metrů a je jedním z největších na světě.
● Tropic Islands zde byl otevřen v prosinci 2004 malajsijskou společností multimiliardáře Colina Au.
● Uvádí se, že náklady na jeho vybudování dosáhly 70 milionů eur.
● Vybudování parku přineslo nejen atrakci, ale v místě s velkou mírou nezaměstnanosti i řadu nových pracovních příležitostí.
INFORMACE
● Je otevřeno čtyřiadvacet hodin denně po celý rok.
● Vstupné pro dospělé je 25 eur, pro děti od 4 do 14 let 19,5 eura a děti do 3 let mají vstup zdarma. Za dvě děti rodiče platí pouze jako za jedno.
● V ceně je i parkování před areálem a používání uzamykatelných skříněk.
● Za tropickou saunu a lázně se připlácí 6,5 eura.
● Nejpohodlnější příjezd je po silnici A13 mezi Berlínem a Drážďany, případně vlakem, nejlépe regionálním expresem RE2, pendlujícím mezi Berlínem a Niederlausitz. Další vlak – RB14 – vyjíždí z Berlína z Ostbahnhof přes Karlshorst a Königs Wusterhausen.
