TEXT: LENKA STRÁNSKÁ, FOTO: ARCHIV MUZEA MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM
Trpaslíci jsou všude. Alespoň to tvrdí nanolog a vědecký tajemník Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek. Nanologie pochází z řeckého slova nanos – trpaslík, definice trpaslíka v nanologii však dosud nebyla formulována. „Tato bytost je složitá svou povahou, je ale problematická i charakteristikou kultury, která trpaslíky reflektuje. Jinak řečeno, trpaslík je stabilní, ale proměňují se lidé, kteří ho neustále znovu objevují,“ vysvětluje Václav Houfek. Figurka dnešního trpaslíka vychází podle nanologů z lidských představ na přelomu 15. a 16. století. Těžba kovů byla na vrcholu a věřilo se, že trpaslíci jsou vládci podzemí, pomáhající dobrým lidem hledat poklady nebo strážit jejich a obydlí. A mají ještě nějaké dobré vlastnosti? „Když vezmeme v úvahu klasické texty, tak je to především odpovědnost a spravedlnost. I když to bývá někdy vyváženo poněkud brutálním humorem,“ doplňuje Houfek výčet trpasličích kladů.
ZÁKAZ PIDILIDÍ
Nacistický potentát Heinrich Himm¬ler je prý neměl v oblibě, protože jejich ztvárnění neodpovídalo představám dokonalé germánské rasy – byli malí, a titěrné bytosti jsou prý méněcenné. Zkrátka trpaslík měl v totalitních režimech smůlu. U nás byl od padesátých let symbolem nevkusu a je zřejmé, že si tuto nespravedlnost nezasloužil. Proč právě on dostal tuto negativní nálepku? „Totalitární režimy mají problém s humorem a groteskou, kterou trpaslíci reprezentují v moderní masové kultuře. Je to také o sebestylizaci těchto autoritativních režimů, které jsou samy plné patosu a ideologického kýče. Třeba největší Stalinův pomník v Praze. Vedle toho je trpaslík dokladem známého úsloví, že „na velikosti nezáleží“, říká Václav Houfek. Elfové, skřítci, pidimužíci byli však součástí mýtů a pověstí všech národů Evropy, a to již od starověku. Jejich původ je starobylý. Již staroegyptské texty zmiňují trpasličí bohy, kterým lidé přisuzovali pomocné a ochranné funkce. Například bůh Bes chránil před zlými mocnostmi. Řekové uctívali boha Héfaista, žijícího v podzemní jeskyni, kterého později Římané nazývali Vulcanus.
ORIGINÁL NAD ZLATO
Trpaslík, známý z předválečných zahrádek, mohl pocházet z ústecké Mareschovy továrny na keramiku z bývalých Sudet, kde je vyráběli od roku 1874. O odbyt měl majitel továrny postaráno, pidimužové byli artiklem žádaným. Kdybyste dnes na nějaký exemplář narazili, potkalo by vás veliké štěstí. Originál se prý vyvažuje zlatem, sběratelé a znalci ho poznají podle charakteristických rysů. „Jedním z klasických znaků je signatura, značka JM, která dokládala jeho původ v ústecké továrně J. Maresche. Jinak se to dá poznat i dle stylu zpracování, výrazu tváře a některých typických znaků. A pokud někdo má k dispozici původní výrobní katalogy firmy Maresch, tak to má ještě o něco jednodušší,“ vysvětluje Václav Houfek. Dokonce i George Harrison, člen legendárních Beatles, měl trpaslíka z Mareschovy produkce zobrazeného na jednom z obalů svých alb.
Po válce měly německé rodiny při odsunu ze Sudet jiné starosti a malí, pestře zbarvení mužíčci s charakteristickou čepičkou, rýčem či jinými pracovními nástroji obvykle zůstali opuštěni na zahrádkách. Mareschova továrna na konci 40. let minulého století zanikla a trpaslíky jako představitele čistokrevného kýče noví obyvatelé Sudet zpravidla ničili. Po roce 1989 byli však trpaslíci rehabilitováni, ovšem ne vždy šťastně… Na hraničních přechodech s Německem se objevily a stále objevují nevkusné, sériově vyráběné napodobeniny, které svým předchůdcům z Mareschovy továrny rozhodně čest nedělají. Starší generace, která měla možnost navštívit zoologickou zahradu v Ústí nad Labem, si možná ještě pamatuje trpasličí hrad, který byl její součástí. Nechal ho vybudovat podnikatel a mecenáš ¬Heinrich Lumpe. Dnes v ústecké zoo také jednoho trpaslíka – model z Mareschovy továrny – najdete. Tento trpaslík je díky své velikosti nepřehlédnutelný. Podobný exemplář zdobí i vstupní prostory ústeckého městského muzea. Nanolog Václav Houfek ujišťuje, že na Ústecku je doloženo velké množství zpráv o trpaslících nebo jim podobných bytostech. Poslední výskyt šotka prý pochází z dnes již zaniklé obce Dělouš, kde byl spatřen v roce 1913. Trpaslíci se vyskytovali i na ústecké Mariánské skále, kde těžili stříbro a drahé kameny, v lesích Českého středohoří, Krušných horách i ve skalních městech v Tisé. Kolují také pověsti o uhelných trpaslících a o bálech duchů zemřelých trpaslíků a trpaslic na hradě Blansko.
