TVÁŘE PRIMÁTŮ

NAPSAL A VYFOTOGRAFOVAL VLADISLAV T. JIROUŠEKPrimáti se těší velkému zájmu návštěvníků zoologických zahrad. Jistě na to má vliv jejich anatomická i etologická blízkost člověku. Neméně zajímavý je však také pohled z té druhé strany – na pitvořící se návštěvníky. Ostatně říká se, že zoologické zahrady jsou zařízení umožňující zvířatům pohled do lidské džungle. Přísloví opičit se jako opice je značně nepřesné. Opice se totiž neopičí, neopičí se žádná zvířata, přetvářku zná pouze primát, který dosáhl nejvyššího stupně vývoje – člověk. Jistě znáte situaci – potkáte paní Novákovou, velkou radost z toho nem áte, protože to je protivná ženská, ale je to zároveň manželka významného člověka, a tak naladíte tvář co nejvl ídnější. Naši příbuzní – opičáci – by svoji paní Novákovou přivítali s tváří, která by vyjadřovala jejich skutečné pocity. Primáti mají dokonalou obličejovou mimiku, ze které zkušený zoolog vyčte okamžitou náladu. Je to důležité, při práci se zvířaty to zabrání nebezpečným střetům. Ale nejen z obličejové mimiky, ale z celkového chování a postoje vyčteme pohodu, rozčílení, vzrušení, strach, hrozbu, podřízenost nebo nadřízenost. Bez dokonalé komunikace by nemohl fungovat celý složitý syst ém hierarchie uvnitř tlupy.I zvířata mají svoje zákony, jsou sice nepsané, ale o to více jsou dodržovány a jejich porušení je vždy potrestáno.Zdá se mi, že v tomto směru jsou zvířata dokonalejší. Nebo jsou snad dokonalejší lidé, kde jedni obtížně zákony vytvářejí, aby je druzí s nemenším úsilím porušovali. Pro většinu chování známých savců a ptáků již věda našla vysvětlení. Víme již, že přisuzování lidských vlastnost í zvířatům je chybné. Někteří lidé si však stále ještě myslí, že liška je lstivá, kočka falešná, husa hloupá a opice chytrá, nic z toho není pravda. Zvířata jsou svá a chovají se podle toho jakou genetickou výbavou je příroda vybavila a co je rodiče naučili. Dnes již také neplatí, že se od nás zvířata odlišují tím, že se řídí instinkty a my rozumem. Každý druh má podle stupně vývoje vymezené schopnosti a i uvnitř druhu se vyskytují jedinci s různým nadáním. Čím je primát na vyšším vývojovém stupni, tím lépe porozumíme jeho projevům, protože jeho etologie je nám bližší. Každý jedinec v opičí tlupě zná přesně své sociální postavení a samoz řejmě bojuje o jeho zlepšení. Zaujímat vyšší postavení přináší mnoho výhod, ale o tom všichni víme svoje a není třeba se o tom rozepisovat. Postupuj ícím věkem, i dalšími vlivy, se postavení každého jedince mění. Ve společenském žebříčku postoupí říjná samice, ale i samice, které se narodí mládě. Naopak klesne zvíře nemocné. Každá změna v hierarchii přináší na čas v tlupě nestabilitu. V zoologických zahradách jsou jakékoli změny ve skupinách opic velmi komplikované. Přidání nového zvířete do tlupy je velmi obtížné a mnohdy nemožné. Ale komplikace nastane, i když ze skupiny zvíře odebereme, uvolněný společenský stupeň se snaží obsadit více zvířat. Sociální hierarchie se rozpadne a chvíli trvá, než se znova vytvoří. Po tu dobu jsou časté šarvátky a v přírodě je tlupa vystavena většímu nebezpečí. Probl ém je tím větší, čím výše postavený stupeň žebříčku se uvolnil.Nejnovější výzkumy ukázaly, že šimpanzi jsou schopni provádět intriky, které by je ve společenském žebříčku tlupy posunuly výše. Při tom je snad sympatické, že nepoužívají žádné skryté taktiky, ale své záměry projevují zcela neskrývaně. Na rozdíl od nás vyšší postavení druhému nezávidí, i když o ně usilují. U některých opic je popsána strategie odlákání vůdce tlupy, který hlídá říjnou samici. Mladí samci uzavřou jakousi dohodu, vyvolají rozruch, vedoucí samec musí spor urovnat. Mezitím se jeden ze samců s říjnou samicí spáří, podruhé si role vymění. Neinformovaní lidé mají zkreslené představy o volnosti zvířat. Ale každá opičí tlupa obývá určité teritorium, ve kterém se pohybuje a které si také brání. Každý den má také pevný režim, značnou část dne zabere opatřování potravy, zbytek času je vyplněn péčí o srst, hrami a odpočinkem. Velmi důležitá je obrana proti predátorům, jednotliv á zvířata se střídají ve střežení. Obranu organizuje vůdčí samec, ostatn í mladí samci mu pomáhají. Vůdčí samec také řeší spory mezi jednotlivý- mi členy tlupy. Hlavním posláním, kter é má každé zvíře geneticky zakódováno, je zachování druhu. Za terénní vlnou jsem překvapil skupinu makaků kápových. Makakové měli zrovna siestu, takže jsem je neslyšel a já jsem šel potichu, takže oni neslyšeli mně. Shodou těchto okolností jsem se dostal k tlupě blíže než byla jejich útěková vzdálenost. Lekli jsme se všichni, makakové spustili ohlušující řev a vůdčí samec s asi deseti dalšími se vrhli proti mně s řevem a vyceněnými zuby. Samozřejmě jsem strnul, celá scéna však trvala pouze několik okamžiků, než samice s mláďaty ustoupily do bezpečné vzdálenosti. Pak náhle zmizeli i samci a jen zdáli bylo slyšet vzrušené poštěkávání. Portréty opic jsou výmluvné, ale nesnadné. Zvířata snáší přímý pohled nelibě. Pokud namíříte objektiv, vnímají jej jako prodloužené oko. U lidoopů znamená přímý pohled z očí do očí výzvu, nebo hrozbu. Dlouho se mi nedařilo pořídit portréty goril. Při fotografování vždy odvrátí tvář. Pokud provokujete dál, pohrozí mohutným zíváním, při kterém ukáží špičáky a pokud sok neustoupí, zaútočí. v přírodě dochází k útokům velmi zřídka, neboť zvířata se střetům vyhýbají. V zoologických zahradách si většina goril zvykla, a tak tisíce lidí třímajících v rukou kompaktní fotoaparáty nechávají bez povšimnutí.