Patrick Segal je nenasytný dobrodruh. Je také paraplegik po nehodě, talentovaný spisovatel (Muž, který jedná po svém, Větrný kůň, Nekonečné království,…), filmový tvůrce (Prosluněná noc), sportovec (zlezl Mount Everest) a aktivista (je čestným prezidentem Handicap International). Především je ale dobrodruh.
Patrick Segal se na invalidním vozíku pustil do přejezdu Údolí smrti, táhnoucího se Kalifornií a Nevadou. Ze Shoshone do Lone Pine, přes Death Valley Junction a Zabriskie Point přejel ve dnech 19.-25. února 1995 v doprovodu svých společníků – Heleny a Charlese, svého kouče – nehostinnou oblast Údolí smrti. Tři sta kilometrů v poušti.
“Před dvaceti lety jsem snil o tom, že přejdu poušť v Údolí smrti jako ti, kteří se v jiných dobách hnali za zlatem a stříbrem v různobarevných kotlinách této geologické svatyně, staré 400 milionů let. Čas ubíhal a já jsem brázdil naši planetu mnoha směry, přemýšleje o tom, že jednou vyrazím se svým kolečkovým křeslem tam, kde vítr vytvaroval stěny onoho moře soli ukrytého mezi skalnatými horami Nevady. Nakonec jsem byl připraven, a to společně se svou přítelkyní Helenou a svými společníky z četných sportovních dobrodružství,” napsal na úvod svého deníku.
