Category: 2009 / 09

TEXT: MICHAL DVOŘÁK

Když v roce 1974 vyslal astronom Frank Drake z obřího vysílače tříminutové rádiové poselství do hlubin vesmíru, strhla se vlna nevole. Vysílač v observatoři Arecibo v Portoriku totiž případným mimozemským civilizacím nabídl řadu binárních pulzů, které znázorňovaly DNA, sluneční soustavu, atomová čísla biogenních prvků a nákres lidské postavy.

Okamžitě se vyrojily obavy o bezpečnost našeho světa – co když budou mít mimozemšťané nepřátelské úmysly a vydají se Zemi zotročit? Nehazardujeme příliš, když do vesmíru vysíláme zprávy o naší existenci? Poselství míří rychlostí světla k mlhovině M13 v souhvězdí Herkula, kam dorazí asi za 25 tisíc let. Stejnou dobu by trvalo, než bychom se na Zemi zaradovali z případné odpovědi. Už dva roky před Arecibo message se Frank Drake podílel na projektu sond Pioneer 10 a 11. Obě nesly do prostoru informace o svých stvořitelích, kterým by měly rozumět i mimozemské inteligence. Z pozlacených hliníkových destiček o rozměrech 15 x 23 centimetrů se tak případný nálezce dozví o podobě lidí, o složení sluneční soustavy a poloze Slunce v Mléčné dráze. Obě sondy jsou už miliardy kilometrů daleko, ovšem naděje (či riziko), že je zaregistruje nějaká inteligentní bytost, je pramalá. Pioneer 10 se k nejbližší hvězdě Aldebaran dostane za dva miliony let, Pioneer 11 se nepřiblíží k žádné hvězdě v příštích čtyřech milionech let. Design pioneerské zprávy o autorech sondy měla na starosti Linda Saganová. Její manžel Carl spolu s Frankem Drakem a Jonem Lombergem už za několik let zapracovali na dalším poselství cizím světům. Ke startu se totiž připravovaly sondy Voyager, které měly namířeno k vnějším planetám naší soustavy a pak dále do vesmíru. Digitální média byla ještě hudbou budoucnosti, a tak Drake použil jako nosič pozlacený měděný analogový kotouč, jehož součástí byla i jehla a návod, jak zařízení použít. Sondy Voyager I a II na svou pouť vyrazily v roce 1977 a už o čtyři roky později prolétly kolem Saturnu. Nyní už obě sondy sluneční soustavu opustily, přičemž Voyager I je nejvzdálenějším lidským výtvorem ve vesmíru. Předpokládejme, že by jej zaregistrovala cizí civilizace. Po kratším studiu by jistě mimozemští inženýři zjistili, že měděný kotouč v pozlacené hliníkové krabici obsahuje zprávu z daleké planety. Pokud by rozluštili návod a kotouč by přehráli, vytryskl by před nimi gejzír pestrosti pozemského života, který by mohli vnímat z fotografií a zvuků. Aby například cizí bytosti poznali, že fotografie nejsou jen změtí barev, ale že nesou informace o konkrétních tvorech, tak disk obsahuje i obrázky s lidskými siluetami a údaji o jejich velikosti. Z nahrávky také promlouvá sám člověk – cizí inteligenci zdraví pětapadesáti jazyky. Český pozdrav zní: Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší! Aby zjihlí mimozemšťané dokázali původ sondy lépe lokalizovat, tak disk obsahuje také schéma naší Galaxie i sluneční soustavy a nakonec i lidské DNA. „Je to dar z malého, vzdáleného světa, projev našeho vědění, myšlení i cítění. Pokoušíme se přečkat náš čas, možná budeme dále žít v tom vašem,“ zní vzkaz amerického prezidenta Jimmyho Cartera. Pravděpodobnost, že se aspoň jeden z Voyagerů dostane do rukou či chapadel cizích bytostí je malá. Je však téměř jisté, že pokud budou mimozemšťané natolik vyspělí, aby sondy nalezli a zachytili, tak naše poselství i rozluští. Kotouč se zprávou o lidech by měl v kosmu přetrvat nejméně miliardu let, než se rozpadne vlivem kosmického záření. Je tedy možné, že mimozemšťané budou dumat o našem poselství v době, kdy už po nás na Zemi nebude ani památky.

Pin It on Pinterest